Nordkapp na bavorských GS

Připravy

O cestě na sever Skandinávie jsem začal uvažovat koncem podzimu loňského roku po zjištění,že moje BMW R1200 GS model 2010 je perfektně stvořené pro dlouhé cestování.Bike se velice osvědčil v červnu v Alpách i cestou na Istrii v červenci 2011.
Dilema zda jet sólo, nebo ve dvou trvalo pár měsíců.Zatím jsem nakoupil literaturu,četl cestopisy a začal považovat cestu na Nordkapp jako můj sen.Kvůli svatbě blízkého kamaráda jsem cestu naplánoval až na půlku července v délce 3 týdnů.Takové dlouhé volno jsem zatím neměl.
Na jaře moje manželka Barča potvrdila účast a bylo zřejmé,že tohle bude výzva!
Kam ale napakovat všechny krámy,potraviny,stan,spacáky atd...pro dvě persóny na 3 týdny?
Odpověď je v novém horním padacím rámu Touratech,na který jsem navěšel tašky Lojzo.Stejná značka se usídlila na topcase-vše dle individuálních požadavků- a na bočních kufrech.Obzvlášť taška na zadní kufr působila monstrózně,jak je vidět na foto,ale nakonec vše báječně splnilo funkci.Dále ještě nezbytný tankvak plus 3 kufry.Takže GS mělo najednou vizáž Goldwingu.Hmotnost jsem se snažil rozvrhnout následovně:Nejlehčí věci-spacáky a nepromoky do horní textilní tašky,raději jsem je ještě dal do igelitového pytle.A nejtěžší-Adventure Menu-do předních tašek na padací rám.
Koupeny nové spacáky,nové nepromoky pro mě i Barču-goretexu už slepě nevěřím,nové cestovní kalhoty PSÍ pro ženu,moje nové dioptrické titanové brýle s tenkými nožkami,21 kusů Adventure Menu-14 kg...,spousta tyčinek Snickers,polévky.Zapůjčen plynový vařič,nádobí a plynové bomby, 2 kusy.Nějaká ta elektronika-foťák,dva telefony,dvě kamery,nabíječky a kabely.Cestovní průvodce -to jsou tři knížky,tenisky,šlapky,spousta oblečení –to všechno krát dvě,láhev Havana rumu.Doteď nechápu,jak jsme to všechno narvali do tašek a kufrů.Zavazadla odhaduji na 50 kg.
Těsně před cestou jsem vyměnil enduro gumy Continental TKC 80 za cestovní Michelin Anakee 2 a nalil nový olej s olejovým filtrem,mimo servisní interval,pro klid duše a dobrý pocit.Samozřejmě cestovní pojištění,za 20 tis.kč norské koruny,pak nějaké eura.
Další otázkou bylo, zda pojedeme opět sami jako u předchozích naších  motodovolených.
Tak daleko na sever se nám moc samotním nechtělo.Z jakéhokoliv důvodu.
Většina mých blízkých přátel na biku jsou spíše střelci na krátké vzdálenosti nebo na okruhu.
Z internetových diskuzí o možných spolujezdcích na sever mi byla doručena soukromá zpráva od Pavla,pak telefonát,poté  jsme se setkali osobně ,zjistili jsme, co si představujeme pod pojmem optimální cestování.Myslím,že jsme si celkem padli do oka a začali jsme se hodně těšit.První a poslední verze vzducháče R1200GS zdolávají nejseverněší místo Evropy kam se dá po asfaltu dostat.Moc romantické!:-D.
Večer jsme před odjezdem narvali GeeSo vším co povezeme.Je fakticky dost těžké.Nemohu usnout,přitom jsem z práce dosti unaven a cítím začínající nachcípanost.Zítra začne zážitek na celý život.

Pavel:

V zimě se mi začal rodit nápad  podívat se na motorce na Nordkapp, lanařil jsem kamarády hlavně z moto Kunčice. Všichni byli zpočátku nápadem velice nadšeni,ale čím více se blížilo léto, tak nebylo s kým vyrazit. Začal jsem na motorkářích sledovat, kdo by měl stejný cíl. Vyměnil jsem si pár řádků s Norim a jak píše vše nabralo rychlý spád. Jen doplním, že jsme si naplánovali „seznamovací“ vyjížďku po Jeseníkách, on sólo, já s partnerkou. Musel jsem konstatovat, že Nori je dobrý střelec. Uklidňoval jsem se, že on pojede na výpravu více naložený a ve dvou, proto jsem byl klidný, opak se ukázal být pravdou, ale to později.Nechal jsem v Renocaru vyservisovat motorku, preventivně nechal vyměnit brzdové destičky a nazout novou zadní gumu.Na doporučení Noriho nakoupil adventure menu, naštěstí jen 6 ks. Nedočkavě jsem odškrtával v kalendáři dny k plánovanému odjezdu.

Stav tachometru:36156km na počítadle.

1.den.14.7.2012,sobota.Šumperk-Schwaan - Dálniční expres

Tentokrát vyjíždíme ze Šumperka pouze s 20 minutovým spožděním,v 7:20.Počasí nic moc,zataženo,pouze 12 nad nulou,lehce mrholí.Na česko-polských hranicích u Dolní Lipky se setkáváme s Pavlem,který se představuje Barče.Za chvilku už míříme společně na sever,dost se oteplilo a úsměv na rtech způsobuje sluníčko.Skvělé.Před Wroclaví první z mnoha benzinek,první z mnoha kafé.Pak se napojujeme na dálnici a jedeme na severozápad.Tempo kolem 120km/h,pak ho zvyšujeme na 140.Zavazadla drží,oddechl jsem si.Fouká dost svěží vítr,motorky jsou neklidné.Občas pár kapek.Jinak dálniční express a velká nuda.Jako zpestření kousek před náma kamionu praská pneumatika a my těsně míjíme kusy gumy.Další pauza na polsko-německé hranici,jedeme kolem Cottbusu,pak přes dost ucpaný průtah Berlínem.Poté už pořádná zácpa.S geesem kličkujeme mezi pruhy a pak se pomalu odpoutáme od Pavla.Problém byl,že on nekličkoval od 60 km/h,my měli tuto hranici posunutou až na stovku..Poté co jsme počkali na odpočívadle, jedeme opět společně.Počasí se začíná kazit.Začíná opět mrholit,je pod mrakem.Přijíždíme do Schwaanu,kde na nás čeká domluvené bydlení u naších přátel-Elišky a Honzíka.Představujeme Pavla,mašiny parkujeme do garáže a začíná pořádná pařba.Skvělé jídlo-vepřo knedlo zelo,pivko a Pavlova báječná slivovice.Sedíme venku celkem v kose do pozdních nočních hodin...

Pavel:

Čekám asi 20 minut na místě srazu a trnu jestli si to Nori nerozmyslel, přichází SMS a za chvíli slyším bublání GS  sychravým ránem. Vyrážíme vlažně, pak Norimu chytly saze v dálniční zácpě, držel jsem se svého hesla:“ já vím, že jsem nejlepší a že si nemusím  nic dokazovat“ a pokračuji rozvážným tempem dál. Přátelé Noriho a Barči mne vřele přijali a ze setkání se vyklubal velmi pohodový večer, jen jsem podcenil teplotu a také otupělost slivovicí, protože ráno mě pěkně bolelo v krku a ztratil jsem hlas. A to jsme vůbec nezpívali.

Ujeto 706 km.

2.den,15.7.2012,neděle.Schwaan-Rostock - Vyspávání opičky a nalodění

Pěkná opička po vzbuzení.Raději se jdu  projít kolem baráku.Pak v obyváku brufáček.Plánujeme cestu na první dny,sledujeme MotoGP.Odpoledne jedeme autem do přístavu v Rostocku koupit lístky na trajekt,pak do Warnemünde na pláž.Procházka promenádou.Je pěkně,trošku fouká.Zpátky do Schwaanu,nabalit věci na bike.Loučíme se a vyrážíme.V přístavu jsme ve 21:15,čekáme ve frontě.Bavíme se s čoprákem,co jede na pár dní do Švédska.Vidíme české expediční Toyota Hilux.Řidič mi  na dotaz potvrzuje rybolov na Nordkappu.Třeba se potkáme.Celkem je mezi auty 10 motorek,plavíme se trajektem Scandline.Po ukurtování motorek obsazujeme sedačky.Loď vyplouvá za tmy,před jedenáctou.

45km

3.den,16.7.2012,pondělí.Trelleborg-Fredrikstad - Západním Švédskem do jižního Norska

Moc špatný spánek.V sedě jsem nemohl usnout,tak jsem sklouznul dolů,zkroucený mezi nohama sedačky, hlavu jsem měl v uličce a stále jsem myslel,že mi někdo na ní šlápne.
Raději vstávám a jdu na palubu sledovat a natáčet východ slunce.
Z lodi vyjíždíme v 6:40.Jsme ve Švédsku,v přístavu Trelleborg.Zakrátko jsme na dálnici.Slunečno,vítr,15 stupňů.Kolem Malmö,pak lehký déšť.Benzínka.Jsme unaveni a nevyspaní.Počasí na náladě nepřidává.Sjíždíme do města Halmstad.Tady je působiště mojí oblíbené skupiny Roxette,tak se jedeme mrknout.Kolem centra jenom profrčíme,zastavujeme se v supermarketu.Kupuji kyselý salám a sladké rohlíky.Tohle svinstvo jsem jedl pak i druhý a třetí den,bylo mi to líto vyhodit.Stejně jsem to pak musel udělat. Ale zase krabí salát byl oukej.Pokračujeme přes Göteborg.Zmatky při placení kartou.Počasí se zlepšuje,dost fouká,ale hlavně opět slunce.Všímám si velkého množství obytných aut a karavanů mířících na sever.
Tenhle styl se mi začíná pozdávat.Ocitáme se v Norsku.Konečně!Menší bloudění kvůli objížďce.Přijíždíme do Fredrikstadu.Máme toho plné brýle.Pavel je  k tomu celkem dost nachlažený.Pomůžou antibiotika,které jsme pro všechny případy vzali,nojo,felčaři.
V kempu bereme chatku.Docela ranec,1050 NOK,pro nás tři.Blíží se déšť a jinam už nechceme.Musím napsat,že to bylo nejdražší ale i  nejluxusnější ubytování za celou dovolenou,samozřejmě mimo Schwaan u Elišky.TV,obyvák,každý svoji ložnici.Kemp je kousek od staré pevnosti Fredrikstad,tak jdeme na procházku.Je to tady moc zachovalé a udržované.Kasárna,náměstí ,stará i modernější děla.Na řece Glomma se prohánějí motorové čluny.V kempu nás upoutá starší anglický pár s retro karavanem s květináči.Pěkní hippies.
Usínáme spánkem spravedlivých.

Pavel:

Krk se zatahoval, čím dál více, noc na trajektu nic moc, kroutil jsem se na sedačce jak paragraf, tak únava přidala své. Barče stačil jeden odborný pohled na mne a ordinuje antibiotika, což je výhoda ,když se cestuje s lékaři.

520 km.        

4.den,17.7.2012,úterý.Fredrikstad-Eidfjord - Oslo a cesta přes hory na západ

Pavel je tedy pořádně nachlažený.V 8:20 míříme do Osla.Je moc pěkné počasí.Vjíždíme do centra.V zatáčce se na nás usmíva asi sfetovaný černoch s igelitkou.Třída Karl Johans Gate,parkujeme motorky na místo jim vyhražené a koná se rozkošná procházka.Docela se našlapeme v našich motobotkách.Pak se přesouváme na poloostrov Bygdoy,kde navštěvujeme muzeum vikingských lodí.Nyní ale dost kultury a opouštíme Oslo,míříme na západ,ke fjordům.V Kongsberg se stáčíme podél rozbouřené řeky na severozápad po silnici 40.Další problém s kartou na benzince.Nereaguje.Poprvé alespoň zkoušíme kafé na plynovém vařiči.Pavel řeší polévku na svém benziňáku.Pak nějakou dobu hledámě ztracené těsnění z jeho benzínové láhve.O pár dní se zjistí,že láhev žádné těsnění neobsahovala:-D

Z lehce stoupajícího údolí s řekou zažíváme první kopce a výhledy.Městečko Geilo.Všímáme si střechy porostlé zeminou a trávou.Silnice 7.Slunečno a dost chladno,kolem 8 stupňů.Pak je krásná horská scenerie s jezery a sněhem,se sluncem a začínajícím deštěm s přechodem do svinského počasí,4 nad nulou.Mám to pěkně natočené na mou onboard kameru GoPro.
Je čas někde zakempovat.Déšť sílí,únava a chlad taky.Nebezpečné zatáčkovité tunely se silným klesáním.První kemp je obsazen.Druhý taky, ale hned vedle je další,kde mají volnou chatičku.Sice primitivní a miniaturní,ale je v ní teplo a sucho!Pouze 300NOK,no neber to!
Jsme kousek od Eidfjordu,u jezera.Vybalujeme už za silného slejváku.Ochutnávám první Adventure Menu-Jelení ragú.Dnes bych řekl nic moc,ale hlad je nejlepší kuchař.V tu chvíli je to delikatesa.Otevíráme taky láhvinku našeho Havana rumu a málinko ochutnáváme.Celkem brzo jdeme na kutě.

Pavel:

Zaujali mne liduprázdné ulice v centru hlavního města Oslo, na jednom staveništi se ozývá slovenština, když stavební dělníci rozjímají, co budou dělat. U vodotrysku hraje cigán na harmoniku a cigánka zpívá nám povědomým jazykem a žebrají na živobytí. On ten karavan ve kterém bydlí v kempu asi něco stojí.

421 km.

5.den,18.7.2012,středa.Eidfjord-Innvik,Utfjorden - Fjordy,tunely a Bergen.

Ráno neprší.Nízké oblaky,místama tušíme modrou oblohu.Na úvod se vracíme nahoru k vodopádum Voringvoss,který jsme prošvihli u včerejšího unaveného deště.Děláme vtipné fotky a pak opět přes včerejší tunely se dostáváme k prvnímu opravdovému fjordu Eidfjorden.Pak perfektně stíháme trajekt u Brimnes,který nás přepraví na druhou stranu fjordu.Frčíme podél dalšího fjordu-Hardangerfjorden,pořád po silnici 7,přes Oystese.Pak se z jihu po okreskách dostáváme do Bergenu.Tady by mělo pořád pršet,ale my máme počásko pěkně udělané na objednávku.Parkujeme mašiny a procházíme se centrem.Rybí trh,tady si dáváme mořskou čerstvou stravu,losos,krevety s místním bramborovým salátem.Fakt chutnalo a to já ryby nemusím.Při výjezdu z Bergenu málem malér v tunelu.Nějaký hajzl v Audi A8 se bržděním pokusil ztrestat za sebou jedoucího řidiče.A málem jsme na to doplatili my,díky za ABS na mém báwu.To hovado jsme pak potkali na benzince,nabušený blonďák.Chtěl jsem mu něco říct,ale rozmyslel jsem si to.Stejně to nemělo smysl.Jedeme na sever.Neskutečné množství tunelů.Trajektem se plavíme přes nejdelší ,200 km dlouhý fjord v Norsku-Sognefjorden.Jedeme po E39.Pěkná pauza opět s polévkou a kafé s výhledem na fjord.

Ve městě Forde nakupujeme v marketu Remu1000.Poté přes nádherné jezera a hory po silnici 60.  Naskýtá se nám úžasný výhled na Utfjorden.Ve vesničce Innvik zastavujeme v kempu Viking.Je zde krásně.Celý den počásí eňo-ňuňo.Chatka za 350 NOK.V jedenáct večer je pořád vidět slunkem ozářené skály kolem fjordu.
Při cenách za chatku v porovnání za dva stany je to jenom o něco dražší zato s nesrovnatelně lepším komfortem.Stan tedy máme jako rezervu v případě nutnosti.Takhle to budeme tedy řešit i nadále.Teploty jsou v noci relativně nízké a ráno jsme vyspaní většinou do růžova.Tedy až na tuto následující noc.Nemohl jsem usnout,jako bych něco tušil....

Pavel:

Bergenská tržnice je pastva pro oko, hlavně pro mne co může ryby a mořské plody i k snídani. Neváhám a objednávám si u jednoho stánku lososa s krevetami. Barča s Norim se nechávají strhnout a podle boulí za ušima usuzuji, že jim chutnalo.

431 km

6.den,19.7.2012,čtvrtek.Innvik-Geiranger - Geiranger Crash

Vstal jsem celkem rozmrzelý a unavený.Počasí je pořád vcelku fajn.Na chladno už jsme si zvykli.Objíždíme Utfjorden,ve Strynu odbočujeme na silnici 15,následují další dlouhé tunely a stoupání.Teplota padá dolů.Nyní je zataženo.Teď už jsme na silnici 63,zapínám kamerku na helmě.Jsme u zamrzlého jezera,fotíme se.Kolem projíždějí skupinky motorek.Přijíždíme k vyhlídce na úžasný Geirangerfjord.Geeso parkuji přímo k zábradlí,aby fotky byly fakt top.Pod náma ve fjordu kotví obrovské zaoceánské lodě.
Je čas pokračovat dál.Protože je asfalt šikmo skloněn,navíc v klesání.,říkám Barče ať nastoupí,až budu na rovině.
Najednou přede mnou zaparkuje černé Alfa Romeo.Jak vyjedu?Zkusím to a řídítka vytočím vpravo a zkusím se odrazit.Motorka se nakloní vpravo a já nedošáhnu.Noha se chytá až ve velkém náklonu ale těžký bike už neudržím.Padám s celou váhou motorky na mé pravé rameno.Docelá rána.Zvedám se,motorku pomáhají zvedat i kolem stojící turisté,ptají se  mě,zda jsem ok.Odpovídám“ absolutely“ a Barče říkám ať nasedne.Klesáme serpentýnami ke Geirangeru.Při brždění začínám cítit tepání v pravé klíční kosti.Začínám se i potit a je mi šoufl.Předemnou se loudá náklaďák,která často zbytečně zastavuje kvůli chodcům.Cítím,že co nejdřív potřebuji zaparkovat.Až asi po 4 km jsme v Geirangeru a parkuji BMW k nájezdu na trajekt.Barča seskočí,já stihnu vyhodit boční stojánek a omdlévám přímo na geesu.
Probírám se asi za necelou minutu,když mě lidé sundávají z motorky.Pokládají mě na zem.Připadá mi to jako špatný sen,opravdu.Pak si uvědomuji,že je to realita.Komunikuji až za chvilku,jsem bledý jako stěna.Pomáhá taky nějaký Slovák,který slyšel naši materštinu.Sundají ze mě helmu a bundu,na pravé kličce je boule.Přijíždí sanitka,zdravotnice konstatuje pravděpodobnou zlomeninu,obvazem mi stahuje rameno,něco luplo,na nosítkách  jsem odnešen do sanitky,nasedá taky Barča a jedeme k doktorovi,který posoudí zda bude potřeba transport do špitálu.Naměřen nízký tlak,90 na 40.Hlavou mi běhají chmurné myšlenky.Špitál?Přeprava motorky zpátky do Čech...Cesta trvá asi hodinu včetně trajektu.V Linge je mi už lépe,k doktorovi už jdu po svých.Při vyšetření doktor konstatuje,že zlomené to asi nebude,udělal jsem rukama všechny potřebné pohyby.Sanitka mě odváží opět ke Geirangeru.Takže asi po 3 hodinách od pádu nasedám na geeso a asi 1 km jedu do kempu,kde Pavel objednal starší obytný přívěs za 450NOK.Vybalujeme se a já smutně přemýšlím,zda budu pokračovat.Rameno totiž bolí jako čert.Procházíme se kolem Geirangeru.Všichni jsme docela v depresi.Večer si dáváme Havana rum k vyčištění mozkových závitů,ale jenom na chuť.Pouštíme si film na Pavlovém smartfounu.Škody na GS nejsou skoro žádné-škráblý levý kufr Begr a škrábanec na padacím rámu.
Při usínaní se snažím ležet pouze na levém boku,hodně to bolí,dávám si prášky,mažu rameno konopní mastí a kupodivu opravdu usnu.

Pavel:

Já zase spal jako zabitý, antibiotika zabrala a já se začal uzdravovat i na zrychlené tempo jsem si zvyknul, i když musím přiznat, že Nori začal brát ohled na můj věk a zmírnil. Geiranger, chystáme se odjet, nasedám na motorku a slyším Báru, jak volá „Nori spadol“ okamžitě sesedám z motorky a zvedáme Noriho naloženou motorku, asi v pěti lidech máme co dělat.Po ohledání škod vyrážíme dál. Znenadání Nori odbočuje na parkoviště a zastavuje hned na kraji. Já zajíždím kousek dál a už slyším Barču ja volá, že Nori kolabuje. Nastal ten správný zmatek, hned bylo spoustu lidí kolem nás a sundáváme pacienta z motorky....Když jsem osaměl ve fjordu, začaly se mi honit hlavou různé myšlenky, zda je to konec naší cesty, nebo pojedu dál sám. Musel jsem se černé myšlenky zahnat a začal konat. Nejdříve jsem se snažil přeparkovat Noriho motorku, pomohla mi parta ochotných Čechů jeho přeloženého soumara odtlačit na bezpečné místo. I když se prý v Norsku nekrade, poschovával jsem kameru a jiné drobnosti do kufrů a pozamykal. Protože jsem nečekal, že ten den ještě pojedeme dál, začal jsem se porozhlížet po nějakém ubytování, v tom přichází optimistická SMS od Báry, že Nori nic zlomeného nemá a že se vracejí. Následuje SMS od Noriho, že je O.K. a že pokračujeme v cestě. V noci se spustil hrozný liják a na mě sedla deprese, že když se to se.. tak se to se..

107 km

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE