Cestování s Jawou Tramp

Výlet na Jawě do Německa - Hakebornu a cestování Holandskem

Cestování s Jawou Tramp

Kapitoly článku

13.- 21.7.2006

Dnes tj. čtvrtek 13.7.2006 již po třetí odjíždím na setkání příznivců a milovníků motocyklů Jawa do Hakebornu v Německu. Po práci vyjíždím v 16,30 hod. z domovského Žižkova. Jen jsem dosedl na sedadlo začalo mírně pršet, což mne ovšem nezastrašilo a než jsem dojel k benzínové pumpě ÖMV v Argentinské ulici bylo po dešti.
Tam už čeká Máca s papírem (jakýsi výtvarný a cenový návrh na výrobu odlévaných přezek k opaskům a značkovým textilním odznakům Jawa clubu v Magdeburgu), který jsem měl po příjezdu do Hakebornu předat jednomu chlapíkovi, což se mi dokonce povedlo. Myslím, že Máca je trochu smutný, že nemůže s námi jet, protože má před zkouškami ve škole a taky motorku nemá zcela v pořádku.Za deset minut přijíždí Broňa, s kterým jsme měli domluvenou cestu do kempu v Oseku, jenž leží nedaleko hranic a odkud se druhý den budeme přesouvat do Německa. Po chvilce konečně vyrážíme směr Teplice i s Mácou, který se po 20ti km od nás odděluje a vrací zpátky do Prahy. Deset kilometrů před Teplicemi vjíždíme s Broňou do úseku, kde zřejmě před chvílí byl pěkný slejvák, protože na silnici leží množství vody, ale už neprší. Naše naleštěné motorky utrpěli první cestovatelské šrámy v podobě blátíčka nahozeného ze silnice.

Při příjezdu do obce Dubí nás jako vždy„vítají“ lehce oblečené holky s vyzývavými pohledy a gesty, jejichž „pracoviště“ leží nebo stojí u silnice E 55. I ony musí vydělávat za každého počasí. V Dubí odbočujeme do leva na Osek. Po 12 ti kilometrech dorážíme do autokempu a zdravíme se z Radkem, který přijel z Orlických hor, má už postavený stan a jeho Jawa 250 z roku 1958 spořádaně stojí vedle stanu. V recepci kempu si beru jednu chatičku (640Kč/den) pro čtyři lidi (chtěl bych vědět jak by se tam čtyři dospělí chlapi i s bagáží vešli ) s Broňou vybalíme jen ty nejnutnější věci a jdeme všichni na pivo do místní restaurace. V ten okamžik přijíždí Venca, kamarád Broni na Jawě 350. Protože jsme jeho příjezd čekali, povlékli jsme mu v chatičce lůžkoviny a tak seděl v krátkém čase s námi v hospodě. Dali jsme si něco málo k večeři, 5 piv a jde se spát.

Pátek 14.7.06.

Ráno v 9,30 hod. výjezd do Německa. Obloha hrozivě zatažená, drobně mrholí. Jak je to možné, když před tím alespoň v Praze byla minimálně tři neděle vedra kolem 30ti stupňů bez deště. Blížíme se k hraničnímu přechodu Hora sv.Kateřiny, silnice stále stoupá výš a výš a k dešti ještě přibývá silná mlha a teplota 10 stupňů. Nálada není moc veselá, viditelnost malá (asi 30 m), a protože nás čeká ještě dlouhá cesta, jedeme radši pomalu a opatrně. Zastavení na celnici, kontrola pasů a jede se v mlze dál. Teprve 50 km za hranicemi před Chemnicem se začíná vyjasňovat a my odbočujeme ze silnice 174 na 180 směr Altenburg, Zeitz, Naumburg, Querfurt. Zde už začíná svítit slunce a pokračujeme dále na Lutherstadt Eisleben, Hettstedt, Aschersleben, Egeln a Hakeborn. Příjezd asi v 17 hod., němečtí kolegové jawáci už měli tak jako každý rok obsazené nejlepší pozice pro stanování. Většina z nich vozí své jawaunikáty“na přívěsných vozících a až na místě je sundají k prohlídce a pak se zúčastní hromadného výjezdu. Celkem z ČR letos přijelo jen 12 lidí. Zabydlujeme se, stavíme stany a u vjezdu, platíme poplatek 10 Eur. Zkoušíme si dát pivo co se „točí“ ve stánku, ale moc mi nechutná. Hraje reprohudba - pro nás dost nahlas, protože máme stany postavené hned naproti reprobednám. Ve 20 hod. přijíždí Michal (z Králíků) na Jawa 650 se zprávou, že Jura co jel s ním taky na Jawě 650 zůstal stát někde u Lipska s porouchaným relátkem dobíjení a zcela vybitou baterií. To je ale pech. Michal přivezl s sebou jeho vybitý akumulátor na nabití, ale zjistilo se, že je vadný článek, takže baterie je k ničemu. Shání teď novou baterii. Každý je dost unavený po cestě, tak se jde celkem brzy spát.

Sobota 15.7.06.

Nastává hlavní den setkání jawařů. Vstává se v 8 hod., přestože někteří již od 6 hod. jsou slyšet v družném hovoru, takže stačí vzbudit i ostatní. Snídaně, hygiena a v 10 hod. odjezd všech motorek na „spanilou“ jízdu směr Magdeburg. Po hromadném nastartování všech studených dvojtaktů (asi 80 strojů), jsem si připadal jak na vojenském cvičení za použití dýmovnic a místní obyvatelé bývalého NDR si zavzpomínali na hromadné víkendové výjezdy Trabantů a Wartburgů. Projeli jsme městem a na druhém konci města jsme zastavili u velkého zdymadla na Labi. Propouští lodě jedoucí po Labi do jakéhosi dopravního vodního kanálu, který vede nevím kam, ale je to součást propracovaného vodního dopravního systému v okolí Magdeburgu. Zdymadlo zajišťuje vzedmutí vody asi o 30 m a do něj se vejdou i skutečně velké lodě. Aby se mohla hladina vody co nejdřív zvednout a při tom velkém odběru vody nebyl ovlivněn průtok Labe, jsou nad zdymadlem postavené tři velké nádrže, které zajišťují dostatečně velkou dodávku vody do zdymadla, aniž by se dramaticky změnil průtok vody v Labi. Je to konstrukčně velmi zajímavá stavba. Prohlídka zdymadla skončila a my jsme se vraceli opět do Hakebornu.

Po zkušenosti z místním pivem jsem zajel do supermarketu v Egelnu a k mé radosti jsem tam nakoupil mimo jiné taky 8 lahváčů plzeňského 12st. piva na večer. Pozdní odpoledne bylo ve znamení soutěží jednotlivých družstev. Jako každý rok se konaly soutěže v přetahování lanem, chůze čtyřčlenných družstev na dvou prknech, jízda zručnosti atd. Celkově jsme skončili druzí ze čtyř družstev. I když jsme se snažili, letos se nám nevedlo tak dobře jako loni. Ale hlavně, že byla sranda. Po večeři byla volná zábava, konverzace každý s každým, pokud mu překladatelské schopnosti a možnosti dovolili, nebo jen rukama... Pro někoho čím víc piva a chlastu, tím lepší výsledky. Zlatý hřeb večera se blížil v podobě striptýzového vystoupení jedné krásky. Nebudu komentovat jak, a s kým, ale musím říct, že to nebylo špatné. Pak ještě něco na grilu k snědku a do stanu spát.

Neděle 16.7.2006

Ráno se balí, rozloučení a Jawáci se vrací domů do ČR, jen já (Olda) a Krtek (Michal) jedeme konečně do Holandska, protože nám cestu minulý rok přerušilo velmi špatné počasí. V Magdeburgu najíždíme na dálnici 14 a po 11 km odbočujeme na dálnici 2 směr Braunschweig, 7 km za Braunschweigem sjíždíme na silnici 214 směr Celle, kde zastavujeme na kávu a Colu. Celle je krásné středověké městečko myslím tím především historické centrum s hrázděnými domy a květinami v oknech. Vše je čisté a uklizené ostatně jako téměř všude v Německu. Z Celle pokračujeme stále silnicí 214 na Nienburg, zde odbočujeme na silnici 6, směr Syke a Bremen. Najíždíme na dálnici 28 a ta nás vede kolem Ganderkesse do Oldenburgu. Oldenburg je město s dlouhou tradicí zemědělské a živočišné výroby, která teď už zanikla a město se stalo centrem různých úřadů a bank a především známé místní univerzity. Jak se píše v turistických příručkách, Oldenburg je město cyklistů a studentů. Všude je rovina a ráz krajiny už velmi připomíná Holandsko. Z Oldenburgu pokračujeme dál dálnicí 28 směr Westerstede, a protože je už asi 17 hod. opouštíme dálnici na sjezdu 9 Neuenkruge a blížíme se do lázeňského městečka Bad Zwischenahn, které leží na břehu stejnojmenného jezera. Projíždíme centrem a obdivujeme krásné prostředí lázeňského městečka, ale také přepych a vysokou životní úroveň jež se zde velmi nápadně ukazuje. Připadáme si na Jawách jak chudí příbuzní. Na kraji městečka nalézáme kemp, který sice neleží na břehu jezera, ale vyhovuje nám.

Cena za osobu, motocykl a stan (sprchy jsou zadarmo) činí 6,5 Eur /den, což je super cena. Stavba stanu, sprcha, šéf kempu nám na ráno nabízí snídani, ale objednali jsme si na ráno jen čerstvé pečivo. Máme hlad a vedle kampu je pizzerie, takže je rozhodnuto. Každý jednu pizzu a láhvové, dobře chlazené pivo. Dost dobrý. Zachtělo se mi jít na točené pivko, tak pokračujeme do nedaleké hospůdky. Jedno pivo je na stole a ..... něco tak hnusnýho jsem dlouho nepil. Pivo zn.JEWER Bier, již nikdy více. Krtek si dává zmrzlinový pohár a já po příchodu do kampu jedno láhvový plzeňský, který si sebou vezu ještě z Hakebornu. Nemá sice tu správnou teplotu, ale pořád lepší než J E W E R Bier. Teď už jen vyčůrat a spát.

Pondělí 17.7.2006

Vstáváme v 7,30 hod. s objednaným, výborným, ještě teplým pečivem dojídáme různé zbytky našeho proviantu a odjíždíme v 9,00 směr Holandsko. Hned po výjezdu z kampu jsme narazili na krásně upravenou zahradu, kde jsou všechny stromy zastřihnuty do rozmanitých geometrických tvarů. Obdivujeme nejen její krásu, ale také nápaditost a šikovnost zahradníka. Najíždíme opět na dálnici 28 ( E22), a pokračujeme dále směrem Westerstede, Leer, Weener a pár km za Weenerem odbočujeme doprava. Po ujetí asi 6ti km přejíždíme hranice mezi Holandskem a Německem. To už začíná značení dálnice A7 alias E22, míjíme Scheemda a vjíždíme do Groningenu. Projíždíme středem města a ani nevíme jak nacházíme hned na první pokus N 361, která nás odvádí severně od Groningenu, kde projíždíme menšími městečky (Winsum, Ulrum, Dokkum) a stále se blížíme k moři. Krajina je zde jedna rovina, všude se pasou krávy a i koně a především stále fouká vítr. Pak odbočujeme severozápadně na N 356 vedoucí do Holwertu a vjíždíme do malého přístavu, kde stojí maják a kde kotví již velké lodě a trajekty, zajišťující kyvadlovou dopravu na ostrov Ameland. Konečně kontakt s mořem.
Ostrov Ameland je vzdálený asi 20 km od přístavu, má velké písečné pláže, čistou vodu, mnoho hospůdek a slouží především v létě pro milovníky dobrého koupání a příjemného odpočinku. My jsme se tam bohužel nedostali, takže se díváme alespoň na přístav a máčíme si nohy ve slané vodě. Po tomto prvním kontaktu s mořem pokračujeme po N 357 do Steins, kde nakupujeme nějaké zásoby, chléb, polévky, salámy, sýry, ne však moc, protože je každý den velké vedro a zásoby by to nemuseli, potažmo my, bez problémů přežít. Jedeme dále a odbočujeme doprava na N 393 vedoucí do Harlingenu, cíle dnešní naší cesty. Náhle vjíždíme do městečka se zajímavým názvem SEXBIERUM. Zvědavě se rozhlížíme, zda-li nás v městečku tohoto lákavého názvu něco ohromí. Při průjezdu městem nám ale nic tento název nepřipomínalo. Nacházíme jen technologické centrum, může se říci nadneseně jakési muzeum technických zvláštností. Na silnici před Harlingenem stojí velká kolona aut, takže využíváme přednosti motorek a pomalu kolonu předjíždíme, až jsme náhle první a stojíme u semaforu, kde svítí červená. Díváme se na zvednutý most a právě projíždějící velkou jachtu. Po chvíli je most opět spuštěn dolů, rozsvěcuje se zelená a my konečně vjíždíme po dnešní dlouhé jízdě do města.

Protože nemáme ani tušení, kde se zde nalézá nějaký autocamp, Krtek je vyslán na průzkum a posléze nachází ten správný obchod, z kterého po delším dorozumívání z prodavačem přináší vítězoslavně mapu města a okolí s vyznačeným campem.

Vítězství !!!!, camp je zaplaťpánbůh nalezen a opět stavíme stany (11 Eur - moto, stan a osobu/den).

Moře je hned vedle campu za velkým ochranným valem. Vylézáme nahoru a díváme se jen na blátivou hmotu, která leží 100 metrů od břehu než začíná voda, protože je odliv, při kterým se zde hladina moře sníží asi o 4 metry. Takže místo koupání v moři jdeme na pivo do malé vyhlídkové restaurace ležící přímo na břehu a dáváme si výborný pivo Heiniken. Posléze přichází večer a my pozorujeme za moře pomalu zapadající slunce. Slunce zapadlo, od moře stále vanoucí větřík začíná být už nepříjemně chladný, tak jdeme spát. Poslední co si pamatuji z tohoto dne je spokojeně oddychující Krtek vedle ve stanu.

Úterý 18.7.2006

Ráno v 8,30 vstáváme, vaří se polévka, dojídám se chlebem s rajčatama. Počasí je jako vymalované. Rozhodli jsme se zůstat v campu ještě jeden den. Jdeme na pláž, což je 8 metrů vysoký a 20 metrů široký val dole pokrytý pěkně srovnanými placatými kameny (ochrana proti vlnám a vysoké vodě), který se ostatně táhne téměř kolem celého pobřeží Holandska a na vrcholu je vysázená tráva, kterou neustále spásají ovce zdejších chovatelů. Přecházíme val a vidíme, že vody je stále málo, ale už začíná příliv. Hladina vody se silně zvedá a za dvě hodiny si můžeme i zaplavat, aniž by jsme museli projít bahnitým dnem. Voda je sice zakalená, ale lepší něco nežli nic. Po slané koupeli ležíme na břehu a pozorujeme v dálce někam plující velké dopravní lodě, ale i sportovní jachty. Silný vítr stále fouká a my ani nevíme, jak slunce hodně pálí. První varování, Krtek má už červená záda. Jsou červená jako jeho červená čepice co má na hlavě s namalovanou značkou JAWA. Mazání krémem a oblékání trička. Uvidí se ráno jak spal.

Vracíme se do campu a já si jdu osprchovat tělo od slané vody a hodnotím své opálení, je toho taky dost. Dneska dáme teplou večeři v restauraci v campu. Dali jsme si Spageti Boloneze, protože to bylo jediné (když ještě pominu pizzu), co jsme byli schopní v jídelním lístku, který byl napsán jen holandsky přečíst. Dvě pivka k tomu a vzhůru na obhlídku přístavu a městského centra vzdáleného asi 2 km od campu. V přístavu kotvila velká zelenošedá vojenská loď a i jiné převážně rybářské lodě. Z přístavu, který nenásilně navazuje na město jsme se dostali za chvíli do centra plného malých kouzelně vypadajících hospůdek, kavárniček s předzahrádkami a obchůdků a opět ty staré domy, které mají velká okna a starou nezapomenutelnou holandskou architekturu. Když jsme se podívali na hodinky bylo už 22 hod. a bylo ještě světlo. Snad je to tím, že slunce nezapadá jako u nás za hory, ale za moře a proto je vidět déle. Pak už jenom zpět do campu, zalézt do stanu a spát.

Středa 19.7.2006

Ráno vstáváme opět do krásného dne, vaří se čaj, jíme oplatky a Krtek to vylepšuje jednou salátovou okurkou. Balení věcí a očekáváme šéfa campu, že nás půjde zkasírovat za ten druhý den pobytu. Nepřišel, má smůlu a my jsme ušetřili 22 Eur celkem - zas je na benzin, který je zde všude na naše poměry dost drahý – 1,5Eur/litr (kurz asi 29Kč/1Eur = 44 Kč)

Vyjíždíme na dálnici A7 – směr Amsterdam



Pár kilometrů za Harlingenem začíná velký záliv a silnice, tvořena násypem, který přetíná tento záliv vede asi 30 km mořem, takže člověk když jede po silnici, má pocit, že jede po moři. Po dalších 30ti km odbočujeme z dálnice doleva a navštěvujeme malé hezké přístavní městečko Medemblik. Projíždíme centrum a nacházíme malou restauraci s rybími specialitami. I když nemáme ještě hlad, nenecháváme si ujít příležitost ochutnat porci výborného uzeného úhoře. Sedíme venku u stolu a cítíme závan vzduchu, který je cítit mořem, což umocňuje zážitek z jídla. Po jídle přejíždíme do východní části městečka, kde je hezký výhled na moře (snad proto název Medmblik) a na břehu je sousoší dvou námořníků, kteří hledí do dáli, jeden z nich je admirál a v roce 1635 se zde na moři něco událo, ale bohužel to jsem již v holandštině nebyl schopen zjistit. Opouštíme Medemblik napojujeme se opět na dálnici A7, načež vjíždíme do Hoornu (asi 50 km od Amsterdamu). Pár km za Hoornem je odbočka na silnici N 247 směr Edam, Monnickendam, zde se vracíme tentokrát na dálnici A10, která se pochvíli již v předměstí Amsterdamu vnořuje do 800 metrů dlouhého tunelu, jenž podjíždí široký vodní kanál, určený pro proplouvání velkých námořních lodí do města. Vjíždíme do Amsterdamu a zastavujeme někde na hlavní ulici. Děsný horko, 34 st. a my ve vysokých botách hledáme obchod s pohlednicemi, abychom udělali radost svým známým. Konečně jsme pohlednice zakoupili dokonce i se známkami, pozdravy jsou napsány a opět zase hledáme poštovní schránku. Krtek jí konečně našel – pozor je ČERVENÉ barvy - náš úkol byl splněn. Ač bylo odpoledne, feťáci v parku, u kterého jsme zastavili již byli správně sjetý, řvali a hádali se, až se tam objevil i policajt, který je celkem bez problémů zklidnil. Bylo vidět, že tam má u nich dost velký respekt.

Do velkého centra Amsterdamu jsme se v tom vedru s přilbami na hlavách a v dopravní špičce raději na motorkách nepouštěli. Nabrali jsme směr Německo, dálnice E 231 pak A1, ale za Apeldoornem jsme se rozhodli skoncovat s dnešní horkou jízdou a přespat někde v campu. Sjezd č.21 dálnice A1 alias E 30 na silnici N 345 směr Voorst ,Brummen. Zde jsme konečně našli camp, sprcha, WC, teplá voda vše OK, celkem 16 Eur za dvě osoby. Jsme dost z cesty zničení, takže večer žádný „jupí“ jen jsme se dohodli, že ráno budeme vstávat brzy, abychom co největší část cesty jeli dopoledne, když ještě není takové horko. Krtek si nepostavil ani stan a usíná večer „pod širákem“.

Čtvrtek 20.7.2006

Ráno vstáváme asi v 6 hod. jak jsme se večer domluvili. V půl sedmé se loučíme s majitelem campu, danke, auf Wiedersehen, gute Reise a vyrážíme na cestu. Za 20 metrů již stojím, protože mám prázdnou zadní gumu. Velmi, efektní odjezd. Sundávám pečlivě připevněnou bagáž a ze sebe motohadry. Vyndávám zadní kolo z kyvné vidlice a vyměňuji celou duši, protože zaplať pánbůh vozím pořád náhradní duši sebou. Ručně hustíme malou pumpičkou vzduch do duše. Děsná dřina, asi 800 šťouchů pumpičkou. Konečně je kolo nafouknuté, zpětná montáž a hotovo. Zdržení 40 min., jsem špinavej a zpocenej. No pěkně mi čtvrtek začíná. Trochu se u umyvadla dávám dohromady a pak už výjezd. Bez problémů nacházíme dálnici A1, alias E 30, která nás má dovést do Německa. Dnešní první tankování po 100 km jízdy bylo už v Německu. Stále se držíme E 30, opět na dálnici velké vedro a provoz kamionů stále sílí. Naše cestovní rychlost je 100 km/hod, takže jsme zařazení v pravém jízdním pruhu a společně s kamiony udržujeme konstantní rychlost. Rychlost, kterou si oba můžeme dovolit (myslím my a kamiony) kamionům hlídá tachograf, nám cit k našim Jawám. Jen v kopcích jim ukazujeme záda.

Minuli jsme Osnabruck a náhle se začala obloha zatahovat, vzduch se silně ochladil a začalo pršet. Udělali jsme rychlý převlek do motorkářských „hadrů“, protože jsme před tím jeli jenom v džínách a tričku. Po dlouhém čase jízdy ve velikých vedrech bylo ochlazení a konečně i déšť velmi příjemná změna. Lehce jsme v dešti projeli i severní část Hannoveru a za chvíli jedeme opět v úžasným horku. Musíme zastavit, protože se v našich motorkářských oblecích nedá vydržet. Teplota na dálnici ukazuje - silnice 45 st. a vzduch 34 st.°C. Asi 80 kilometrů za Hannoverem je další tankování a pro nás i osvěžení v podobě nápojů u benzin.čerpadla. Krtek vyráží první a já za ním po třech minutách s přesvědčením, že ho lehce dojedu. Stále ho nemůžu vůbec dojet i když jedu dost dlouho 120cítkou.

Zřejmě jsem ho někde předjel, když byl zakrytej nějakým kamionem. Jako naschvál mi k tomu ještě nastal problém, rozsvítila se mi při jízdě červená kontrolka dobíjení. Zajíždím na odpočívadlo a zjišťuji co se stalo. Relátko dobíjení na pohled má všechny kabely na svém místě a ani není cítit nějaká spálenina. Všiml jsem si, že mi zhasl i displej digitálních hodin, co mám zabudovány v kapotáži. Zvedám sedadlo a kontroluju baterii. Bingo, zaplať pánbůh se povolil jen jeden kontakt na baterii. Kontakt utahuji a vše je opět OK. Před výjezdem ještě kontroluji mobil a nacházím tam zprávu sms od Krtka, že stojí 60 km před Magdeburgem a má přehřátý motor. Motor se mu ale nekousl, jen občas vynechává. Opět vyrážím na cestu a těsně před Magdeburkem doháním Krtka. Jede pomalu a šetří motor. Na sjezdu č.66 z dálnice E 30, nacházíme silnici 246 A, která nás přivádí opět do Egelnu, odkud jsme před pár dny odjížděli do Holandska. Nacházíme autocamp, já jdu zařídit ubytování a Krtek jede navštívit do vesnice našeho známého-německého jawáka Karla Šafránka. Vše je v kempu zařízeno a já si jdu dát do kiosku, který stojí kousek ode mne po horkém dni zasloužené studené pivo. Když piju druhé, dostávám od Krtka sms zprávu, že Karl jede pro mne do kempu a že budeme večeřet a spát u něj na zahradě. Přesunuli jsme se tedy na zahradu, postavili stany, umyli jsme se a k dispozici nám byl dokonce i malý bazén, což nás velmi potěšilo. Manželka Karla přišla také, přinesla maso na grilování, dokonce i chlazené láhvové pivo, takže jsme se měli jako v ráji. Povídalo se, v deset hodin se přihnala bouřka, my jsme se schovali pod přístřešek, půl hodiny pršelo a pak bylo zase jasno. Po půlnoci jsme zalezli do stanů. Krásně se usínalo, protože vzduch byl už ochlazený a ve spacáku bylo fajn. Zkrátka byla to krásná pohoda.

Pátek 21.7.2006

Pátek ráno – den našeho plánovaného návratu domů začal taky velmi příznivě. Vstali jsme asi v 7 hodin, složili stany a své věci a čekali,jak bylo domluveno, až příjde Karl. Místo něj přišla jeho žena Barbara a opět vytvořila na stole pravé hody. Vše na co si může člověk v polních podmínkách vzpomenout. Několik druhů sýrů, salámů, klobás, pečiva džemů, vajíčka, káva, čaj, džusy, no úžasný.

V 8 hodin přišel i Karl, spolu jsme se všichni nasnídali, pak už jen srdečné loučení a odjezd do ČR. Z Egelnu jedeme přes Forderstedt na dálnici E 49 (14), do Halle a pokračujeme dále na Lipsko a dále směr Dresden. Před Drážďanami odbočujeme – sjezd 77 (Wilsdurf Nord) na Freital, kde se napojujeme na naši známou E 55, která nás už bezpečně vede na hraniční přechod Zinnwald –Cínovec. Přejíždím celní prostor bez problémů, ale Krtek se německé celní pracovnici asi nezdál a chtěla, aby jí mimo pasu ještě ukázal techničák. Tím ho sundala z motorky a než našel ty správný, odbavování se poněkud prodloužilo.

No konečně je vše v pořádku, dělám ještě u celnice poslední fotky co mi zbývají ve foťáku a jedeme směr Praha.


Za Teplicemi zastavujeme v jedné vesnici u obchodu, dáváme něco k jídlu a bezvadnou točenou zmrzlinu, která nám v tom horku přijde velmi vhod. Ještě na závěr cesty, 30 km před Prahou je obloha černá, vidíme blesky a ve chviličce začal foukat silný vítr a pršet. Bereme zavděk dálničním mostem, který se právě objevil na naší trase a schováváme se pod ním. Vítr sílí, až mi odfoukl mojí helmu, kterou mám položenou vedle motorky na zemi. Blesky, hřmot, průtrž mračen a vichr trvají půl hodiny a pak se vše zklidňuje. Mírně prší, my nečekáme dál a jedeme do Prahy. V Praze je všude plno vody, protože bouřka proletěla také nad Prahou. Mně je to jedno, protože jsem už doma, ale Krtek to má chudák do Brna ještě 200 km. Přestává pršet, dokonce se objevuje zase slunce, my se loučíme, doprovázím ho ještě přes Prahu na dálnici D1 a tím má cesta skončila. Cesta trvala 8 dní (od 13.7. do 21.7.06), najel jsem asi 3000 km, utratil jsem 300 Eur a asi 1000 Kč a mimo píchlé zadní gumy a povoleného kontaktu na baterii motorka bezvadně šlapala a to i na dálnicích při teplotách nad 30 st.°C

 Měl jsem najeto 2000 km po generálce motoru, kterou mi mj. dělal Mirek Kučera (Nupackej) a obava, že kousnu motor byla zbytečná, čímž bych mu touto cestou chtěl ještě jednou poděkovat za dobrou práci.


Hodnocení : Cesta splnila moje očekávání, počasí nám přálo, Jawa nezklamala a určitě se budu těšit na další podobnou cestu.

Kam? Zatím nevím, ale co vím naprosto přesně ,že teď si dám alespoň týden pauzu od jízdy na motorce a že zajdu na dobré točené plzeňské pivo.

text a foto: Olda-krtek
VSJ-Praha-Brno

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.36
Známkováno: 11x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist