Na jednadvacet let staré motorce do Holandska

Tato cesta vznikla bez většího plánování, prostě jsem se rozhodl, že na týden odjedu z republiky, pojedu směrem Holandsko a dojedu tam, kam mě toulavé gumy mojí MZtky dovedou.

Na jednadvacet let staré motorce do Holandska

Kapitoly článku

První den jsem vyjížděl z Karlových Varů a měl namířeno do německého kempu pod Frankfurtem (http://www.camping-steinrodsee.de/), jelikož je moje motorka už starší a nikdo neví, co se kdy porouchá, měl jsem jeden boční kufr plný nářadí a náhradních dílů. Mimochodem, boční kufry jsem si v zimě vyrobil ze starých kanystrů, tak jsem doufal, že to nebude zahraničním policajtům vadit.
Přechod pro přejezd do Německa mi GPS vybrala Kraslice, když jsem pak zpětně koukal do mapy, nepřišlo mi to jako nejkratší řešení, ale cesta byla pěkná, nastavil jsem, že nechci cestovat po dálnicích, takže jsem si mohl jet pomalejším tempem a vychutnávat krajinu. Cestu jsem si vybral zrovna v den, kdy němci slavili nějaké sportovní utkání, protože na autech měli vlajky a neustále troubili.
Když jsem ujel prvních 200 Km začal jsem se poohlížet po čerpací stanici, ale ani po ujetí 40 Km jsem na žádnou nenarazil a jelikož moje MZ ujede na plnou nádrž tak kolem 300 km při dobré náladě motorky a já měl ujeto už 240, začal jsem být mírně nervózní a po najetí 250 Km jsem radši zastavil, abych se podíval do GPS, kde je nejbližší stanice, samozřejmě že byla asi 2 Km přede mnou, tak jsem tam zajel a čekal, jak bude nádrž téměř prázdná, ale s překvapením jsem zjistil, že se mi tam nevejde ani deset litrů, takže MZ příjemně překvapila. Co mě už méně překvapilo, byl fakt, že mi nevzali u pokladny mojí kreditní kartu (mBank), eura jsem u sebe neměl, ty jsem chtěl vyzvednout u nejbližšího bankomatu cestou, naštěstí jsem ovšem měl druhou kreditní kartu KB a tu mi už vzali.
Další věc, kterou jsem po natankování benzínu musel zařídit, bylo vyzvednutí Eur z bankomatu. Z nějakého důvodu GPS neměla v Německu uloženy pozice bankomatů, takže jsem se musel spoléhat na to, že snad bankomat uvidím při cestě. Když jsem ovšem ujel přes 300 Km a na žádný bankomat jsem nenarazil, přemýšlel jsem o tom, zda vůbec v Německu mají takovou vymoženost, jakou bankomat je a říkal jsem si, co budu dělat, když dojedu až do kempu a nebudu mít peníze. Naštěstí jsem cestou potkal banku, kde měli uvnitř i bankomat, takže jsem tyto myšlenky mohl rychle nechat plavat.

Večer jsem po menším bloudění dojel do kempu a hned u vjezdu byla velká cedule se zákazy. Zakázáno bylo snad všechno, včetně motorek, tak jsem doufal, že když jim řeknu, že jsem přijel na motorce, že mě nevyhodí. Nevyhodili, zaplatil jsem za přenocování několik Euro a postavil stan, a jelikož jsem úmyslně nevezl všechny tyče na postavení stanu, musel jsem jako součást podpory stanu mít i motorku.
Po uvaření večeře na lihovém vařiči jsem zjistil, že mi nefunguje dobíjení u GPS. Pomocí měřáku jsem zjistil, že se ukroutil kabel k cigaretovému konektoru, naštěstí jsem měl tuto část dvakrát, pro podobné případy, takže jsem jen připojil jiný konektor a bylo po problému.
Před spaním jsem se šel projít kolem zdejšího rybníka a sledoval zákazové tabule, bylo tam zakázáno koupat se, pouštět do vody psy, jezdit na lodích a na lyžích (asi vodních) a ještě myslím bylo zakázané chytat ryby, takže vlastně vůbec nechápu, proč Němci k tomuto rybníku jezdí na rekreaci. Druhá nevýhoda tohoto kempu je ta, že je poblíž Frankfurtského letiště, takže tam přistávalo a vzlétalo jedno letadlo za druhým. Na druhou stranu to byl jediný z navštívených kempů, kde měli na záchodech toaletní papír. Kdybych to věděl, vzal bych si do zásoby :-).
První den jsem ujel 396 Km.

Druhý den jsem si ke snídani uvařil čínskou polévku, do které jsem si nakrájel salám, umyl jsem se, sbalil si věci do svého pytle od mouky, který se mnou už cestoval loni do Chorvatska a vyjel ven z kempu, pak jsem ještě zašel vrátit čipovou kartu a když se vrátil k motorce, obdivoval ji tam nějaký Němec. Bohužel neuměl Anglicky ani Česky a já zas neuměl Německy, takže mi něco říkal, ale moc jsem mu nerozuměl, řekl bych, že se mi snažil říct, že se MZ vyráběly v Německu a že je to dvoutaktní motorka a je stará, dobré vědět, člověk se holt stále učí. 

Pak jsem se rozloučil a vyrazil vstříc německým uličkám a cestičkám. Měl jsem namířeno do Belgie a chtěl jsem cestou jet přes Lucembursko. Moje navigace má zřejmě někde skrytý přepínač „Naviguj slušně“ či “Ser mě jak můžeš“ a tento přepínač je nastaven na druhou možnost, protože co ta navigace občas vymyslela, nad tím rozum stál, ve městě preferovala jezdit přes obytné zóny a klikaté cestičky a když se na silnici objevila objížďka, tak GPS vymyslela naprosto nemožnou objížďku. Korunu tomu nasadila, když jsem jel asi 20 Km po mini cestičkách, až jsem dojel ke značce slepá cesta, jel jsem dál až na konec, kde byl zákaz vjezdu a pod tím dodatková tabulka, ze které jsem pochopil, že něco, nebo někdo má vjezd povolen, tak jsem si řekl, že když mě tam navigace vede, že tam asi můžu vjet, ujel jsem asi dva kilometry a dostal jsem se na křižovatku. Doleva to vedlo k domu do zahrádky a vpravo byla závora a za ním lesní cesta, GPS samozřejmě chtěla skrz závoru do lesa a do dalšího zákazu vjezdu. Mrkl jsem na navigaci a zjistil, že když se otočím a pojedu zpět, zajedu si minimálně 20 Km, což se mi opravdu nechtělo, tak jsem to risknul a jel lesem. Moje dokonalá navigace znala každou lesní cestičku a perfektně mě vedla skrz každou křižovatku, až po pár kilometrech mě vyvedla ven z lesa k další závoře, která se naštěstí dala objet a nestáli za ní policajti. 

Po několika kilometrech mi GPS v klidu řekla: „Po osmi stech metrech se připravte na nalodění na trajekt“. To mě dost překvapilo, ale naštěstí celá cesta trajektem proběhla bez problémů, najel jsem na něj, zaplatil 2,5 euro, chvíli počkal a pak nás to převezlo na druhou stranu řeky.
Pak jsem pokračoval po klikatých německých cestách, až jsem dojel do Lucemburska. V Lucembursku neměla navigace jediný problém a to z toho důvodu, že jsem v ní neměl mapu Lucemburska, takže jsem ho projel jen podle obrázku mapy z Googlemaps. Docela mě překvapil rozdíl mezi Německem a Lucemburskem. Německo bylo upravené a zahrádky byly plné kýčovin, zato Lucembursko na mě působilo spíš dojmem zemědělské země. Každopádně se skrz něj jelo dobře a snad ani ne za hodinu jsem ho přejel, a aniž bych si to uvědomil, byl jsem v Belgii a ještě deset minut jezdil po Belgii a hledal, kudy se do Belgie dostanu. Když jsem zjistil, že už v ní jsem, zapnul jsem navigaci a ta mě neomylně dovedla do dalšího zákazu vjezdu, tak jsem jí radši nastavil tak, ať mě odvede na dálnici, než abych jezdil po menších silnicích, kde je občas nějaký ten zákaz.
Z dálnice jsem sjel až 60 Km před Bruselem s tím, že si najdu kemp na spaní. Navigace jich našla několik a já si vybral jeden u řeky, dojel jsem tam, ale místo kempu tam bylo jen křoví mezi silnicí a řekou, prostě se tam kempovat nedalo, tak jsem si vybral další kemp, to mě navigace odvedla ke kostelu, třetí možnost byl kemp Julius Caesar a když jsem k němu jel, tak jsem dokonce i viděl cedulky, které ukazují na tento kemp, takže mě GPS dovedla dobře, ale onen kemp nebyl kemp, ale taková zapadlá a dost podezřelá farma plná koz, králíků a dalších zvířátek, takže jsem to otočil a hledal další kemp. Ten jsem už naštěstí našel, ale než jsem zjistil, kde je recepce, tak jsem to musel několikrát projít a přemýšlel jsem, že pojedu jinam. Nakonec recepce byla v takovém zvláštním rodinném domku, před kterým se válelo různé harampádí. Recepční uvnitř byla krásná ženská, která moc neuměla anglicky, ale byla strašně roztomilá, když se se mnou snažila domluvit.
Když jsem rozdělal stan, zjistil jsem, že kemp Mosan je umístěn ve velmi malebném prostředí hned vedle jaderné elektrárny, no lépe jsem si vybrat nemohl. 

Když bych měl porovnat Německo a Belgii, co se dopravy týká, tak se mi mnohem lépe jelo v Belgii. Němci sice udržují silnice v dokonalém stavu a snaží se o maximální bezpečnost, to má ovšem za následek, že cestou potkáte dost objížděk a téměř na každém rohu je pro jistotu snížena rychlost, aby se něco nemohlo stát. V Belgii tak dobré silnice sice nejsou, ale zato tam je minimum uzavírek a nejsou tam taková omezení, takže běžně jsem mohl jet skrz vesnici povolených 70 a ještě mě všichni předjížděli.
Druhý den jsem ujel 424 Km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.08
Známkováno: 102x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist