Nordkapp 2014

Norsko je krásné. Jednoduše, krátce a výstižně napsáno. Po pár cestách v teplých krajinách došlo i na sever. Každý nás odrazoval, že normální lidi v létě jezdí k moři nebo aspoň na Lipno. Nám to nedalo a udělali jsme dobře.

Nordkapp 2014

Kapitoly článku

Rozhodl jsem se napsat tento cestopis z důvodu toho, že jsem se chtěl podělit o své poznatky z cesty, dát pár informací, jak to chodí, ale hlavně se taky tak trochu pochlubit. Již začátkem roku jsme plánovali cestu na nejsevernější cíp Evropy. Měli jsme jet tři a tomu se podřizoval i plán cesty. Nakonec to dopadlo tak, že jeden neměl z pracovních důvodů čas a druhý se dostal do finanční tísně. Však to všichni znáte.
To vše se odehrálo necelý měsíc před odjezdem. Řekl jsem si, že nepojedu sám a vezmu sebou svou přítelkyni Léňu, která bude určitě ráda, že nejedu úplně sám a hlavně, není nadto se kochat krásami z cest ve dvou.Vše bylo naplánováno tak, že vyjedeme 28. 6. 2014 v sobotu ráno směr Dánsko, přes mosty do Švédska a pak nějak nahoru Norskem na Nordkapp. Ještě dva dny před odjezdem to tak mělo platit, ale v pátek večer v hospodě u pár žejdlíků Sviňan jsem došel k názoru, že jelikož máme na cestu jen 16 dní, a že cesta bude dlouhá, tak jsem vše změnil. Pojedeme nejdřív pobaltské státy rovnou za nosem a cestou z Nordkappu se budeme kochat krásami Norska.

1. den sobota 28.7. 2014

Ráno jsme vstali, naložili zbytek krámů, zapnuli navigaci a vyjeli z Chrastavy u Liberce. Cesta začala. Polsko beru jako tranzit, kde prostě jedu stylem „stavíme a jíme, až dojde benzín“ a dojíždíme až do vesnice Suchowola 95 km od hranic s Litvou. Ve vesnici zahýbám do nejbližší uličky a na konci ulice za prvním barákem a pár břízkami stavím stan a jdeme spát. Bylo asi tak kolem 22. hodiny a v nedaleké knajpě začala hrát brutální diskotéka s písničkami typu Jede jede mašinka. No co, spát se musí, tak uleháme. Nakonec to dobře dopadlo, přestali hrát asi v jednu v noci.
Dnes najeto cca 820 km.

2. den neděle

Začátek dne jako vždy, kafe, bebe dobré ráno, potřeba, hygiena, sbalení všeho na motku a ještě před vyražením rychlá sms kámošovi, co vlastně máme vidět. Né, že by člověk nebyl připraven, ale můj plán byl asi takovýto: tudy na Nordkapp a zpátky domů s tím, že co se namane při cestě, tak se na to podíváme. Přichází údaje ohledně Hory křížů, tak jedeme tam, uděláme pár fotek a zase upalujeme za nosem. Hora křížů v Litvě působí dost depresívně, měl jsem tam docela divný pocity a až po příjezdu domů jsem vygůglil, jak vlastně vznikla.

Po této prohlídce, kdy každou chvíli mrholilo, pršelo nebo zase nepršelo, jsme jeli směr Lotyšsko a Estonsko. Lotyšsko jsme projeli, že jsme ani nevěděli, že existuje. Teda krom toho, že se zhoršily silnice, co se týče kvality povrchu. V Estonsku nás déšť hnal stále vpřed, až jsem zahnul u první odbočky a dojel do kempu Lemmeranna maastikuviburada, kde potkáváme výpravu slovenských maníků, co jedou na sraz FIM, pořádaný v Tampere ve Finsku. Platím za stan a motorku cca 15 éček a jdeme to postavit. Stavíme hned vedle velkého párty stanu a když je hotovo, kupuji pár plechovek piva a dáme se do řeči se slovenskou bandou. Docela jim závidím, že všichni jedou na zlatých křídlech od Hondy, kde jsou chráněni proti živlům přírody. Stále prší a já dávám na radu, že když dáme stan do toho velkého párty stanu, tak ráno budeme balit, aniž by na nás pršelo. Zní to dobře, tak s Lenkou vytáhneme jen kolíky a bereme za stan. V tom obě hlavní laminátové tyče praskají a projíždí vnější celtou stanu. No nic, ještě, že mám dost izolačky, která spraví vše, stan znova stojí, a celta stanu je také zalepená. Druhá noc a stan ve vylepšeném stavu. Paráda. 
Dnes najeto 630 km.

3. den pondělí

Ráno se balíme, zase jen tak malinko prší a valíme přes městečko Türi, kde se fotíme s parní lokomotivou a kde také zjišťuji, že se mi povolil šroub na předním světle a tudíž celá vnitřní lampa pěkně vibruje. Po dotažení lampy jedeme dál přímo na Kundu, kde se fotíme, zapisujeme se v Kundím deníku a zajedeme se také podívat do města, co je to vlastně za zapadákov. Ano, silně mi to připomíná domov, sídliště, pár fabrik, pár krámků, zevlující omladina a všepozorující stařešina. Stavíme v shopu, kupujeme Metaxu, balík piv v plechu, nějakej salám a ve chvíli, kdy se občerstvujeme masoproduktem, už u nás stojí dvojice z Čech a co , že tam děláme. Tak vysvětlujeme, nakonec se loučíme a vyrážíme směr Tallinn.

 


Do Tallinnu dorážíme kolem 16. hodiny a  s mojí ubohou angličtinou zjišťujeme ceny trajektů, a že všechny lodi jsou plné, a že další vyjíždí druhý den ve 12.00 hodin. Má to výhodu v tom, že cena při placení předem je levnější a je 38 éček za 2 osoby a 15 éček za motorku (Eckero Line). Super, jsem spokojený. Jenom mi vadí ztráta času. Projedeme Tallinn tam a zpět a zase zpět a tam. Aspoň jsme si pěkně prohlídli centrum plné dřevěných staveb. Hledáme nejbližší kemp. Nic nenacházíme, až po cca 20 km ježdění sem a tam nacházíme kempík Saunapunkt Vanamõisas. Uděláme véču, dáme bacha na komáry, aby nám nevlítly do stanu, provedeme hygienu a jdeme spát. Kemp je velmi levný, voda na pití dobrá. Ohledně vody to píšu z toho důvodu, protože pobaltské státy jsou jedna velká rovina a voda ze studní je i přesto, že je pitná, smradlavá a hnědá.
Dnes najeto 380 km.

4. den úterý

Dnes nemusíme nikam spěchat. Ráno proběhne vše jak má, snídaně, sprcha co teplá teče, složení stanu a pomalé přemístění zpět cca 20 km do Tallinnu, aby nám náhodou neodjela loď. Jelikož jsme měli dost času, vypral jsem si fusekle a spoďáry, mezi zrcátka natáhl šňůru a vše na to navázal. Při jízdě to krásně všechno uschlo.
Nalodění proběhlo v pořádku a po cca dvou a půl hodině jsme dorazili do Helsinek. Již cestou na moři začalo zase pršet a pršelo až do podvečera. Města mě moc nezajímají, ani pamětihodnosti, tak jsme v poklidu projeli Helsinky a v nepromocích vyrazili vzhůru Finskem. Po cestě mě stále zaráželo, proč na mě stále někdo bliká, tak si řikám, ha, bacha, tam někde budou stát chlupatý, ale chlupatý nikde a na pumpě vidím, že mi nesvítí světlo. U pumpy je kavárnička a venku na terase sedí kamióňáci, tak jim ukazuji svůj ohlodanej křížovej šroubovák a říkám, že potřebuji FAT jako tlustej, protože se ten můj protáčí. Jeden chlápek se zvedne, ukáže ať jedu za ním a po pár metrech zastavuje u své dílny, kde mi půjčuje nářadí a dokonce asi za 10 éček mi prodává novou  žárovku. Nádhera, když se lidi umí domluvit rukama nohama. Děkuju mu a klaním se ještě teď. Znova vyrážíme a po pár hodinách, konečně bez deště ve městě Äänekoski zajíždíme v centru hned za most a mezi domy Léňa ukazuje průjezd ke staré stodole, kde za jejími zády a hradbou stromů stavíme stan. 
Spaní 200 metrů od obydlí zrovna nesplňujeme, ale co, spát se musí, jíst taky, a kdyby někdo přišel, tak co, mám naučenou větu od svého kámoše Michala (Mimo) „Nou drags, nou fajr, nou treš“. Ve zvyku mám ráno nejen uklidit po sobě, ale pokud se někde válí něco, co se vejde do igelitky, tak to stejnak seberu a vyhodím na nejbližší benzínce.
Dnes najeto s trajektem 416 km, bez trajektu 310 km.

5. den středa

Dnešním dnem je úkol dojet na severní polární kruh v Napapiiri u Rovaniemi. Zprvu se mi to zdálo jako snadný, ale člověk míní a počasí mění. Jen co jsme se vydali na cestu, začalo zase pršet a to tak, že jsme byli donuceni nejprve zastavit u nějakého obchodu, kde jsem koupil ty největší gumové rukavice v krásné žluté barvě a ty jsme si natáhly na kožené rukavice, protože i přesto, že byly mokré, tak alespoň trochu chránily před pomalu prostupujícím chladem. Cesta byla strašná, jeli jsme po hlavní silnici E75, samý auto a náklaďák, voda lítala ze všech stran, že jediné co jsem viděl, byly zadní koncová světla aut přede mnou. Gumové rukavice se také ukázaly jako velmi špatný stěrače předního plexi na helmě. Vždy, když jsem přejel ukazováčkem přes hledí, zase se to rozpilo a nebylo nic vidět. Radost. Jediné vysvobození byly přestávky na pumpách. Na jedné takové jsme potkali dva Italy, z nichž jeden jel na hodně staré Moto Guzzi. Právě se vraceli ze severu a stále mluvili italsky aníž by něco řekli anglicky, ale pochopil jsem, že jedou do Helsinek a pak lodí do Německa. No, rozloučili jsme se a letěli směr sever. Po dalších hodinách jízdy v dešti mi Léňa psychicky zkolabovala a na jedné z pump mi řekla, že dál už nejede. Po krátké hádce jsem fakt usoudil, že sednout si na chvíli v místní jídelně nebude na škodu. Dali jsme si jídlo, pár cigaret, pěkně jsme se vyfoukali na toaletách dle vzoru Mr. Beana a cca po hodině a půl jsme zase vyrazili v dešti na cestu. Nebudu to natahovat, ale těch 566 km do cíle jsme jeli celý den. Na místo jsme dorazili kolem osmé večer. 

Udělali pár fotek, nakoupili pár cetek v "satan klausově" chatě a šli si dojednat ubytování. 109 éček mě zarazilo, tak jsme nasedli a poprvé co jezdím na motorce, se vrátili zpátky asi 3 km k Rovaniemi a tam v o něco levnějším kempu  Yli-Mommo vzali chatku za 70 éček. Normálně bych postavil stan, ale byly jsme z té deštivé jízdy oba docela vyšťavený. V kempu nikdo nebyl, jen telefonní číslo, tak volám a lámanou anglinou se dovídám, že klíč od chaty č. 13 je v zámku. Platit budeme až ráno. Překvapením bylo vybavení chatky. Kuchyňka, sprchový kout s toaletou, TV, el. krb s fukarem a el. přímotopy. Okamžitě jsme se svlékli, špinavé jsme vyprali a poté, co jsem v celé chatce natáhl šňůru ocamcať pocamcať, začali jsme sušit. Poté proběhlo nakrmení se, pití piva a metaxy a nakonec nádherné válendo. Spát jsme šli kolem půl třetí, protože jsme nebyli připravení na to, že tady je doopravdy celou noc světlo.
Dnes najeto 566 km

6. den čtvrtek

Ráno zjišťuji, že polovička prádla je ještě mokrá, tak to ještě rychle dosušujeme na přímotopech. Než se sbalíme, je tak půl jedenácté a jedeme zase na "satan klausovu" chatu, kde kupujeme ještě nějaké trika, nálepky a ještě znova děláme fotky. Na teploměru to ukazuje krásných 10 stupňů celsia. Vyrážíme těsně před polednem. Dnes to máme nějakých 706 km na Nordkapp, tak uvidíme. Kámoš říkal, že je dobré tam dorazit kolem půlnoci, protože tam nejsou turisti, vstup je zdarma a člověk si tam udělá ty nejlepší fotky. Zase prší.

Cesta se vleče a mě iritují značky typu "Pozor sob" a stále mám pocit, že tam jsou jen na okrasu a nato, aby řidiči jeli ohleduplně, než z ničeho nic nám přes cestu přeběhne stádo těchto divně vypadajících oslokrav. Ty potvory se vůbec nebojí vozidel, běhají kolem silnic, pasou se na okrajích a odeběhnou jedině v případě, že zastavíte a začnete slejzat z motorky. I přesto, že prší, jede se dobře, cesta je nudně rovná a vždy, když se objeví značka Pozor zákruta, tak se stočí třebas o deset procent doleva nebo doprava a znova jedete deset kilometrů rovně. Pár kilometrů před Norskými hranicemi přestává pršet a na hranicích s Norskem, v Karigasniemi, si dáváme čaj v místní restauraci Kalastajan Majatalo Oy. Zde potkáváme slovenskou rodinku, která zde již několik let žije a pracuje. Loučíme se a vyrážíme přes hranice směr Lakselv, kam dorážíme kolem 21.15 a kde děláme půlhodinovou přestávku.

Cpeme do sebe znova masoprodukt, já do sebe leji rudýho býka a rozčiluju se, že mi do ksichtu místo deště svítí sluníčko. Na Nordkapp to je cca 200 km, tak si říkám, že do půlnoci tam budem. Vyrážíme a kocháme se přírodou, mořem, útesy, domky u cesty a tak. Musím říct, že jsem docela znaven a zastavuji snad každých dvacet kilometrů. V jedné pravotočivé zatáčce to tak utahuju, že se již vidím ve škarpě. Myšlenka a reakce byly natolik silný, že jsem vzal za plyn a rychlost mě vrátila zase do správné stopy. Uf. Málem jsme upadly únavou. To už bylo kolem půlnoci, sluníčko svítí přímo do helmy a já si říkám, to dojedeš, a v pohodě. V 0.40 dojíždíme k tunelu spojující pevninu s ostrovem, kde je náš cíl. Tunel je uzavřen z důvodu práce na silnici, nechápu, ale maník co tam obsluhuje auto, které jezdí tam a zpět tvrdí, že za půl hoďky se pojede. Čekáme a odpočíváme. Projedeme 6870 m dlouhý tunel a ve městě Honningsvag beru benzín a s velkou radostí dojíždíme na NORDKAPP v pátek ve 2.25 hodin ráno. V budce sedí dívčina, zřejmě brigádnice, a jestli prej chceme dělat jen fotky, tak můžeme jet zadarmo. Ovšem že jedeme udělat jen fotky. Běháme po celým Nordkappu, zmrzlý jsme jak rampouši a fotíme kdeco. Je něco kolem 5 stupňů celsia a silně fouká. Léňa si ani nesundává přilbu. Nikde ani živáčka. Počasí nám přeje a okolí hraje nádhernými barvami. Po půlhodině focení se balíme a jedeme hledat místo k přespání. Ujedeme zpátky asi 9 km a hned u silnice v závětří pěkné skály rozbaluji stan. Dám si pár plechovek, metaxu a jdeme s nádherným pocitem, že spíme na Nordkappu, spát. Je 4.40 hodin ráno. 
Najeto cca 716 km

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.08
Známkováno: 37x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist