Podróż dookoła Polska

Je právě tolik kolik je, a my po velkých přípravách tzn., po „odtučňovací kůře“ vyrážíme na vysněnou dovolenou do Polska. Jedeme na naší stařičké žabičce, KLR 650 r.v. 1987, na úkor nářadí, kosmetiky, polštářků….vezeme sebou 8 l tudíž 8 kg oleje (žere 1L/600km), výbavu na stanování, pár kousků oblečení, hygienické potřeby, zásoby repelentu, benzínový vařič, velmi malou sadu nářadí, lékárnu, navigaci Garmin, pro jistotu mapy a průvodce, foťák, 1800 zl v hotovosti, kreditní karty a naše maličkosti Petra a Jakub celkem tedy 180 kg zátěže pro žabku. Žabička zatla zuby, spadla na zem a jedem…….

Podróż dookoła Polska

Kapitoly článku

1. den: Lichkov-Klodsko-Wroclav-Goluchov-Kornik- Rogalin-Poznaň

V původním plánu bylo vyrazit cca v 8 hodin ráno, ale z důvodu balení věcí, restů z práce co Péťa honila přes počítač na poslední chvíli, jsme nakonec vyrazili o trochu později (12. hodina), což se nám nakonec vyplatilo, protože celou cestu před námi unikal déšť, tudíž jsme jeli v relativním suchu. Ve Wroclavi jsem byl překvapen z ohromného kruháku, kde se uvnitř dávala přednost jak autům tak i tramvajím – než jsem se rozkoukal jak se tady jezdí už jsem se řítil pod auto – raději jsem za to zabral a rychle zmizel. To jsem ještě netušil, že budu v Polsku potkávat ve větších městech tenhle typ kruháků častěji.
Měli jsme několik zastávek a to na Zámku: Goluchov, který je postavena ve stylu Versailles,
ve městě Kornik, kde se nachází zajímavý nízký mohutný hrad, na který jsme se z časových důvodů nešli podívat, málem jsme ho i minuli z důvodu kompletní přestavby silnice. Dále projíždíme městem Rogalin a fotíme nádherný antický monument s nádhernými zámeckými zahradami.
Unaveni, hladoví s bolestí zadní části těla cca v půl deváté dorážíme do Poznaně, ubytujeme se ve velmi příjemném kempu Malta, který se nachází přímo u Maltanskieho jezera a hurá na večeři, ale jelikož je víkend tak se v Polsku konají skoro v každé restauraci svatby. Zbyl na nás stánek s občerstvením tudíž hranolky s tatarkou, gyros a pivko, co bychom neudělali pro mladou lásku, nakonec to nebylo nejhorší když je hlad, chutná vše. Byl krásný letní večer, nepršelo a my jsme si naivně mysleli, že nám to tak vydrží i nadále .

2. den: Poznaň-Morasko-Lednické jezero-Gniezno-Biskupin-Bydgoszcz-Torun-Golub Dobrzyn-Grudziadz-Kwidzyn-Malbork-camp Nogat

Ráno vstáváme cca v 7 hodin, provádíme ranní hygienu a vyrážíme. Nejdříve Do Moraska , které se nachází cca 15 km od Poznaně, na meteoritové pole. Je to úchvatný přírodní úkaz,
nacházející se v lese starý přibližně 10 tis. let. Obrovské krátery, z kterých se postupem času staly jezírka, sloužící zejména jako útočiště komárům. V době líhnutí, doporučuji projít velmi rychle nebo se vybavit repelentem. My jsme tak učinili, ale nepomohlo to………
Vracíme se do Poznaně snídáme na benzínce, projíždíme centrem, fotíme, Péťa ztrácí kryt od objektivu a cca po hodině cesty dorážíme do Ledne Gory na jezero Lednica. Na 7 km dlouhém protáhlém jezeře jsou 4 ostrovy, největší z nich je ostrov Lednický, který byl významnou obranou a administrativní základnou ranného Polského státu, ostrov byl osídlen již v době kamenné a v desátém století zde byla vybudována pevnost s kamenným palácem a kostelem, který jsme stejně jako naši čeští předci v roce 1038, dobili a zničili ;-).
Z lednického jezera vyrážíme přes Gniezno – opevněné jezerní město, směrem na Biskupin,
osada z doby železné, která byla náhodně objevená v roce 1933 pod mohutnou vrstvou rašeliny a díky této náhodě jsme se mohli projít v krásném skanzenu a poobědvat v místní hospůdce. Předtím mi ale praskla hliníková podložka pod pohotovostní stojánek, tak jsem musel stát u motorky (parkoviště bylo z hlíny) a čekal jsem až přijde Péťa. Dlouho nešla tak jsem se otočil a co nevidím - seděla u stolu a objednávala si….. Posunkama jsem ji vyhnal od stolu hledat kámen. Kámen našla, dali jsme ho pod stojánek a šli si konečně vychutnat pozdní oběd.

Po obědě jedeme přes Bydgoszcz, kde mají krásně rovnou silnici s křižovatkami. Tady si dáváme sprinty od semaforu k semaforu a najednou vidím Policii jak měří rychlost. Nevím proč, snad že jsme vypadali jako chudý ;-) ani se na nás nepodívali a dělali, že nás nevidí….. Pokračujeme dál a za mostem přes Wislu začíná poprchávat. Zastavujeme a přečkáváme déšť, než přešel, přijela Policie a kousek od nás začala měřit rychlost. Déšť nedéšť už měli zákazníky ;-).
Další zastávkou je rodiště Mikuláše Kopernika Torun, i když zde strávil pouze mládí, město je na tohoto muže, který „zastavil slunce a pohnul zemí“ nesmírně pyšné a jeho jméno lze vidět téměř na každém kroku. Začíná pršet oblékáme nepromoky a jak to tak bývá jakmile se do nich po 10 minutách pracně nasoukáme je po dešti.
Jelikož jsou už čtyři hodiny odpoledne a tlačí nás čas, ostatní města a zajímavosti pouze projíždíme, Péťa ztrácí za jízdy za městem Kwidzyn své rukavice (naštěstí je pak našla zaklíněné v motorce) zvládáme i „endurovložku“, na kterou nás pozval Garmin a cca v osm hodin dorážíme do kempu v Malborku promrzlí a začíná opět pršet. Péťa rozmazlená něžná dívka skoro plačky mě prosí o ubytování v chatce, já drsný dobrodruh ji slibuji, že když půjdeme do stanu tak ji zatopím, jak jsem řekl tak se stalo. Dojeli jsme si do města pro večeři, špagety s omáčkou, ale než jsme se vrátili, vařit se nám už nechtělo. Nakonec to vyhrál chleba se sýrem, na vařiči jsme si udělali čaj, a hurá na kutě. Ve stanu bylo krásně teplo, je skoro až neuvěřitelné na co se ten maličký vařič dá využít. Péťa již skoro spokojeně v teple spala, až najednou ucítila silný pach benzínu, otevřela oči a vyděšeně křičí že nic nevidí, stan byl plný kouře (výparů) z vařiče. Já jsem zalehl a spal – protože u země ten kouř nebyl ;-)… Péťa ale nevydržela a začala větrat.
…..Po vyvětrání stanu nastaly hromy blesky a děsná průtrž mračen, Péťa jako milující žena až do 6 do rána hlídala svého spícího muže, aby nám nenatekla voda do stanu, aby do nás neuhodil blesk, aby nespadla větev, apod….…i přes veškeré snahy Péťa v 8 hodin ráno se vzbudila celá mokrá s vodou a bahnem ve stanu ;-).

3-6. den: Malbork-Gdansk-Sopoty-Gdynia-Wladyslawowo-Hel-Rabka

Když jsme posnídali zbytky od večeře, trochu oschli, tak jsme vyrazili na hrad Malbork, opravdu nádherný a obrovský hrad. V době kdy jsme tu byli se celý hrad měnil v jedno velké divadlo a připravovalo se prostranství na rytířské souboje. Ani jsme se moc nezdržovali a raději jeli na pobřeží za sluníčkem, které jsme si ověřili na internetu.

Pomalu ale jistě jsme se začali přesouvat přes trojměstí směrem k Baltyku. Cesta nebyla dlouhá, ale časově náročná, všude zácpy, žabce i nám bylo velké horko a jako na potvoru nebe bez mráčku, přes Gdansk, Sopoty a Gdynia jsme jeli cca 3 hodiny s drobnými újmami na zdraví a materiálu.
Sluníčko svítilo jak o závod, tak jsme rychle projeli trojměstí a pádili jsme na Hel kde jsme po projetí pár kempů našli krásný s farmou koní. Cena byla úžasná 65 zlotých za tři dny – nejlacinější v celém Polsku. Rozbalili jsme stan, spacáky a všechny mokrý věci a vyrazili na krásný a dlouhý poloostrov Hel. Poloostrov je opravdu dlouhý a díky omezené rychlosti, přechodům a zácpám ve vesnicích se průjezd z jedné strany na druhou stává několika hodinovou záležitostí. Ve vesnici Hel jsme zaparkovali žabku na hlídaném parkovišti za 5 zlotých a šli se projít na pláž.
Kolem celé pláže jsou vidět pozůstatky druhé světové války. Jsou tu jak protivyloďovací zábrany v moři, tak obrané věže s kanóny. Přibližně v půlce je ojedinělá stavba kanónu o průměru hlavně 407 mm a opodál stojící zaměřovací stanoviště. Z celé stavby zůstaly jen betonové konstrukce, (Rusko si zřejmě odvezlo železo) ale i tak si člověk dokáže představit to ohromné monstrum co tu muselo fungovat.
Z kempu jsme podnikli několik výletů do okolí. Asi nejzajímavější byl do vesnice Rabka, kde se mezi jezerem Lebsko a Baltykem nacházejí pohyblivé písečné duny. Ovšem než jsme se sem dostali museli jsme několikrát odvzdušnit karburátor a hezky cucat benzín . A to ani nemluvím o pokřikování jedné skupinky mladíků ve vesnici Jastrzebia „Jóžin z bážin“ – proč? To nevíme  snad kvůli naší zelené žabičce?!  

Celý prostor pohyblivých písečných dun je v národním parku, a proto nezbývá než jít pěšky. Máte ještě možnost využít půjčovnu kol, loď a nebo se nechat svézt golfovým vozítkem. My jsme vybrali variantu jít pěšky tam a zpět lodí. Procházka 10 km po písku není žádná sranda a po této zkušenosti se v tu chvíli už ani moc nechci podívat na Saharu . Písečné duny jsou opravdu ohromné a vůbec se nedivím, že tu němci cvičily své vojáky do válečného konfliktu na Sahaře. Při zpáteční cestě jsme šli kolem tajné raketové základny, kde němci zkoušely své rakety. Odtud je kousek na molo kde na nás čekala loď – elektricky poháněná pirátská bárka, která nás odvezla zpět k žabičce.
Cestou zpět jsme zapomněli odbočit, ale Garmin nám vypočítal jinou náhradní trasu tak jsme jeli. To jsme ovšem ještě netušili kam nás zavede…... Kromě enduro vložek přes písečné cesty, bahno a louže jsme se vyhoupli za vesnicí Mieroszyno přímo u vojenské posádky, která je tu hezky schovaná v lese. Několikrát jsme jí obkroužili po cestách a pak se konečně dostali na silnici vedoucí do kempu. Vojáci nás celou dobu bedlivě sledovali ze strážních věží co tam budeme vyvádět. Naštěstí žádný zákrok neučinili a my jsme se dostali šťastně do kempu.

V kempu jsme se seznámili s Poláky s rodinami co tu trávili dovolenou. Jedni byli z Warsawy a druzí z vesnice u hranic s ČR. Několikrát jsme zapařili a jeden z nich se nám pořád omlouval za rok 68 a to i přes den . Prý je my češi za rok 68 nemáme rádi. To byla pro mě nová informace, protože tuhle verzi jsem nikdy neslyšel. Hlavně jsme se dozvěděli jak to u nich chodí a obráceně se ptali oni co u nás.
Celkově tři noci bez deště jedna s deštěm 

7. den: Gdynia-Sopoty-Gdansk-Frombork

Jelikož se počasí začalo zase kazit a vytrvalý studený vítr od moře nám taky nedělal dobře vyrazili jsme na další část naší naplánované dovolené. Nejdříve jsme zamířili do Gdynia do přístavu kde se nachází chlouba polského námořnictva z druhé světové války torpédoborec Blyskawica a trojstěžník pro výuku nových námořních kadetů. Obě lodě jsme si prohlédli ale u trojstěžníku jsem byl zklamán, když jsem ho viděl ze všech stran pobitým plechem.
V Sopotech jsme zaparkovali žabku mezi jejich vyhlášené luxusní hotely a šli se podívat na nejdelší dřevěné molo v Evropě, měřící přes pětiset metrů. Na molo jsme ale nakonec nešli protože po celé jeho délce byly pouťové atrakce, spousty lidí a ještě chtěli vstupné. Molo jsme si raději vyfotili z pláže a pokračovali do Gdansk.
Sem jsme se opravdu těšili, protože to bylo jedno z mála měst které provází nějaká historie. Spousty budov byly sice znovu postaveny a celé historické centrum je opravdu malé, ale i tak doporučuji zde zastavit a v klidu si město prohlídnout. Po svačince skládající se z krajíce chleba se sádlem, plátků špeku, cibulky a kyselé okurky jsme pokračovali dál do Fromborku.
Cesta ubíhala v klidu a k večeru jsme se ocitli v zapomenutém městečku kousek od hranic s Ruskem. Já jsem sice navrhoval abychom pokračovali dál, ale Péťa mě přehlasovala  a hned dostala jako odměnu od místní vosy pygáro a tak jsme se ubytovali v kempu, kde jak jsme později zjistili nás celou noc hlídal kůň, který si lehl vedle našeho stanu . Frombork jsme celý prošli a kromě pevnosti, omladiny pařící na pláži v přístavu a karaoke ruských tónů popu v místní restauraci tu opravdu nic není. Noc bez deště…….

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 10x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist