Gdaňsk, Sopoty, Gdyně a polská poušť

Původně jsem myslel, že pojedu i sám,ale nakonec se ke mně připojili již tradiční spolucestovatelé Laďka s Péťou na půjčené GTS (Fazeru který musel odpočívat v garáži to bylo určitě hodně líto :-)). Vyrážíme jednoho srpnového čtvrtka v 5:20, počasí přeje a před sebou máme nějakých 640km. Tyhle momenty si vždycky užívám. Znáte to, takový ty chladna zrána, vylejzající sluníčko, nabalená mašina, motor se pomalu dostává na provozní telotu, velká porce km před sebou a vy začínáte polikat první km...............

1.den 5.8.2010, 640 km

Cesta Polskem není kdovíjak zábavná, ani nijak zvlášť rychlá. I když silnice jsou dost rovinné a prosté prudších zatáček, provoz na zdejších silnicích je hodně hustý a ve všední dny plný kamionů. Těch kamionů a náklaďáků všech typů a stáří je fakt mraky.Podle toho taky silnice vypadaj - na vyjeté koleje si tu prostě musíte zvyknout. Ale abych jen nepomlouval, jsou tu i krásné rovinaté useky bez obcí, kde se nádherně svezete... jsou samozřejmě v menšině. Samotnou kapitolu tvoří všude přítomné pevné radary. I když vám na motorce nic moc nehrozí, protože jste na fotce prakticky anonymní, přeci jen ty šedý pixly budí respekt. Po více méně úspěšném průjezdu Polskem a cca 500 km přijíždíme k vymodlené dálnici - ano posledních asi 110km se jede po highway. Platí se tu mýtné (17,5zl), ale dálnice je kvalitní a ani po ní nejede moc aut. Pomalu se blížíme k cíli a já už na navigaci odpočítávám poslední kilometry k odbočce do Sopot. V letovisku provoz samozřejmě nebývale zhoustl, ale tak to tady chodí - Poláků je prostě hodně. Po 18té hodině zastavujeme u kempu Przy plazy, doba jízdy cca 12:40. Jo, zdá se to dlouho, ale občas si taky musíte odpočinout a věřte, že o moc rychleji se to zvládnout nedá. Nejvíce času jsme ztratili průjezdem Wroclawí - tam to bylo vo nervy. Laďka s Péťou se mě trefně ptají: a kde je vlastně to moře - není totiž od nikud vidět. Správná otázka :-).... no,hned za tím valem,co je vedle kempu a jestli né,tak se někde stala chyba,povídám. Jdeme se pro jistotu přesvědčit, když se před námi otevře táhlá písečná pláž s širým mořem a zapadajícím sluncem,jsme lehce dojatí a hřeje nás pocit že to celodení kodrcání přes Polsko nebylo zbytečné. Na dobrou noc dáváme nějaký pivko a pro dnešek to konečně zabalíme. 

2.den 6.8.2010, 200 km

Druhý den zjišťujeme, že i přes nepříznivou předpověď nám počasí stále přeje, a proto nic nebrání tomu pokračovat podle plánu. To znamená, že vyrážíme směr Slowinski národní park aneb kousek Sahary v Polsku. Po chvíly jízdy mi dochází, že název trojměstí je mírně podhodnocený, protože zde na sebe navazuje snad 5 hustě osídlených měst. V praxi to znamená,že jedete městem naustále zastavujíce na semaforech a po třičtvrtě hodině,když už si říkáte že by to mohlo skončit, vidíte ceduli se jménem dalšího navazujícího města. No nic moc....Po nějaké dobe samozřejmě města končí a my asi po další hodině přijíždíme do města Leba a následně na parkoviště v Rabce (2zl). Dál se může buď po svých, nebo si půjčit kolo a nebo pro ty movitější je tu el.vláček. Po zaplacení vstupného do národního parku (4 zl) se rozhodujeme pro nejdražší variantu přesunu k asi 5,5 km vzdáleným písečným dunám. Po zakoupení jednosměrné jízdenky za 15 zl. a vystání asi 15 min. fronty si to pelášíme v golfovém vozíku s přívěsem a já na sedadle vedle řidiče. Znáte takovej ten dětinskej pocit - héč a já sedím vepředu a ty né...hé,hé. Jo docela jsem si to užil. Po cestě míjíme vstup do muzea výzkumu raket z 2. svět. války. To navštívíme až při cestě zpět. Tak, jsme nakonečné,vystupovat! Prakticky hned od vláčku se začíná zvedat písečná duna,tak že začínáme tušit co nás asi čeká. Boty se nám začínají bořit do písku a my kroutíme hlavymi nad vyjetými stopami od dětského kočárku....kdo tudy může jet? Najednou se před námi otevře scenérie s pouštní krajinou a pohlednem na hlavní dunu. Mírně nám poklesnou úsměvy a lehce se vkrádá otázka - jsme přece v Polsku, ne? Vylezme na hlavní dunu a kocháme se pohledy na písečná panorámata. Myšlenka na to, poslat někomu fotku s tím, že je z Afriky, na sebe nenechala dlouho čekat.  Pouštní uzemí není nijak velké, na šířku asi 1km a na délku cca 4km,ale když tu jste iluze je dokonalá. Přes dunu postupně dojdeme až k moři kde alespoň symbolicky smočíme nohy - voda je fakt studená. Chvíli čučíme na mořský obzor s představou Švédských břehů které jsou vzdáleny asi 160km. Vše řádně zdokumentujeme na naše mnoha megapixelové přístroje a vracíme se zpět přes poušť jednoduší trasou k vláčku.
Další zastávka je již zmíněná Vyrzutnia rakiet. Zde je kromě jednoho válečného BMW se sajdou k vidění několik typů raket,ručních zbraní,jeden mobilní nosič raket a jako dominanta je zde k vidění původní odpalovací betonový kotel s naaranžovanou raketou. Obecně se dá říci: na pohled nic úchvatnýho ,ale když jste tady tak proč ne. Expozice je doplněna popisky s dobovými fotografiemi. U nich mi došlo že ta panelka po které chodí turisti a jezdí vláčky je ještě z války....Jako bonus je součástí volně přístupná rozhledna ze které toho sice moc vidět není,ale každá atrakce se počítá.  Vláčkem jsme dorazili zpět do Rabky. Před odjezdem ješte zdoláváme jednu rozhlednu   která se nachází hned vedle parkoviště přímo u Lebského jezera. Popojíždíme do městečka Leba s vidinou dobrého pozdního oběda. Leba je vyloženě turistické letovisko s rybářskou atmosférou. Střed města protíná kanál jehož strany lemují převážně rybářské lodě, do toho jsou zde k vidění turisty oblíbené atrapy pirátských lodí. Nábřeží samozřejmě vyplňují stánky se suvenýry a různé restaurace - nejčastěji smažalnie ryb. Vše za rozumné peníze. Je to tu poměrně roztomilé, ale jak je v Polsku zvykem, je zde více lidí, než by si člověk přál. Po rybě a pivku (jednom) vyrážíme zpět do Sopot.Ještě než zamíříme přímo do kempu, procházíme si večerní centrum Sopot,musím uznat, že ho maj kluci polský docela vymazlený.

3.den 7.8.2010, 50 km

Je třetí den naší výpravy a počásko se furt drží. Dneska se budem motat trochu kolem komína, takže vyrážíme do asi 12 km vzdálené Gdyně. Míříme přímo k přístavnímu molu, kde je největší lákadlo tohoto přístavu - torpédoborec Blyskawica.

Zrestaurovaná loď z 2 svět. války slouží jako muzeum,takže kupujeme lístky (snad jen za 4zl) a už se hrneme na palubu...teda, ještě před tím otravujeme námořníka u vstupu, jestli můžeme jeho nohy obložit naším moto vybavením - souhlasí, fajn, jdeme nalehko. Po prohlídce paluby scházíme do útrob lodi. Zpočátku jsem zklamaný, protože místo původního vybavení je vnitřek lodi předělán na jakousi galerii s plovoucí podlahou!!! a modely válečných lodí - to je podvod, napadně mě. Ovšem za chvilku scházíme do původní strojovny lodi, kde jako pohon sloužily 2 parní turbíny - jó, tak to už je jiný kafe. Všude samý parovod, tlakoměr a ventil. Radši ani nedomejšlím to vedro a hluk, když to bylo v chodu...Jen zmíním pár údajů o lodi: r.v. 1937, od r.1976 jako muzeum v Gdyni; rozměry 114m x 11,3m x 3,1m; rychlost 42 uzlů (to je skoro 80km/h - to je mazec!); výtlak 2144 t; ráže hlavních kanónů 120 mm; jedna z přezdívek byla "Lucky ship", protože zvládla celou 2. sv. válku bez úhony a zahynulo na ní pouze 7 námořníků.
Po tomto technickohistorickém zážitku jdeme na obchůzku celého přístavního mola.Stojí tu několik dalších výtstavních lodí.Kromě všudy přítomných pirátských korábů je tu ještě jedna která stojí za obhlídku - Dar pomorza.Je to krásná obrovská plachetnice,bohužel je to asi replika.Součástí mola je i budova s mořským akváriem. To ale protentokrát vynecháváme. Zbývá ještě zapózovat na motorkách před zdejším mrakodrapem a vyrážíme zpět přes Sopoty do Gdaňsku.Využíváme stále solidního počasí a stvíme opět v centru Sopot. Zdoláváme městskou věž s rozhlednou. Krásný výhled netřeba popisovat.Dále jdeme na prohlídku legendárního Sopotského mola, které se svojí délkou chlubí jako nejdelší dřevěné molo v evropě. Má mít udajně přes 0,5 km. Platí se lidové vstupné 4,2 zl, předbíhám tedy frontu k pokladnám (přece to nebedem stát, že) a už si korzujeme po dřevěné palubě mola.

Nasedáme na stroje a pokračujeme do Gdaňsku. Je to asi 13 km, takže to ani nestojí za řeč. Gdaňsk je jedno z nejstarších a největších (455000 obyv.) polských měst a jeho historické centrum rozhodně stojí za návštěvu. I zde kulisu dotváří vodní kanál a také spousta lidí. Tlačenka je ještě umocněná tím že na hlavním rynku probíhají nějaké bežecké závody ,takže středem je vytvořená dráha a lidi chodí jen po stranách náměstí Takticky před tím shonem zalejzáme do hospůdky, kde se nám daří přečkat i přeháňku. Při procházce historickým centrem celou dobu obdivujeme měšťanské domy. Jsou bohatě zdobené a většinou úzké. Z toho je jasné, že Gdaňsk bylo a je důležité obchodní město, kde se točily velké peníze a byly zde drahé pozemky. Nesmíme také zapomenout projít se po nábřeží a povinně si vyfotit loď Soldek. Je třeba také zmínit všudypřítomné stánky a klenotnictví s jantarem. Pomalu se vracíme k motorkám plni dojmů z dalšího, a vlastně posledního dne. Po cestě zpět do kempu si všímám překrásného nádraží v Gdaňsku - krásná historická stavba která spíš připomíná klášter nebo něco takovýho.Bohužel se mi ho nedaří vyfotit (vždycky nejde zastavit). Na závěr dne ještě zastavujeme ve zdejší nákupní galerii - mimochodem kam se hrabe Vaňkovka a spol... Abychom napnili smysl jízdy k moři, sbíráme odvahu a kolem osmé večer lezeme do moře. No...žádná sláva,a le dalo se to. Petr to vystihl větou: "No Jadran to teda neni!" :-) Večer u piva zhodnotíme úspěšnost mise a hurá na kutě.

4.den 8.8.2010, 640 km

Ráno vyrážíme něco kolem 8. h. opět zdolat celý Polsko, počasí stále přeje, takže cesta pěkně ubíhá. Po cestě zpět jen zmíním zajímavý westernový komplex, kde k zastavení láká vystavená parní lokomotiva. Je to někde kolem Bydgoszcze,ale přesný místo nevím. Pro pár fotek za to určitě stojí zato, ale jinak je to kýč jak bič. Všechno namalovaný jak z cukru.
Ve Wroclawi se nám daří mírně zmoknout, taky se zde nechtěně jeden druhému ztrácíme. Ovšem pomocí telefonů a GPS se za chvíli uspěšně shledáváme se zjištěním, že jsme byli od sebe za rohem :-) Za Wroclawí přestává pršet a my s klesajícím sluncem na obzoru asi ve 20:30 dojíždíme domů. Co dodat? Jediné co mě trochu mrzí je, že jsme již nestihli hrad Malbork. Alespoň je důvod se někdy vrátit. Jinak ale super výlet, kterej si může dovolit každý.
motojizda.webnode.cz

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE