Z Poděbrad až do Lucemburska

Německo - Seinheim - Senhals an der Mosel Znáte to,člověk něde žije a nebo někam jezdí to je fuk a pak se rád vrací zavzpomínat na hezké ale i špatné časy a u mě to bylo právě tak.Kolikrát jsem si řekl,že zase zajedu na Mosel navštivit své přátele,zavzpomínat,projít si ty trasy kde jsem chodil,ale nebyl stále čas,potom nebylo ským a ta dálka mě taky odrazovala.Ale porád to ve mě bylo,porád jsem myslel jak a hlavně kdy se tam podívámn,i autem to je jedno.Čas běžel a já už tady avizoval někdy před rokem,že se tam vydám,ale pravda na skutru 125 , to bylo těžké rozhodování.Na piaggiu MP3 500LT to už byla volba lehčí a tak jsem začal připravovat cestu.Domluvil se sklukama co semnou jezdí kdo by chtěl jet a jak jinak muj věrný druh ve zbrani puppy se okamžitě přidal.Dom999 se akorát vratil z Bulharska a tak cestu odmítl,což jsem se mu nedivil. Dohodli jsme se na prodlouženém víkendu a začali přípravy,no znáte to,co sebou a pod.I když jsem přesně věděl co si vezmu,polovinu jsem toho nechal doma.....No,co se dá dělat. Čtvrtek 12.00 hod 4 července první pumpa za Prahou směr Plzeň,místo našeho srazu.Nechtěl jsem aby na mě Zdeněk čekal a tak jsem vyjel dřív a je pravda,že když jsem dojel na místo a začal tankovat,v helmě se mi ozvalo "Intercom aktivní...říkám aha.Zdenek je nedaleko ...no a začínáme....

Z Poděbrad až do Lucemburska

Kapitoly článku

Vyrážíme

Krásný den,skoro žádný provoz na dálnici a my si to mažem směr Rozvadov.Cesta ubíhá a my kecáme a kecáme a za chvili již míjíme Plzeň.Na hranice to máme ještě kus cesty,ale myšlenky,že zase uvidím místo kde jsem žil 11 let mě ženou vpřed.Přijel jsem na Mosel v roce 1995 a už jsem tam zůstal až do roku 2006 kdy jsem se vrátil zase domů a přerušil veškeré smlouvy.Už toho tenkrát na mě bylo nějak moc, a ted se zase vracím do míst,které tak dobře znám,už jsem tam ted nebyl 7 let,jaké bude setkání,mám tam vůbec ještě přátele, a nebo už je vše zapomenuto a jen mi podají ruku a řeknou ahoj a nic vic,tyhle myšlenky mě stále popoháněli dál a dál až  jsme přijeli k hranicícm.Zde tankování a opět nasedáme...

Německé dálnice,to už je radost,přidávám plyn a řadím se za projíždějicí auto a už vidím v zrcátku Zdenka,který mě dohání.Cesta po dálnici je sice rychlá ale nudná,takže sice bez hrbolů ne jako u nás ale nuda.Oči se začinají klížit a kdo říká že se na motorce nebo skútru nedá usnout,tak dá a v pohodě.První parkoviště a už odbočuji.Krátká pauza a už zase jedem.Říkám si v duchu,větší pauzu udělám na parkovišti u Wurzburgu,vždy jsem tam parkoval s autem,tak jestli se něco změnilo.

No nezměnilo se skoro nic,parkuji i na stejném místě,kde jsem kdysi stával s autem,tak rychle kava,nějaký ten dortík a zase pojedem,máme toho před sebou ještě dost a dost.Zdenek jako pravý Němec objednává rukama a nohama,ale číšník rozumí a tak kava za chvili na stole,ja si dávám totež jen k těm sladkostem jsem trochu mírnější,ale i tak neodolám.Po svačince a malém odpočinku si to už mažem směr Frankfurt an Main,no tady bych tio vážně už nepoznal.Když jsem tam jezdival tak hotel Hilton snad neměl ani základy a časem si pamatuju že tu byl omezen provoz,co jsme se na nadavali vždy a dnes,dnes tu stojí nějaká vesmírná lod co má na sobě napsáno HILTON,no to byla první změna.Dál už cesta pokračovala jako po másle,přišel Mainz a  ještě po 100kilometrch  odbočka a vyjezd z dálnice na Simmern.Tady už jsem to poznaval,ale i přesto jsem si nastavil navigaci,co kdyby,ale nebyla vůbec potřeba.Jel po známých cestách a i když jsem tu nebyl 7 let,poznával jsem vše až jsme štastně dojeli do Seinheimu,cíle naší cesty.

Zde jsme se ubytovali v kempu, a já se chtěl hned rozjet a někoho navštivit,hnal jsem ještě večer Zdenka do města Cochem,že navštívím mou kamaradku Lucku,která se tam vdala a tak jsem se jel podivat na diskoteku kde kdysi pracovala.Ale,bylo zavřeno a podle ošuntělých nápisů,bylo zavřeno asi už dlouhodobě.No nic,vracíme se a já vidím v jejím domě světlo,i hned zastavuju a zahvízdám jako kdysi...Když mě Lucka viděla,to bylo shledání,objetí i pusa a že mnusíme jít k ní na pivo.Tak jsme vyrazili zaparkovat naše stroje k našim stanům, a že vyrazíme.Zdenda měl žízeň, a tak byl rád že i v noční hodinu dostane pivko.Já jsem si ani neuvědomil,že mám Zdenka za sebou a radostí,že jsem zase viděl známou tvář jsem přidal plyn a zmizel Zdenkovi z oči.Zaparkoval jsem u stanu a čekam... a čekám.... a nic,kde je...to byla doba,musel jet hned za mnou...dostal jsem strach,jestli neměl nehodu a tak ho doslova utíkám hledat.
¨Za chvili ho potkám,chudák jde pěšky a skútra má po první kolo ve vodě.A co že se mu to stalo?Do kempu vedla cesta kde byla závora,ale ta se po desate večerní zavírá,ale dá se objet je tam místo a na motorcde to neni problém.Jenomže hned vedle je další závora a silnice z kopce kde se spouští lodě,nebot v našem kempu byl přístav.No a Zdenek si spletl zavory a řítil se z kopce přímo do vody,až v posledním okamžiku unavené oči zaregistrovali,že se něco odráží od hladiny a tak začal brzdit a měl to opravdu jen tak tak.Byla to moje vina,měl jsem na něho počkat ale myslel jsem si že už mu to je jasné,když jsme měli postavený stan a už jsme tam byli,ale hold...chyba se stala.Skútra jsme vytlačili a nic se nestalo,Zdenda se dostal na své místo a už jdeme k Lucce která na nás čeká s pivčem v ruce.To bylo povídání a vzpomínek,až do ranních hodin.Potom jsme ale museli jít spát,ráno mělo začít naše putování po řece Mosele a já chtěl Zdeňkovi vše ukázat.

Cesta po řece Mosel

Slunce zalilo vodní hladinu, a kvákaní kachen mě donutilo otevřít oči v malém,ale utulném stanu.Zabzučí  zip a já vystrčím hlavu a vidím Zdenka jak se také hrabe,"dobré rano...pozdravíme se a už se ženem udělat ranní očistu a pak snídani.Trocha čaje,nějaký ten chleba a pomalu se začínáme připravovat na cestu kolem řeky Mosely.Jelikož tento kraj znám,přesně jsem věděl kudy pojedem,byli to moje vzpomínky na dobu,kdy jsem tu jezdil autem a znovu a znovu se mi vraceli.Naskočí motory a pomalu opouštíme kemp a vjíždíme na hlavní silnici.Provoz kolem řeky byl mírný a tak jsem se kochal nádherným svítáním,odrazem slunce ve vodě, a nebo když paprsky pronikaly zkrze vinice,byl to nádherný pohled.Za mnou  si držel odstup Zdenda a porád mi něco vyprávěl takže intercom dostaval zabrat.
Cesta vedla nádherným udolím plným krásných vesniček,které hlídaly majestátné hrady na kopcích a návrších.Přijíždíme do městečka Alf vzpoměl jsem si,že tu je nedaleko nádherná hrad ARRAS,který musím Zdenkovi ukázat, a už mu intercomem zděluji,že budem odbočovat.No cesta lesní  nebyla to pravé,ale nahoře výhled,to už byla jiná.Majestátný hrad obklopen lesy a kopci,no opravdová pasta pro oči.Udělali jsme pár fotek a vraceli se pomalu ke svým strojům.Radost nám zkazila baba,která za nami běžela si říc o jedno euro za focení.Když zjistila že jsme Češi,schválně jsem mluvil jen česky,nechala nás na pokoji,ale Zdenda,starý tot dobrák,vytáhl euro a hnal se za babou zaplatit.Baba se usmála,že má svoje jedno euro a my spokojeně jeli dál.
V Zell an der Mosel přejíždíme most a jedem tentokrát po levé straně řeky Mosely až se dostanem do prvního cíle putování a tím je město Traben Trabach.
Nádherné domy a na kopci hrad stojí za to zastavit,udělat pár fotek a pomalu pokračovat až dso města Bernkastel -Kues.Toto město se vyznačuje nádherným náměstím plným hrázděných domů,malé středověké uličky plné obchudků,prostě nádhera.No a pokračujem dál ted už do nejstaršího města Německa a to je Trier,po našem Trevír....tohle město založili Římani,takže zde najdete koloseum,římské lázně a hlavně jednu ze čtyř bran která se zachovala a tou je Porta Nigra.Je to majestání brána do které se dá vztoupit a projít se ochozy jako římský voják.Další zajimavostí je Dom,-ohromná katedrála tu stojí 1700 let a
je mozaikou mnoha slohů od antiky přes sloh románský a gotický až po baroko.

Po prohlédnutí města se vydáváme dál,směr Luxemburg.

Nájezd na dálnici a už si to ženem vstříc  dalším zážitkům z cest.Cedule nám ukazují že to nebude dlouho trvat a přijdou pomyslníé hranice.Opět se mi vynořili mé vzpomínky když jsem tam jel poprvé,bylů jsem tenkrát nějak zamyšlen a projel jsem hranici a vubec si nevšiml,že už jsem v Lucembursku.Když jsem přijel do města ptal jsem se na cestu,jak se dostanu do Lucemburska....ženská na mě koukala jestli jsem neutekl z lečebny, a jen suše odvětila,vždyt jste tady.....jo,tenkrát ještě nějaké navigace nebyly.
Přijiždíme k městu a kam ted,je to už 10 let co jsem tu byl,takže si rychle vzpomenout,nebylo to jednoduchíé.Na semaforu zustal Zdenek stát a ja ho ještě projel,takže jsme se potom trochu honili než jsme se našli ale konečně parkujem a jdem se projít a udělat nějaké fotky.Proti nám se vypiná kláštěr,pod ochozem se rozprostírá park a v dálce je sluncem prosvětlen starý most.Po prohlídce města začínáme myslet na návrat,čas se naplnil a my musíme zpět.Cesta nám uběhla velice rychle  a i unava se vytratila.Pojd,jdem navštivit mé přátele,povídám Zdendovi a už se ženu do vesničky Senhals an der Mosel která byla od kempu vzdálená asi 1 kilometr.Zajdem do hotelu,kde jsem 11 let hrál a kde jsem bydlel.Za hotelem byl malý domek,který jsem měl pronajatý,dsnes už byl zarostlý trávou a stromy,takže mi opět zústali jen ty vzpomínky.Když jsem přišel do hotelu,opřivítání bylo opravdu přátelské,Fritz byl moc rád že mě zase po tolika letech vidí,vždyt jsme spolu žili a pracovali tolik let v jednom hotelu,který mu patří.Dal jsem si moselské víno a opět pocítil tu chut na jazyku...ano,je to ono,tohle prostě u nás nekoupíte.Zdenda si dal pivo a ja mu objednal místní specialitu a to je "tresta" je to šnaps,něco jako naše slivovice,tak tohle se vyrabí z rozmačkaných hroznů,pak se to dá na 14 let do sklepa a teprv se to prodává,asi víte jak tohle chutná,prostě lahoda....No,povídali jsme a povídali...měli jsme o čem,jen Zdenkovi jsem musel občas něco přeložit,nebot německy neuměl.Po rozloučení jsme se vydali vrávoravím krokem zpět do kempu.Zdenda mi ještě povídá,že zítra....už popjedem jen na krátký výlet.... a já mu slibil že zajedem jen do Cochemu a pak už jen do města Koblenz.Tím jsme se rozloučili,opět zabzučeli zipy našich stanů a po očistě se ozvalo jen unavené chrčení a oddxychování....spánek přišel hrozně rychle......


Cochem a Koblenz

Ospalé ráno po propité noci si začalo vybírat svou daň,nechtělo se nám vztávat,ale přesto nás palčivé slunce vytáhlo z našich stanů.Tak jedem,ach to je horko....to se nedá....snídaně, a ted se obléknout do kevlorových riflí a bundy....ne,jedu v jratasech,vím,že je to risk,ale já nemužu....už ted jsem spocený....Zdenek pokyvuje hlavou a i on si bere kratasy.Prostě to risknem.
Po očistě a snidani vyrážíme.První naše cesta vede hned nahoru nad městečko kde máme svuj kemp Seinhem,již z dálky jsou viodět dvě malé budovy a to jsou římské hroby-památník.Vyjedem až nahoru a znovu mi ožili vzpomínky na doby,kdy jsem sem chodíval pěšky na procházky.Uděláme pár fotek,je odtud nádherný výhled na celé městečko,vinice a Moselu.No..je tu to nádherné.Nasedáme a opět vyrážíme dál tentokrát  k městečku,kterému se říká perla na Moslu - Beilstein s hradem Meternich na kopci.
Přijedem tam za chvili je to jen kousek od našeho kempu.Procházka historickým centrem,pár fotek a už si to rázujem k městu Cochem.Již z dálky nás vítá říšský hrad a pod ním malebné městečko,plné výletních lodí a hotelů,muj zamilovaný Cochem.
Co jen jsem se sem najezdil,to byly časy....zaparkujem v řadě motorek a jdem se projít.Zdenda fotí hrad a podloubí než dojdem na malé náměstí opět jak jinak plné hrázděných domů  s překrásnou kašnou.Mraky lidí se taktéž ženou na náměstí a pokračují na hrad.Tam jsme ale my už nešli,dnes to měl být opravdu jen odpočinkový výlet a tak po malé procházce usedáme na naše skútry a jedem dál do města Koblenz.Cestou  kolem řeky Mosely nás vítají  desítky nádherných vesniček,kterými jen projíždíme.Konečně cíl dnešního dne město Koblenz.Tak kam ted,no jak jinak než na pevnost.Navadím Zdendu a po chvili se ocitáme na kopci kde stojí ohromná pevnost z 18 století.Zaparkuji vedle německého kolegy,který má taktéž ten samý sreoj co já piaggio MP3 500 LT.Po malé procházce kolem  pevnosti,nebot dovnitř se mi jít nechtělo nebot tam nic není...ještě si na to pamatuji...jsme se rozhodli jet dolů do centra města,Přicházím ke svému stroji a už tam na mě čeká německý kolega a hned se semnou dává do řeči.No bylo vidět,že blázni jsou po celém světě nebot si vzájemně vyprávíme co který stroj má a co ne.Řešíme plexi,pak posez a sedlo a nakonec se rozloučíme a my pokračujem dál.
Do centra to nebylo daleko a tak parkujem na parkovišti a jdeme se podívat na ohromnou sochu císaře Viléma do které se dá vstoupit a kocháme se výhledem na soutok řeky Mosely a Rýna.
No slunce se začalo stáčet a my si řekli že pro dnešní den to stačí,musíme nabrat silu na zítřek na cestu domů.Dnes jsme pozvaní k Lucce a k Ralfovi,takže večerní program máme vystaráno.
Kolem 9 večer zapískám před Ralfovím domem a již se z balkonu ozve "Hallo Mischa" i já pozdravím svého kamarada,který po celou dobu byl mým opravdovým kamošem,který mi vždy pomohl když jsem to nejvíc potřeboval.Po 7 letech se opět vidíme,radost nás obou nebrala konce,Lucka přinesla pivko,něco dobréhop a už jsme si povídali a vzpomínali..byl top krásný večer.
No,ale i ten měl svůj konec a my se rozloučili s tim,že ještě ráno,přijdem na snídani.Cestou do kempu jsem měl hezký pocit z toho,že tu na mě po takové době nezapoměli.
Ráno na snídani k Ralfovi a Lucce,ještě pokec a pak už do Hotelu Deis k Fritzovi se rozloučit a koupit nějaké víno, a Zdenek si koupil lahvinku tresty.
Rozloučení bylo oprvadu dojemné stím,že se tam  příští rok vrátíme.Tak a vyrážíme na cestu,poslední zatroubení před Ralfovím domem,když jedem kolem něj...zdálky slyšíme jeho ahoooj.....to se naučil  a míříme k domovu.
Zase nás čekala nudná dálnice,ale pocit že jedem domů byl zasxe jako motor který nás hnal.Tak to je vše přátelé,tím končím tento cestiopis,no snad se vám trošku libil... a ja napišu opět něco z mých cest.


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.59
Známkováno: 17x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist