Nordkapp 2011

Počátek všeho se mě zrodil v hlavě, když jsme byli s kámošema v Alpách v roce 2010. Vrtalo mě to dlouho v hlavě, jestli jsem schopen to dát, jestli to vydrží motorka, jestli to vydržím já? Na mysl mě padaly myšlenky jako: "Co když bude na severu pořád pršet? A má to smysl utratit tolik peněz sám, když mám rodinu a můžeme jet autem všichni někam do tepla? Nepojedeme někam jinam na mašinách, třeba do tepla?“. Bylo toho hodně, ale koncem roku 2010 jsem se rozhodl, že se pokusím to dát. Jezdí tam, kam kdekdo. Hodně Čechů tam bylo a hodně se jich tam ještě podívá. Tak proč né já? Domluvil jsem se doma a začalo se plánovat. Někdy v únoru 2011 jsem vyvěsil na motorkáře pozvánku, jestli se někdo nepřidá, tady na fóru. Reagovalo hodně lidí, dost že pojede a taky dost že nepojede. Nedělal jsem si planý naděje a čekal jsem prakticky až do konce. Přihlásil se mě týpek z Prahy. Jmenoval se Matouš a spolu jsme prakticky stanovili termín odjezdu na 15. července a příjezd jsme nechali otevřený. Chtěli jsme se vrátit do konce měsíce a tak se taky nakonec stalo. Dva jsme byli jasný. Matouš sehnal Honzu a mě se přihlásil pár z Brna a to Roman s Terezou, kteří byli vloni s náma na GG v Alpách a jsou prostě v pohodě. A bylo jasno, že jsme komplet.
Já, Jirka, něco kolem 30ti let, jsem sedlal YAMAHA 1300 XJR.

Matouš, něco kolem 35ti let, jel na zánovním Transalpovi.

Roman a Terezka to dali na SUZUKI SV 650 S, věkem něco přes 40 let (dohromady)... Terezka je vlevo !!!Honzovi je přes 50 let a jel na novém BMW GS 1200.

Roman a Terezka mě vyzvednuli ve Žďáře n. S., hodili si ke mně ještě nějaké věci a v 7:00 se vyjíždělo směr Praha ,kde jsme měli sraz se zbytkem u „mekáče“ v 9:00 hod. Vše proběhlo dobře a z Prahy jsme jeli směr Sassnitz, přes Drážďany a kolem Berlína prakticky pořád po dálnici. Asi 100 km před kempem jsme šli do nepromoků a ejhle, první problém. Na SV pálil jen jeden válec. Po chvíli v klidu to už jelo po dvou, ale jisté obavy tady byly. Nakonec jsme se shodli, že asi voda. Kolem 19 hodiny jsme dojeli do NATURKEMPu nejblíže Sassnitzu. Já s Honzou jsme jeli domluvit ranní trajekt a zbytek zatím postavil stany. S domluvou trajektu je stále v bývalém východním bloku problém. Nikdo neví přesně, kde se to kupuje, kolik to stojí a tak nás nakonec odkázali ať si ráno přijedeme a snad se tam ještě čtyři motorky vejdou. To bylo fajn uklidnění, když jsme nevěděli jestli ráno odjedeme do Švédska, nebo ne. Vrátili jsme se do kempu, dali si pár posledních točených piv a šli spát. Věděli jsme, že s alkoholem bude ve Skandinávii problém...
Já najeto asi 850 km.

Ráno brzy vstávat, zbalit a valit na trajekt, na kterej jsme se bez problémů dostali. Cena 72 euro na moto a osobu. Doba plavby asi 4 hodiny s příjezdem do Trelleborgu ve Švédsku, kam jsem se již moc těšil. Z jihu Švédska je to na sever asi 2000 km a to po jedné silnici, kde mě GPS pravidelně hlásila vzdálenosti cca 300-500 km k další odbočce. Na jihu je kousek dálnic, ale jen kousek. Dále jen klasická trochu širší silnice, ale kvalitou připomínající dokonalost. Jízda prostě paráda. Vesnice většinou 60 km/h, mimo od 80-100 km/h. My jsme to dodržovali první den. Jinak jsme jeli trochu rychleji. První noc ve Skandinávii jsme spali zadarmo u jezera, kde jsme se vykoupali a poprvé napili tvrdého alkoholu, aby se nám dobře spalo. Komáři byli všude. Doporučuji repelent s min. 50% DEET. V lékárně ví. Dá se koupit a opravdu funguje. Tento den nepršelo a bylo krásně. Všichni jsme se drželi ve vzorné formaci za sebou. Výlet začal a nám se to moc všem líbilo a byli jsme zvědaví, co bude dál.
Ujeto asi 600 km.

Pak už to šlo ráz naráz. Dny se mě začaly slívat dokupy. Ráno klasika sbalit stany, vše narovnat na motorku a jede se. Mimochodem, to nabalování na moto mě štvalo celou naši cestu. Vždycky ráno to byla síla a hodina v p*deli. Každopádně další den jsme přespali opět pod stanem a šli jsme spát pozdě. Bylo to u nějakého jezera a už když jsme rozbalovali stany, tak kapalo. Ale co bylo horší, pršelo i ráno a vypadalo to že je to na celý den. V noci už bylo normálně světlo jako u nás, když je zataženo. To byla prostě bomba!
Ujeto asi 250 km.

Ráno se nikomu nechce vylízat ze stanu do deště a balit se opět na mašinu. Museli jsme, prostě museli. Takhle se mě ještě nechtělo. Ještě jsem neměl suché věci z večera a zase do mokra? Pršelo celý den. Dávali jsme si kafe, ohřívali se po benzínkách, ale nebylo to k ničemu. Dali jsme jen 250 km ve vytrvalém dešti a usoudili jsme, že bude lepší najít chatku se sprchou a v klidu se osušit. Cíl směřoval k městečku Vilhelmina v severní části Švédska. Mimochodem, moc pěknej kemp. Tam jsme sušili, jedli a sprchovali se v teplé vodě a spali na posteli, nebo vlastně já na divanu, ale pohoda. Honza měl problém s nateklým lýtkem a řešil to s ČR. Ráno pojede s Matoušem do nemocnice zjistit, co a jak, a my budeme pokračovat s Romanem a Terkou přes Severní polární kruh, který budeme přejíždět někde u městečka Jokmok, a potom jim pošleme souřadnice GPS, kde skončíme. Vypili jsme nějakou dávku alkoholu a šli jsme spát. Zase mě fascinovalo to světlo v noci a komáři, kteří byli všude. Přemýšlel jsem, že už toho máme dost za sebou a zdaleka nejsme ještě nahoře a vzdalujeme se od domova stále dál a dál a dál a dál a dál... Každopádně to teprve máme všechno před sebou. Krajina, kterou jsme viděli do teď, byla hodně podobná jako v ČR, případně mě to připomínalo trochu Rakousko v podhůří Alp. Ale i tak to bylo zatím super, sem tam nějaká rozbouřená řeka, ale všude krásná silnice a místy i max. 100km/h povoleno a to se nám líbilo.
Najeto asi 600 km.

Ráno krásně a tak jsme valili dle domluvy hledat večer nějaké ubytování, nejlépe v kempu, což se nám podařilo na hranicích Švédsko – Finsko u jezera v Natur campu, kde už bylo světlo celých 24 hod. Cestou mělo Romanovo SV problém a to ten, že tankvak, kterej měl přichycenej gumami na kufru nějak nevydržel a spad mezi kyvku a pneu. Což byl problém, kterej zablokoval kolo a kousek se jelo smykem s tím, že to tankvak nevydržel a začal se rozpouštět horkem a všechno co bylo uvnitř taky. Z mašiny jsme ho dostali a museli jsme ho nechat u krajnice doutnat. Bohužel v něm byly nepromoky dvou lidí a to mohl být časem velký problém. Tankvak byl novej a můj. Ach, ach. Ale co, musíme dál. Spali jsme nakonec pod stanama, všichni na krásný rovný krátce střižený trávě a tentokrát jsme si řekli, že budeme vstávat co nejdříve, ať toho ujedeme co nejvíc nahoru pod Nordkapp, kde přespíme. Tak jsme valili. Jelo se pěkně, i počasí přálo.

Tentokrát jsme spali v chatce v dost dobrým kempu asi 100 km pod Nordkappem, kde opět kromě perfektního sociálního zařízení nechyběla ani sauna a společenská místnost, kde se dalo třeba zahrát na kytaru, klávesy, nebo třeba pinec. Kromě těch kláves jsme vyzkoušeli vše. Tam už jsme dopili veškerý tvrdý alkohol a ráno mě bylo ouvej. Věděli jsme, že zítra pokoříme cíl naší cesty, na který jsem myslel půl roku, a s touto představou jsem usínal. My jsme spali v chatce všichni kromě Honzy, který chtěl Nordkapp vynechat a vydal se na „konec světa“ trochu více na východ a to na Nordkinn, nebo jak se to píše. Každopádně měl před sebou asi o 400 km více, ale zase ušetřil za vstup a tunel na ostrov. Přesto to podstoupil a dal to, ale to předbíhám...

V poledne jsme vyjeli vstříc dobrodružství na konec silnice. Jelo se relativně dobře, ale posledních 20 km byla strašná mlha a zima jako kráva, ale co by jsme neudělali. Zajímavé bylo, že u dlouhých tunelů byly akusticky vydávané zvuky kvůli zvěři aby nechodila do tunelu. Nikde jinde jsem to neviděl. Každý asi ví, že na ostrov Nordkapp vede tunel kterej klesá 212m pod mořskou hladinu. A bylo to divný jet dlouho dolů tunelem. Průjezd tunelem se platil až za tunelem, což je taky divný. Zpět logicky před tunelem J a výběrčí byli ještě úplně na konci naší cesty a taky chtěli NOKy. Výběžek leží asi 300m nad mořem a koukáš přímo dolů do vody. Nám při příjezdu nepřálo počasí. Strašná mlha, zima a byli jsme úplně promoklý. Ale asi po hodině se to probralo a stálo to za to. Být na konci světa a dostat se tam na motorce byla prostě paráda. Fotilo se, kamerovalo se, načali jsme malou Bohemku, pokoukali jsme a pomali jsme se vydali prakticky domů, akorát trošku delší cestou a to Norskem ale to bych předbíhal. S Honzou jsme se domluvili, že si dáme sraz někde v kempu pod městem Tromso. Honza tam byl dříve, tak zatím našel kemp a my jsme tam dojeli asi v 21:30. Byli jsme kaput. Měli jsme za sebou cíl naší cesty a asi 4000 km. Myšlenky jsem měl rozhozený. Daleko domů, o půlnoci světlo, spát se nedalo, z účtu mizeli Kačky dost rychle a to nebylo dobrý protože jsme byli v dražší zemi a čekali nás ještě tři trajekty, lofoty, město Sto, kde jsou k vidění velryby, dánské mosty a to vše stojí prachy. Aj aj aj aj. A v tu chvíli jsem raději usnul.

Ráno jeli Honza s Matoušem nakouknout do městečka Tromso a že nás potom dojedou, ale to už se nestalo. Tam jsme se prostě trhli a jeli jsme už jako 2 a 2 motorky. Viděli jsme se s nimi ještě ve vesnici Sto, ale potom už ne. Cesta po norském pobřeží byla tak emotivní, že to vezmu jen ve zkratce a popíšu místa na který nikdy nezpomenu. A je jich dost. Naše cesta vedla na sever souostroví Lofot do města Sto, dlouho nám po cestě pršelo a Roman s Terezkou neměli ty nepromoky, tak to byl docela problém. Bohužel kvůli větru na moři kapitán zrušil na dva dny výlety a my jsme nemohli čekat.

Přespali jsme poblíž v luxusní chatě s výhledem na moře za 550 NOK na noc/chata, což je asi 1800,- Kč. Ale já jsem si vypral a pořádně se najedl. Motorky šlapaly bezvadně, nikde žádný problém. V noci zase světlo, sakra. Tam jsem si všimnul, že co tady v ČR jezdí supersportů, tak tam jsme potkávali samé HD. Zajímavé zjištění...

Následovaly Lofoty. Podle National Geographic patří toto souostroví k nejhezčím na světě. Vůbec se jim nedivím. Prožíval jsem „motorkářský orgasmus“. Kdo to neviděl, neuvěří. Trocha fotek a video to prostě nenahradí. Krásné počasí celý den a jeli jsme 300 km úžasnou krajinu na jih Lofot, kde je vesnice jménem A. To je nejkratší název co znám, druhá je Aš:). Jeli jsme to v klidu celý den. Terezka fotila jako spolujezdec, takže fotek máme hodně. Nakonec trajekt nejel z A, ale trochu odjinad, ale do města Bodo jsme se dostali asi v 23:30 hod. To jsme neplánovali, ale prostě to vyšlo a hledali jsme kemp. Bodo jsme projížděli asi 30 km a dalších asi 30 km za Bodo jsme se asi v 1 hod. ubytovali v kempu u chlapa, kterej byl v ČR a zná Moravu, Kroměříž, Brno a Dolly Buster, tu asi jen z TV, ale kdo ví... Pokecali jsme a šli spát. Další perfektní den za náma. Terezka od něj dostala CD s českou kapelou, což byl docela úlet. Nastavili jsme si budíky na 6:00 hod. a šli spát.