Norway 2015

Cesta za severní polární kruh.. V plánu je kolem 7000 kilometrů a jízda z Čech přes Německo, Dánsko, Švédsko, Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu a Polsko za 20 dní.. Technické obtíže a nepřízeň počasí naše putování však zkrátily, ale i tak jsme za 11 dní ujeli 4870 kilometrů z Čech přes Německo, Dánsko, Švédsko a Norsko.. Já jsem už kus Evropy procestoval, můj souputník Lukáš pojede letos poprvé.. Nečekají nás ale jenom silnice, okusíme i chuť severských šotolin.. Spát budeme jako vždy především mimo kempy, takže jedeme klasiku: stany, spacáky a vařiče..

Norway 2015

Kapitoly článku

1. DEN - 17.7. - CZ

nájezd: 182.9 km

místo přespání: N 51°3.049', E 14°18.370' (492 m.n.m)

spaní: oba spíme pod širákem

cesta: rychlostní silnice

počasí: zpočátku oblačno a deštivo, pak slunečno, 28°C

místa:

  • Panská skála
  • nejsevernější bod ČR

Vyrážíme do deštivého počasí, bouřka míří přes celou ČR. Naše první zastávka bude Agip na Zálabí, kam má dorazit pár kamarádů, aby se rozloučili a také zástupce Kolínského Deníku, aby tuto historickou chvíli zaznamenal. :)

Prší a tak vyrážíme do deště, který naštěstí za Nymburkem končí a tak ani neoblékáme nepromoky. Zastávka v McDonald's na oběd a setkání se skupinou pohodových Harleyářů, krásná krajina okolí Českého Švýcarska, už jen vzít pár piv na benzince a vyrazit na nejsevernější bod ČR.

Vede tam příšerný tankodrom, ale drží se jak Lukáš se svým naháčem, tak i moje nové Dunlopky mě překvapují a drží obstojně i v trávě a blátě.

Spíme na louce nedaleko nejsevernějšího bodu, který jsme jen o kousek minuli. Museli jsme si sice "otevřít" plot, ale dáme ho zas do pořádku. :)

 

2. DEN - 18.7. - CZ, D

nájezd: 648.2 km

místo přespání: N 54°25.417', E 9°44.785' (72 m.n.m.)

spaní: spíme v Lukášově stanu

cesta: dálnice

počasí: jasno, místy oblačno, ale bez deště

místa:

  • žádná

Ráno je příjemné a vlahé, vyrážíme kolem 8:00, ale z lesního labyrintu na blízkou benzínku se dostáváme až kolem deváté. Cesta bude tranzitní, bez zastávek k jiným, než odpočinkovým účelům. Přesto jsme však na dvě zajímavosti narazili. První byl průjezd nedaleko impozantní stavby Tropical Islands. Druhou to, že moje motorka nedobíjí víc, než co jí sotva vystačí na zapalování. Nevzdáváme to a jedeme dál, i když mi zhasínají budíky a světla ani nerozsvěcím. Na startér můžu taky zapomenout, roztláčí mě Lukáš.

Místo na přespání je pěkné a ráno bude i slunné, sic prvoplánované Wittensee by bylo hezčí. :) Je ale chladněji, takže na koupání by to stejně asi nebylo.

 

3. DEN - 19.7. - D, DK, S

nájezd: 447.4 km

místo přespání: N 55°35.048' E 13°11.519' (79 m.n.m.)

spaní: spíme v Lukášově stanu

cesta: 1/3 dálnice, 1/3 město, 1/3 okresky

počasí: zataženo až polojasno, sem tam pár kapek, 21°C

místa:

  • větrný mlýn v Ringstedu
  • Storebaeltské mosty
  • Malá mořská víla a loděnice v Kodani
  • Oresundský most a tunel

Ráno je chladné a zamračené, pršet začíná až když už jsme skoro sbalení a tak po chvíli jízdy lezeme do nepromoků. Stojíme v dešti a oblékáme se hned u silnice, kde nás čeká scéna jako z Divočáků. Banda Harleyářů jede a zdraví, my polonavlečení do pláštěnek zdravíme.

Jede se pěkně a za chvilku jsme v Dánsku. Hranice je opravdu neobvykle nenápadná, ani žádná stará celnice, jen cedule. Sjíždíme z dálnice a jedeme po okreskách, příjemná změna. V Ringstedu foto u mlýna, po cestě dál zvláštně se chovající motorkář na zeleném enduru co se vleče, pak nás zase předjíždí a nakonec z něj vypadnou nějaké papíry. :D

U mostů přes Storebaelt musíme zpět na dálnici. Mosty jsou impozantně veliké. První je nízký a dlouhý, druhý kratší s obrovskými nosníky, po kterých jezdí závěsné "lešení" a na něm nějací lidé. Ale žádná exkurze. :) Na konci platíme 18€ (každý) za přejezd a míříme do Kodaně.

Město je krásné a bez obtíží přijíždíme Malé mořské víle skoro až pod nos. Procházka přijde vhod. Je taky pět hodin. Obdivujeme sochu, nedalekou flotilu výletních ale i vojenských lodí a pomalu vyrážíme k mostu a tunelu Oresund.

Slovo "dechberoucí" tu budu zmiňovat asi často. :D Tunel samozřejmě trochu nuda, ale je zajímavé vidět na GPS hodnotu nadmořské výšky -6 metrů. Platíme každý 26€ (nazpět dostáváme vždy v místní měně, takže už mám pár dánských a švédských peněz) a kousek za Malmö (S) sjíždíme z dálnice a snadno nacházíme pěkné místo k přespání. Motorka pořád zlobí, ráno se trochu vzpamatovala, ale dlouho jít to nevydrželo. Musíme ji roztláčet a nemůžu moc svítit.

 

4. DEN - 20.7. - S

nájezd: 514.9 km

místo přespání: N 59°0.820' E 11°17.237' (88 m.n.m)

spaní: spíme v Lukášově stanu

cesta: chvíli po dálnici, ale často po okreskách

počasí: zataženo, krátké přepršky, později jasno, 22°C

místa:

  • jezero Vännern
  • kamenná loď Blosholm

Ráno je zatažené a občas spadne pár kapek. Není to ale nic hrozného a tak se bez problémů balíme a vyrážíme na cestu. Rádi bychom se dnes dostali až k hranicím s Norskem. Trochu problém je mokrá tráva, na které musíme moji motorku roztlačit. Chytá ale celkem vzorně a my tak můžeme vyrazit.

Dálnice se mi tu jeví jako nejlepší způsob cesty, pokud vám za den nestačí ujet 150km, ale zároveň se chcete i podívat. Jede se pohodovou stovkou a kocháme se pobřežím Atlantiku s racky, ostrůvky a .. krávami!?

Na oběd sjíždíme z dálnice a vzdalujeme se jí vstříc břehům oceánu. Ostatně, to děláme každou chvíli, že sjedeme a třeba půl hodinky, hodinku jedeme po okreskách, ze kterých pak zas najedeme zpět. Obědváme v malém závětří kus od silnice. Je tu cyklostezka (všichni mají krátké rukávy, zatímco my máme bundy) a nedůtkliví koně. Najednou vidím vzadu pohyb, stádo krav běží mělkým oceánem ze břehu na břeh! :) Fotím a jedeme dál na sever. Jak se blížíme k jezeru Vännern, krajina začíná být zajímavější. Původně střední Čechy se mění na skutečnou Skandinávii s lesy, skalami a mírně vlnitým profilem.

Je jasno a slunečno. Koupání bylo povznášející. Vzduch tak 20-24°C, voda tak maximálně 10°C. Čistá a s písčitou pláží. Spekulujeme o skutečné využitelnosti všudypřítomných občích karavanů a jedeme dál.

Čím víc na sever, tím víc starých amerických aut. Cadillac, Oldsmobile, obrovské koráby z 50. – 80. let jsou vidět čím dál častěji. Při cenách benzinu kolem 14kr (cca 44,- Kč) za litr je to skoro hrdinství. :D

Kamenná loď u vesničky nedaleko města Störmstadt stojí v lukách a nedá se dojet až k ní. Na parkoviště ze štěrku je ale vidět i odtamtud, takže se jdeme s chutí projít. Zapadá slunce a tak máme pěkný výhled na okolní pole z kamenného uskupení podobného Stonehenge.

Místo na přespání nacházíme snadno. Kousek je i rybník s vlídnými rybáří. Štěrková je příjezdová cesta i plac pro stan. Rozděláváme si oheň, povečeříme, poklábosíme a jdeme spát kolem 23:00. Světla je jak v sedm večer. :)

P.S.: Technické obtíže trvají a tak jsme se rozhodli trasu zkrátit. Za Kristiansundem v Norsku se otočíme na jih, nejkratší cestou sjedeme do přístavu v Larviku, pak trajektem do Dánska a odtud domů.

 

5. DEN - 21.7. - S, N

nájezd: 268.2 km

místo přespání: kemp a koupaliště Hokksund (4 m.n.m.)

spaní: spíme v pronajaté chatce

cesta: Norské šotolinové "silnice" + kousek dálnice

počasí: vytrvalý déšť, cca 10°C, později večer jasno

místa:

  • hřbitov aut u Tockförs

Ráno vstáváme do deště, stan a vše balíme v dešti a s vidinou toho, že pršet nepřestane, vyrážíme. Déšť je úmorný a teplota nízká. Za chvíli podléhají boty, rukavice, ale především nálada. Provazy deště neustávají ani po přejezdu Švédsko-Norských hranic. To, že jsou na každém rohu fotoradary je nám fuk, protože v tomhle počasí nemáme šanci povolenou rychlost překročit.

Sjíždíme ze silnice na šotolinovou vedlejší, kterou si chceme zkrátit cestu na skok zpět do Švédska k autovrakovišti připomínajícímu spíše hřbitov starých aut všech značek včetně Ruských a Amerických. Cesta je za deště náročná, protože štěrk s bahýnkem z kamenného prachu klouže jako teplé máslo.

Místo ale stojí za to. Zub času se do vraků zakousl řádně a tak karoserie prorostly stromy a keře. Mrtvá torza kdysi krásných šestiválců od padesátých do devadesátých let se tu na sebe kupí a jejich litinová či hliníková srdce leží opodál. Fotíme a mokneme. Šotolina nás čeká i na cestě zpět, oběd vynecháváme a míříme jižně od Osla k obci Nottoden, kde stojí velký roubený kostel. Dobře je nám jen v tunelech, kde je vzduch teplý a suchý.

Dnes to chce malý restart a tak pátráme po kempu s chatičkami. Jeden nakonec kolem šesté večer nacházíme v městečku Hokksund. Ke kostelu dojedeme zítra. Ubytováváme se, voda z nás jen teče a z motorek jsou koule zabalené v cementu. S vírou v lepší počasí si dáváme místní jídlo (hovězí masové koule v omáčce, hrášek, brusinky, brambory) a trochu místního piva s poněkud nešťastným názvem Aass. :) Vyprat prádlo, osprchovat a spát. Světlo je tu i o půlnoci jako v Čechách v 10 večer a za pár hodin je zas den. Ve 4 ráno světla jako na Václaváku.

Zítra? Snad fjordy. :)

 

6. DEN - 22.7. - N

nájezd: 364.3 km

místo přespání: kemp v městečku Flåm (10 m.n.m.)

spaní: spíme v Lukášově stanu

cesta: okresky a horské silničky

počasí: dopoledne teplo a jasno, v horách pak cca 10°C

místa:

  • roubený kostel Heddal
  • Naeroyfjord
  • všudypřítomné vodopády, kamenné řeky

Ráno je famózně! Teplo, jasno, krása. Balíme se velmi v poklidu a vyrážíme vstříc fjordům.

Brzy začínáme stoupat do hor. Jedeme podél úžasné řeky s neskutečným kamenným korytem, vystlaným obrovskými, proudy vody opracovanými balvany. Ono vůbec často stavíme a fotíme. Pomalu se ochlazuje. Náhled prudce stoupáme až do výšky cca 1200m.n.n a to nám skýtá naprosto čistý výhled na míle daleko do hor. Mimochodem, tady už civilizace hodně ustupuje. Sem tam pár domků a čerpací stanice skoro 100km od sebe, často pouze samoobslužné. Co nás čekalo pak, se ale nedá popsat.

Rozložily se kolem nás nekonečné pláně, stoupající do kolmých stěn, chatky rozeseté, jako by je někdo vysypal z krabice, kolem fleky sněhu a krásná jezera. Domy tu mají často na střechách trávník a vypadají moc dobře. :) Teplota ale prudce klesá až pod 10°C a i notně přiobléknutým je nám kvůli silnému větru zima. Fotíme se ještě ve sněhu jak "lyžujeme", rychle stavím sněhuláka a spěcháme k fjordu, kde díky malé nadmořské výšce bude snad tepleji. Potkáváme ještě ledovcové jezero a to už je v našem mrznutí poslední kapka. :D

Horské serpentýny a četné tunely nás trochu brzdí, ale nakonec dojíždíme k Naeroyfjordu. Je tu tepleji, ale krápe. Navíc se zdá, že já nemám daleko k nachlazení. Bereme proto raději kemp přímo u fjordu, v městečku Flåm a po vydatné večeři (neb jedeme bez oběda) jdeme spát. Ono stejně není moc kde jinde kempovat, protože kolem dokola jsou buď kolmé stěny skal anebo voda. Trochu paďourské zábavy nám skýtá Lukášův telefon s filmem Need for speed.

P.S.: Technické obtíže trvají. Norsko je krásná, ale taky hodně drsná země. Pro motorkáře.

P.P.S.: Jsme v kempu opět jediní motorkáři, co nemají Norské SPZ. :D Často jsme celkově jediní motorkáři. A večer jsme zažili sesuv kamení z nedaleké skály. Zněl jako hromobití a trvalo překvapivě dlouho, než se kameny zastavily.

 

7. DEN - 23.7. - N

nájezd: 350.2 km

místo přespání: N 62°20.306', E 7°32.048' (362 m.n.m.)

spaní: spíme v Lukášově stanu

cesta: okresky a horské silničky

počasí: zataženo, občas přeháňky

místa:

  • Sonnefjord
  • Innvikfjord
  • Geirangerfjord

Nebudu už psát, že vyrážíme z kempu. :) Ale vyrážíme. Neprší, je chladno a navigace ukazuje příjezd ke Geirangeru ve 20:30. Ještě aby ne, když mám vypnuté trajekty. ;) Náhle je z toho 15:00 a tak s chutí jedeme na Innvikfjord. Hned za kempem nás čeká fascinující, 25 kilometrů dlouhý tunel s barevně osvětlenými odstavištěmi.

V těchhle polohách už jsou jen osady s pár chatkami a všude u silnic posedávají ovce. Města jsou jen u fjordů. Nábližku trajektem zvládáme bez problémů. Značky "Pozor jeleni" se mísí s "Pozor losi", nadmořská výška stoupá a klesá, nepřímo úměrně k ní i teplota. My jsme ale už ze včerejška vyškolení a na zimu připravení. :) Na chvíli se vyjasňuje a tak stavíme na tankování (samoobslužné) a na nákup.

Konečně morušková marmeláda! I když 500g za 75NOK. Hmmm a zase ten skvělý koláč s pudinkem uprostřed a okrajem sypaným kokosem. Innvikfjord je krásný a objíždíme ho vlastně celý. Dokonce zajíždíme i na pláž, kde se chci s motorkou přiblížit oceánské vodě. Sice jsem ji při vyjíždění zahrabal, ale vyjeli jsme nakonec bez obtíží.

Před Geirangerem nás obklopí skály. Šedé skály pokryté sněhem. Navíc je tu ledovcové jezero! :D Mimochodem, jeden ledovec jsme viděli už předtím. Mezi skalami. Modrý a velký. Máme ho vyfocený. Tak, tady jsou všude kamenné pyramidky, takže si musím také jednu postavit. Fotku a jedeme, protože okolní ledy o sobě dávají vědět i přes zimní rukavice, nepromoky, bundu, mikinu, rolák a funkční triko. O dvojitých ponožkách a jägrových drtičích mrazu nemluvě. :D

Sjíždíme ke Geirangeru, který je ale plný turistů a tak se moc nezdržujeme. Je to ale impozantní fjord, neskutečně rozlehlý a hluboký (soudě dle zaoceánských výletních lodí, co tu kotví). Nakonec si rozmýšlíme cestu trajektem hned odsud a míříme po silnici nahoru. Na konci klikatic jsou (jak jinak) tunely a za nimi údolí s neobvykle vrstvenými skalami. Krátký trajekt (to už známe, máme to v paži) a míříme k Trolí stezce. Tu si ale necháme zas až na ráno a hledáme místo k přespání.

Potkáváme úžasně modravou řeku a asi 15km od Trollstingen (Trolí stezka) se vracíme kousek zpět. Našli jsme pěknou louku nedaleko řeky, kam není od silnice vidět. Ráno bude pěkná kosa, neboť jsme obklopeni horami.

P.S.: Všude, ale úplně všude jsou vodopády! Malé, velké, dlouhé, krátké. Některé se vlévají přímo do fjordů. Krajina nám připomíná film Avatar, konkrétně Pandorské létající skály. :)

P.P.S.: Dobíjení se podezřele vzpamatovalo a tak dnes neroztláčíme, ale startuji sám. Nechci ale riskovat, že si to stroj za Polárním kruhem rozmyslí a tak se za Atlantickou cestou otočíme. Holt Pobaltské státy zbydou na příště a Polární kruh zatím nepokořen. I tak je Norsko krásnou ba nádhernou, ale drsnou zemí, do které se jednou rád vrátím, byť asi ne na motorce. :D

 

8. DEN - 24.7. - N

nájezd: 491.1 km

místo přespání: N 61°29.190', E 10°8.260' (612 m.n.m.)

spaní: spíme v Lukášově stanu

cesta: horské silničky, večer nájezd na E6

počasí: jasno, až odpoledne lehčí deště

místa:

  • Trolí stezka (Trollstingen)
  • Trolí stěna (Trollvegen)
  • Romsdalfjord
  • Atlantická cesta

Slunce sic ráno svítí a obloha je prostá mráčku, tak k nám se přes skálu na východě nedostane. Přes noc sprchlo a tak stan balíme mokrý, jsme ale vděční za pěkné počasí na důležité body naší cesty. Už se strašně těším na Atlantickou cestu! :) Louka je mokrá, takže odjezd je trochu divoký, ale bezproblémový.

Hned před Trolí stezkou (jedeme ji od jihu) zastavujeme v turistickém centru. Koupíme si malé troly, pošleme pohledy domů, na chvilku se s námi dal dokonce do řeči Skot na Triumphu Explorer. Pochvalujeme si počasí a on vypráví, jaká je škoda, že z Bristkých ostrovů nepluje žádný trajekt do Norska.

Trolí stezka má krásné vodopády a rozlehlou, skalnatou krajinu. Sjíždíme ji až dolů, cestou míjíme úžasného dřevěného trola se třemi hlavami (bohužel ho míjíme příliš rychle na fotku) a zajíždíme si pod Trolí stěnu. Nejvyšší kolmou stěnu v Evropě. Fascinující velikost i tvar. Vypadá jako vstupní brána do Morie z Pána prstenů. Na pamětní desce věnované horolezcům vidíme dost českých jmen. Vzpomeneme na svou vlast a odjíždíme směr městečko Bud, na začátek Atlantické cesty.

A ta je naprosto dechberoucí už od samého začátku! Vypadá nenápadně, ale najednou se otevře širý a nekonečný Atlantik (formálně tedy Norské moře), všude skály na rozložitých březích, racci a chaluhy. Jedeme dál a jen se zatajeným dechem se kocháme. To nejlepší teprve přijde.

Sestava mostů mezi malými ostrůvky a skalními výběžky skoro až k městu Kristiansund. Cestu projíždíme až na druhý břeh a tady, právě tady se naše putování mění v cestu domů. I když mě zmáhá chuť pokračovat, s nedůvěryhodným stavem dobíjení by to byl zbytečný risk. Otáčíme se a jedeme po Atlantické cestě zpět. Procházíme se po ostrovech, lepíme pamětní známku "Cobras" a na jednom z ostrůvků si vaříme oběd. Můj kus-kus dokonce přiláká místního ptáčka tak se s ním o kousek těstovin s tuňákem podělím. Nádhera, prostě nádhera.

Rozjímající nad jedinečností místa, kde se nacházíme, řeším co nejpřímější cestu do Larviku, odkud chceme přeplout do Dánska. Cesta nás povede kolem Trolí stěny na silnici E6, která vpodstatě supluje jakousi dálnici až k Oslu.

Takže opáčko z rána. Tunel pod Romsdalfjordem, krátký trajekt (tyhle krátké, kolem 3km, vyjdou motorkáře kolem 50-60NOK), Trolí stěna a už svištíme na jiho-jiho-východ. Rychlý nákup v REMA1000, jinak jsme nakupovali v COOPech a jediným řetězcem bez návštěvy tak zůstal KIWI.

Najít místo na přespání byl dnes Herkulovský úkol. Nakonec to vzdáváme a spíme na úbočí hory u hodně, ale hodně vedlejší silničky (překvapivě asfaltové, přestože jsme sem dojeli po šotolině). Nikdo tu nejezdí, je tu pramen a ráno tu bude i teplo. Tak dobrou! :)

P.S.: Ráno jsme měli ve stanu ptáka! Ne, vážně. Vlétl pod tropiko a skotačil nám nad ložnicí ve snaze dostat se ven. Nakonec cestu našel a stan přitom ani příliš neznectil.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 26x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist