Highway to Hel - poznáváme Polsko 2016

Na konci června 2016 jsme vyrazili na motocyklech po krajích polských. V tomto článku jsme se snažili popsat tento výlet tak, aby byl zajímavý pro motorkáře, a aby také mohl možná i posloužit někomu dalšímu, kdo bude chtít podobný výlet plánovat a realizovat.

Highway to Hel - poznáváme Polsko 2016

Kapitoly článku

Trasa cesty:

Valmez – Warsawa – Wilkasy – Malbork - Gdaňsk – Hel – Lebo – Lebork – Bialy Bor – Nysa – Jeseník – Valmez.

 

Den 1. Valmez – Warsawa (cca 450 km)

Sraz na Shell ve Valmezu v 8:00. Seznámení s ostatními, káva a ranní rituály, nezbytné instrukce. Odjezd v 8:30. Směr Nový Jíčín – Ostrava, Gliwice, Czestochova, Warszawa.

Zastávka v hospodě Kriwaň – viz foto – výborná polévka zurek, pěkné prostředí.

Trasa docela nuda, stále dálnice a rychlostní komunikace. Nebýt občasných semaforů, z nichž některé jsme projeli na červenou, bo sme to neubrzdili :-) Čtyřikrát jsme stavěli na benzin, nakonec jsme dojeli do kempu Wok, kam jsme to měli původně naplánováno. Ale - bylo obsazeno! Ale vše zlé je pro něco dobré – poslali nás na druhou stranu Warszawy do kempu Majawa. Tam jsme nakonec po diskusi s recepčním zjistili, že bude levnější ubytování v pokojích. Místo 310 zlotých za stany, lidi a motorky, jsme zaplatili 220 za ubytování 6 lidí v pokojích se sprchou. Motorky pěkně pod okny. Začíná to naše kempování dobře.

Osprchovat a vyrazit na večeři a pivo. Hned vedle kempu hospoda Osada – www.arco-osada.pl Obsluha pomalejší, ale pivo Zywec dobré. Michal s Milanem jsou smutní, že nemohou jít dále do města ohledně Ingresu. V hospodě si nás moc nevšímali, ale i přesto jsme zvládli večeři a několik piv a láhev vína. A závěr fotbalu Portugalsko – Chorvatsko.

Ubytování: Kemp Majawa – http://www.majawa.pl , 220 zl/výprava, pokoje se sprchou na chodbě.
Poučení z dnešního dne: zavolat předem do kempu, zda mají volno.

Den 2. Warszawa – Gižycko - Wilkasy (cca 260 km)

Noc byla zajímavá, na vedlejší pokoj v noci dorazili hodně podroušení hosté, jednomu z nich nebylo dobře, asi z toho vzduchu. Ale svým hrdelním řevem vzbudil většinu ubytovny. 

Ráno vstávání docela pozdě, před devátou jsme vyrazili do blízkého obchodního domu, kde se teprve chystali otevírat, takže jsme si pouze poslechli zvukovku nějaké místní kapely a vyrazili do minimarketu pro snídani a vodu. Teplota venku tak 35°C. Pařák jako blázen.

Po snídani jsme naložili batožiny a vydali se s motocykly do centra Warszawy jen na čumendu. Zastavili jsme před monumentárním kongresovým centrem. Přišel za námi nějaký polský pán s manželkou, že si všiml české vlajky na motorce, a že před 40 lety dělal v Brně montéra. A že na čechy nedá dopustit. A že si tam vydělal za pět let na byt ve Warsawě.

Po nezbytné zastávce na benzin a cigáro a kávičku jsme vyrazili směr Lomža, Pisz a Gižycko. 

Cesta byla pěkná, místy mokrá… Zatím stále pařák. Zastavili jsme se na náměstí v Lomže, kde měli nataženou hasičkou hadici a většina týmu se společně s místními dětmi zchladila. Našli jsme hospodu, kde měli dobrý výběr, ale poté, co jsme si objednali, tak nám oznámili, že jim nejde elektrika a že nám nemohou jídlo připravit. Znova jsme se tedy sbalili a rozhodli, že zastavíme v první hospodě za Lomžou. Narazili jsme na Oberžu pod Czarnym Baranem v Piatnici Poduchovne. Je třeba vyzkoušet místní jídla, takže pirohy s masem, zbojnická placka a golomky. Obsluha rychlá, jídlo výborné.

Po obědě, stále pařák, vyrážíme směr Mazurská jezera. Vjeli jsme do Pisze, projeli město a začalo krápat. Vzhledem k tomu, jak se to před námi začalo černat, nasadili jsme, aspoň někteří, nepromoky. Ti dva hrdinové, kteří je neměli a tvrdili, že jejich oblečení je nepromokavé, následně trošku litovali. Obloha se zatáhla, vjeli jsme do deště a jeli jsme v něm skoro 50 km. Zesilovalo to, hřmělo, foukalo, stříkalo, no prostě konec světa. Byla to taková slota, že i někteří řidiči aut zastavovali u krajnice. My jsme ale hrdinně pokračovali dále. Za stálého deště jsme dojeli do Gižycko, kde jsme měli naplánováno spaní ve stanech v kempu. Bylo nám jasné, že stany dnes znova zůstanou na motorkách. 


Dojeli jsme se zeptat na ubytování do maríny, kde chlapci zjistili, že je možno se ubytovat v chatkách asi 5 km od původně plánovaného místa ve vesnici Wilkasy.  Chlapík na důchodě tu má s manželkou na zahradě chatičky a malou hospůdku k tomu - https://www.facebook.com/agromargot/ . Dělá si vše domácí – bylinky, kořalku, med, zavařeniny, atd… Ubytování v chatkách skrovné, jídlo dobré. „Chlapi, tady máte na uvítanou štamprlky Pivovice - mojí bylinné kořalky“. Výborná byla. K večeři regionální medové, švestkové a višňové pivo. Když jsem se ptal na víno, tak říkal – víno na prodej nemám, ale mám svoje vlastní. To nebudete platit, to máte ode mne. Nakonec se z toho vyklubalo něco mezi růžovým vínem a vinným likérem – bylo to dobré, ale silné. Příjemné posezení, podebatovali jsme a šli spát. Ještě nám půjčil malinké přímotopy, abychom mohli přes noc alespoň vysušit rukavice.

Než jsme zalehli, přestalo pršet, tak snad nám to zítra vydrží.

 

 

Ubytování: Wilkasy - https://www.facebook.com/agromargot, ubytování v chatkách, cena 200zl/výprava. Bohatýrská snídaně za 15zl/os
Poučení z dnešního dne: zkontrolovat nepromokavost batohů, nepromoky, koupit návleky i na boty. 

Den 3. Wilkasy – Malbork (cca 235 km)

Probudili jsme se do příjemného rána, teplota tak 18°C. Oblečení začíná prosychat. Po excelentní snídani, kterou nám připravil pan domácí, jsme vyrazili na lehko na krátký výlet na tvrz Boyen - http://www.boyen.gizycko.pl. Zajímavý areál, představovali jsme si, jak to tam asi vypadlo v době pruských válek. Otevřeno to bylo 1855. Zakoupit nezbytné suvenýry (smaragdy v lahvičce, magnetky), zakoupit, napsat a hned hodit do schránky pohledy a vyrazit zpět. Před návratem pro věci jsme se ještě protáhli přes místní marínu, nahráli na facebook dvě live videa s pozdravem domů a jeli jsme se balit. Roman ztratil klíč od mota, ještě, že máme každý náhradní. Pak přejel odbočku k chatkám a trošku zakufroval, tak pro něj Martin ochotně zajel.

 

Většina věcí již proschla, tak jsme dobalili, pořídili nezbytné foto s panem domácím a vydali se na cestu. Směr Olsztyn, Ostroda, Elblag a cíl v Malborku. Cesta byla v pohodě, pěkná dálnice a rychlostní silnice. Pokud to vedlo mimo dálnice tak to byly pěkné motorkářské zatáčky s dobrým asfaltem, takže pohoda. Pohoda ale přešla Vlastu, když dojížděl do vesnice Mragowo. Najednou výkon nikde a ejhle – došel benzín. Z kopečka dojel ještě na neutrál, ale benzinka byla kousek dále. Takže vylít vodu z petky, Roman tam zajel a nabral litr a půl a mohli jsme pokračovat. Vše dobře dopadlo. Zastavili jsme se v Olsztyne na obědě na náměstí, mají tam to historické centrum pěkné. Sice jsme při vjezdu museli projet menší zácpou, ale stálo to za to. Náměstí mají pěkné, k tomu tam hráli borci na kytaru v rámci nějakého festivalu. 

Po obědě jsme se vymotali z města a vyjeli na dálnici. No, dálnice, zrovna ji předělávali, takže jsme jeli úsek 15 km rychlostí max 60 km/hod. Ale přežili jsme to a po skončení toho opravovaného úseku se cesta znova otevřela a jeli jsme v pohodě až do Malborku. Přijeli jsme kolem osmé a měli jsme strach, jak to bude s kempem, ale kemp jsme našli rychle a byl pěkný. Sice kousek u cesty, kde pořád jezdí kamiony, ale jinak příjemné prostředí. Konečně došlo i na naše stany! Vše klaplo, stany stojí, takže můžeme vyrazit do hospody. Večeři nám v devět už nikde nedali, takže pouze tekutiny. Pivo Warka a Vlasta láhev vína, podívali jsme se na špičkové anglické fotbalové profesionály, které porazili na ME nadšení islanďané a šli jsme spát. Ještě jsme dali chodníčkovou v našem přístřešku a bylo.

Ubytování: Kemp Malbork - http://www.malbork-kemping.eu , ubytování ve vlastních stanech. Sprchy v budově. Cena 120zl/výprava. Vstup do hradu 39 zl/osoba
Poučení z dnešního dne: dívat se pořádně na počitadlo kilometrů, a když svítí rezerva, tak tu zastávku na benzin neodkládat. 

Den 4. Malbork – Hel (cca 162 km)

Ráno nás brzo vzbudily kamiony, které jezdily kolem kempu. Takže jsme se nějak posbírali, sprcha. Zašli jsme na nákup do malého obchodu nakoupit něco k jídlu, nasnídali a všichni mimo Vlasti, vyrazili na prohlídku hradu Malbork. Vlasta mezitím vyřídil nějakou poštu, přečetl zprávy a zeditoval tento cestopis. Kluci se vrátili z prohlídky po dvou hodinách, ale říkali, že je to tak velké, že by na to nestačily dva dny.

 

Pobalili jsme, naložili věci na motocykly a vyrazili směr Gdansk, Gdynia a Hel. Občas nějaké objížďky, ale docela to odsýpalo. Cesty v pohodě, žádné rozbité, pěkná panoramata. Dojeli jsme do Gdaňsku, projeli si město, zajeli se podívat k moři, udělali první nezbytné foto u moře. Michal měl premiéru – poprvé u moře. Vybral si napoprvé to nejstudenější, ale něčím se začít musí.

Přes Gdyniu jsme pokračovali stále na sever. Když jsme se už blížili k poloostrovu Hel, začalo se na horizontu černat a po zralé úvaze jsme se rozhodli schovat se v autobusové zastávce, kde jsme přečkali první vlnu deště. Na radaru jsme viděli, že se blíží ještě jedna vlna, tak jsme rychle vyrazili a hledali první hospodu. Našli jsme ji po pár kilometrech, jmenovala se Nordowi Mol ve městě Puck. V národním a historickém stylu, jídlo super, rybí polévka, zurek. Vedle v salonku, do kterého jsme viděli, nějaká oslava, byly tam jenom samé baby, ale výběr nic moc… Dali jsme kávu, zaplatili a vyrazili. Snad už pršet nebude. 

Za chvíli jsme projeli Wladyslawowo, kde se odbočuje na poloostrov. A pak už jsme jeli cca 30 km highway to Hel.

Dorazili jsme po osmé. Při hledání místa na konci Polska, na které bychom dojeli i s motocykly (což jsme zjistili, že technicky nejde) jsme narazili na týpka s minivláčkem. Inspirováni Stigem jsme s ním vyrazili vstříc dobrodružství a jeli na začátek ostrova. Po cestě jsme budili docela rozruch, jelikož 6 magorů v motorkářském s nasazenými přilbami v minivláčku asi na Helu ještě nikdo neviděl. Týpek byl akční, dal nám i přednášku o místech, kterými jsme projížděli. Dovezl nás na konec Polska, i když, jak říkal, pro poláky je to vlastně začátek. Poslal nás na pláž, ať si to projdeme a že nás pak vezme zpět. Jak malé děti jsme se radovali, vyfotili se s vlajkou, bez vlajky, selfie, obyč foto… Prostě jsme byli rádi, že jsme dorazili do našeho cíle. Je ale nutno dodat, že s výletem na Kokořín se to nedá srovnat. Jenom písek na pláži a voda. Slaná. Ani bufet tam neměli. :-)

Po návratu jsme našli kemp, kde nám nejdříve nabízeli k přespání velké stany s přístřeškem, ale zvolili jsme variantu vlastní stany – když už je vezeme.  Pěkně na travičce pod stromy. Elektrika k dispozici. Součástí kempu jsou pěkné sprchy, čisté toalety, malý obchůdek se základními surovinami k snídani, voda, čaje, prostě vše k přežití. Recepce kempu zavírala až po 23:00, takže i pozdním dojezdu by to neměl být problém. Dali jsme sprchu, a šli na výlet k moři s plavkami, ať si moře vyzkoušíme, když už jsme tady. S ohledem na to, že bylo kolem 18° venku, tak i moře se zdálo studenější. Ale vlezli jsme tam a po chvíli to bylo super. 

Po návratu přesun do centra městečka, večeře, pivo a víno v restauraci. Návrat zpět do stanů.


Ubytování: http://www.helkamp.com , ubytování ve vlastních stanech, cena 162zl/celá výprava. Sprchy u hlavní budovy, součástí recepce i malý obchůdek s potravinami.
Poučení z dnešního dne: Ne všude dojedeš na motocyklu, někdy je i vláček dobrý...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.23
Známkováno: 31x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist