Expedice sever 2017

Expedice Sever 2017 – Dánsko, Norsko, Švédsko

Expedice sever 2017

Kapitoly článku

EXPEDICE SEVER 2017

Celý svůj krátký moto život se s Viragem motám kolem komína, až najednou foukl vítr a rozhodl se, že mne odvane trochu dál, za hranice všedních dní. Popravdě, naplánováno nebylo vše úplně na detail, ale rozhodli jsme se, že to zkusíme. 15 dní s jedním dnem „radši rezervy“, se zasloužilými stroji, stanem, spacáky a trochou jídla a s pramálo zkušenostmi na moto expedici směr sever. Počin možná trochu odvážný, nebo ho klidně nazvěme drzým, ale zároveň tak trochu natruc všem těm cestovatelům na super pohodlných cestovních mašinách.

Den 1 (460km)

Vyrážíme z Pardubic ve složení 2 motocykly (Yamaha Virago 1100 ročník 1994 a Moto Guzzi California 1100 ročník 2002) a 2 lidé (Martina a Kamil – ročníky jen o něco málo starší) v příjemných ranních hodinách za pohodového počasí směr Berlín.  Vybaveni tankvakem, nepromokavým pytlem a kufry eventuálně brašnami, nepromoky a kanystry na vodu o objemu 3 litrů. Před cestou jsme pořídili interkomy, což se ukázalo jako skvělá volba a využity byly na 100%.

Cestou hodně fučí, takže je to trochu makačka už od začátku. Zanedlouho slavím svoji nejdelší ujetou vzdálenost v životě :D a to mě toho ještě dnes hodně čeká. Za hranicemi se objevují první dešťové mráčky a Berlín nás vítá nikoliv chlebem a solí, jako je tomu zvykem u nás, ale pořádnou sprchou, asi abychom jim tam nelezli špinaví. Po troše bloudění a navigace od ochotných místních nacházíme kemp. Konkrétně City kemp, který nabízí ubytování pro 1 stan, 2 lidi a 2 motocykly za přijatelných 24 euro. Kemp je poloprázdný, stavíme stan na písečné pláži u řeky a jen co zarazíme poslední kolík, kladivem půjčeným od hodných francouzských sousedů, začíná zase pršet. Gratulujeme si, jaké jsme to měli štěstí a v suchu stanu mudrujeme co dál. Zavrhujeme původní plán – návštěvu centra Berlína a otvíráme lahev Jelzina. Sprchy v kempu jsou skvěle teplé a čisté a po chvilce snažení se podaří rozchodit i ty na pánské straně,…

Den 2 (454km)

Ráno neprší, vstáváme kolem sedmé, na pohodu vaříme snídani (ovesná kaše se nikdy neomrzí, zahřeje a zasytí) a kolem půl deváté vyrážíme z kempu směr Dánsko. Před Hamburgem začíná dešťový masakr a z nepromoků už nevylezeme. Prší…a někdy prší hodně. Ale valíme. Před Dánskem se nebe zázrakem rozjasní a připadám si jak v zemi za zrcadlem. Na obloze puchejř, nikde ani mrak. Přijíždíme do městečka Gluckburg, kde se nachází vodní hrad (a taky Lidl). Vodní hrad je v jasném slunci vskutku kýčovitá záležitost a stojí za procházku. Vyhříváme se a po krátkém odpočinku a procházce kolem hradu i parkem vyrážíme směr Flensburg. Ten jen projíždíme, ale určitě by nebylo špatné se zastavit. Nádherné malebné přístavní městečko. Nocovat jsme chtěli na místě, které jsme doma na mapě našli jako free camping, ale to se ukázalo jako liché. Zde ale nastalo naše dánské překvapení. Dánsko je vybaveno poměrně hustou sítí odpočívadel, na kterých zpravidla najdete lavičku, v lepším případě i toalety, ale téměř vždy je kam píchnout stan. Takové opuštěné odpočívadlo s lavičkami nacházíme i my, nedaleko za městem Kollund. Jsme zde úplně sami, sluníčko pomalu zapadá. Pro dnešek necháme stan vysušit a spíme pod plachtou, kterou natáhneme mezi motorky. Romantický obrázek doplní už jen syčení otvírajících se plechovek s pivem a občasné zabzučení lesního komára.

Den 3 (343km)

Odjíždíme pozitivně naladěni z noclehu u Kollundu směr Ribe. Je pozoruhodné, že v celém Dánsku o víkendu až do půl desáté není nikde ani noha. Trochu postapo. Až z toho jde malinko strach. Silnice jsou úplně rovné a čisté, rovinu naruší sem tam pravoúhlá křižovatka. Kolem desáté ranní vidíme venku prvního Dána. Existují…

Nejprve přijíždíme k ne tak úplně známé zajímavosti, přílivovému ostrůvku Mondo. Odliv se tento den trochu zpozdil a cesta je stále zaplavená. Do odlivu zbývají dvě hodiny a mě se nechce topit Virago v moři, takže na můj popud vzdáváme. I tak je úžasný zažitek dojet tam, kde cestu přehradí moře a konec. Vydáváme se do města Ribe. Slunce krásně svítí, ale je trochu větrno. Ribe je nestarší dánské městečko z 8. století. Prohlédli jsme si historické centrum, kostel atd. Prima procházka, dá se navštívit i věž, v infocentru jsme se zásobili mapami okolí zdarma.

Dalším cílem je město Esbjerg, kde nacházíme vodní věž. Za 20 dánských korun stoupáme po točitých schodech vzhůru a kocháme se výhledem na město i moře s nákladním přístavem. Pokračujeme kousek za Esbjerg k sochám mužů u moře – Men by the sea, které přejmenováváme na muže na toaletách. Výhled na moře mají ale vskutku poetický.

Pokračujeme dále na nejzápadnější mys Dánska, Blavand. Vnoříme se do oblasti domků s kýčovitě doškovými stříškami mezi stovkami malých kopečků. Kamil nazývá oblast Šmoulovem a přesně od této chvíle mě šmoulí písnička pronásleduje celou dovolenou – fakt díky! Každopádně když to vypadá, že už Šmoulov neskončí, vynořuje se před námi maják. Odkládáme stroje na parkoviště a míříme na průzkum. U majáku fičí, vítr honí mraky po obloze děsivou rychlostí a tu je pod mrakem, tu svítí, pořád dokola. Výstup na maják necháme movitějším turistům a vydáváme se vnořenou pěšinou směr pláž. Je zrovna odliv. Pláž se skládá s písku a z drtě milionu mušliček. Kousek od místa kde stojíme, jsou v písku vnořené bunkry a celé přímořské opevnění. Prozkoumáváme kousek oblasti a vracíme se zpět na parkoviště. Tohle rozhodně stojí za to! Ještě malá poznámka. Pokud uvidíte nad oblastí vznášející se červený balónek, znamená to, že zde zrovna probíhá vojenské cvičení a můžete být zastřeleni…pohoda ne? :D

Počasí se začíná zase trochu mračit. Valíme směr mohyly a runové kameny směr vnitrozemí do Jellingu u Vejle. Jako lepší než celé mohyly (dva kopce) a runové kameny, kde byl mimo jiné poprvé zaznamenán název Dánska, se mi jeví to, jak bylo vyhraničeno původní opevnění oblasti. Už je trochu večer, tak se až tak nezdržujeme a vyrážíme směr nejvyšší vrchol Dánska – ano, je to tak, Dánsko má svůj nejvyšší megakopec a ten měří neuvěřitelných 173 metrů. Nacházíme nejdřív ale jiný kopec, na kterém se nachází v západu slunce velmi romantický kamenný oblouk. Už se hodně opozdívá, nejvyšší horu Dánska zdoláváme v sedlech motorek a už notně unaveni pácháme jistý drobný…no jak to nazvat…incidentíček na křižovatce (Kamil do mě drcnul), díky kterému ale paradoxně získáváme od místní ženy luxusní místečko na přespání na jejím pozemku, u jezera a s nádhernou duhou jako bonus. Počasí se zlepšuje….

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.10
Známkováno: 30x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist