Jak jsem jel sám na závod MotoGP – TT Assen 2009

     Kromě návštěvy závodů jsem měl vytýčen ještě jeden cíl – mít foto motorky u větrného mlýna (tulipány už nerostly). Tak mi děti od Antje Dijkstra (do školy chodí v ČR – mluví česky i holandsky) zistili kde to mohu spáchat. Tak jsem se ve středu vybral na vyjížďku směr Assen – Zuidlaren, kde jsou mlýny dva. Ten pěknější ale nebyl pro moji mašinu dost fotogenický (nebylo se kam postavit aby se dostali do záběru všichni), tak jsem musel volit ten trochu obyčenější, co čerpal vodu, i když na té druhé fotce je v dáli vidět i ten pěknější s muzeem:



V tom větším co je vidět v pozadí nad tankvakem je muzeum a vyrábí se tu i klasické holandské dřeváky.
(http://www.dewachter.nl)





    


Za 2,5 € se vyplatí kouknou v tomto muzeu i na starobylou pekárnu, traktor,...


     Vypravil jsem podívat i do Assenu. Je to pěkné město cca velikosti jako Olomouc. V rámci závodů se zde koná TT Festival, kde na několika pódiích přímo v ulicích a náměstích 3 dny hrálo několik skupin a DJ-ů. Vstup na tuto akci byl zdarma a denně se na festivalu účastnilo kolem 50.000 osob

TT Festival – plánek pódií v centru Assenu






     Assen, to je promyšlený, dobře fungující systém dopravních cest pro všechny, kde mají sice přednost chodci a cyklisté, ale díky tomu není město přecpané auty a doprava je plynulá bez přeplněných ulic.

Cesta na jeden zátah

    22.června. 2009 v 14:00 startuji na sólovou, dlouhou, nonstop trasu. První část trasy po Hradec Králové jsem jel v dešti, potom se trochu počasí umoudřilo a pršet začalo až zase při vjezdu do Prahy, s místy objevujícím se drobným deštěm jsem pokračoval až skoro do Drážďan. Bylo to mnohdy ale jen drobné mrholení, nicméně příjemné nebylo. Od Lipska do Halle zase začalo celkem slušně pršet, ale s vidinou v hlavě zafixované mapy srážek, kde za Halle už pršet nemělo, jsem pelášil dál.

     Měl jsem v navigaci uloženo asi 10 kempů po trase přes Německo pro případ, že by bylo potřeba zastavit a přespat, ale nebylo nutné je použít. Za Halle se již začalo místy konečně objevovat sluníčko a u Hannoveru už byla skoro jasná obloha. Jelikož byl jen v pořadí druhý den od začátku léta, tak uvedený den byl skoro nejdelší v roce, a jak jsem směroval na severozápad tak po vyjasnění bylo neskutečné světlo, i když již bylo 22:00 hodin. Tak jsem konečně zrychlil na 200 km/h (ne tachometrových ale podle navigace, tachometr mi tehdy ukazoval 228 km/h) Tak jsem po přechodu do tmy zastavil okolo půlnoci na bezince za Hannoverem, kde jsem si dal hodinovou pauzu (ty předešlé byly jen na dotankování + cigaretu + vyčištění vizíru na přilbě + návštěvu toalety).
      Zde jsem si dal výbornou „Gulaschsuppe“, kávu a provedl základní hygienu. Potom jsem si sedl na jiné místo jako je sedlo motorky (brali za to posezení 0,5 €).

     Poté jsem vyrazil na závěrečnou část trasy, která po překročení hranice do Holandska přibrala další drobný problém ve formě ranní mlhy, kterou živily okolní mokřiny a kanály, jak je to zde zvykem. Byl jsem překvapen že světlomety na novém SV 650 S svítí skutečně perfektně a dalo se dobře orientovat i v ranní mlze. Horší byla skutečnost, že na mojí přilbě postrádám dvojité plexi a tak se mi značně rosilo – musel jem místy jet s pootevřeným vizírem.

     Nebezpečím ale bylo mnoho zvěře na dálnici, kdy v mlze je těžké se vyhnout případnému střetu, zvlášť pokud jsem měl v zavazadlech naloženo cca 50 kg. Takže jsem musel zvolnit na 60 km/h. To nebezpečí je na holandské dálnici o to větší, že zvěř při migraci raději přěběhne dálnici, jako by plavala přes všudepřítomné kanály, a dále tento problém zvyšoval i nestandartně široký dělící pás mezi protisměrnými pruhy dálnice, kde byla místy i 20 m široká mezera s porostem.