sumoto_leden



Brno - Polární kruh aneb příhody co nevymyslíš

Plán byl jednoduchý : dostat se přes Německo do Dánka odkud pojedeme trajektem do Norska. Norskem pojedeme západním pobřežím až na polární kruh, kde se otočíme a středozemím se vrátíme zpět do přístavu směr Dánsko. Na celý výlet máme přesně 14 dnů. To jsme ale netušili ještě hodně věcí...

Kapitoly článku

Něco na začátek

Myšlenka Norska mě napadla, když jsem kdysi viděl promo video na BMW, které projíždí krajinou fjordů. Já i s přítelkyní Týnou si z počátku s myšlenkou Norska jen pohráváme, protože jsme studenti a nemáme moc peněz. Časem jsem ale zjistil, že když si budeme pravidelně odkládat z brigád, tak na to nějak našetříme. Rozpočet je 15 tisíc na osobu, protože jenom benzín má vyjít na 19 tisíc (5500 km). Rozpočet jsem důkladně tvořil v excelu, kde jsem zanesl počty kilometrů, ceny za trajekty, mýtné a ceny za kempy. Všechny tyhle věci jsem načetl z cestopisů tady na motorkářích a taky na visitnorway.com. Dokonce jsem psal na Norské silnice a dálnice, jak je to s poplatky a kupodivu mi druhý den odepisují, že motorky mají vše zdarma na norských silnicích, ale že dost silnic i mostů a trajektů je ve vlastnictví různých firem, kteří na tom mají založeny business. Kamarád z vysoké Honza (nebo taky Kali) s přítelkyní Peťou se chtějí přidat a tak jsme rádi, že nepojedeme sami. Plán zní dostat se za dva dny do Dánska, kde třetí den ráno jede trajekt. Cena by měla být okolo 1300 kč. Z Dánska do Norska jezdí trajekty pouze od dvou společností. Color line a Fjord line. Další dny nijak rozdělené nemáme, nevíme jak bude cesta ubíhat a proto máme jen spoustu průjezdných bodů. Honza s Peťou jedou na BMW R1100 GS a já na BMW R1100S. Cílem je polární kruh.


1.den – zahřívací den

Vyrážíme 26.8 odpoledne. Sraz je kolem 14h na benzince v Brně, ležící na vjezdu na D1 směrem na Prahu. Honza zjišťuje, že mu propadla zelená karta a já moc nestíhám s balením, takže sraz nakonec přesouváme na 17h, kdy se už ale v pohodě setkáme a mluvíme o tom, jak jsme hrozně nervozní.
Dnes musíme dojet pouze do Prahy do Kunratic kde má Peťa známou, která nás nechá přespat u sebe, takže v neděli vyrazíme společně a nebudeme se muset nikde nahánět.
Cesta do Prahy utekla docela v pohodě. Dálnice spnila očekávání, stála za prd. Bojíme se, aby něco v tom nesutálém houpání neupadlo. Nakonec přijíždíme do Prahy někdy kolem osmé večerní a dáváme si v Mekáči startovací hamburger. Normálně do Mekáče nechodím, takže je to pro mě takové „lepší“ jídlo. Petina známá nás nechá spát v obýváku, takže nemusíme stavět stany na zahradě. Je hrozné dusno, protože je po dešti, který se nám vyhnul. Po dlouhé době usínáme.

2.den - Německý transfer

Díky nervozitě a dusnu jsme nespali moc dobře. Vstáváme v 7 hodin. Honza chce celou cestu dokumentovat na svojí novou kameru Drift Ghost-S, takže před startem řekneme pár slov do čočky a odjíždíme. Musíme ujet přes 600 km, aby nám kilometry vyšly tak jak potřebujeme. Cesta není vůbec zajímavá. Je to transfer na sever. Po cestě na dálnici je dost kolon díky rekonstrukcím a v kombinaci s krásným letním počasím je nám pěkné vedro. Na benzince v Německu potkáváme čechy na mašinách, kteří taky míří do Norska, ale přes Švédsko a přes mosty.
Kempujeme v Soltau za Hanoverem. Kemp měl stát 14e na jednu motorku s posádkou, ale lovíme drobáky tak groteskně, že nám recepční říká, že 24e za všechno je taky fajn. Kemp vypadá dobře. Sprchy jsou na 50centů a vypadjí velmi dobře. Vaříme dobré hostince. Jejich výhoda je, že jsou maličké, stačí mít jenom vodu, v akci stojí jeden pytlík kolem 20ti korun a na osobu stačí jeden pytlík k přejezení. V podstatě chudoverze adventure menu :-D S Týnou děláme 2 pytlíky.  Jdeme spát za tmy.

3.den – transfer do Dánska

Vstáváme v 7h, ale nevyrazíme dřív jak v 10h, protože ještě nakupujeme v místním obchodu alkohol do Norska, kde chlast stojí jak tekutý zlato. Plechovka piva kolem 100kč a cokoliv tvrdšího je ve speciálních norských obchodech za obří cenu. Norsko má monopol na dovoz alkoholu a tak regulujue prodej.
Celou dobu vedu, kromě Hamburku, kde si moji Nokia navigace usmyslím, že musíme vidět Hamburg detailněji než si myslíme my :-D. Honza mě se svým ovocným telefonem dostane přes bludiště a jdu zase dopředu. Cesta utíká dobře, ale bolí nás zadky a chce se nám spát z toho tepla a houpání na dálnici bez zatáček. Honza má horší tlumiče a nové endurové gumy. Spáry na silnici ho dobře rozhazují, má to o to složitější. Dost unavení přijíždíme do Hjoeringu,kde máme přespat u další Petiny známé. Jmenuje se Lene a bydlí asi 10 minut od přístavu. Přijedeme k jejímu domu, který je na naše poměry luxusní. Doma nikdo není i když jsou otevřené dveře od zahrady i garáže. Procházíme po okolí, ale nikde nikdo. Že by všechny někdo unesl? Je vidět, že v Dánsku se prostě nekrade a tak zamykání a zavírání moc neřeší. Jedeme pro lístky na trajekt a zkusíme Lene později. Color line nás trošku děsí cenou 210e ze všechno. Je to hrozně moc. Tohle v rozpočtu nebylo. Jedeme za Fjordline, protože si pamatuji, že na netu byla cena jiná. Fjordline nám nabízí lístky za 147e zítra v 8:30. Tohle jsme chtěli. Trošku dražší než na netu, ale nempřemýšlíme.
Po koupi lístků se vracíme k Lene, která chvilku po nás přijíždí. Umožní nám spát na zahradě, která vypadá jak green golfového hřiště. Ještě před spaním si povídáme o naší cestě a o Dánech. Lene nám říká zajímavou věc. Všechny dánské televizní pořady jsou v angličtině a některé mají titulky. Dvanáctileté dítě dokáže mluvit i rozumět anglicky. To je bomba. Tenhle způsob se mi moc líbí. Já se anglicky naučil stejně. Anglické seriály s anglickými titulky a je to. Jen to chce trochu času. Před spaním nám dá ještě kousek sýru který je Norský, ale našla ho i v jednom dánském obchodu. Má oranžovohnědou barvu a je z kozího i kravského mlého. Prakticky celý zbytek dovolené ho kupujeme v samoškách protože je moc dobrý.

 4.den - konečně Norsko

Ráno vstáváme, dostáváme čertsvou kávu, snídani s čerstvým pečivem pro které Lene jela na kole hned před sedmou ranní a můžeme vyrazit. Perfektní start.
Přijíždíme k terminálu a nečekáme dlouho. Za chvilku najíždíme dovnitř, kde po chvilce stresu z klouzacíjí podlahy uvazujeme motorky.
Našli sme si místo na deváté palubě s krásnou vyhlídkou kde je vidět i přijíždějící speedboat. Půl hodiny po odjezdu lodi se ale najednou loď otáčí směrem zpátky od kud sme vypluli. Kapitán nám oznamuje, že na palubě 7 někoho kousnul škorpion a tak musíme otoči loď, aby sme poraněného hodily na sanitku. Dále dodává, že si máme dávat na palubě 7 pozor, dokuď tu malou potvoru posádka nezabije :-D Napadla mě spouta věcí co semůže stát, ale tohle to nebylo. Sám kapitán řekl, že pravděpodobnost kousnutí evropského škorpiona na trajektu je mín než 0,1% očividně ho ta situace hodně baví.
Do Norska přijíždímě fjordem, který je úzký a lemovaný lesem, domečky a na začátku s majákem. Máme spoždění asi hodinku a půl, takže po vylodění valíme pryč směrem na Notoden, kde má být krásný velký dřevěný sloupový kostel. Byl tam a stojí za to. Norské silnice jsou perfektně značené. Za každou křižovatkou je cedulka s číslem silnice na které právě jste. Vše řídím podle mapy, protože navigace vám neukáže zajímavosti, které jsou vzdálené byť jen kousek od trasy kterou si sama zvolí.
Dnes přespáváme po širákem, v Norsku je to povolené 200m od nejbližšího baráku. Místo hledáme skoro hodinu, ale najdeme louku hned pod silnicí s pěkným sjezdem a trávou. Vykoupat se jdeme do řeky, kde odvážně ochutnávám vodu s tím, že je vidět až na dno a tak musí být čistá. Nebyla. V noci se budím a běžím k nejbližšímu stromu (voda asi nebyla úplně dobrá volba). Dávám si Endiaron a živočišné uhlí a jdu spát. Problém s průjmem byl pryč, ale další dva dny sem zase nemohl na záchod :-D hezký začátek

5.den - První den pořádně v Norsku

Dnes jedeme směr na město Odda před nímž má být vodopád, který stříká až na silnici. Při výjezdu do hor se krutě mění počasí a začíná pršet. Oblíkáme mikiny, nepromoky a fotíme se u sněhu. Krajina je nádherná, ale na pozadí fotek je vidět jak se rozpršívá víc a víc. Jen chvilkami neprší a tak u vodopádu nevíme co přesně je déšť a co vodopád. Stejně se nám to líbí. Počítali jsme, že bude pršet 14 dní v kuse, takže je nám to v celku jedno. Navíc všechen déšť je jen takové hustčí mrholení, takže nás to nijak neovlivňuje. Moje nové gumy PilotRoad 3 drží na vodě jak prdel na hrnci. Pohodička. Dojedeme do kempu Brimses, který je tvořen z jednotlivých kaskád. Stejná cena 170NOK za auto i motorku nás dost zaráží. Podle všech ostatních cestopisů by měla motorka se stanem stát okolo 100NOK ale je to jedno. Dalších 50km vede oblastí bez možnosti přespání. Sprchy nejsou nic moc a v dalších dnech zjistíme, že kemp byl nejdražší a nejméně vybavený. Je tu aspoň krásný výhled.

6.den

Probouzíme se do mrholení, takže se oblíkáme do nepromoků a vyrážíme směrem na Trolstigen (trolí stezka) přes Jostedalsbreen (jostedalský ledovec). Projíždíme nejdelším tunelem na světě 24,5 km, který má po 8 km modře ovícená odpočívadla. Další tunel má v sobě kruhový objezd v jehož středu je obrovský sloup držící strop. Neskutečná podívaná. Jostedalsbreen je nádherný a pod ním je ledové jezero do kterého přímo před námi skočí dvě turistky. Vyskočily ven stejně rychle, jak vlítly dovnitř :-D
Zbytek cesty až pod Trolstigen mrholí. Nacházíme kemp za městem Stryn za 140NOK vybavený sušičkou, vybavenou kuchyňkou, společenskou místosti i strojem na výrobu ledu. Stany stavíme hned vedle domu recepce, kde zabírámě celou terasu na usušení všechn věcí. Honza má problém se spotřebou. GS mu žere přes 8 litrů a po jednom takování byla spotřeba dokonce necelých 9l/100km rozpočet byl sestaven na 7 litrů což byla taková nějvětší možná suma ve dvou lidech. V kempu mu chceme opravit prasklou žárovku za kterou musel na benzince dát 200NOK (přes 700 českých) a zjišťujeme, že světlo je vevnitř vyjiskřené a žárovka je v pořádku. Honza všechno opraví a zaizoluje. Vše svítí jak má. Nejspíš se uvolnil kontakt a pěkně mu to popálilo vnitřek světla. Říkáme si, že má pěknou smůlu, ale to jsme nevěděli ještě hodně věcí.

 

7.den – historka co nevymslíš

Oblékáme se opět do nepromoků. Tentokrá už né tolik kvůli mrholení, ale i kvůli zimě. Jedeme na Trolstigen, kde odbočujeme na vyhlídku Dalsniba. Stojí to 100NOK a i když je tak hustá mlha a mraky, že nahoře není skoro nic vidět, stálo to za to. Je to obrovské stoupání tak na jedničku a možná dvojku. Na vyhlídce je vidět prd i když se občas roztrhá mrak pod námi a je vidět jak jsme ukrutně vysoko. Výletní lodě jsou pod námi ve fjordech velké jak špendlíky. Kupujeme na motorku spolucestovatele sobíka Robíka, kterého na další zastávce přiděláme k zrcátku. Po sjezdu z vyhlídky pokračujeme trolí stezkou, kde je najednou mnoho aut a autobusů. Je po dešti a je hrozné dusno. Na délce asi 10km je vylitý olej nebo benzín, takže cesta je celá mastná a jedná se zejména o zatáčky. Potkáváme další vydlídku, kde nás zase čeká mlha. Ve fotkách je vidět kaskádovitý splav končící vodpádem do nikam. Za touto vyhlídkou by měly začít zatáčky trolí stezky, které jsou na všech fotkách internetu. Honzamá opět smůlu. V půlce serpentýn mu praskne spojkové lanko, takže zbytek sjede na neutrál, který se mu podařilo hodit i bez spojky. Náhradní lanko nemá. Začínáme stopovat motorky a prakticky všechny jsou BMW. Pánové nám říkají, že lanko nemají, ale že za 2 km je BMW meeting ať tam zajedeme. Honza nastartuje zařadí bez spojky. Peťu necháváme na odpočívadle pod zatáčkami kdyby se něco stalo ať spadne jen Honza bez Peti. Norové jsou boží národ. Nepoznali jsme jediného, který by se nerozdal kvůli druhému. Hodinu se snažíme lanko opravit a nakonec přichází němec, který nám dá svoje náhradní lanko za 300NOK. Je to kompletní sestava lanka takže 300NOK (neboli 1000kč) je možná podhodnocená cena, když beru v potaz, že je to original BMW. Celou dobu nám pomáhá nor který se jmenuje Gisle(Gízl). Anglicky umí jen lehce, ale toho němce s lankem našel na meetingu, kde bylo asi 300 BMW právě on. Má jedinou podmínku. Musíme zůstat na meetingu a musíme s ním pokecat a pít. Máme strach, protože všechen chlast je hrozně drahý a jediný holky v kempu jsou jen ty naše, ale přijímáme. Nakonec se nebylo čeho bát. Ta závada spojkového lana byla to nejlepší, co se mohlo stát. Celou noc sme pili piva, které furt nosil někdo jiný se slovy hele to jsou ti češi s tou spojkou (měli jsme vlaječky na motorkách). Neustále si s námi chtěl někdo povídat. Ve 2 hodiny ráno, kdy jsme probrali i krizi na ukrajině jdeme spát. Máme pěkně nakoupýno (jsme přiožralí :-) )


8.den - Vzhůru k Trondheimu


Tohle jsme tedy nečekali. Přichází Gisle a donesl nám klubová trička BMW z motosrazu Trolstigen 2014 se znakem BMW a klubové nálepky. Neskutečné. Tak jak sme se večer báli, co se bude dít tak to dopadlo na jedničku. Doufáme, že to byl poslední problém co jsme museli řešit, bohužel jsme pořád hodně věcí nevěděli. Vyrážíme dál na Atlatic road (atlanská cesta) což jsou ostrůvky spojené mosty, kde se díváte přímo do Oceánu. Hodně vzadu jsme viděli sochu svobody, ale byla tak malá že to nešlo vyfotit :-) Krásnou přírodou se přesouváme až k Trondheimu, kde máme kamarádku která nám slíbíla, že nás tímto starým městěm provede. Dojíždíme do kempu Nidelven asi 8km od Trondheimu, který stojí 150NOK a je zase dobře vybavený. Na okraji kempu jsou poláci ze kterých máme respekt, ale recepční nám oznamuje, že jsou hodní a že sem již několik let chodí pracovat. Klasicky uvaříme dobré hostince popijeme trochu lihovin dovezených z Česka a jdeme spát.

9.den - Trondheim a cesta výš

Ráno se snažíme vypadnout co nejdřív ale je to fuk. Ze spacáku se prostě nechce. Dorazili jsme do Trondheimu a na informacích zjistili, že na vlakovém nádraží jsou zamykatelné skříňky které využijeme jako šatny. Skočíme do kraťas a triček a jdeme projít město. Naše průvodkyně asi moc kalila a ráno se neukázala. Procházímě město, přístav a katedrálu Nidaros, kde se korunují Norští panovníci. Trondheim sem si zamiloval. Je krásný, čistý. V centru jsou různé historické stroje jako jeřáby a převodovky, které dříve pracovaly v docích. Našli jsme i kavárnu, která byla postavená na bývalém pojezdu pro spouštění lodí do moře. Po obhlídce města nasedáme na mašiny a upalujeme na sever. Času je míň a míň a musíme se stihnout vrátit do 10.8. to jsme ale pořád nevěděli dost věcí.
Po cestě se zastavujeme u hasičského vrtulníku který sedí na louce a vedle něj hasičská auta a sanitka. Půl hodinky sedíme a odpočíváme dokud vrtulník nevzlétne. Chceme odjet, ale paní z vedle stojící záchranky nám oznámí, že nad silnicí hoří les a že vrtulník shazující vodu shazuje díky vodě i kameny a stromy na silnic. Musíme hodinu čekat než vrťasu dojde palivo a silnice je bezpečná. Pak už zase mažeme dál. Nacházíme opět krásný kemp za vesnicí Gring, kde stan stojí 150NOK nebo chata pro 4 lidi 300NOK. Protože jsme 4 bere chatu a aspoň ušetříme čas strávený stavěním a balením stanů. Koupeme se v řece, která je hodně studená. Vaříme naše dobré hostince a daváme si hrníček (krycí jméno pro panáka s kolou). V noci je bouřka jak z filmu tak jsme rádi, že jsme nebyli ve stanech.

 

10.den - Polární kruh

Dnes chceme dorazit na polární kruh což je náš cíl. Ráno vyjíždíme dřív než obvykle a fotíme se u brány Nord Norge což je vlastně brána přes cestu do Severního Norska. Potkáváme zde Inda ze Švýcarska, který si vzal pět a půl týdne dovču a objíždím celou Skandinávii včetně polska litvy a ví bůh kam všude chce jet. Dali jsme mu přezdívku Čert. Má žlutý oči a je docela tmavej. Na první pohled strašidelnej člověk, ale po pokecu hrozněj pohodář. Má KTM obloženou plyšáky a batůžky. Chce jet s náma, ale říká nám že občas chytne rapla a musí vzít za plyn tak ať se na něj nevážeme. Vydrží s námi asi 100km a pak chytne rapla a šlápne na zmizík. V obchodu kupujeme jednorázový gril za 16NOK a 4 kusy naloženého lososa, kterého si chceme večer udělat. Dojíždíme na polární kruh. Čekal jsem něco trochu jiného. Četl jsem o legendárních vaflích a suvenýrech, které se dají koupit. Suvenýry byly asi 70% celé budovy na polárním kruhu a 30% byl fástfood, něco jak číňani u nás. Žádný vafle. Sakra. Měl sem naladěnou pusu na vafle a místo toho sem si dal jen kafe.
Krajina polárníhu kruhu je holá a úplně jiná než jinde. Zajímavé je, ale to že se změní během 5ti kilometrů. Z lesů se během chvilky stanou břízové lesy, které po 3km začnou mizet a za 5 km zbydou jen kameny a palouky.
Děláme fotky a stavíme věže které tu všude stojí. Z polárního kruhu odjíždíme a kousek za ním nacházíme kemp. Sme unavení a vyždímaní jak starý ručníky, takže bere chatku která stojí zase jako dva stany. Tentokrát za 400NOK. Rozpaluji jednorázový gril, který obsahuje papír, voskový papír a v něm brikety. Stačí jen škrtnout a čekat 20 minut na rozpálení. Losos si na grilu lenošil tak 15 minut a pak sme ho bez milosti sežrali. Konečně něco co nejsou těstoviny :-). V noci je zase bouřka a tak jsme zase rádi za chatku. Tahle bouřka byla za tím nějvětší.

11.den. Norský transfer

Dnešní den je v podstatě transfer přes Norsko. Po cestě potkáme velký Vodopádo-splav. Těžko říct jak to popsat, ale je to na fotce. Vracíme se stejnou cestou jakou jsme jeli sem a ujedeme 445 kiláku do příměstského campu nad Trondheimem. Je super, že z druhé strany stejné cesty vypadají věci jinak. Všimnete si jiných vodopádů, cest i mostů. Ještě před příjezdem do campu rezervujeme telefonicky trajekt, protože je to levnější. Tento kemp není moc hezký, ale na spaní to stačí. Musíme valit protože se čas krátí a domů je to na dlouho. To jsme ještě nevěděli co se zítra zase nestane.

12.den – den D

Dneska je den D, protože celý časový plán šel Do pekla. Ráno prší, ale opravdu slušně. Ujedeme asi 30 km pod Trondheim, kde Honzu ztrácím v koloně aut za sebou. Chvilku kolonu přibržďuji, ale vidím že ho nevidím. V tom největším lijáku mu telefonuju, co je a on že mu to nejede a že je u někoho někde v garáží. Nechápu jak mohl za 5 minut minut být u někoho někde. Vracím se a Honza čeká u silnice a vede nás do garáže jednoho domu. Vysvětlil mi, že před horizontem kopce mu to chcíplo a umřelo a ještě než zastavil pod kopcem, tak vyběhl jeden nor z domku ať jede k němu, že slyšel jak to chce nastratovat a nejde to. Asi po hodině kontroly střiků a zapalování s konzultací s českým servisem zjistímě, že je špatný Hal (senzor natočení klikové hřídele, který udává motoru kdy bude svíčka házet jiskru). Přátelský nor přichází s mobilem, že našel forum, kde se o této závadě píše. Je to celé v anglině a jedná se nějaké cizý forum, ale příčina je stejná. Je to Hal. Ku*va. Nový v česku stojí 6000kč v Norsku to bude tak za milion ne? Nor který se jmenuje Tore přichází s notebookem, že vedle Trondheimu je servis. Telefonicky sem objednal Hal a díky bohu by měl dojít pozítří a "jen" za 8500 našich korun. Musíme tedy někde bydlet s rozdělanou motorkou. Tore nám nabídl, že můžeme bydlet u něj když u něj budeme zítra pracovat. Po dlouhé rozvaze mě Honza posílá do čech že Hal vymění sám a nějak to s Peťou přežijou. Trajekt se nedá přeložit a je zaplacený přes kartu a Honzovi to ušetří aspoň nějaké peníze. Loučíme se, ale né na dlouho. Po 15km se otáčím. Vyrazili jsme společně tak dojedeme společně. Do práce napíšu smsku, že nepříjdu a z těch pár stovek za trajekt se nikdo nezblázní. Když jsme se vrátili zjistili jsme, že zahradní domek je vybaven plasmou, xboxem, krbem, gaučem a vypadá tak na pět hvězdiček přitom zvenku je to budka 3x3 metry natřená na červeno. Mazec.

13.den - Pracovní prázdniny a lovení ryb

Ráno dostáváme čerstvou kávu, která se tu pije asi tak 20x denně. Posekáme zahradu natřeme zahradní domek a kůlnu na bílo. Děláme od 8h do 16 h, kdy nám Tore děkuje, že je to perfektní. V mezičase sem si s ním perfektně pokecal a když zjistil, že jsme nikdy nebyli rybařit řekl, že nás vezme do hor. V průběhu dne přijede jeho žena s LUXUSNÍM starým Camarem a odjede na soutěž, kde vyhraje první cenu za nejhezčí auto z asi 700 aut. Tore po práci odjede asi na 20 minut a přiveze dvě luxusně velký horký pizzy s masem. Dáme jídlo, sedneme do auta a jedeme asi 15 minut do hor za domem a pak 10 minut pěšky přes vřesoviště. Po zamčení auta dal klíče na zadní kolo s tím, že takhle to tu dělá každý, asi kdyby bylo potřeba auto :-D u nás by to nejspíš nešlo že ? :-D Nakonec nás dovedl na místo, které se jmenuje Black Cold Water. Učí nás jak chytat ryby. Osobně jsem se 3 hodiny skvěle bavil, i když sem chytl jen klacek o který sem urval návnadu a nějaký řasy. Návnadu nechal ve vodě každý kromě Týny, ta lovila na žížalu a policajta. Tore říkal, že letos je extrémní teplo a ryby jsou líný a leží u dna i když on osobně od toho jezera nikdy neodešel bez úlovku. Za tmy asi v 11 hodin večer jedeme zpátky domů. Bylo to super. Jdeme spát.

14.den - Loučení

Dneska je hezky, ale není tak horko jak včera. V 11 hodin volají ze servisu, že mají Hala. Nervózně pro něj zajedu a po namontování zjistíme, že motorka klape jak hodinky. Super. Smutně oznamuje, že nebudeme žít v Norsku a loučíme se. Toreho dcera a manželka nám chystají pohoštění pro které zajedou Camarem a Týně s Peťou nabídnou projížďku. Je tohle fér :-) ? My se drbeme s motorkou a holky se vozí touhle károu. Všechno nemůže být perfektní :-). Pohoštění je ve tvaru zmrzliny s jejich ovocem které je podobné našim Moruším. Dají nám ještě výslužku na cestu a fotí si nás. Tore říkal, že můžeme přijet zase za rok. Možná toho využijeme, chce totiž dělat novou zahradu :-)
Tore nám poradil lepší cestu po které nejezdí tolik aut (silnice 3 místo E6) a na 400 kilometrech je asi 5 dědin. Mimo tyto dědiny nedodržujeme maximální povolenou rychlost 80km/h a svišťíme na jih. Spíme v kempu, který vypadá nádherně, ale placek pro stany je z kopce jak sjezdovka. Tak tady s námi bylo trošku vydrbáno no. Rezervujeme trajekt, aby to bylo aspoň o něco levnějši. Potkali sme dalšího čecha s rodinou v dodávce. Chvilku jsme splkli a pak už do spacáků.

15.Den – Jak jsme málem neodjeli

Dneska jedeme do Larviku, což je město vedle Osla od kud jezdí zarezervovaný trajekt. Dorazili jsme o dvě a půl hoďky dřív a tak jedeme na nádraží, kde si dáváme do skříněk oblečení, helmy a boty. Chceme utratit poslední Norské koruny nějak rozumně, takže za hamburgery které tu jsou snad národní jídlo :-D byly všude na benzinkách tak sme si na ně naladili pusu. Našli sme pěknou restauraci a dali si obří burgry, který nakonec nebyly obří ani dobrý. Škoda bylo to, že chutnali po rybě. Buď to maso nebylo dobré nebo byly udělány na tuku, který už posloužil rybě. Nemáme čas musíme skoro bežet, takže kašleme na reklamaci a sníme co je.
Koho by ale napadlo, že nádražní hala zavřela a my se teď můžeme smutně koukat na naše věci za zamčenými dveřmi. Běháme okolo haly jako šílění. Mladí norové procházející okolo se ptají co se děje a začínají volat kam jen můžou. Nic nepomáhá. Dvacet minut před otevřením terminálu u trajektu který vidíme v dálce přichází řidič odpočívajícho vlaku s univerzálním klíčem. Skáčeme do hader a upalujeme na trajekt. U terminálu ještě 20 minut čekáme (spoždění) a pokecáme si s němcem na BMW. Kluk byl očividině s motorkou na trajektu poprvné, vůbec neví co a jak. Nakonec se nalodíme a přivážeme motorky. Na moři byla bouřka tak kvalitní, že voda z moře cákala na naši oblíbenou devátou palubu. Loď se nakláněla jak ořechová skořápka, ale nic se nestalo. Po deváté večerní vyskakujeme v Dánsku a bereme hned první kemp. Lene nám tentokrát neodepsala tak u ní spát nemůžeme. Kemp byl za 180NOK, ale byl nádherný. Posedíme ve společenské místnosti na gauči a já si užiju pivenko, které stálo v dánské večerce jen 40kč. Narozdíl od norských 30NOK příjemná změna.

16.den – Nuda na rozdávání

Dneska to byl děs. Jediné, co nám utkvělo v paměti je bolavý zadek. Dali jsme 700km a našli kemp za Hanoverem. Co mi hodně pomáhalo, abych neumřel nudou bylo to, že Týna měla v kapse hromadu bombónů. Když sem ukázal na helmu objevila se ruka s bombonem a skrz plexi mi hodila do pusy bombon nebo kousek čokolády :-D občas se netrefila, takže sem pak klepal hlavou ze strany na stranu aby mě bonbon odletěl z deflektoru brady a jazykem sem ho chytal v prostoru helmy. Jen dodám, že nemám vyklápečku a jinak to nešlo.


17.den – Jak Honza ochutnal kolo

Celý den byla docela pohodička až do chvíle, kdy ženské těsně za mnou upadlo guma ze zadního kola. Honza se jí vyhnul tak mistrovsky, že borec na okolo projíždějící motorce zvedl palec vzhůru. Když už sme si mysleli, že se nic horšího nestane začali jsme předjíždět kamion, který jsem já objel v pořádku, ale těsně před Honzou prasklo kamionu kolo. Ve zpětném zrcátku jsem viděl obrovský výbuch prachu a vzduchu velký jak dva kamiony a z toho vylítl Honza jak z americkýho filmu, ale hned do odstavného pruhu. Prasklé kolo mu lištilo do helmy a zablokovalo přední kolo. Zase to ustál šikula jeden. Bylo vidět, že už jsme v Německu, protože kamioňák si začal měnit kolo a o Honzu se vůbec nezajímal. Honza se dal po chvilce do kupy a jeli jsme dál. Večer nás ještě chytá bouřka, ale už za tmy. České dálnice opět nezklamali. Bože jak já tu D1 nenávidím. V Brně dáváme na benzince ještě horkou čokoládu pochválíme si dovču a jedeme domů.

18.den

Dnes jsem se vybalil a zjistili jsme zajimavou věc. Téměř všechny benzinky v Norsku jsou automatické. Pouze čtečka na kartu a někdy ještě obsluha za pokladnou, kam vůbec nemusíte. Když jsme se podívali na výpis z účtu tak některé stojany si vzali až 4000kč za tankování které stálo jen 700kč. Po hodině paniky, ale zjišťujeme naprosto absurdní věc. Ty 4000 byly v nezaúčtovaných operacích. Stojan nahlásí platbu za 4000 a při zaučtování si vezme jen 700 a zbylé peníze nechá být. Každopádně před zaúčtováním si v podstatě na účtu zablokuje mnohem vyšší částu.


Závěrem


Norové jsou hrozně hodní a milý a kromě jednoho uměli všichni anglicky nehledě na věk. V norsku je hodně drahé maso a alkohol. Chlebů mají vždy několik druhů od 40NOK za kus po 10NOK, to jsou obvykle vekové chleby. Do Norska se ještě vrátíme, ale už autem abychom viděli i ty zajímavosti, které nejsou jen kousek od cest a silnic.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (56x):
Motokatalog.cz


TOPlist