Výlet na Neuschwanstein a do Ga-Pa
Text: Massimo7 | Zveřejněno: 19.12.2014 | Zobrazeno: 26 684x
Byl to již rok a kousek co jsme se já a moje přítelkyně začali bavit o výletu na jeden z nejznámějších a nejhezčích zámků na světě – Neuschwanstein. Vzhledem k tomu, že tato pozoruhodná stavba leží v sousedním Německu, přesněji v Bavorsku, nebyl tento cíl nijak zvláště nedosažitelný – zhruba 600 km. Pořád ale chyběl nějaký podnět, který by nás k cestě definitivně přiměl. Až jednu srpnovou středu jsme si řekli: „Není na co déle čekat!“, a naplánovali si, že vyrazíme v pátek po práci. Spontánní rozhodnutí, které ani nedalo moc prostoru na přípravu, takže jsme narychlo začali balit věci. Trochu jsme na výlet připravili i naše stroje, když jsme provedli základní údržbu. Náš vozový park tvořila Honda XL 650V Transalp jetá mnou a Yamaha YBR 125 vedená rukou přítelkyně.
Kapitoly článku
1. den (Pá) - přesun k česko-německé hranici
Je páteční odpoledne dne 1. 8. 2014 sjíždíme se u mě doma, dobalujeme věci, respektive cpeme je do bočních tašek a u toho si připravujeme lahodné tousty na cestu. Slunce nad obzorem nebylo vidět, ale kdyby ano, ukázalo by 16:44 h – čas našeho výjezdu za poznáním nejen jedné krásné stavby, ale i sebe sama. Přeci jenom to byl první tak dlouhý výlet, který se přítelkyně rozhodla se mnou absolvovat a to na vlastním stroji o zázračném objemu 125ccm a surovém výkonu celých 12 koní. Při výjezdu nám oběma bylo jistě trochu ouzko z toho, co nás čeká, ale zároveň jsme byli plni příjemného adrenalinového pocitu z nelehké cesty, která je před námi.
Vyjíždíme z Litoměřic a dnešním cílem je kemp v obci Babylon. Před námi 200 km, nad námi mraky - není na co čekat. Otáčíme plynovou rukojetí a nastavujeme svižné tempo směrem na Žatec. Cesta ubíhá jedna báseň, počasí naší odvaze přeje a déšť to odkládá na jindy. Projíždíme Žatec, pak uhýbáme na Podbořany. Nechceme jet po hlavním tahu na Plzeň, proto odbočujeme na Chyše a Močidlec, za kterým po ujetých 100 km zastavujeme na krátkou pauzu. Po doplnění tekutin se řítíme dále. Cesty zde nejsou moc kvalitní, ale naše stroje to zvládají. Odměnou je řídký provoz a pěkná krajina. Projíždíme Manětín, Kozolupy a napojujeme se na silnici č. 26 do Domažlic. Pokračujeme směrem na hraniční přechod a těsně před Babylonem musí Transalp doplnit palivo, takže krátká zastávka č. 2.
Kolem půl deváté večer nás vítá kemp v Babyloně. Recepce trvá 5 minut a za nocleh platíme dohromady 270 Kč. Při hledání volného místa pro stan projíždíme celý kemp, jehož osazenstvo upouští od právě vykonávaných činností a zvídavými pohledy pozoruje naše stroje, kroužící po kempu jako supy stahující se nad mršinou. Zaparkujeme nedaleko umývárny a během deseti minut máme postavený a zařízený stan. Večer ještě po shánění dříví v lese rozděláme oheň a dáme tousty – jak příjemné. Uleháme brzy. Zítra nás čeká náročná část cesty, hlavně YBRko. Zvládne to?
Ujeto: 194 km
2. den (So) – cíl: Neuschwanstein
Vstáváme před sedmou ranní, balíme stan mokrý od rosy a sháníme snídani. Obchod je pěšky daleko a místní kiosek má ještě zavřeno ale, obsluha na naší prosbu otevírá předčasně. Snídáme vajíčka a párky. Vydatná snídaně se bude jistě hodit. Vzhledem k absenci mapy Německé spolkové republiky a navigace se spoléháme na poznámky ve stylu rallye, které by nás měli dovést až do obce Hohenschwangau. Těsně před hranicemi YBRko dotankuje plnou nádrž, celých 7 litrů za české ceny, a vyrážíme vstříc Německu. Projedeme Furth im Wald a míříme k Regensburgu. Cesta je dobře značená a vede nás po místních vesničkách. Před Regensburgem zastavujeme u Walhally, monumentální stavba vystavěná jako památník významných osobností německého jazyka. Na parkovišti, kde mají vyhrazené stání pro motocykly, po nás chtějí 1 Euro. Pokud byste chtěli jít dovnitř památníku, připravte si 4 Eura, ale nám bohatě stačilo si stavbu projít z venku. Z jejího úpatí je navíc krásný výhled na řeku Dunaj.
Regensburg necháváme za sebou a míříme dál. YBRko jede na maximum a určitě to není tak pohodlné jako v sedle Transalpu, ale jezdkyně se drží a její vášeň pro jízdu neopadá. Následují nudné pasáže, při kterých projedeme nějaké město, a pak nás čeká hlavní tah v délce od 40 do 60 km, kdy se de facto jede celou dobu skoro rovně. Pro YBRko velice zátěžová zkouška. Přítelkyně mu ale nedá nic zadarmo a drží ho celou trasu pěkně pod krkem, takže se místy řítíme i 100 km/h, kopce nás však přibrzďují. V obci Kissing stavíme na oběd. Pizza Bob nás příjemně překvapí, i když chtějí 1,5 Eura za kousek pizzy.
Nasyceni opět vyrážíme dál. Mering, Landsberg a hlavní tah na Füssen nás dovede až do Hohenschwangau, nad kterým se majestátně tyčí Neuschwanstein. Příjezd do této obce nás uchvátil pohledem na zmíněný zámek. Obloha nad zámkem byla poseta mračny, ale v okolí zároveň ještě svítilo slunce – nádhera. První dojem z Neuschwansteinu jistě vyrazí dech nejednomu návštěvníkovi. Nás dokonce zbavil i únavy z cesty.
Natěšeni se vydáváme shánět lístky na zámek. Motorky parkujeme pod stromy nedaleko infocentra (nechceme platit parkovné na hlavních odstavných plochách) vedle motorkářů ze Slovinska, kteří se evidentně spoléhají na poctivost německého obyvatelstva nechávajíce si zde všechny nepotřebné věci bez dozoru na sedle svého stroje. Po čtvrté hodině kupujeme lístky, k našemu překvapení jsou až na 18:40 h. Návštěvníků je zde opravdu hodně a každá prohlídka musí být absolvována s průvodcem, proto není jiná volba než časový termín dodržet. (Orientační poznámka – při příjezdu od Halblechu je dobré projet Hohenschwangau dokud se hlavní silnice nebude stáčet vpravo. Po odobočení vpravo po hlavní silnici budou naproti sobě dvě autobusové zastávky a po levé straně infocentrum. Vedle něj je plácek, kde lze zaparkovat. Lístky se kupují v pokladně vedle hotelu Müller, který byste našli, pokud byste neodbočili doprava k infocentru, ale celé Hohenschwangau byste projeli rovně. Od infocentra se vydejte do kopce a doprava. V létě počítejte s frontou, my jí stály 20 minut, ale pokud přijedete dopoledne, bude jistě větší)
Mračna se stahují a začíná pršet. Své motorkářské oblečení ukládáme v odkládací místnosti nedalekého hotelu Müller, kam jsme odkázáni pokladní od prodeje lístků. Díky ochotě místního personálu jsou naše věci uloženy bez poplatku. Jdeme čekat na autobus, který nás doveze k zámku (1,8 Euro/os). Je možné tam dojít i pěšky, ale jelikož únava po úvodním nadšení opět přišla, a navíc se strhla velká průtrž, nechce se nám absolvovat asi 40minutovou cestu do kopce. Na autobus čeká dlouhá fronta lidí, takže než se dostaneme k němu, trvá to. My ale nikam nespěcháme a pouštíme před sebe i ostatní lidi čekajíce ukryti před deštěm v dřevěné boudě zastávky. Autobusy jezdí co dvacet minut. Je něco po půl šesté a jedeme nahoru. I přes vydatný déšť a strmý kopec s prudkými zatáčkami jede řidič s plným autobusem lidí jako Karel Loprais na Dakaru. Mám strach, protože jsem naplácnutý na předním skle a vidím cestu z bezprostřední blízkosti - ty srázy vypadají opravdu nebezepečně. Konečně – jízda je za námi!
Řidič nás vysadil nad Neuschwansteinem, stačí k němu sejít, zhruba 5 minut chůze. Při scházení se nám naskytl nádherný pohled na dvě nedaleká jezera (Alpsee a Schwansee) předělená vysokým hřebenem a v popředí malebně zasazeným zámkem Hohenschwangau. Krajina vypadá nádherně, jako z pohádky, jeden z nejkrásnějších výhledů co jsem kdy zažil. Je až k neuvěření, že toto dílo vytvořila matka příroda a není dílem umělce, experta v oboru terraformace. Jelikož nám zbývá nějaký ten čas do prohlídky, navštěvujeme most Marianbrücke nacházející se nad zámkem. Tento stařičký klenutý most je také výjimečný a to nejen konstrukcí, ale i impozantními výhledy na peřeje, které z uctivé výšky sledujete. Můžete vidět sílu a divokost horské říčky – opět nezapomenutelné. Doporučujeme tedy před prohlídkou nebo po ní, vyhradit si čas na návštěvu tohoto místa. Od autobusové zastávky je most vzdálen zhruba 5 minut, ale na jinou stranu než zámek (cedule vás navedou), tzn. nutno počítat s deseti minutovou cestou od zámku.
Už jsme na nádvoří Neuschwansteinu a čekáme na náš čas, který využíváme k fotkám z nádvoří. Zajímavý je také výhled směrem na Marianbrücke. Skupiny dovnitř chodí po pěti minutách, takže je patrné, že zájem je obrovský. Konečně je 18:40 a my procházíme turniketem, ve druhém patře dostáváme krabičku – audio průvodce s namluvenými dialogy v různých světových jazycích a také v češtině, který je dálkově ovládán německým průvodcem. Procházíme několik nejvýznamnějších místností v zámku postaveném podle představ Ludvíka II Bavorského. Projdeme pracovnu, ložnici, taneční sál a několik dalších místností. V jedné z nich je ukryta skála. Mým favoritem je však trůní sál, který vás prostě nechá v úžasu. Po půl hodině prohlídka končí a my procházíme skrze obchody se suvenýry. Prozkoumáme ještě vyhlídku z jednoho přístupného balkonu a poté vycházíme ven. Prohlídka zámku byla pěkná, ale krátká. Dle mého názoru by měli zpřístupnit více místností a hlavně věže. Bezesporu je Neuschwanstein velmi zajímavým zámkem, neboť Ludvík II se při jeho přestavbě nechal inspirovat různými vlivy a chtěl zde hlavně vyplnit své romantické představy. Stavba měla být jakýmsi jeho zbožným návratem do středověku. Kombinují se zde proto různé architektury tak, aby bylo dosaženo vytvoření jeho vysněného zámku.
Pěšky scházíme dolů do obce Hohenschwangau, protože po šesté hodině autobusy zpět již nejezdí. Naštěstí se vyčasilo a opět začalo svítit Slunce. Cestou zpátky si znovu užíváme výhledů do okolní krajiny i na samotný Neuschwanstein. Vyzvedneme si z hotelu věci a míříme hledat ubytování do kempů nacházejících se na břehu nedalekých jezer Forgensee a Bannwaldsee. V prvním (Camping Brunnen) nepochodíme, ale ve druhém (Campingplatz Bannwaldsee) nás ubytují, ovšem podle mě za docela přemrštěnou cenu – 24 Euro za stan a dvě motorky. Stavíme stan, vaříme fazole s párkem, které sníme romanticky na molu a uleháme. Dlouhý den, ale zvládli jsme to. Hlavně YBRko jelo jako divé.