Na apríla na skok do pouště

Je naplánováno, jedeme

Jakmile se trochu ukáže sluníčko, začnou svědit ruce a zadek. Vloni jsme vyrazili směr Nisa, Otmuchów.
Takže - sednout si k PC a něco vymyslet. Něco málo na jeden den, ať si sedací část trochu zvykne. Tak 300 až 350 km maximálně.

Je ráno 1. 4. 2017. Na dotaz kam jedeme, s úsměvem odpovídám, do pouště. HA, HA, HA, je apríl, to ti tak věřím, směje se. A znovu otázka, tak kam jedeme, má opětovná odpověď - do pouště. Konec diskuze.
Vytahuji „Bobinu“, trochu ji ještě přeleštím, naložím můj zvědavý omezovač rychlosti
a vyrážíme do pouště.
Jedeme směr Polsko. Z Ostravy přes Gliwice, Katowice, Dobrowa Gornica, Ogrodzieniec, Chechlo, Pustynia Bledowska a zpět na Těšín, Ostrava. Počasí vyšlo super, jeli jsme po dálnici a užívali si vítr ve tváři. Cesty mimo dálnici moc nedoporučuji, nejsou záživné a časově velice ztrátové. Značení je vcelku dobré, tak se jede bez navigace. Doporučuji si vymezit na tento výlet celý den, nebude se vám chtít odjet ani z jednoho místa.
 

Ogrodzieniec

První zastávka v Ogrodzienci na hradní zřícenině. Starý objekt stojí opravdu za návštěvu, je se na co koukat a co fotit. Prohlídka minimálně na dvě tři hodiny za dvanáct zlotých na osobu. Ale nebylo to tak jednoduché… Zloté jsme si nevyměnili v domnění, že uplatníme eura nebo platbu kartou. Jaké překvapení, terminály nefunkční a eura se tam prostě neberou. Co teď? Ujetých více jak 150 „kiláku“ a nic nevidět a nezajít na nějakou „ňamku“. Vstupné jsme vyřešili u místního zmrzlináře - za pět éček dvacet zlotých, no nesměň to!

Co s obědem? Zajeli jsme na benzínku, tam si dali kuřecí řízečky se super omáčkou, akorát chyběla nějaká příloha. Zaplatili kartou, zeptali se na cestu do pouště, polsky a fičeli se kouknout na ten zázrak.

Pustynia Bledowska - po našemu poušť

Zázrak to opravdu je! Jmenuje se Pustynia Bledowska. Projedete vesnicí Chechlo, vyjedete z lesa a jste na okraji pouště o rozloze více jak 33 kilometrů čtverečních, hloubka písku až 70 metrů. Sesednete z „bike“ a stojíte s otevřenou pusou na okraji POUŠTĚ. Nutí vás to zout si boty a vběhnout do ní jako malé dítě. Písek je nádherně jemný, teplý na povrchu a chladný vespod, prostě příjemný.

Jako obvykle, jeden zádrhel nestačí. Při zpáteční cestě jsem byl líný si nastavit navigaci, i když jsem věděl, že sjezd z A4 na A1 se špatně hledá. Místo v Ostravě jsme skončili v Těšíně a samozřejmě jsme měli okamžitě najeto bezmála o 50 km více. Na zlepšení nálady jsem si řekl, že provětrám „Bobině“ po zimě trubky na velmi pěkném úseku u Bialsko Biale. No, odnesly to moje záda podstatným zhmožděním od úderů mého omezovače rychlosti, když se ručička přiblížila k magické 1-8-0. Ale jen na chvíli, polští policisté rychlost hlídají a jsou nekompromisní.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE