Bobři na cestě Evropou

EVROPA 2013

Tentokrát se trasa naší letní moto dovolené rodila odlišně,než v jiných letech.
Naplánovaná cesta Švýcarskem,se nakonec změnila na okruh po Evropě.
Jednak dámská část výpravy nebyla vloni s námi v Beneluxu a chtěla vidět Amsterdam a pak také nově zvolená trasa vyšla výrazně ekonomicky výhodněji.
Cenové relace v původně naplánovaných lokalitách Švýcarska byly po konkrétním prozkoumání míst,která jsme chtěli vidět,velmi vysoké – na nás (např.lanovka pro jednoho 2300 Kč ….).
Tak nakonec jedeme Německem a Rakouskem do Lichtenštejnska, Švýcarska (alespoň část nám zůstala – hlavně průsmyky), kousíčku Itálie, Francie, Lucemburska, Belgie, Nizozemska a zase zpět do Německa a domů.

Po úpravě trasy to brzdí již jen kalendář a konečně je to tu – vzhůru do sedel !
Jako vždy budeme stanovat v kempech a tak si povezeme vše sebou na motorkách.
Jídlo budeme nakupovat postupně po cestě,sebou vezeme jen něco na cestu.

Vstáváme tradičně v 7 hodin a odjíždíme v 9 hodin.

I naše sestava je již tradiční:

- Martin Bobrvan Jr. s přítelkyní Luckou –  Honda CB 1300        (r.v.2001)
- Iva Bobrvanka                                           -  Yamaha Virago 535  (r.v.1996)
- Fanda Bobrvan                                         -  Yamaha Virago 1100 (r.v.1999)

13.7.2013 – den 1. – Brandýs nad Labem (CZ) – Bregenz (A) 605 km / 10 hodin.

Adresa kempu: See Camping, Bregenz

Počasí nám přeje,je sice lehce pod mrakem,ale na teploměru je 24 st. C a navíc se teplota postupně zvedá s tím,jak se rozjasňuje. Jedeme trasou na Plzeň,Rozvadov a Mnichov. Tradičně se v Německu opravují dálnice a tak před Mnichovem najíždíme na střední čáru mezi 2.a 3. pruhem dálnice a tlačíme se kolonami vpřed.
Jedeme na pohodu s pauzami po cca 100 km,počasí krásné,nic nám nechybí.
Nějak se nechce věřit,že by šlo vše takhle hladce pořád a tak tušíme někde zádrhel…..
První problém nastává až při příjezdu do místa dnešního noclehu – německého města Lindau,na břehu Bodamského jezera.
Narážíme na plný kemp. Naštěstí dívenka v recepci je ochotná doporučit jiný,vzdálený 5km po směru naší jízdy,u stejného jezera – ale již v Rakousku.
Přejíždíme okolo nacpaných pláží a nastává druhý problém - silnici stále křižují houfy lidí,takže více stojíme ,než jedeme a teplota motorů stoupá,stejně jako náš tlak….
Těch 5 km je nekonečných ,už bychom také chtěli zaparkovat,postavit stany a sundat ze sebe kožené oblečení a užít si vody.
Po půl hodině konečně dojíždíme do na místo a bez problémů se ubytováváme v See Campingu (1 noc,2 stany, 3 mašiny,4 lidi – 56 Eur).
Projíždíme kemp a hledáme nějaké místa. Lidí je tu docela dost,nakonec je to tu vyhledávaná oblast,že ?

Do třetice problémů,Bobr při parkování „odkládá“ stroj na zem (nevysunul zcela boční stojan),ale naložená mašina zůstává ležet na kufrech bez sebemenšího poškození. Jak už to bývá,naštvaný majitel zvedá stroj za nepublikovatelných výrazů na jedno trhnutí a zcela sám…..
Stavíme stany na slušném místě a doplňujeme kalorie. Pak se po chvilce odpočinku vydáváme na obhlídku okolí k jezeru,kde zkoušíme vodu aspoň po kolena a prohlížíme i blízký klášter.Pocházka v krásném prostředí a ustupujícím vedru se protahuje a tak se vracíme docela pozdě večer,takže klasický postup na umývárně a šup do spacáku.

14.7. – den 2. – Bregenz (A)  - St.Moritz (SCH) -  380 km / 9 hodin

Adresa kempu: Camping Morteratch, St.Moritz
                        
Ráno se budíme brzy a v 10 už jsme na strojích a odjíždíme z kempu.
Čeká nás návštěva Lichtenštejnského knížectví,na kterou se moc těšíme.
Přejíždíme hranici do Lichtenštejnska,která je tvořena říčkou a na mostě přes ní je jen označník knížectví.
Ještě tankujeme a Bobrvanka se udivuje nad cenou benzínu. Vysvětlujeme,že jsme už ve Vaduzu a cena je ve francích (Švýcarských).
Toto prosté oznámení vyvolává další otázky,kdy jsme přejeli hranice …Nakonec uvěří až když parkujeme u katedrály a vidí hrad a turistické centrum. 

Procházíme si úchvatné místo,kde mimo nás jsou snad jen japonští turisté….
Když se dokocháváme,vyjíždíme na další cestu k neméně známému místu.
Vyrážíme totiž směr Stelvio,kam zřejmě směřují všichni lidé z okolí,ať autem,karavanem či na motorce nebo kole.
Silnice z této strany žádné štěstí,mnoho nerovností a záplat,relativně úzká. Navíc pěkně ucpaná,takže i malinko závodění je k vidění od větších střelců,v zatáčkách se tvoří nepěkné skupinky.
A právě v zatáčkách jsou největší problémy,když naše naložené stroje mají (stejně jako jezdci) mírné starosti. Auta mají ještě snahu přibrzdit nechat motorkáře najet si zatáčku do protisměru,ale cyklisté jedou z kopce bez přibrzdění.

Nakonec se dostáváme na vrchol,ale nelze říci,že bychom si tuto stranu Stelvia při výjezdu nějak moc užili.
Na každého z nás působilo něco jiného,co nás nenechalo si jízdu úplně vychutnat.
Ať to již byl motorkář na nosítkách,nakládaný do sanitky hned ve druhé zatáčce nebo místo svodidel jen natažené ocelové lanko nad srázy v zatáčkách, či neskutečné množství cyklistů,kteří sjížděli dolů a do zatáčet vlétali bez ohledu na protijedoucí auta a motorky.
Naše naložené motorky také nebyly tím pravým ořechovým do lomených vlásenek a protisměrných zatáček,kde se zhusta muselo i zastavit.
A občas byla ta noha na nižší straně silnice skoro krátká….
Nicméně jsme na vrcholu a následuje prohlídka,fotky a nákup nějakého toho suvenýru.
Dolů sjíždíme druhou stranou (a řekl bych že lepší),kde je přece jen silnice v lepším stavu a ani zde není tolik jiných vozidel. 

Tedy,malinko mi kazí náladu místní linkový autobus,který mi jede pár metrů za sedlem a jeho řidič se usmívá a točí volantem jen jednou rukou..  asi už to párkrát jel  ……….

Před námi je dnes ještě pět jiných průsmyků (Pass) a tak si ještě pěkně užijeme zatáček.
Na sklonku odpoledne dorážíme do Sv.Mořice do plánovaného kempu (72 SF) a ruce nás bolí od tahání řidítek v zatáčkách a prudkých sjezdech dolů.
Kemp je v lokalitě podobné přírodnímu parku s potůčky,stromy a různými můstky.
V recepci nám říkají,že si máme najít místo a pak ho dojít nahlásit a až pak se zaregistrovat.
Dá nám docela práci najít rovné místo,ale nakonec stany stojí a my se u stavby dobře bavíme – i díky velkému mraveništi,jehož obyvatelé evidentně nestojí o naši přítomnost a tak moudře ustupujeme.
Jdeme nahlásit místa do recepce,procházíme krásným kempem po můstcích nad množstvím potůčků .
Ještě nakoupíme v krámku u recepce kempu a po jídle u stanů a následné návštěvě zázemí kempu usínáme za šumění vody v potůčcích a stromů okolo nás.

15.7. – den 3. – St.Moritz (SCH) - Belinzona (SCH) – 160 km / 5 hodin

Adresa kempu: TST Camping Bellinzona, Bellinzona
                    
V kempu je takový klid,že vstáváme až v 10 a odjíždíme v půl 12.
Před tím, se snažíme si udělat snídani,ale nemáme redukci do zdejších zásuvek.
Ale Bobrvanka se vydává přemlouvat údržbáře kempu,aby jí sehnal redukci do zásuvky a mohla si uvařit kávu.
Ten nakonec zcela očekávaně podléhá jejímu šarmu a nakonec vaří vodu ve své konvici a se šťastným výrazem vodu přináší naší šéfové ….
Jíme a bavíme se o další trase.
Opět projíždíme několik průsmyků a silnice nám krásně ubývá a jih Švýcarska a náš dnešní cíl, „město tří hradů“ se přibližuje.
Je stále krásně a tak po vyjetí na nádherné Passo San Bernardino,dáváme pauzu a vyrážíme na vyhlídku,kde objevujeme i část opevnění (zřejmě z II.SV).

 

Kupujeme nálepky a necháme se fotit od kolegů motorkářů – takže nakonec máme i fotku,kde jsme všichni čtyři.
Pak již opět do sedel a mnoha tunely dojíždíme do cíle dnešní cesty  a ubytováváme se v kempu kousek od centra – 88 SF.
Teplota zde na jihu ještě stoupá a nic na tom nemění ani blížící se podvečer.
Dívenka v recepci nám nabízí,že můžeme stanovat i před kempem,kdyby se nám to uvnitř zdálo plné. Cena by ,samozřejmě, byla stejná.
Koukáme na poloprázdný kemp a přemýšlíme,jak to myslela.
Stavíme stany uvnitř kempu,převlékáme se a stále v velké teplu vyrážíme na hrady.
Cestou nakupujeme v COOPu a udivuje nás,že mají otevřeno jen do 18 hodin. Postupně zjišťujeme,že je to asi normální,déle mají jen restaurace….
Po prohlídce největšího hradu a krásných uliček starého města,se vracíme do kempu.
Je 21 hodin a teplota je v ulicích 35 st.C,takže ještě využíváme možnosti dáváme si výbornou zmrzlinu (otevřeno do 21…).
Ucabrtaní a promočení potem,docházíme do kempu a hned využíváme možností umýváren.
Usínáme a těšíme se na zítra…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE