Polské hrady a zámky

Nejprve se omlouvám, že zde neuvádím přesnější itinerář, neboť v loni jsme se snažil popsat cestu co nejlépe a byl jsem nazván postiženým autistou, takže kdo nepatří mezi ty, kteří remcali, tak ať si klidně napíše, rád mu pošlu trošku přesnější popis trasy a hlavně názvy těch vesnic, kde se co nachází a jak se tam nejlépe jede, neboť polské cesty nejsou z nejopravenějších a nejrovnějších. Také neuvádím kolik jsme projeli na benzínu, protože pak jsem byl nazýván chudobou a podobně, že počítám každou kačku za litr, což nebyla pravda, ale tato informace sloužila pro orientaci, kde byl nejdražší benzín. Také neuvádím kolik benzínu jsme projeli, protože to taky několika individuím vadilo. Takže uvedu, že za celou dovču jsme ujeli kolem 1800 km  a jestli zase někdo bude mít nějaký blbý kecy, že je to málo a tak podobně, tak ať si laskavě své připomínky vetkne za klobouk a příště mé zápisky nečte (určeno především pro Seikose a jemu podobné hnidopichy). Děkuji za pochopení a pokud budete mít nějaké dotazy k bodům, které jsou zde záměrně neuvedeny, tak mi prosím napište, rád Vám odpovím jak nejlépe budu moci.

První den

Od rána bylo pršavo až hospodno. Nicméně vydal jsem se na cestu z Prahy přes Poděbrady a Jičín, kde konečně přestalo vydatně pršet a tak příjezd na chatu ve Špindlu již vcelku ušel. Ještě, že jsem měl na sobě nepromoky. Harry s Petrou přijeli o chvilku později a říkali, že ani moc nezmokli. Tak jsme tedy všichni na letošní dovču a zítra to může vypuknout.

Druhý den

Stále prší a jsme doma (na boudě ve Špindlu), akorát dopolední výjezd do Vrchlabí kvůli nákupu potravin a jiných živin. Zbylé hodiny vhodné jsou tak k povalování.

Třetí den

Konečně je světlejší obloha a tak vyjíždíme přes Harrachov, kde navštěvujeme směnárnu a pak již rychle na parkoviště pod na zříceninou hradu Chojnik (3x 5 zl. na vstup do hradu, do 3x 5 zl. KRNAPu a 2x5 zl. za parkování). Cesta začíná poměrně dobře, ale později je poněkud strmější, ale schůdná v normálních botách (koně nejsou ani normální boty, ani dobrý nápad). Prohlídka hradu však stojí za to a je dobré počítat s tím, že jedna část je i jednosměrná, ale nikde to nepíšou. Po prohlídce se vydáváme na sestup a já si pořídil zajímavé exempláře puchýřů právě díky výborným botám. Následně vyvraždil Harrymu lékárničku, neboť v té jeho nebyla již náplast. Po chvíli se však již vydáváme dál na Karpacz, ale takovou zajímavou šoustkou s mnoha pěknými serpentýnkami. Po chvíli však dorážíme do Karpacze, kde navštěvujeme dřevěný kostel Wang (nešli jsme dovnitř – poměrně drahé vstupné 14  zl. do vlastního areálu s hřbitovem a zahrádkou.), který byl údajně převezen z Finska. Harry pod kostelíkem ochutnal grilovaný ovčí sýr s brusinkami a šli jsme zpět na parkoviště , které stálo obvyklých 5 zl. Zanedlouho nás oři donesli do Kowar, kde jsme chvilku hledali muzeum miniatur, které jsme na závěr našli v areálu nějaké bývalé fabriky. Zaparkovali jsem – kupodivu zde to bylo zdarma a šli ke kase. Nakonec jsme ale dovnitř nešli, neboť vstupné 17 zl se nám zdálo býti docela dost za prohlídku kousku zahrady s asi 15 stavbičkami. Další cesta se tedy vinula k přechodu na Pomezních boudách. Následovalo drobné kufrování, neboť odbočka je značena pouze zákazem vjezdu vozidel nad 5 tun a jinak nic, ale vrátili jsme se a přes Pomezní boudy dojeli zpět do Špindlu.

Čtvrtý den

Dnešní výlet začal hledáním cesty, protože z Trutnova nebylo možno využít uzavřenou cestu přes Lubawku a proto jsme zvolili přejezd za Adršpachem. Poměrně hezká silnice se změnila ve strašidelnou silnice ve Walbrzychu, kde doporučuji využívat motocykly typu enduro a podobně (díry na díru a nelze se jim normálně vyhnout, občas chybí kus deklu nad kanálem a pod ním pár metrů nic, nebo z deklu zůstaly jen výztužné dráty se zbytky betonu atd. Nicméně posléze jsme dorazili k zámku Ksiaz, kde jsme za standardních 5 zl. za motocykl zaparkovali a vydali se na cca 1,5 km dlouhou cestu k zámku. Jde zaparkovat i blíže, ale to člověku unikne celkový výhled na zámek. Následovalo zakoupení vstupného v kase zámku – vstupné 27 zl., kde se nás zeptali zda chceme i průvodce, nebo ne. S díky jsme poděkovali a byli jsme vpuštěni na prohlídku sami. Původní hrad byl později přestavěn na zámek a je docela i na co koukat. Po prohlídce následovala ještě prohlídka vyhlášených zámeckých stájí opodál a je možnost i návštěvy nedalekého palmového skleníku. Na parkovišti jsme zjistili, že již nestihneme zříceninu hradu Grodno, která má otevřeno jen do 15. hodin a vydali jsme se hledat zříceninu zámku u Czarneho Boru, tam jsme však žádnou nenašli a jali jsme se tedy hledati cestu do ČR přes Lubawku. Ta byla na závěr nalezena a následoval poklidný návrat do Špindlu.

Pátý den

Včerejšího dne nalezenou cestou přes Lubawku jsme vyjeli na výlet ke zřícenině hradu Bolkowa. Trošičku maličkého bloudění a hledání bylo završeno úspěchem a přistáli jsme na parkovišti pod hradem, kde bylo zaplaceno obvyklých 5 zl. za parkování. Nepříliš dlouhá cesta k hradní bráně, a již stojíme u kasy, kde chtějí vstupné na hrad jen 1 zl. Hrad jsem jako obvykle dokonale prolezli a nakoukli do všech zákoutí včetně věže z níž byl vidět i nedaleký hrad Swiny. Po prohlídce jsme se vrátili ke strojkům a vydali se hledat zříceninu hradu Swiny. Na první pokus se to nepovedlo a tak po krátkém bloudění následoval oběd v jakémsi motorestíku. Pak následovala další cesta, která byla natolik dobře značena a stejně tak výjimečně dobře v mapě zakreslena, že jsme objeli dalších několik vesnic a krásnou objížďkou kolem 25 km jsme se dostali do obce Swiny, která je od Bolkowa daleko cca 3 km. Inu dařilo a i mistr navigátor se někdy utne. Na druhou stranu jsme si prohlédli krásy polského venkova z poměrně velké blízkosti. Parkování nedaleko hradu bylo zdarma, ale vstupné na hrad bylo opět 5 zl. Vstupenku nám prodával pán, který měl brýle vytvořené slepením dvou popelníků a v průběhu dne stihnul již požít něco samohonky. Nicméně po vstup do útrob hradu nás tento překvapil svou rozlehlostí a mohutností. Z dálky by to prostě nikdo nečekal, neboť je vidět pouze kousek věže. Opravdu se nám zde líbilo, ale každá prohlídka má svého konce a my se vydali hledat zámek Niesytno. To jsme později nalezli s drobnou objížďkou cca 4 km, neboť opět značení bylo naprosto perfektní. Bohužel tento zámek, či snad lépe jeho zřícenina se v současnosti nachází ve stavu rozsáhlých oprav a přístup dovnitř je díky celkovému oplocení takřka nemožný. Proto jsme se přes Lubawku opět vrátili do ČR a následně do Špindlu

Šestý den

Výjezd přes Harrachov byl poměrně pohodový, ale nedlouho po přijetí na polské silnice a odbočce z hlavního tahu na jiný hlavní tah směrem na Sweradow, následoval nečekaný a hlavně neznačený tankodrom. Rovná hladká silnice se náhle změnila v bahnitou lesní stezku s cca 10 cm hlubokými vyjetými kolejemi v nichž to báječně klouzalo. O to trošku horší bylo, že ten Polák s autem byl spíše plž a mohl narozdíl od nás brzdit, takže nám přichystal docela zajímavé krušné brzdící okamžiky, ale ustáli jsme to. Asi po 1,5 km jsme z té šlamastiky vyjeli a následovalo 8 km perfektního asfaltového povrchu. Patrně se zde v tomto místě vyskytuje nějaká časová anomálie – prostě tam mají silničáři dost času. :-). Po několika dalších okamžicích jsem dojeli ke zřícenině hradu Swiece. Já jsem byl po kolena docela dost slušně zajetelen a Harrymu po zastavení omdlela motorka, ale jenom trošičku a zlehka do travičky, prostě toho měla asi dost. Nicméně na takovém plácku před jakousi usedlostí jsme mohli zdarma zaparkovat, což jsme se zeptali tam bydlící rodiny a vydali se na zříceninu.
Tam stál chlapík a asi jeho paní, kteří od nás vybrali vstupné 1 zl.  a pak nám paní v polštině vypověděla trošku historie hradu a také to, že to s manželem získali a vykopávají a opravují hrad z toho co vyberou, tak jsme jim ještě přidali do kasičky dobrovolný příspěvek. Vcelku zřícenina vypadá docela dobře a zajímavě, takže také nelitujeme její návštěvy. Po prohlídce tohoto hradu jsme kousek popojeli a šli se podívat na zámek Czocha, kde bylo parkování standardně za 5 zl. za motorku. U parkoviště jsme také zakoupili vstupné 5 zl. do sálu tortury. No trošku to byl omyl, neboť o další kus vedle jsme zjistili, že vstupné na zámek je poněkud jiné a hlavně se vybírá jinde. Nicméně dalších 15 zl. jsme zaplatili za prohlídku zámku. Muzeum mučení bylo také zajímavé a celý zámek zvenčí připomíná tak trošku zmenšený náš hrad Bouzov, ale jen trošku. Prohlídka zámku byla s průvodcem a docela zajímavé bylo, že jsme ze začátku chodili jen tajnými průchody v knihovnách a neužívali jsme normální dveře. Tak jsme prolezli prohlídkovou trasu zámku včetně trezoru, kde zemřel majitel, když do trezoru vstoupil a zavřeli se za ním dveře. Než na to ostatní přišli bylo po pánovi, neboť vzduchu měl málo a byl jediný, kdo znal kombinaci k zámku, takže trezor musel být rovnou řezán autogenem, vrtán a dopadl podobně jako většina trezorů po návštěvě lupičů.  Bylo zde ještě několik zajímavých bodů včetně postele pro návštěvy, ale věž mne trošku zklamala. Po prohlídce jsme jeli na oběd v motorestíku, kde na mně málem zapomněli. Harry s Petrou byli už po jídle, když mně ho teprve přinesli, no ale vcelku to bylo dobré a tak byly chmury brzy zažehnány. Po vydatné krmi jsem se jali hledat hrad Gryf, ale po příjezdu do patřičné vsi a chvíli marného pátrání jsme zjistili, že hrad je možné navštívit pouze po předchozí telefonické domluvě a jiný kontakt nebyl uveden. Inu škoda, ale co naděláme a tak jsme se přes Harrachov opět navraceli do Špindlu.

Sedmý den

odpočinkový den – stejně je většina objektů v pondělí zavřena. Prostě jsme se celý den jen tak váleli a věnovali se lenošení, čtení a prostě všemu co vyžaduje tzv. Lenošný den.

Osmý den

Přes Harrachov opět dojíždíme ke směnárně, kde proměňujeme nevelkou hotovost, neboť se jedná o poslední den polských návštěv. V Polsku jsme zanedlouho sjeli na menší silničky a mířili neochvějně k hradu Grodziec. Po cestě jsme projeli kolem vyhaslé sopky Ostrzyca, která je nejvyšší sopkou v tomto kraji zvaném Kačavské pohoří. Cesta ubíhala vcelku pohodově a klidně a až na drobné náhledy do mapy byla i bez přerušení. Parkoviště se nachází přímo na hradě a je zdarma. Následuje vstupní brána, kde projdete celým nádvořím až ke kase, kde vybírají vstupné 9 zl. a ukážou Vám směr prohlídky, neboť zde se také nechodí s průvodcem. Vrhli jsme se tedy do malých a úzkých chodbiček a prolézali veškerá zákoutí tohoto hradu. Po chvíli jsme se dostali až na střechu paláce, kde jsou skvělé rozhledy do okolí. Další chodbičky a další výstup na věž, kde je velice dobře zachovalé podsebití. Sestoupili jsme na nádvoří a prolezli hlavní palác s kaplí a rytířským sálem. Pak následovalo občerstvení, které se dá zakoupit v kase – Harryho jsme prvně viděl nedojíst porci hranolek. Zkrátka si myslím, že tento hrad má návštěvníkovi co nabídnout a stojí za návštěvu. Při zpáteční cestě jsme zastavili u Vodopádu Kamienska, kam se vydali Harry s Petrou a já zůstal na parkovišti, protože vodopád jsem navštívil již vloni. Parkování 2x5 zl. a vstupné k vodopádu 2x 3,5 zl.) Než se Harry s Petrou vrátili, začala se obloha velice kabonit a tmavnout. Nicméně ještě jsem stihnul u stánku za české koupit velký liščí ocas. Následovala jízda směrem na Harrachov a Harry s Petrou se chtěli zastavit ještě na pumpě v Polsku, ale já uháněl na pumpu Na Mýtě, kde chtěl počkat. Když však Harry s Petrou dojeli za mnou, což bylo jen rozdílem o pár minut, zjistil jsem, že já dešti ujel, ale oni ne a přijeli lehce promočeni. Prostě smůla. Nicméně o něco později jsem již v Jilemnici hledali Tesco, které jsme sice našli, ale moc nás nepotěšilo. Zajímavé je, že někteří Jilemničtí ani netuší, že tam Tesco mají a cedule často ukazují někam jinam. Zde došlo k trapnému omylu, když jsem si místo normálního gambrinusu zakoupil gambrinus červený grep, který měli volně složený v normálním, takže jsme se překoukl, ale později mi pivo normálně vyměnili, takže trošku vylepšili můj pohled na tento krámek. No následoval přejezd do Špindlu a konec dnešního výletu.

Devátý den

První český výlet na přes Semily na Bozkovské jeskyně vstupné 80,- Kč. Další pokus o najití zřícenin hradu Návarova se moc nepodařil a tak jsme jeli dále. Harry projevil zájem o projetí Velkých Hamrů a případně nějakého oběda čehož jsem využil a sjel na polské parkoviště za Harrachove ještě pro jeden liščí ohon a srazili jsme se potom opět všichni u odbočky na Vysokou. Tam jsem se poptal, kde je zřícenina hradu Nístějky, ale bylo mi doporučeno tam po letošních deštích ještě nelézt. Proto jsme přejeli až do Štěpanic, kde jsme hledali zříceninu hradu, kterou jsme však nemohli nalézt. Proto jsem vyjel jak bylo dohodnuto cestou zpět a když jsme v zrcátku viděl motocykl pokračoval jsem v cestě až na křižovatku, kde jsem odbočil vlevo . Motorka, která jela za mnou však nečekaně odbočila vpravo a já proto zastavil na blízké autobusové zastávce a napsal jsem Harrymu zprávu s dotazem. „Proč jeli na druhou stranu“. Zanedlouho volá Harry a tvrdí, že našli odbočku na ten hrad, po chvilce vysvětlování jsme se dohodli, že já už nahoru opět nepojedu a že Harry s Petrou prozkoumají hrad sami. O několik desítek minut později pak přijeli za mnou a všichni jsme pokračovali do Vrchlabí. Tam jsme se opět rozdělili a Harry s Petrou jeli ještě do krámku a já jel rovnou na boudu. Tam jsme přijel a jakmile jsem vybalil, přišel déšť. Kdopak asi přijel v dešti. Ano správně, Harry s Petrou opět odnesli spršku.

Desátý den

Dnes byl naplánován výlet na hrad Pecka, kam jsme docela v pohodě dojeli i bez mapy, ale jak je v mém zvyku, měl jsem udělaný itinerářík. Následovalo zaplacení vstupného 80,- Kč za oba okruhy a už jsme šli na prohlídku. Dověděli jsme se mnoho zajímavého o historii hradu a také o jeho majiteli Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic (anglicky Christopher of the Bastard from Half spoons and Without satellites).
Mimo jiné zde mají o docela slušně rozladěný orchestrion, mučírnu a mnoho zajímavých dalších místností. Po prohlídce jsme jeli dál a chtěli navštívit čedičovou skálu nedaleko Jičína, ale sáhodlouhá objížďka nás donutila jet na Novou Paku a tak z čediče sešlo. Harry s Petrou se pak zastavili v jednom našem oblíbeném motorestíku na oběd a já jel do Špindlu. Kousek před Špindlem začalo pršet a já byl rád, že jsem již kousek od domova. Zkuste však odhadnout, kdopak asi zmokl? Nemýlíte se, již skoro tradičně při návratu dostávají spršku Harry s Petrou.

Jedenáctý den

Končí nám naše dovolená a my v dopoledních hodinách odjíždíme ze Špindlu. Uvidíme kam se podíváme v příštím roce.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE