Kachna jede na Nordkapp 2016

Na závěr chci přidat nějaké zhodnocení celého tripu. Norsko je nádherná země! Každý den mě nepřestala příroda, cesta i lidé bavit. Je to zatím fakt NEJ, co jsem viděla. Samozřejmě, je tam draho, je to daleko, ale každý kdo do Norska jede, tak s tím musí počítat. Pokud máte omezený rozpočet jako já, nečekejte cestu plnou gastronomických zážitků a přepychu. Celou dobu krom jedné noci jsem spala ve stanu, jedla těstoviny a ovesnou kaši z pytlíku, ale mám zase zážitek na celý život.

Počítejte s tím, že cesta i počasí vám dají zabrat. Prověří vás, váš stroj i výbavu. Byly dny, kdy jsem večer ani na třetí pokus nemohla naloženou motorku hodit na centrální stojan, tak zůstala na bočáku a řetěz jsem seřídila až ráno, když byla motorka poloprázdná. Pochodování v motohadrech taky není žádná sranda. Po psychické stránce jsem žádný problém neměla. Stále se utvrzuji v tom, že jsem v podstatě asociál. Vůbec mi nevadilo, že jedu sama. Právě naopak. Odpočinula jsem si od všedních problémů a všude se našel někdo, kdo si chce s tou bláznivou holkou, co je tady sama na motorce, popovídat.

 

Motorka šlapala jako hodinky. Je mi jí až líto. Já ji dávám jenom benzin, olej a občas pár věcí navíc a ona odvede tu nejtěžší práci. Pořád si říkám, že už je to na tu malou Bandasku moc, ale nějak se nemůžu dokopat k tomu, že bych ji vyměnila… Za celou cestu jsem jen dotahovala řetěz a asi 2x mi vynechával v dešti jeden válec – ale to už znám a vím, že když zastavím, nechám to vyschnout, tak je po problému.

 Z výbavy musím ocenit kempinkové vybavení. Spacák jsem za celou dobu měla v noci zapnutý asi jen 2x. Stan byl bezvadný. Složený i sbalený za 5 minut. Musím vyzdvihnout a všem doporučit oblečení z Merino vlny. Já jsem tomu nevěřila, když mi kamarád říkal, že na přechod hor má vždy 2-3 tyto trička a už nic jiného nevozí. Všichni víme, jak moc voníme po motodovolené. Ale opravdu. Měla jsem jedno krátké a dvě dlouhé různě gramážované trička a v ničem jiném jsem nejela. Svoje termohadry s klimatem jsem vytáhla akorát v jednou a to v té chatičce, abych je usušila, protože mi nateklo do brašny. Příště sebou nepovezu tolik zbytečných hader a jen svou sbírku vlněného oblečení rozšířím.

Z výbavy selhal akorát zip na nepromoku. Ale ten už má 6 let, takže mu odpouštím a taky se nějak vydrolily a potrhaly nepromokavé potahy na bočních brašnách … to vyřešily dvě igelitky do každé brašny a bylo po problému.

Jediná věc co mě na cestě neoslovila – byly trajekty. Mám ráda tu volnost a svobodu na motorce. Když chci, tak jedu. Když se mi nechce, tak si prostě kdekoliv zastavím, udělám si kafe, odpočinu si, zakempím nebo jedu dál. Trajekty a přeprava na čas pro mě znamenaly zbytečný stres a omezení mé osoby. Musím se dostavit na určitý čas, být pořád ve střehu a jsem uvězněná na lodi s milionem dalších osob. Ale co nadělám, bandaska po vodě ještě jezdit neumí.

Příště až se vydám do Norska, bude to maximálně po Lofoty. Muzeum v Altě i ten globus jsem už viděla. Nic jiného tam nahoře není. A zkusím se vrátit přes Švédsko, třeba to bude záživnější než ten můj boj při cestě domů.

Ale i tak je Norsko hodně silný zážitek a všem jej vřele doporučuju. Třeba někde objevíte i mou „kachní nálepku“, tak mi ji potom pošlete prosím do zpráv nebo do komentářů pod tenhle cestopis. A nebojte se cestovat sami ... Denně vidím příspěvky lidí, kteří pořád někoho schání do party. Zkuste to někdy sami. Určitě je to lepší než sedět doma, protože s váma nechce nikdo jet, nebo si cestu zbytečně komplikovat někým, koho znáte jen podle pár řádků na anonymním fóru.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE