Nordkapp 2013. Jak jsme se dostali do norských novin.

17.7. středa Liberec – Rostock – Trelleborg.

Bez ohledů na kecy a případnou závist jsme vyrazili ve středu 17.7. ve 12,15 od pumpy Čermák v Liberci. Mastili jsme to po německých dálnicích a večer jsme byli v Rostocku na trajektu. Ukurtovali jsme mašiny a objevil se první problém. Martinovi zdechla mašina a nešla natočit. Trochu jsme se  snažili dumat nad závadou, ale obsluha nás vyhnala do kabin. Takže první noc jsme usínali s tím, že  jedna ze čtyř motorek je nepojízdná.

Ujeto 586 km.

18.7. čtvrtek Trelleborg – Karlsborg.

Jako rozcvička pro Martina bylo vytlačit mašinu z trajektu cca půl kilometru na benzinku.Od mechanika na trajektu si ji nechal nahodit přes startovací kabely a závada byla na světě. Chvíli jsme hledali servis na motorky a po 10. hodině (otvírací) jsme koupili novou baterku za 1300,-Sek. Kdyby někdo z čtenářú potřeboval v Trelleborgu baterku do mašiny, tak ji koupíte v Kennys Bilservice, Ryttaregaten 6, telefon 041043412. Po 11 hodině vyrážíme směr Karlsborg. Spíme v kempu kousek před cílem. Všichni za 450,-Sek.
Ujeto 446 km. Celkem 1032 km.

19.7. pátek Karlsborg – Sundsvall.

Znatelně se ochladilo. Všichni místňáci jsou ovšem v tričkách, kraťasech a na boso.
My nasadili termoprádlo. Na jedné ze zastávek vylezlo z Jardy že si zapomně nákrčník a že mu docela profukuje do kombinézy. Vyřešil to tak, že si přes hlavu natáhl slipy. Svoje vlastní, údajně nepoužité. A se slipama na krku to odjel celé. Byl na vojně, umí si poradit...
Radim si dal včera panáka jen do jednoho kola a v jednom  místě mě svižně předjel a mastil na WC v Mc Donaldovi. A když už jsme tam byli, tak jsme dali kávu a hodnotili místní krasavice. Dneska kemp za 40,-Sek/ osoba.

Ujeto 596 km. Celkem 1624 km.

20.7. sobota Sundsvall – Jokkmokk.

Ráno neprší, dobrá zpráva. Během cesty ale drobně prší několikrát. Posledních 100km do Jokkmokku leje. Radim si u pumpy postavil policajta na kraj podrážky návleku od levé boty. Najednou mi zmizel z očí za motorku. Povaluje se tam po zemi a návlek rozdělil na podrážku a zbytek. Podrážku vyhodil. Zbytek pak při každém dešti omotával americkou páskou. To byl větší vopruz než se soukat do nepromoků. V dešti přejíždíme Polární kruh. Spíme v Jokkmokku v kempu v takové buňce. Je tu WC, sprcha, kuchyň.
Venku 13°C.

Ujeto 665 km. Celkem 2288 km.

21.7. neděle Jokkmokk – 37 km před Karasjok.

Ráno v Jokkmokku je krásné slunečné 12°C. Vrátili jsme se kousek zpátky před Jokkmokk a prožili si překročení Polárního kruhu. Udělali pár fotek, protože sem se člověk jen tak na mašině nepodívá. Dopoledne jsme přejeli do Finska. Tady jsme poprvé narazili na soba a málem byla kolize. Stál na silnici a čuměl. Šedý v pozadí silnice byl vidět až na poslední chvíli. Pokračujeme přes hranici do Norska. Ubytování v pěkné chatce. Domácí chtěl nejdřív 1200Noků. Po mojí poznámce že es ist zu teuer slevil na 900.  Nakonec jsme to ukecali za 600. Jarda mezi Balantinkou a gulášem sjel konzervu jahod. Taky mu začal týct levý přední tlumič na BMW. Radimovi nesvítí koncové světlo a pojistky od předního světla se zoztekly úplně na kaši. Ale nepřepálily.

Ujeto 592 km. Celkem 2880 km.

22.7. pondělí Karasjok – Nordkapp – Alta.

Do cíle to máme 303 km. Je kosa a tak jedem v nepromokách i když neprší. Funí tak silný vítr, že po rovině jedeš v náklonu jako do zatáčky. Na Nordkappu jsme potkali kluka ze Sušice s pejskem. Pokud náhodou čte tyhle řádky, pak ho tímto zdravím. Po cestě jsme sledovali spoustu sobů. Bílých, nebo šedých. Ale bez ohledu na barvu se tady chovají jako doma. Krajina nádherná, silnice luxusní. Z Nordkappu poprvé dolíváme z kanďáků. Radim vyschnul úplně, já skoro. Klika, že se to nestalo v podmořském tunelu. Večer dorážíme do kempu v Altě. Spíme v chatce. Obecně platí pravidlo, že chatka pro 4 je levnější než 4 stany po jednom. Tak toho podle možností využíváme. Vedle nás v chatce nocuje Rus na Triumphu . Večeří Balantinku z flašky a snídá cigáro.

Ujeto 534 km. Celkem 3414 km

23.7. úterý Alta – Lofoty.

Ráno v 6,30 otvírám dveře chatky a praští mě do očí sluníčko. Snídáme před chatkou jentak v tričkách. To je luxus. Dál vyrážíme jen na lehko, ale po cestě pak zase přihazujem termoprádlo i rukavice. Z Alty míříme na Lofoty. Celý den je slunečný, u vody pak pořádná kláda. Ale super. Moudro dne: I za Polárním kruhem padá rosa. Ubytování v kempu Lea Rabas na Lofotech.

Dnes 608 km. Celkem 4022 km.

24.7. středa Lofoty -  Å – Bodo.

Lofoty jsou nádherný kus země. Pokud tady jste musíte se podívat do  Å. Je to město s nejkratším  názvem na světě. Nicméně to znamená v řeči Norů potok. Na Lofotech jsme potkali dva pražáky na BMW ve "stejnokrojích" od Touratechu. V  Å jsme zase objevili v moři odloženou baterku z auta. Že by ta všeobecně známá norská úcta k přírodě? Asi. Přejeli jsme z Lofot na pevninu do Bodo a jedeme do prvního kempu. Přijíždíme tam někdy až po půlnoci. Recepce normálně funguje a nepřijde vám to nijak mimo, protože všude kolem vás je tady na severu i v noci světlo. Pokud máte problémy se spaním musíte si hodit přes oči polštář, nebo roušku např. z letadla. Nebo si dát před spaním pár škopků. Tady by to přišlo ale dost draho. Průměrná cena plechovkáče je na naše cca 100,-Kč/ks.

Ujeto 249 km. Celkem 4271 km.

25.7. čtvrtek Bodo - a dál.

Ráno prohlížíme osazenstvo kempu. Samí Norové, Němci, jeden Slovinec. Na silnicích celého Norska se v téhle době pohybuje neuvěřitelné množství obytných aut, přívěsů, kolistů a samozřejmě mašin. Přejíždíme 2x trajektem přes fjordy. Na trajektu překračujeme ze severu Polární kruh. Celý den vedro. Komáři jsou všude. Spíme v kempu na trase. Místo beze jména.

Ujeto 436 km. Celkem 4707 km.

26.7. pátek a dál - Lavangen. Jarda má narozeniny.

Dnešek měl být přesun někam nad Atlantic road. Ale dopadlo to jinak. Cca v 13. hod. si to Jarda rozdal u města jménem Lavangen s polským kamionem a místním osobním Mercedesem. Nehodu jsem viděl ze zadu a vypadala hodně špatně. Jardu si podávala zadní dvojmontáž kamionu a bouda Mercedesu jako hadrového panáka. Kurva co to dělá?! Nadával jsem do helmy. V tu chvíli jsem nevěděl, že přední tlumič zase cákal a přímo na kotouč přední brzdy. Ve chvíli, kdy potřeboval Jarda brzdit, to nebrzdilo. Postavil jsem mašinu do rychlého pruhu a zastavoval přijíždějící auta. A pak vidím Jardu jak stojí na nohách. Hrozně se mi ulevilo. Viděl jsem to hodně  černě. Hned tam byly záchranky, policajti a odtahovka. Všichni byli příjemní, ale hlavně že to takhle dopadlo. Mašinu jsme nechali odtáhnout do nejbližšího servisu a celé odpoledne opravovali. Podařilo se a Jarda na ní dojel až domů. Účet za dnešek: 1500Noků za odtah, 5200Noků pokuta. Ze servisu jsme odjeli do nejbližšího kempu a dali si do řepy. Oslavili jsme Jardovi dnešní narozeniny. Jarda jezdí amatérský pohár, každou chvíli je na okruhu, jezdí na krosce. Je z nás nejzkušenější. A takováhle kravina tě pošle pod kola kamionu. Brr.
V kempu jsme poznali ruský pár z Moskvy. Na BMW 1200RT jeli kolem Evropy.
Cca 15tis. km. Proti nim jsme másla. A holandský pár na H-D. Každý na svém. Mimo Španělska dojeli např. i do Řecka. Taky kousci.

Ujeto 302 km. Celkem 5010 km.

27.7. sobota Lavangen - Molde.

Ráno odjíždíme z kempu v Lavangenu, cca 90 km nad Trondheimem směrem na Kristiansound a dál na slavnou Atlantic road. Ještě se zastavujeme něco nakoupit v Kiwi a prohlížíme místní noviny. Jo, naše bouračka je tam. I s fotkama. A tak jsme se dostali do norských novin. Mám je doma na památku. TZV Atlantic road jsou ve skutečnosti 3 mosty, které jsou na všech fotkách. Průjezd zpoplatněný 50Noky. Tohle je proti očekávání trochu zklamání. Jedeme pomalu kvůli Jardovi. Postupem času se ale zase rozjel.

Ujeto 351 km. Celkem 5361 km.

28.7. neděle Molde - Otta.

Z kempu v Molde odjíždíme směr Lillehammer. Opět tunelem pod mořem, dlouhým cca 6km. Takových podmořských tunelů je v Norsku mraky. O všech ani nepíšu. Radim ráno nenatočil mašinu. Baterka v p......, ale roztlačili jsme ho. Tak jedeme dál. U města Otta zdechla baterka úplně. Leje a tak hledáme nejbližší kemp. Po chvíli ho máme. Nejlepší chatka z celého výletu. V kempu vyndávám svoji baterku a Martin ji veze Radimovi. Přehodí baterky a za hodinku jsou v suchu. V mezičase jsem v kempu objevil liberecký autobus a v rámci vzájemné soudržnosti zajistil pro sebe i kamarády české pivo. Spojka v Čechách zjistila že v Otto by měla být k mání baterka. A taky je.

Ujeto 327 km. Celkem 5688 km.

29.7. pondělí Otta - Falkenberg.

Baterku jsme ráno koupili za 611Noků v prvním krámu (First stop) asi 3km od kempu. Klika. Taky jsme objevili, že v některých supermarketech (např. KIWI) existuje koutek s kávou a čerstvým pečivem zdarma. Tak jsme několikrát dobře posnídali. Jedeme na Lillehammer a provoz houstne. Je to jen o přesunu. Přejíždíme do Švédska. V 8hodin večer jsme u Falkenbergu. Kempy 4 hvězdy, 350Seků za osobu. Nakonec smlouváme na 500 za všechny. Poznámka: káva je bez cukru...

Ujeto 749 km. Celkem 6437 km.

30.7. úterý Falkenberg - kemp u Hamburku.

Odjíždíme směr Malmö po mostě do Kodaně do Dánska. Závora na následující most přes moře mě zatkla a tím jsme ochromili dopravu v celé západní Evropě. Celý den valíme v obvyklém režimu. Snídaně, sbalit, v cca 13hod. oběd a jedeme dál až do večera. Dorazili jsme kdesi kousek od Hamburku do pěkného kempu. Spíme ve stanech a v noci prší. Hned vedle jsou dva motorkáři z Anglie. Starý psi, oba asi tak 65. Ale frajeři na mašinách.

Ujeto 620 km. Celkem 7057 km.

31.7. středa kemp u Hamburku - Liberec.

Ráno balíme mokré stany, doma je usušíme. Čím víc se blížíme k ČR přes bývalou NDR, tím jsou řidiči aut bezohlednější. V 18,30 jsme v Liberci. Poslední kafe na Agipu. Poslední fotky a domů. Super výlet. Nádherná země, super počasí bezvadný silnice, všude kempy. Vůbec jsem nebyl unavený. Naopak, hrozně mě to nabilo. Druhý den jsem vstal a jel na mašině do práce. Než jsme do Norska odjížděli, tak jsem se potkal s jednim motorkářem, který už v Norsku byl, ale jen někdedole. Namachrovaně mektal: "Co tam nahoře budete dělat, dyť tam nic neni". A další pitomosti. Věděl o tom kulový!!! 
Bezva výlet se správnou partou kámošů.
Už se těším na další výlet. Že by Řecko a Kréta...

Ujeto 669 km. Celkem 7726 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE