Mototour Scandinavia + video

DEN 12. - ÚTERÝ 11. 7.

Ráno vyrážíme po E6 na jih do Alty. Jedeme po náhorní plošině a pěkně to fouká. Na odpočivadle před městem potkáváme Francouze se dvěma sidecary. Jedna je připojena k Fazeru 1000, druhá ke skůtru T-Max od Yamahy! V sajdkách stereo, topení, prostě pohoda. Nám je hnusná kosa. Z domova chodí esemesky o třicítkách a tady teploměr nepřekročí desítku, alespoň po ránu. Roman, Miro a já jsme na tom o poznání lépe, neboť máme vyhřívané hefty. Mirek originál BMW a já a Romanem Saito z louis.de, oboje se osvědčilo parádně.
Přestává pršet zrovna když přijíždíme k muzeu prehistorických maleb v Altě. Asi 3000 maleb je rozeseto po pobřežních skalách Altafjordu - pocházejí z období před 6200-2000 lety. První obrazce byly v Altě objeveny na podzim roku 1972, tedy poměrně nedávno, a od roku 1985 jsou součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Na tříkilometrové obchůzce vidíme stovky vytesaných maleb sobů, ryb a lovců, vytažených červenou barvou. Vstupné 80 NOK rozhodně stojí za to.

Cestou na jih večeříme a po dohodě jedeme až do jedenácti večer. Neprší, a tak hledáme nějaké divoké bydlení. To nacházíme na břehu Kåfjordu, asi 5km před Birtavarre. Je asi 5ºC a zpoza hor vykukuje půlnoční slunce. My jsme bohužel ve stínu a po rozproudění krve domácí slivovicí lezeme do spacáků v podvlíkačkách.

DEN 13. - STŘEDA 12. 7.

Toužíme po teplém jihu, ale míříme na souostroví Lofoty a Vesterály. Projíždíme Skibotn a Nordkjosbotn. Po nějaké době sjíždíme z E6 na lesní cesty k vodopádům Målselvfossen. V okolí městečka Målselv se v roce 1995 konal mezinárodní motocyklový sraz F.I.M Rallye a já vzpomínám, jak jsem zdejší zatáčky brousil na tátově Jawě 250. Nostalgicky se kochám.
V Bjerkviku se stáčíme na severozápad, abychom se po mostě dostali na severní ostrovy Vesteralen. Neprší, ale leje. Teď mě asi kluci proklínají, že jsem je na sever vytáhl. Jak hlásí digitální cedule na mostě, fouká boční vítr až 8m/s a udržet se v sedle je čím dál větší problém. Horší slejvák nás během cesty nepotkal. Cílem dnešní cesty je městský kemp v Harstadu. NO VACANT CABINS!!! A do pytle. Jak by se zrovna dneska hodila vyhřátá chatička. Stavíme oba stany za 200 NOK. Vaříme a sušíme se ve vytopené kuchyňce.

DEN 14. - ČTVRTEK 13. 7.

Z kempu vyrážíme na návštěvu harstadského musea Adolfkanonen. Chceme dnes dorazit na Lofoty, takže času není nazbyt a jak na potvoru hned po odjezdu z kempu začíná lít. Soukáme se do gumy, na cestu se ptáme v infocentru a k muzeu přijíždíme pozdě. Další prohlídka bude až za dvě hodiny. Dělo Adolf je v kasárnách, a tak prohlídky bez průvodce nejsou možné.

Čekat na parkovišti u kasáren se nám v dešti nechce, tak se vracíme kousek zpátky ke kostelíku Trondenes Kirke. Kostelík pochází z roku 1440. Je to nejsevernější středověký kostel v Norsku. Již v minulosti na tomto místě stály kostely dřevěné a ten první, sloupový, již v 10. století.
Později v koloně aut za průvodkyní vjíždíme do areálu kasáren. Asi po kilometru jsme dorazili k dělu. Je to macek! Prohlídka začíná v podzemním operačním bunkru. Tady kdysi pracovalo na obsluze 68 lidí! Dělo je impozantní a podobných je na norském pobřeží celá řada. Byly postaveny německou armádou během druhé světové války. Dělo má ráži 40,6cm a hlaveň dlouhou 21,5m! Takový mastodont proti lidem, to je hnus.
Z Harstadu jsme se vraceli zpět k větrnému mostu a pak pokračovali po E10 na Lofoty. V městečku Melbu jsme v menší průtrži mračen počkali na trajekt. Cena za motorku s řidičem činí 51 NOK a cesta do Fiskebolu trvá asi 25 minut. Normálně bychom se mohli schovat pod střechu, ale byli jsme obsluhou lodi požádáni, ať ve vlastním zájmu zůstaneme u motorek, že je moře poněkud neklidné...

Na Lofotech se pak strašně zvedl vítr, jelo se opravdu hnusně. Pršelo prakticky vodorovně. V prvním kempu, který jsme objevili, jsme se ptali na stany, ale majitel nám stavbu stanu nedoporučil a chatku prý volnou nemá. Na Lofotech je prý orkán a právě se zastavuje veškerý lodní provoz až do odvolání. Dave R. šel s majitelem obvolávat ubytovací kapacity v okolí. Našel se jeden volný apartmán pro 5 lidí asi 10km zpět na sever za 750 NOK/noc. Co jsme mohli dělat?
Vracíme se do Sildpollnes. Majitel o nás ví, tak nám utíká otevřít velkou garáž, kde se svlékáme a sušíme mokré věci a motorky. Majitel je příjemný chlapík, se kterým se hezky povídá, ale zmrazuje nás informacemi o počasí, které moc nadějí na zlepšení nedávají. Ubytování je skutečně perfektní. Klimatizace, dvě postele, rozkládací gauč a přistýlka, kuchyně, koupelna, před apartmánem (dřevěný hotelový domek) dřevěná teráska s posezením a za ní 2m betonového mola přímo nad mořem. To by se nahazovalo! Bohužel déšť na okna dopadá ostře a kdo otevře dveře, dostane facku vodní tříští. Tak vaříme a pijeme tekuté ovoce z domova.

DEN 15. - PÁTEK 14.7.

Vstáváme opět do deště, ale vítr trochu ustává. V hotýlku se loučíme a vyjíždíme na Svolvaer a dále k jihu. Sjíždíme z hlavní cesty a pokračujeme do Henningsvaeru, údajně nejhezčí rybářské vesnice na Lofotech. Cesta vede po klikaté uzounké silnici, přes několik jednosměrných mostů, mezi útesy, o které se tříští příboj.

K procházce nám vysvítá sluníčko a potvrzuje tak už skoro pravidlo, že když nejedeme, ale „kocháme se“, tak neprší. Je zde krásné přístaviště s rybářskými kutry a čluny. Kolem stojí řada hotýlků a malých závodů na zpracování rybích úlovků. Z Henningsvaeru vyjíždíme zpět na E10, kde jsme měli potkat jeden placený tunel, ale není tomu tak.
Aspoň jedno pravidlo v Norsku funguje. Postaví-li nový most nebo tunel, začnou vybírat mýto, ale až se stavba splatí, výběr mýtného končí.
Do Moskenesu na jihu Lofot dorážíme kolem sedmé večer. Loď prý již jezdí, ale proti jízdnímu řádu bude zpožděna. Měli jsme vyplout v devět, ale vyrážíme až po půlnoci. Mezitím si vaříme kafe a večeři. Procházíme se po okolí a pozorujeme rybáře. V přístavišti stojí na místní poměry obří rybí továrna. Přes okna vidíme tuny a tuny sušených tresek připravených k expedici. Sušená treska je asi nejtypičtější norská „konzerva“. Pokud si ji koupíte, nevylámejte si zuby! Před další úpravou se musí treska na mnoho hodin namočit do vody.
Čekání na loď trávím pokecem se švýcarským lékařem, který si vyrazil na výlet s rodinkou v Audi A8. Je to ženevský specialista na rekonstrukci tkáně rukou, primář plastické chirurgie. Povídání je zakončeno pozváním do Ženevy, a tak alespoň víme, kam jet příště :)
Vzhledem k odeznívajícímu orkánu zobu kinedryl jak lentilky. Mívám značné potíže s mořskou nemocí, a když vím, že nás čeká čtyřhodinová plavba po rozbouřeném moři, jsem krajně nejistý. Svoji večeři vidět podruhé nechci ani náhodou.

Nakonec si připadám jak dealer, když rozděluji kinedryl na požádání i mezi ostatní. Loď připlouvá, naloďujeme se a ve zlověstně temně modrých mracích, které loď halí, vyplouváme na východ. Potvrzuje se to, z čeho jsem měl strach. Houpe to jako prase! Prozatím sedíme na horní palubě, kde je pěkně čerstvo, a při pohledu přes palubní zábradlí vidíme jen moře - oblohu - moře - oblohu. Pěkně na střídačku. Kraj paluby chodí nahoru dolů v rozptylu tak 4m, pokud to lze odhadnout. Chůze po palubě je téměř nemožná. Po hodině plavby se plazím dovnitř a předávkován kinedrylem usínám, abych se vzbudil až v Bodø. Po vylodění v Bodø jsme ve 4 hodiny ráno mohli pokračovat v cestě. Prší jako z konve a my hledáme kemp. Nakonec táboříme ve Fauske a v 6 usínáme jak nemluvňata.

Video: Norsko: Alta-Lofoten

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE