reline_unor



Zámky bavorských Alp a Ádovo Orlí hnízdo

Krátká 3-denní alpovačka s návštěvou či obhlídkou zámků Neuschwanstein a Hohenschwangau, koncertní síně ve Füssenu, jezera Plansee. Garmish-Partenkirchenu, Berchtesgadenu a blízkého Adolfova "Orlího hnízda".

Kapitoly článku

Den 1. ( Cesta do podhůří německých Alp )

!!! POZN : pro nečtivce, které nebaví pročítat podrobnější info k mé cestě, doporučuji shlédnout aspoň tohle video, které vše redukuje do necelých sedmi minut :-) !!! :

Jak už tomu tak bývá, velké předsezónní plány mých přátel a známých na pořádné cestování vzali bohužel za své. Ten nemá čas kvůli práci, ten čeká rodinu, ten staví a jiný se zas pro změnu bojí kamkoli na svém stroji vystrčit nos pro jeho technický stav, popřípadě se bojí odezvy německých či rakouských orgánů na zvuk vycházející z jeho laďáků.

             Já jsem se ale odradit nenechal a byť sám bez baťůžku (bohužel nebylo hlídání) nebo kámoše do party (každý si našel nějaký ten důvod proč prostě fakt nemůže), rozhodl jsem se vyrazit na trip do německých Alp. Byla středa posledního srpnového týdne a protože předpověď počasí na počátek září ukazovala vesměs "padání h...n s háčkama", plán zněl jasně : vyrazím pouze na 4 dny s cílem omrknout zámky Neuschwanstein a Hoheschwangau, Garmish-Partenkirchen a hlavně Ádovo letní sídlo poblíž Berchtesgadenu.

            Cestu do cílové lokace jsem se rozhodl trochu natáhnout a vzdálenost cca. 650 km ze startu ( Šluknov v severních Čechách ) do cíle ( kemp u jezera Bannwaldsee ) dát v kuse jen se zastávkami na tankování nebo sváču. Kompletně se vyhnout Čechám a skočit kousek za barákem na německou dálnici směr Mnichov se ukázalo jako dobrá volba a cesta vesele ubíhala. Adéla ( moje Honda VTX 1300 C ) šlapala jak švýcary a nebojácně hltala kilometr za kilometrem. Pár zastávek na odpočívadlech pro občerstvení a protažení zad a dvě tankování a byl tu Mnichov.

Během cesty jsem se dostal do několika x-kilometrových kolon, ve kterých bych jako řidič auta jistě vzteky kousal do volantu. Tentokrát jsem ale byl v sedle toho správného cestovního prostředku a vesele si klestil cestu mezi štrúdly bezmocně stojících automobilů. Němečtí řidiči se ohleduplně rozestupovali a pokud se náhodou nějaký pozapomněl, stačilo jen lehce polechtat plyn aby mu výfuky Vance&Hines přezdívané "ventilátory z pekla" prozradily mou přítomnost a on se rychle klidil z cesty. Kolem šesté navečer jsem až překvapivě svěží dorazil do cíle a šel se proto ještě trochu  projel po nejbližším okolí a omrknout co mě zítra čeká. Pak jsem zajel do kempu ( Campingplatz Bannwaldsee ), zaplatil 15,- Éček za motorku, stan a svou maličkost, dal véču a sprchu a šel chrnět. 

Den 2. ( Zámky bavorských Alp, koupačka v jezeře, Ga-Pa, Berchtesgaden )

Druhý den vstávám kolem osmé a v poklidném tempu dávám ranní hygienu, kafe a snídani. Zabalím a vyrážím k prvnímu styčnému bodu, kterým je turistické infocentrum v blízkém  Schwangau. které je coby kamenem dohodil a zbytek došel pěšky. Už předem při plánování trasy jsem věděl, že pro nedostatek času se na zámek Neuschwanstein určitě nepodívám a omrknu ho jen z povzdálí. Návštěvu tohohle romantického sídla jsem navíc slíbil své drahé polovičce a tak by jeho návštěva bez ní byla i trochu podpásovka. V infocentru chci ale načerpat alespoň pár rad a rozumů, které budu moc zúročit při přištím, společném tripu s mou milovanou ženou. A poznatky? Profláklý Neuschwanstein, známý mnohým ze skládaček puzzle, je natolik turisticky populární, že ho denně navštíví 8000-9000 lidí a cena vstupenky je 12,- Euro. Připravte se ale nato, že pokud lístky nekoupíte předem přes internet a jejich nákup necháte až na svůj faktický příjezd, tak si budete muset vystát cca. čtyř hodinovou frontu u pokladny. Ta se nachází v centru Schwangau a  je společná i pro druhý zámek ležící v těsné blízkosti, Hohenschwangau. Relativně nepříjemnou a odrazující záležitostí může pro mnohé být i fakt, že na Nauschwanstein je dle informací paní z centra nutné vyšlápnout pěšky. Pěškobusová trasa trvá cca. 40 minut a co si budem povídat, ve 30-ti stupňových vedrech a motorkářském oblečení to asi nebude pro každého :-) Takže si dělám pár fotek a záběrů, sedám na stroj a odjíždím omrknout blízké město Füssen spolu s jeho zajímavou oválnou koncertní síní "Festspielhaus", ležící na březích jezera Forggensee.

            Dalším cílem mé cesty měl být při přesunu do Garmish-Partenkirchenu zámeček a sídlo bavorských králů Linderhof. S mírnou obavou co na můj ventilátor z pekla řeknou rakouští soudruzi se přeci jen rozhoduji pro nejkratší trasu, vedoucí právě přes Rakousko. A rozhodnutí to nebylo věru špatné. Při zastávce na protažení potkávám sympatický rakouský pár na Harleyi, se kterým se dávám do řeči a dozvídám se, že s nehomologovanými laďáky by to v Rakousku nemělo být až tak horké, jak se u nás traduje. Borec mi říká že má na Harikovi s otevřenými laufy najeto něco přes 100.000 km a nikdy neměl on ani nikdo z jeho přátel sebemenší problém. Ještě chvíli kecáme, pak se rozloučím a pokračuji dál v cestě, která vede cca. 6 km při břehu jezera Plansee. Původně to nebylo v plánu, ale vzhledem k venkovní teplotě něco přes 30 stupňů a průzračně čisté vodě se rozhodnuji při břehu zastavit, shodit ze sebe hadry a v trenkách si jít trochu zaplavat. Netřeba nijak dál a sáhodlouze popisovat a jediné slovo a komentář k tomu je jen "LUXUS" který všem doporučuji! :-)

          Po osvěžení a převléknutí zas sedám na Adélu a pokračuji v cestě. Ta se začíná pozvolna klikatět a skalnaté soutěsky a vymletá koryta řek kolem cesty mě nenechávají na pochybách, že teď už jsem fakt v těch Alpách ;-)   Zastávka u Linderhofu je docela komická. Přijíždím k budce u cesty vedoucí k parkovišti u zámku, ve které sedí týpek svým vzezřením, účesem i ohozem nápadně připomínající postavu Ozáka ze známého televizního seriálu. Naše následná debata v angličtině je zhruba následující :

  • Ozák : "Hej brácho, to si docela borec že sem jedeš v tomhle vedru. Víš že z parkoviště je to k zámku ještě asi tři čtvrtě hodiny pěšky"?
  • Já : "Kecáš, to jako fakt"?
  • Ozák : "Jo brácho, fakt. Jestli nejsi extra zapálenej do historie, tak se na to raději vykašli, ušetři prachy za parkovné a přijeď sem až bude líp".  
  • Já : "OK, díky za radu chlape".

          Podáváme si pařát jako staří známí, startuju Adélu a odjíždím směrem na Garmish-Partenkirchen, kde jsem chtěl před odjezden do cca. 200 km vzdáleného Berchtesgadenu původně přenocovat v kempu. Jenže koukám na hodinky a je teprve něco kolem třetí hodiny odpoledne a tak svůj itinerář upravuji. Ga-Pa si jen v rychlosti prohlédnu a zastavím na oběd, abych následně zas sedl na stroj a vyrazil do Berchtesgadenu ještě dnes. Cesta ubíhá jak po másle a i se zastávkou u jezera Chimsee vjíždím do Berchtesgadenu kolem sedmé hodiny. Během cesty mám docela humornej zážitek. Nějak jsem neodhadl svůj dojezd na hlavní nádrž a když sebou Adéla na dálnici zaškube a já musím přepínat na reservu v duchu si říkám : "doFRASA, doufám že to zvládnu k nejbližší benzínce". A v jakém že to městě se příští benzinka nacházi? OK, je to "FRASdorf" :-)

          Během cesty se rozhoduji, že zítra pojedu domů po dálnici přes Rakousko.  Do Berchtesgadenu tak jedu už teď nejkratší cestou vedoucí krátkým dálničním úsekem přes Rakousko a na benzínce proto kupuji 10-denní dálniční známku pro motorky za 5,- Euro. V jednom z cestopisů uveřejněných na motorkářích jsem našel kladnou zmínku o Gasthofu Auerwirt a mé kroky proto vedou právě sem. Majitelem je velice sympatický Brňák žijící a podnikající v Německu už cca. 30 let, pan Ptáček. I když je hodně plno a já nemám rezervaci, tak pro mě Miloš místo přeci jen najde a u večeře mi ještě poradí se zítřejším tripem na Orlí hnízdo a na mapě ukáže i několik dalších míst v okolí, které určitě stojí za návštěvu. Pokecám s partou dalších motorkářů z Čech, dávám vynikající flákotu masa k večeři, zaleji to dvěma pivky a panáčkem na tykačku s Milošem a s úsměvem na rtech odcházím chrnět. Večeře včetně pití cca. 18,- Euro, ubytování včetně snídaně 20,- Euro a hlavně fantastická rodinná atmosféra garantují, že tady jsem určitě nebyl naposledy.

Den 3. ( Návštěva Orlího hnízda, údolí Scharitzkehl a cesta domů )

          V osm ráno se po snídani loučím a vyrážím na parkoviště pod Orlím hnízdem, tak abych dle doporučení stihl i s rezervou první autobus v 8:30. Právě autobusová doprava je asi jediný způsob, jak je možné se na Kehlsteinhaus ( Orlí hnízdo ) dostat. Cesta je 7 km dlouhá, úzká klikatice plná zatáček a několika tunelů. Autobusy vyrážejí každou cca. hodinu, přičemž zhruba uprostřed trasy se na rozšířeném úseku míjí ty jedoucí s turisty nahoru a ty které se naopak vracejí zpět ( dohromady jsou to tuším asi 4 + 4 autobusy ). Opravdu doporučuji si přivstat a jet tím prvním busem, kdy nápor turistů ještě není tak silný a prohlídku si fakt užijete. Cena parkovného pro motorku jsou tuším 2,- Eura, cena autobusové jízdenky zahrnující i vstup na Kehlstein je pak 16,- Euro na osobu. Po vystoupení z busu nahoře u okýnku nahlásíte jakým autobusem chcete jet dolů, což Vám zapíšou na jízdenku. Optimální autobus pro návrat je v 10:10. Pak už jen projdete cca. 150m dlouhým tunelem do útrob skály na jejíž vrchol a do samotného orlího hnízda Vás vyveze Hitlerův osobní výtah. Následný výhled do okolí je opravdu luxusní a spojení s místem kde se psaly světové dějiny dělají z Kehlsteinhausu místo, které opravdu stojí za to navštívit. Před odchodem se taky nezapomeňte v restauraci podívat na unikátní krb z prý nejdražšího mramoru na světě, který věnoval Hitlerovi jako osobní dar italský vůdce Benito Mussolini. Zajímavým zjištěním pro mě bylo, že až na pár Němců či Rakušáku jsem na orlím hnízdě narážel především na Čechy, Slováky a Japonce, včetně sympatické partičky motorkářů z Rakovníka :-)

            Když jsem se cca. kolem půl jedenácté dostal plný dojmů zpět na parkoviště k Adéle, rozhodl jsem se dle Milošova doporučení se kousek vrátit a projet si oblíbený motorkářký úsek Purtschellerstraße / Roßfeldstraße . Úsek je zpoplatněný taxou 4,- Eura, které zaplatíte v budce u vjezdu. Osobně doporučuju si úsek projet se zastávkou na vrcholu, pokochat se luxusním výhledem až hluboko do Rakouského vnitrozemí a pak pokračovat sjezdem dál. Před druhou boudou kde se z placeného úseku vyjíždí to ale otočit a projet si celou trasu zpět a vyjet z něj tam, kde ste před tím platili ( dvojí porce srandy za jedny prachy :-)  )

            Pak jsem se znovu vydal k autobusovému parkovišti u Kehlsteinu kolem kterého jsem ale jen projel a pokračoval do údolí Scharitzkehl, kde se kolmo do výšky trčí přes 800 m dlouhé skály, včetně jedné stěny zmíněného Kehlsteinu s  Hitlerovým Orlím hnízdem na vrcholu. Po shlédnutí jsem pokračoval dál po úzké klikatící se okresce, která Vás přivede do Berchtesgadenu. Tady moje krátká letošní alpovačka defakto končila a následoval už jen cca. 550 km dlouhý přesun přes rakouskou dálnici Salzburk - Linz a přes Dolní Dvořiště, České Budějovice a Prahu zpět k domovu. Já i Adélka jsme celou trasu zvládly bez komplikací a kolem osmé hodiny večer jsem se plný dojmů a krásných vzpomínek setkal s rodinou.       

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (20x):
Motokatalog.cz


TOPlist