Nordkapp: sněžení, mráz a sobi

..aneb jak jsme dojeli na konec Evropy. Náš výlet přes Pobalstké republiky, Finsko a Norsko na Nordkapp a zpátky. S návštěvou řady míst: Polární kruh, hrad Olavinlinna, Tallinn, město Kunda, Hora Křížů, Kurská Kosa, hrad Trakai a další místa.

Nordkapp: sněžení, mráz a sobi

Kapitoly článku

Nordkapp: sněžení, mráz a sobi aneb jak jsme dojeli na konec Evropy 2. - 13.6.2009

Tak něco takového jsme doposud ještě nezažili. Doposud jsme na motorkách směřovali spíše na jih, ale v zimě jsme si řekli, že uděláme konečně výjimku. A vyrazíme na sever. Na nejsevernější místo v Evropě.
Vybrali jsme si termín, ale postupně jak se blížil, tak to vypadalo s počasím hůř a hůř… předpověď byla přímo otřesná: trvalý déšť několik dnů a teploty na severu kolem 0°C. To tedy moc optimismu nepřidávalo... tak jsme to začali brát tak, že pojedeme do Finska a tam se uvidí, kam dojedeme. Tedy mě by to i stačilo, podívat se za polární kruh, kde slunce nezapadá, ale Jára chtěl ten Nordkapp dobýt za každou cenu :-).
Původně jsme také měli jet tři, s Motym, ale nakonec jsme vyrazili ve dvou. Jára na Hondě Varadero a já na Hondě Deauville.

Den D se blížil...

Přípravy motorek byly jednoduché, oba dva jsme měli motorky po servisu, gumy přezuté, takže u motorek nebylo co řešit. Zaměřil jsem se spíše na to počasí, koupil jsem si zimní spacák a den před odjezdem, když jsem viděl, že se to s tím deštěm a zimou nelepší, tak jsem si ještě narychlo vyrobil takové lehčí igelitové zateplené návleky na řidítka, což jsem pak VELMI ocenil. Oproti jiným výletům jsme si ještě vzali více teplého oblečení, zimní vložky do motorkářského oblečení a pro jistotu 2 plynové bomby pro vařič, 2 karimatky, kdyby byla zima od země a jinak klasicky vše, jako obvykle (stan, spacák, karimatka, dvoje rukavice, oblečení, nepromoky na oblečení, návleky do deště na boty a na rukavice, nějaké konzervy, atd...)

1.den, úterý 2.6.2009

Tento den jsme byli ještě v práci, jen jsme skončili dříve, rozloučili se a kolem 15.hodiny vyrazili. Do večera jsme chtěli dojet v Polsku někam za Waršawu, což se i povedlo. Polské hlavní silnice sice připomínají na první pohled dálnice, ale člověk se na nich musí mít hodně na pozoru. Občas jsou svodidla uprostřed těchto "dálnic" přerušené, z ničeho nic před vámi v "rychlém pruhu" auto přibrzdí nebo i zastaví(!!!) a odbočuje vlevo.... nebo občas jsou na této "dálnici" i semafory, při snížené rychlosti radary, sem tam chodec, cyklista, koňský povoz a nebo po kraji prostitutky. Takže polské "dálnice" jsou takové pestré, nudit se nebudete :-)
Waršawou jsme projeli navečer, stěžejní byly 2 křižovatky hned na začátku města, tak jsme pak toto velkoměsto projeli severním průtahem celkem rychle, i přes tu několikakilometrovou zácpu co tam byla (samozřejmě jsme to brali zleva, zprava). Asi 50km za Waršawou jsme sjeli z dálnice, v mlze u stromů našli vhodné místo pro stanování a konečně si dali si první pivo a probrali nad mapou trasu, kudy vlastně pojedeme.

2.den, středa

Rozjeli jsme dál po hlavní cestě z Waršawy na Bialystok a pak to vzali zkratkou, v Zambrów jsme oddbočili přes Lomža na Augustow (bylo to špatně značené, ptali jsme se). Cestou jsme viděli jednu dramatickou situaci, která mohla skončit hodně tragicky - kamionista v protisměru se nějak nevěnoval řízení nebo usnul a sjel do protisměru, do našeho směru a mířil přímo proti autobusu, který jel jen pár aut před námi. Řidič autobusu to strhl skoro do příkopy, ale kamionista to stihl na poslední chvíli zabrzdit... no nakonec se rozjel, vrátil se do svého pruhu a autobusák ještě chvíli stál, asi to rozdychával a pak se rozjel a jel dál. Já bych na jeho místě asi rozthal řidičák a utekl do lesa.... :-)
Pak nám někde po cestě začalo pršet. Poprvé. Oblékli jsme si nepromoky, ale bylo to jen chvilku, pár desítek km. Vlastně to ani nestálo za řeč, ale to jsme ještě nevěděli, co zažijeme další dny...
Někde na konci Augustowa jsme zbytečně odbočili vpravo, dle cedule na Litvu a vjeli jsme do Litvy jiným přechodem, na Lazdijai. Ale nevadilo to, byla tam pěkná cesta. V Litvě jsme na křižovatce nevěděli jestli vlevo nebo vpravo, zeptal jsem se místního na cestu, sice poradil, ale hned začal pochtívat peníze… Cestou dál, na na město Kalvarija nám začalo pršet. Nejdříve střídavě, ale pak už skoro trvale. V takovém počasí jsme neměli ani chuť zastavovat a navštěvovat nějaká místa, takže jsme volili přímou cestu dál a dál na sever.
Pršelo nám vlastně skoro celou Litvu, Lotyšsko, Estonsko (další den) a i ve Finsku, prostě to bylo několik stovek km v dešti. Ale zpět ke středě, nad Rigou déšť ještě k tomu brutálně zesílil a přidal se silný boční vítr od moře. Bylo to tak silné, že nám promokly i "nepromokavé" goretexové boty... a nepomohly ani návleky na boty. Do Estonska jsme vjeli už navečer, tak jsme začali hledat místo na spaní. Nejdříve u nějaké stodoly, kam ale přijel jeden mladík, že to tam hlídá. Normálně jsme přátelsky pokecali, myslím že by nás tam i nechal přespal, ale chtěli jsme spát někde, kde o nás nebude nikdo vědět, tak jsme jeli dál. Za městem Parnu jsme po chvíli hledání našli u boční neasfaltové silnice nějaké křoviny, tak jsme to za nimi zapíchli. Pořád pršelo, zem byla hodně nasákla vodou, nálada nic moc... Doufali jsme že do rána přestane.

3.den, čtvrtek

Probudil jsem se a... pršet nepřestalo. No smůla. Tak jsme se sbalili v dešti a rozjeli se. Do Tallinnu to bylo jen kousek, něco přes 100km. Jenže pořád pršelo a fakt bylo hnusně, tak jsme jeli rovnou na terminál. Tam kde jsme přijeli, měly otevřeno u dvou okýnek, vybrali jsme tu levnější společnost, EckeroLine, člověk+moto za 8 stovek (ta dražší vycházela skoro 2x tolik). Trajekt jel asi za 5 hodin. Normálně bychom si šli prohlédnout město, ale pořád pršelo, tak jsme si na lavičku rozvěsili mokré věci a nechali je proschnout. Také vysoušeč na wc přišel vhod ;) V hale terminálu byl také volně přístupný internet, podívali jsme se na předpověď a mělo ještě 2-3 dny pršet.... tak jsem ještě napsal kamarádům vzkaz na naše web stránky a šel jsem si přidělat na řidítka ty návleky.
Před odjezdem se hala začala rychle plnit a to jsme si také všimli toho, že většina lidí sebou vláčela vozíčky vysoko naplněné krabicemi s alkoholem, často to byli důchodci nebo studenti a někteří byli už dost posilněni alkoholem (spíše důchodci). Prostě Finové mají asi velkou daň na alkohol a tak si pro něj jezdí do Estonska.
Sbalili jsme si věci a rozjeli se nalodit. V podpalubí nám nabízeli, že si motorky můžeme upnout sami, ale nechali jsme to na nich. Přetáhli popruh přes sedlo a přitáhli motorku k zemi. Moc jsem tomu nevěřil, myslím že při vlnách by motorka spadla.... ale asi věděli, že vlny nebudou.
Loď už byla skoro plná, nám se ještě podařilo obsadit stolek s křesly vedle baru. Pivo, i české, vyšlo kolem 150,-Kč/kus. V barech se tančilo, opravdu tolik veselých lidí jsem takto odpoledne už dlouho neviděl :-) Bar vedle nás byl karaoke s kapelou, u mikrofonu se vystřídalo hodně lidí a rozhodně se za zpěv nemuseli stydět. Během plavby jsem párkrát vyběhl ven, abych vyfotil vzdalující se Tallinn, bójky nebo jiný trajekt. Jeden nás i předběhl (náš byl nejpomalejší, proto i nejlevnější). Celou dobu bylo zataženo a pršelo.

Finsko

Po 3,5 hodinách plavby jsme dorazili do Helsinek. Déšť nepřestával, tak jsme vyjeli z podpalubí, dostali se ven z přístavu a podle značek si to chtěli namířit hned na sever, po E75 na město Lahti. Bohužel to ale měli nějak špatně značené, jedinkrát za celý výlet jsme odbočili špatně a projeli se přes západní část Helsinek, než jsme najeli na obchvat a dali se na správnou cestu na Lahti. Jeli jsme ještě pár hodin, pořád pršelo, byla docela tma a nakonec jsme někde za městem Heinola odbočili do lesa a našli místo pro stan. V tu chvíli ani moc nepršelo, jen mrholilo. Hned to zvedlo náladu :-) Bylo už po jedenácté, postavili jsme stan, pojedli a šli spát. Jára si ještě posteskl, že si měl před odjezdem koupit jedny zimní rukavice, ty co měl vyhlídnuté, že mu teď chybí. Spalo se dobře, jen nás asi kolem půl třetí vzbudil zvuk motorové pily - to se asi nějaký Fin rozhodl, že si uřeže strom... 

4.den, pátek

Ráno jsme vstali a... neuvěřitelné, nepršelo! :-) Bez deště se hned lépe balí stan ;-) Sice nám začalo pršet po cestě, ale to bylo jen na chvíli, pak zas přestalo. Zastavili jsme se v jednom městě u jezera, a tam náhodou Jára zahlídl na informační ceduli reklamu na místní motoshop, včetně mapky. Zajeli jsme tam, koupil si zimní rukavice (Scott goretex) a hned se mu jelo líp. Moje zimní (levné z Lídlu) taky fungovaly dobře :-) O něco dál, uprostřed lesa u jedné křižovatky se nám po pravici objevilo plno zvonů, muzeum pod otevřeným nebem. Tak hurá, konečně první navštívené místo, navíc neplánované, takové potěší nejvíc:-) Zvonů a zvonků tam byla spousta, těch velkých určitě přes 30, také nějaké zvonkohry, zvonkový klavír, zvonkový hrací automat, telefonní budka ze zvonu :-) atd. Koupili jsme si i nějaké zvonečky na památku.
Cestou dál byly často radary, většinou na sedmdesátkách a vždy s tabulí, která na ně upozorňovala, takže všichni řidiči poslušně zpomalili... a za radarem zase zrychlili :-) Mimo města a ty sedmdesátky jsme jinak jeli pořád 110-120. Benzínek bylo taky dost, brali jsme každých 350km, cesty byly dobré, asfalt bez děr, dlouho světlo, takže cesta ubíhala rychle. Poprvé jsem se setkal také s tím, že mi nevzali Visa elektron kartu, ale s tím jsem počítal a platil jsem hotově. Jára měl karty dvě, tu druhou Maestro mu ale vzali všude. Projeli jsme vnitrozemí a od města Uleaborg dost foukalo od moře. A dost se taky ochladilo. Poprvé jsem musel zastavit, že mi byla zima… Někde za městem Kemi. Ale byl jsem asi jen prochladlý, stačilo si uvařit polévku, pojíst a hned bylo líp. A vlastně žádná pořádná zima ani nebyla, vždyť teploměr ukazoval 14°C :-) Vydali jsme se tedy dál, k našemu prvnímu velkému cíli...

Severní polární kruh

Za městem Rovaniemi jsme přijeli k Severního polárního kruhu! Celé toto místo je nepřehlédnutelné, je tu odbočka do zábavního parku Santy Clause, vesnička Santy Clause a nějaké hotely a restaurace. Vše bylo zavřené, byť bylo teprve 9 hodin (tedy 10 hodin místního času), ale to nám nevadilo, nás stejně nejvíce zajímala ta čára na zemi :-)
U čáry značící polární kruh je také turistický směrovník, kam je to jak daleko, např. do Moskvy je to kousek, jen 1366 km. Dosažení tohoto místa jsme oslavili Valašským zvykem a večeří. Ještě že jsme si vzali zimní čepice, tady byly už jen 4°C. Pocitově mi ale bylo tepleji, než předtím u Kemi. Sledovali jsme západ slunce, který by tady 21.6. teoreticky neměl skončit (pokud je v okolí rovina). Nám se slunce za stromy v dálce schovalo. No musíme jet výše na sever :-) Ještě jsme si prohlédli okolí tohoto místa, nabrali benzín, vyzvedl jsem si na benzínce nabíječku s baterkami (kterou jsem tam předtím dal) a asi o půl jedenácté jsme vyrazili dál, ukrojit další díl z naší cesty na sever.
Byť slunce zapadlo, tak bylo pořád jasno, digitální teploměr na jedné fabrice u cesty ukazoval +1°C. Asi hodinu po půlnoci jsme sjeli z cesty, projeli lesíkem na louku a postavili stan. Před spaním ještě Jára přemýšlel nad mapou, že by jsme zítra mohli dojet na Norkapp.... 

5.den, sobota

Už po páté mě probudil nějaký hluk, jako by něco padalo na stan... no napadlo mě co to je, ale musel jsem to vidět…. a fakt! sněžilo! A to docela hustě, za chvíli bylo vše v okolí bílé. Přiznám se, že jsem trochu znervózněl, jestli se s takovou vůbec dostaneme na cestu...
Jára ale jen klidně prohodil že ať spím dál, že se ráno uvidí. OK. A taky měl pravdu, jak jsme pak vstali kolem sedmé, tak po sněhu už nebyla ani památka.
Vyrazili jsme tedy vstříc velkému cíli. Cestou jsme poprvé uviděli běhat kolem cesty soby. Byli plašší, celé stádo hned uteklo do lesa. Přijeli jsme do města Inari a brali benzín. Už jsme pro jistotu tankovali v každém městě, to bylo tak po 200 a více km, podle mapy bylo jasné, že i dál nebude hustota tak jak předtím. Dál se krajina už změnila, zvlnila a silnice se začala klikatit, chvílemi vedla lesem, pak zas kolem jezer a nebo stoupala do kopce, to byla dost změna. Také jsme přejížděli menší pohoří, směrem k Norsku, silnice tady opakovaně klesala a stoupala, jak na horské dráze, za některými horizonty byla cesta tak zahnutá dolů, že dlouho nebylo vidět, jak hluboko klesne :-)
V tomto úseku nám také začalo poprvé sněžit za jízdy. Tedy ze začátku jen jemně, ale pak s takovou silou, že jsem přestal před sebou vidět Járu, dokonce ani světlo jsem neviděl a to jsme jeli stovkou a byl ani ne 100 metrů před mnou. Zpomalil jsem, aby jsem do sebe nenarazili. Vítr vál po cestě sníh, nebylo dost vidět, tak jsem se řídil podle příkop. Taky se sníh začal lepit na plexi motorky a přilby a začal namrzat, levou rukou jsem ho z přilby odhrnoval. To celé trvalo ale jen chvíli, tak jak rychle sněhová přeháňka přišla, tak rychle zas zmizela. Sníh na motorce roztál po chvíli sám.
Holt o zážitek postaráno :-)
Pohoří najednou skončilo, cesta klesala dolů do údolí, přejeli jsme most, hranici a vjeli jsme do Norska. Zastavili jsme. Slunce tu hřálo, jako by bylo aspoň o 10 stupňů tepleji :-) Pohled do mapy nám ale připomněl, že to máme na Nordkapp ještě pěkně daleko a přes další pohoří. To už ale bylo klidnější počasí. Při sjíždění do dalšího údolí se nám naskytl krásný pohled, 3 kopce za sebou, černý, zelený a bílý. Tedy černá břidlicová skála, trávou porostlý kopec a sněhem pokryté pohoří.
Údolím jsme sjeli až do města Lakslev, poprvé k severnímu ledovému oceánu. Bylo tu poměrně teplo. A také cedule ukazovaly, že Nordkapp je jen kousek, pouhých 200 km. Doplnili jsme zase pro jistotu benzín a vyrazili jsme.
Poslední úsek na Nordkapp, to byla ta nejkrásnější cesta za celý výlet, většinou se jelo po pobřeží kolem oceánu a krajina se za tu dobu několikrát úplně změnila, od zalesněné, přes suché křoviny, černé břidlicové skály až po červenou zem, tedy červený mech, který vypadal, jako by tam rostla červená tráva. A mezi tím se volně pásli sobi. Nádhera...
Do toho cesta několikrát procházela tunely, včetně toho největšího, podmořského, v kterém se člověk ocitne 212 metrů pod mořskou hladinou a opravdu má v něm člověk zvláštní pocit, nejen kvůli prudkému sklonu dolů, ale pak z toho "nekonečného" zakřivení, kdy silnice stále stoupá a stoupá vzhůru, až máte pocit, že za chvíli už povede kolmo nahoru :-)
Vyjeli jsme z tunelu, zaplatili mýtné (asi 220,-Kč, platí se v každém směru) a kolem pobřeží a přes další tunel jsme dojeli k přístavnímu městu, kde kotvila velká loď. Jeli jsme hned dál, na nejsevernější cíp ostrova, to bylo ještě asi 20km. Cesta zde vede nejdříve podél moře, kolem několika jezer a jezírek a pak vystoupá a vede přes horský masív, ze kterého bylo opět vidět moře a skalní útesy. Nakonec jsme v dálce uviděli "kouli" (asi radar) a pak druhou a to už bylo to místo, cíl všech turistů na tomto ostrově.

Nordkapp

Po zaplacení vstupného (asi 6 stovek) jsme přijeli na parkoviště, kde bylo sice jen 5 aut, ale zato několik desítek karavanů, rozestavěných po okraji parkoviště tak, aby dobře viděli na západ slunce (nebo na ne-západ). Motorkáři jsme byli na Nordkappu v tu chvíli jediní. Hned po zaparkování Jára otevřel slavnostně šampus, k oslavení nejvzdálenějšího místa, které jsme zatím dosáhli na motorkách. Prohlédli jsme si budovu na Nordkappu, ve které je nejseverněji položená pošta v Evropě, obchod, restaurace a dále má budova pár pater do země, tam jsou expozice a chodbou se jde do "kina" v podzemí, to je vyhlídkový sál, kde místo plátna je velké okno a lidé zde tak mohou v určitou dobu sledovat, jak se slunce dotkne moře a zase "odskočí". Budova nad zemí má celou severní stěnu prosklenou. Před budovou je památník z r.1878, v budově je zas vidět kámen v zemi s vrypem Japonské expedice z r.1907, po pravé straně plastiky z r.1988 vytvořené studenty z různých zemí (Tanzánie, Brasilie, Japonsko, Thaisko, Itálie, Sovětský Svaz a USA) a na nejsevernějším místě je postavený známý železný glóbus. 
Všechna tato místa jsme si prošli, prohlédli, nafotili, koupili nějaké předměty na památku, no zdrželi jsme se na Nordkappu něco přes 2 hodiny. Celou dobu bylo dobře, ale než jsme pak došli k motorkám, tak začalo sněžit. Takže jsme ve sněžení odjížděli :-) Po pár kilometrech zase přestalo. Cestu nazpět jsem si více užíval, častěji zastavoval a fotil soby a nebo místa, které jsem nestihl vyfotit předtím. Počasí se ještě několikrát změnilo, ale cestou kolem moře jsme viděli, že na konci zálivu většinou svítí slunce. Tak jsme tam přijeli, k městu Lakslev a u skály stanovali. Bylo 11 večer, ale světlo jak přes den. Postavil jsem stan, dal si pivo a jak tak v tričku stojím u motorky, tak si říkám, že je docela teplo. Mrknu na teploměr a bylo 5°C… Zajímavé, už jsme se asi aklimatizovali :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.11
Známkováno: 56x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist