Norsko 2013 - Nordkapp za minutu dvanáct.

Původně jsme chtěli jet na Balkán, ale jelikož nestíháme pasy volíme na poslední chvíli rovnou "snovou" variantu a to Nordkapp. Akce se rozjíždí.

Norsko 2013 - Nordkapp za minutu dvanáct.

Kapitoly článku

Původně jsme chtěli jet na Balkán, ale jelikož nestíháme pasy volíme rovnou snovou variantu a to Nordkapp. Akce se rozjíždí..

T -31 dní. Absolvuji první jízdu v autoškole v Liberci na neomezený řidičák.
T -17 dní. Kupuji BMW R1100GS v perfektním originálním stavu.
T -12 dní. Zrušena závěrečná zkouška v autoškole.
T -9 dní. Závěrečná zkouška v autoškole v Liberci ve 12:00. Při zkušební jízdě začalo pršet a pršelo 5 dní.
T -9 dní. V Kralupech nad Vltavou podána ve 14:30 žádost o ŘP.
T -6 dní. Přichází povodně.
T -5 dní. Kralupy nad Vltavou jsou pod vodou a uzavřené.
T -4 dny. Informuji se, že řidičák uvízl v Mělníku na doručovacím depu pošty z důvodů povodní.
T -3 dny. Na naší poště vyzvedávám kufry, nosiče a další vybavení nutné pro cestu.
T -2 dny. Jedu do uzavřených Kralup na blind. Po cestě mi volají, že si mohu vyzvednou řidičák. Za 10 minut stojím na přepážce.
T -2 dny. Nestihám motorku přihlásit, takže pojedu s mašinou v odhlášce s původní RZ.
T -1 den. Montáž nosičů, kufrů, výměna olejů, filtrů, montáž výztuhy převodovky, zásuvky..

Jedeme podle papírových map (nakoupené v ČR) a cedulí. Máme stanovené přibližné průjezdní body, které ale operativně měníme. Navigace máme jen v telefonech (Sygic navigace) a ty používáme minimálně, většinou jen na hledání kempů. V rezervě máme i telefon s datovým roamingem pro případné google maps (satelitní snímky a street view jsou někdy hodně užitečné). Máme jen dva hlavní cíle – Lofoty a Nordkapp. Do poslední chvíle ani nevíme, jestli pojedeme zpátky přes Švédsko nebo poblatské státy.

Den před odjezdem nakládáme motorku, pečlivě máme naplánované kam co půjde. Vezeme s sebou vše potřebné i něco přes 30 kusů Adventure menu.

1. den, sobota 8. června 2013. ČR - Rostock - Trelleborg.


Nastal den D. Nakládáme jen pár drobností co jsme včera nestihli a vyjíždím s plně (teda ještě bez Verči) naloženou motorkou na ulici. Zastavuji a zjišťuji, že motorka se neudrží na bočním stojanu. Super, převrací se. Takže dávám na hlavní, ale při brutální váze jsem bez šance. To nám to pěkně začíná. Vnitřně si nadávám, že jsem vlastně nenatrénoval jízdu s plně naloženou mašinou. Myšlenky na odložení startu zahazuji, beru kus dlaždičky jako podložku pod boční stojan. Verča nasedá za mě a vyrážíme přesně v poledne. Najíždíme na D8 a vyrážíme směr Německo. Někde u Ústí tankujeme, dlaždička pod bočním stojanem funguje, ale radši motorku ještě jistíme. Snažíme se o rychlý transit přes německé dálnice, ale chytá nás déšť. Hodně silný. Sjíždíme z dálnice a chceme obléct nepromoky. Bohužel akorát trefíme začínající povodně a v kilu vlítneme do jezera na zatopené cestě. Naštěstí to ustáváme a stavíme pod stromem. Jdeme do nepromoků. Vracíme se na dálnici, přestává samozřejmě pršet. Cestou čůrací a tankovací pauzy. Natrénujeme stavění mašiny na hlavní stojan ve dvou. To nám jde. Je za námi více než polovina cesty do Rostocku a já se trhám z řetězu a beru za plyn. Špatně odhaduji dojezd (přeci jen spotřeba přetíženého „kombíka“ je ve vysoké rychlosti trochu jinde) a s pěkně dlouho svítícím hladovým okem jedu ve vzduchovém pytli za kamionem a čekám na benzínku. Naštěstí na ni včas dojedeme. Do Rostocku přijíždíme kolem deváté, mam strach jak trefíme přístav a správný trajekt. Naštěstí je vše dobře značené a přijíždíme do motorkové řady. Před námi jsou motorkáři ze Švédska, děláme to samé co oni. Trajekt Tom Sawyer tu už je, nejdříve se vykládá. Nechápeme, jak se tam tolik náklaďáků vejde. Najíždíme na trajekt za motošvédy a přichází kurtování. Z toho jsem měl strach a nakonec oprávněný – zdejší styl kurt neznám, tak mi je motorka přikurtována. Naštěstí poté jsou na všech trajektech mě známé modely kurt. Odlehčujeme motorce, z vaků děláme okolo ní provizorní padáky, co kdyby. Na lodí hledáme jídelnu a zabíráme pěkné místo v rohu, připravujeme se na spánek. Ostatní se s tím nepářou, mají péřové deky, polštáře, spacáky – pod stoly je přeci místa dost. Je tu i pár Čechů. Usínáme po lehké večeři.

Útraty: tankování 400Kč a 50E, jídlo 19E, trajekt 83E.
Najeto 550 km, celkem 550 km


 

2. den, neděle 9. června 2013. Švédsko.
 

Spíme v pohodě, jen v půl čtvrté ráno jdu na průzkum lodi. Když otevřou kuchyň tak kupuji snídani (zjišťuji, že je zde ještě více Čechů) a dáváme si dlabanec. Kotvíme v Trelleborgu, jde se k motorce, kterou spěšně naložíme. Z lodi odjíždíme za švédskými motorkáři a po vyjetí z přístavu stavíme. Řádně upevňujeme zavazadla a plánujeme další trasu. Máme cíl autovrakoviště veteránů u hranic s Norskem. Vyjíždíme po E6, cestou kochačka. Zjišťujeme, že čím severněji jedem, tím je hezčí příroda. Cestou sem tam pauza v McDonaldech, sem tam Ikea, počasí přeje, jen jedna lehká přeháňka ale hned je sucho. Překračujeme hranice do Norska a přes Halden míříme východně opět k hranicím Švédska. Polohu hledaného vrakoviště znám jen z Google maps – podle satelitního snímku. Takže jedeme tak trochu na slepo, jedeme „okreskama“ mezi spoustou jezírek. Parádní cesta. Nějak překračujeme hranice zpět do Švédska a nastupuje šotolina (mimochodem mé na motorce první setkání s něčím jiným než asfaltem a to hned s půltunovým mastodontem). Bohužel volíme asi tu nejnáročnější cestu a asi hodinu si to ploužíme pěkně rozbitou lesní cestou. Pár sklouznutí ale bez pádu. Nakonec vrakoviště nalézáme. Úchvatné místo, fotím co to jde. Přichází banda výrostků s modelkou a jdou fotit ji, o nás se nezajímají. Už se blíží večer (podle hodin, ne podle světla) tak vyrážíme hledat místo na přespání. Jezdíme přírodou po polních cestách a nakonec nalézáme krásné místo. Vykládáme, převlíkáme, stavíme stan, jsme kompletně zabydlení. Čas na jídlo. Dávám Verče plynový vařič, vybíráme z bohaté zásoby Adventure menu a Verča se ptá „Kde je zapalovač?“. Stručně odpovídám, že já ho nebalil. Bohužel ona také ne. Daň za to, že jsme nekuřáci, jinak by se to nestalo. Rozhoduji se, že přeci teď nebudu jezdit po lesích a hledat nějakou benzínku se zapalovačem, takže to musí jít jinak. Hraji si na trosečníka. Zkouším křesat kameny, rotovat dřevěnou tyčku na podložce. Nic. Vybaluji všechny naše AA baterky, propojuji je, napojím na kabel a zkratem zkouším jiskru. Ta je, ale malinká, nestačí na zapálení plynu ve vařiči. Jdu na větší kalibr. Zapojuji na motobaterii dráty, Verča pouští plynový vařič a já škrtám. Parádní jiskra, vařič hoří. Super. Kontrolu jestli jsem něco na motorce nezničil nechám radši na zítra. Po dobrém jídle jdeme na malou procházku po okolí a pak usínáme. Kolem stanu běhají žáby. Kvákají a kvákají. V noci je opravdu hodně světla, na to nejsme zvyklí.

Útraty: tankování 460SEK, jídlo 203SEK a 12E.
Najeto 667 km, celkem 1217 km.


 

3. den, pondělí 10. června 2013. Norsko - Oslo.
 

Ráno balíme a kolem desáté vyrážíme. Motorka nastartuje bez problému. Po vyjetí z divočiny zjišťuji následky včerejší improvizace s ohněm, nejdou mi blinkry. Zastavuji u pěkného jezera a jdeme se pokochat. Kontroluji motorku. Naštěstí jen spálená pojistka. Během výměny pojistky přichází místí paní jestli nepotřebujeme pomoc, milé. Pokračujeme dál směr Töcksfors a snídáme ve Švédském McDonaldu. Nabíjíme telefony, interkomy, foťák a powerbanku. Využíváme Wifi. Přejíždíme hranice do Norska. Dnes je plán zajet do Osla a z něj pokračovat směr sever. Cestou krásná příroda (jak jinak), sem tam děláme fotopauzu. Přijíždíme do Osla, dostáváme se na nějaký hlavní průtah městem, chceme sjet ale není kam, silnice mizí do tunelu, zde jsou další křižovatky a absolutně nevíme kde jsme. Nebaví mě to, nelíbí se mi tu, tak beru za plyn a chci odsud vypadnout. Za nějakou dobu jsme mimo město ale jedeme v nějakém korytu, kde se nedá zastavit. Až za pěkný kus cesty zastavuji. Verča ztrácí nervy, že nevíme kam jedeme, jsme v prdeli a kdesi cosi.. marně vysvětluji že už vím kde jsme a že je jedno jestli jedeme směr sever touto nebo touto silnicí. Holt ten Lillerhammer neuvidíme. Verču nakonec vyléčí cukr a pití a už se klidní. Po vychladnutí pokračujeme po stejné silnici dále (E16). Jedeme podél nějakého velkého jezera. Improvizuji a sjíždím na menší silničku vedoucí ještě blíže vody, že se pokoukáme. Po chvíli se mi mihne před očima cedule s nápisem Utoya. Ty vole. Zastavujeme na vyhlídce, pomník, spousta kytek a koukáme na ostrov Utoya. Stejný pohled jako z fotek po útoku, akorát tu nejsou ta těla. Mlčky sledujeme a bez focení pokračujeme dál. Napojujeme se zpět na E16 a ve Sundvollen si dáváme sváču. Musím říci, že burgery které dělají zde na benzínkách jsou opravdu luxusní (na benzínku). Po jídle pokračujeme dále po E16. Projíždíme Fagernes a stavíme ve Fossen Camping. Je hned u silnice a z druhé strany ho lemuje pěkná řeka. Domlouváme si ubytování, pečlivě vybíráme nejlepší místo pro stan a zabydlujeme se. Jdeme na procházku podél řeky a sledujeme rybáře. Zjišťuji, že Verča někde ztratila dlaždičku pod boční stojan, tak sbírám ploché kameny, které využiju na podložení stojanu. Vaříme večeři, zapalovač už máme. Večer sprcha za peníze, šetříme a spršíme se spolu, akorát voda poněkud zapáchá, takže jen umýt ale do zásob na pití si ji opravdu nebereme.

Útraty: tankování 272NOK, jídlo 40SEK a 243NOK, ubytování 120NOK.
Najeto 343 km, celkem 1560 km.


 

4. den, úterý 11. června 2013. Trolí stezka.
 

Po probuzení ani nesnídáme, ranní hygiena, balíme a vyrážíme v půl desáté. Stavíme na blízké benzínce, kde nabíráme zásoby vody a snídáme. Pomocí NASA pásky a plochého kamenu vyrábím rozšíření bočního stojanu ala Touratech. Po snídani vyrážíme po silnici 51 na sever. Dnes je cíl dát Trolí stezku. Cestou stavíme, děláme kochací a fotící přestávky. Na horizontu jsou vidět zasněžené hory. Smějeme se jim, v červnu sníh.. ha ha ha. Silnice 51 stále stoupá, bílé hory již nejsou na horizontu, ale začínají se přibližovat. Krajina se mění. Je nám jasné, že přes to, čemu jsme se smáli opravdu pojedeme. Jsme v cca 1000 m, začíná být chladněji, za chvíli jsme v 1200m. Začíná zima. Měníme letní rukavice za zimní, děláme andělíčky ve sněhu. Za hřebenem zase dolů, výměna rukavic na letní. Stavíme a kocháme se přírodou. Křišťálově čisté potoky stékají z hor. Paráda. Vyrážíme zpět na cestu a po chvíli vidíme první soby, kteří rovnou testují naše ABS. V pořádku, test úspěšný – můžeme pokračovat. Silnice se zase zvedá, 1200m, nasazujeme zimní rukavice. Silnice stále stoupá, po obou stranách silnice sněhové bariéry, jsme ve 1400 m nad mořem. Krásná panorámata. Cesta začíná konečně klesat, sjíždíme do údolí a na křižovatce se silnicí 15 se dáváme doleva, podél jezera Vagavatnet. Cestu lemují vysokánské hory. Místy se staví nová silnice, takže občas máme oživení v podobě terénní vložky po šotolině. Stavíme u velké přehrady. Po „15ce“ přijíždíme ke křižovatce s „63kou“. Koukáme na zamrzlé jezero Langvatnet. Vydáváme se po silnici 63 směr pořádné serpentýny. Přichází první várka, paráda. Sluníčko svití, silnice suché. Ideál. Koukáme zvrchu na Geirangerfjord a vidíme velké trajekty „uvnitř“ pevniny. Jedeme dolů, v Geirangeru stavíme. Po přestávce vyrážíme dále, silnice se zase zvedá a přichází další zatáčková orgie. Při jedné kochačce potkáváme Čechy v oktávce. Parkují předemě a suveréně mě blokují. Hodíme řeč a přeparkují. Je to táta se synem, spí po hotelech a nejsou  s kvalitou služeb spokojeni (možná měli zkusit radši stany :D). Jedeme dál. Stále mě překvapuje zdejší čistota a slušnost. Nepobírám veřejný záchod uvnitř „ničeho“ se světlem, topením, teplou vodou, papírem, čistý, zadarmo a bez hlídání. To je možné jen v Norsku. Trajektem přejíždíme Storfjorden. Přijíždíme k Trolí stezce. Stavíme a jdeme se podívat a vyhlídku. Luxus. Potkáváme mladý pár na Transalpu, se kterým už máme nějakou dobu podobnou cestu. Ještě se mockrát potkáme. Pouštíme se dolů, sem tam stavíme na kochačku. V Andalsnes hledáme kemp. Končíme v nějakém velkém. Je tu hezky. Zabydlujeme se, večeře, sprcha a spát.

Útraty: tankování 348NOK, jídlo 20NOK, ubytování 165NOK, trajekt 73NOK.
Najeto 342 km, celkem 1902 km.


 

5. den, středa 12. června 2013. Afarnes - Trondheim.
 

Ráno snídaně a balíme. Jedeme po silnici 64 do Afarnes, kde jedeme na trajekt, ušetří nám to objíždění celého fjordu. Kupodivu nic neplatíme. Přijíždíme k mostu Bolsoybrua. Děláme přestávku a fotíme. Je to krásný most do zatáčky. Jedeme přes něj a poté tunelem přijíždíme do Molde. Řešíme, zda-li se vydat do Kristiansund, ale nakonec po E39 otáčíme na východ. Cesta pěkně ubíhá, stále je na co se koukat. Za zmínku určitě stojí most Gjemnessundbrua, který jsem si bohužel nevyfotil. Pokračujeme stále po E39, v Kanestraum se naloďujeme na trajekt. Stále po E39. Najednou zjišťuji, že na mé nové helmě Caberg není něco úplně v pořádku. Uvolnila se na jedné straně celá výklopná část. Do toho Verča ztratila jednu rukavici, vracíme se pro ní ale už je přejetá kamionem. Ovšem přežila, chránič je celý, jen je poškrábaná. Respekt. Dáváme si pauzu, kde Verča ošetřuje lepenkou rukavici a já se pouštím do rozborky helmy. Helma je rozebrána, zaplaťpánbůh za mikro křížový šroubovák, který jsem měl. Jinak bych to nedal. Naštěstí se v helmě pouze povolil jeden šroub, takže jen dotáhnout, složit a jedeme. Z E39 najíždíme na E6, jedeme přes Trondheim, Verdal a za Steinkjer začínáme hledat místo na přespání v divočině. Bohužel ne a ne najít to pravé (jsme nároční). Jezdíme sem a tam, zkoušíme každou odbočku z hlavní, ale všude jsou domy či absolutně nepřístupná džungle. Nakonec podle Google maps najdu dobře vypadající les tak se tam pouštíme. Cesta opuštěná, ale není možnost sjet, natož někde parkovat a stanovat. Pak najdeme pěkný plácek, vypadá to na nějaké opuštěné parkoviště. Jdeme na obhlídku okolí, každý jinam. Najdu parádní mýtinu, ke které vede zarostlá pěšinka. To je ono. Najíždím tam s motorkou a rovnou se otáčím čumákem k výjezdu. Verča mi hodně asistuje, ale otáčet se v hlubokém měkkém mechu moc nejde, tak si motorka lehá ke spánku, naštěstí do toho mechu... Odstrojíme ji, postavíme a ručně otočíme. Můžeme se zabydlovat. Dáme si večeři a jdeme spát. Po cestě pod námi projde pár aut.

Útraty: tankování 321NOK, jídlo 328NOK, trajekt 85NOK.
Najeto 435 km, celkem 2337 km.


 

6. den, čtvrtek 13. června 2013. Polární kruh - Bodo.
 

Vstáváme brzy, rychle balíme a bez snídaně vyrážíme v 8 hodin. Stavíme v blízké vesnici u zavřeného obchodu, hned vedle hřbitova a snídáme. Pozorujeme místní školu, jak rodiče a nějaké místí mikrobusy přiváží hordy dětí. Dnes máme v plánu se dostat do Bodo a odtud trajektem na Lofoty, což je pěkný kus cesty. Najíždíme na E6, přejíždíme hranici do Nordland (65.101014,13.342411). Jedeme úsek hrozně moc dlouho bez benzínky. Naštěstí v Trofos je benzínka Esso. Stavíme. Potkáváme Čecha na kole. Má v nohou opravdu ale opravdu hodně kilometrů. Prohodíme pár vět a pán pokračuje dále. Jedeme dál. Stále krásná příroda, nevíme kam dříve koukat. Sem tam tunel. Stále parádní počasí.  Přeženeme se přes Mo i Ranu. S ubíhající kilometry na sever se mění i krajina. Stromy se zmenšují a už nejsou tak zelené. Překračujeme severní polární kruh. Jdeme se podívat do Polarsirkelsenteret (66.551837,15.32127). Cestou se dál stavíme u pěkného mostu pro pěší (66.701435,15.44583). Doporučuji, pěkná houpačka. Frčíme dál, kolem sedmé přijíždíme do Bodo. Jedeme rovnou k přístavu a hledáme trajekt na Lofoty. Najdeme svoji frontu a suveréně se řadíme na první místo. V budově ovšem nikdo není, všude mrtvo. Zkoumáme plavební plány lodí. Dopředu jsme měli zjištěno, že trajekt má jet asi v deset večer. Ovšem zjišťujeme, že dnešní den končí plavební řád jedné sezóny a začíná druhý a loď má jet až kolem půlnoci. Tak se v hale převozní společnosti zabydlíme. Zdaleka ale nejsme jediní. Pospáváme, jíme, koukáme. Když v jedenáct stále žádná loď a nikdo nikde jsme trochu nejistí. Kolem půlnoci přišel konečně někdo ze zaměstnanců a sděluje nám, že loď má problémy a přijede až po druhé hodině ráno. Paráda. Zaměstnanec mizí. Potupně dochází další plavby chtiví cestující, tak jim sdělujeme situaci. Ve dvě ráno připlouvá loď. Hurá. Balíme náš domov v hale a naloďujeme se. Kurtuji motorku a jdeme na prohlídku lodi. Z Bodo vyplouváme v půl čtvrté ráno. Najdeme si pěkné místo a ještě zkoušíme na chvíli spát.

Útraty: tankování 521NOK, jídlo 191NOK.
Najeto 622 km, celkem 2959 km.


 

7. den, pátek 14. června 2013. Lofoty.
 

V půl sedmé ráno připlouváme na Lofoty – do Moskenes. U motorky mě nedůvěřivě sleduje pán z Mercedesu, vedle kterého těsně parkuji. Asi nevěří, že se mi to na jeho auto nepřevrhne. Vyloďujeme se narychlo a v přístavu zase řádně vše na motorku připevňujeme. Zahajujeme kochací jízdu. Zase nevíme kam dříve koukat. Uděláme si i procházku se svačinou na skále. Projíždíme, koukáme, fotíme. Lofoty opravdu doporučuji. Dnešní den končíme v Harstad. Bereme kemp (Harstad camping) a nalehko se jedeme podívat do města a na nákupy. Večer ještě pereme prádlo a vtipně ho sušíme fénem. Kontroluji stav hlavního účtu, ze kterého platíme všechny výdaje kartou a překvapuje mě nulový zůstatek. Byla tam rezerva a zůstatek měl být opravdu jiný. Podle výpisu zhruba vidím, že při tankování si benzínky vždy zarezervují větší částku než tankovanou ale už ji neuvolní. Vzhledem k počtu tankování dává prázdný účet smysl. Samozřejmě máme ještě dvě karty a hotovost, takže cesta může pokračovat podle plánu. Tohle si vyřeším až se vrátíme. Ještě dnes po telefonu stíhám prodat své Varadero 125ku, na které jsem měl inzerát.

Útraty: tankování 152NOK, jídlo 21NOK, ubytování 165NOK, trajekt 489NOK.
Najeto 341 km, celkem 3300 km.


 

8. den, sobota 15. června 2013. Narvik - Abisko.
 

Ráno je zamračeno a moc se nám ze stanu nechce. Cesta ale volá, takže vyrazit musíme. Po 83 se napojujeme na E10 a následně přijíždíme k naší známé E6. Zde zjišťujeme, že vlastně nemáme samolepku na kufr ze Švédska a to už v plánu navštívit nemáme. Rozhodujeme se tedy zajet si ještě do Švédska, konkrétně do národního parku Abisko. Byla to dobrá volba. Cesta tam je krásná. Stále je na co koukat, stavíme nedaleko pomníku bitvy u Narviku. Před Abiskem zaujmou všude samé závory, které zastaví provoz pokud se ze svahu hrne lavina. A že vypadá že se to občas stává. Navštívíme turistické centrum, zkoukneme menší výstavu, objedeme pár obchodů a samolepku nakonec získáme. Vracíme se zpět do Norska a najíždíme na E6 směr Nordkapp. Na jedné ze zastávek potkáváme Poláka na uralu se sajdkárou, trochu si popovídáme a každý pokračuje svoji cestou. Stavíme v Nordkjosbotn a bereme Bjornebo camping (69.216958,19.555486). Je to malinkatý a velice příjemný kemp. Zjišťujeme, že rapidně přibývá Němců na nových GSech cestujících pouze s kreditkou. Stavíme stan, začíná poprchávat. Provádíme klasické večerní procedury a jdeme spát.

Útraty: tankování 361NOK, jídlo 231NOK, ubytování 140NOK.
Najeto 427 km, celkem 3727 km.


 

9. den, neděle 16. června 2013. Příprava na Nordkapp.
 

Probouzíme se do deštivého dne. Dnes to asi moc veselé nebude. Poprvé nám počasí nepřeje, přesto vyrážíme. Je pod mrakem, velmi chladno, občas prší. Střídavě přikládáme či odkládáme vrstvy oblečení. Nálada není nejlepší, ale ani jeden z nás si nahlas nestěžuje. Stále frčíme na sever, příroda začíná být méně pohostinná než doposud. Stavíme u Gildetun (69.90059,21.605247), pěkný výhled a rozcestník ukazující Nordkapp 370km, Ivalo 500km. Přibývá sobů, jsou jich plné pláně a občas i silnice. Místy se vrací sníh. Děláme si procházku k řece Storelva. Přijíždíme do Russenes Camping, kde si nacházíme pěkné místo a zabydlujeme se. Upravuji boční stojan s kamenem – instaluji nový kámen a lépe přidělávám. Zase večerní procedury, těšíme se na zítra a jdeme spát.

Útraty: tankování 379NOK, jídlo 193NOK, ubytování 100NOK.
Najeto 474 km, celkem 4201 km.


 

10. den, pondělí 17. června 2013. Nordkapp.
 

Ráno otevírám stan a přímo to do nás pere sluníčko. Vypadá to po včerejšku na zase ideální den. V kempu necháváme skoro vše a vyrážíme nalehko směr Nordkapp. Jedeme po E69. Krajina je již bez stromů, jen krásně barevné kopce a výhled do dálky. Podjíždíme tunelem o délce necelých 7km. Již jsem si zvykl, že jakmile se blíží tunel zapínám vyhřívání gripů. V půlce tohoto tunelu zjišťuji, že levý grip zrovna moc extra nehřeje. Vyjíždíme ze studeného a vlhkého tunelu. Počasí se stále drží, akorát vítr je silný. Hodně silný. Jsem rád, že mam motorku bez vaků na kufrech. Přijíždíme k bráně, kde znalí věci platíme menší vstupné (které nám kasírovač ani nenabídl). Parkujeme do houfu motorek. Sundaváme helmy, ale spěšně je oba vracíme zpátky na hlavu. Zima a velký vítr. Tak pokračujeme v helmách. Obcházíme budovu a míříme přímo k symbolu Nordkappu. Užíváme si výhled, fotíme se spolu s jinými motorkáři, trochu si popovídáme. Za chvíli jsme tu úplně sami, přímo pod „globém“ žádám Verču o ruku. Vychází to, říká ano, takže nemusí zpátky pěšky :o) Po prozkoumání vnějšku jdeme dovnitř. Projdeme vše, nakoupíme suvenýry a pošleme pohledy. Koukám na mapu a vzdálenost od domova je hodně velká. Člověka napadá co kdyby se něco rozbilo.. Když jsme nasyceni zdejší atmosférou, vyrážíme zpátky. Cestou děláme spoustu zastávek na procházky a focení. Po příjezdu do kempu se rozhodujeme, že dál budeme pokračovat až zítra, tak jdeme prolézt obchod se suvenýry a dát si pořádnou večeři v místní restauraci. Večer jdeme do společenské místnosti se družit s ostatními cestovateli. Je tu cyklista co jede kolem světa, další motorkář a jeden pěší nadšenec. Spácháme hygienu a jdeme spát.

Útraty: tankování 240NOK, jídlo 56E, vstup na Nordkapp 320NOK.
Najeto 275 km, celkem 4476 km.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.12
Známkováno: 43x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist