Proč jsme nejeli na Grossglockner 7/2019

Proč ne

Začal červen a společně s kámošem jsme začali plánovat nějakou delší trasu na mašinách. Nejdříve jsme zvažovali různé trasy a místa po ČR, hledali silnice, po kterých jet a nejet, dyť šílenců je na silnících dost a dost.

Ale pak jsme si řekli: „Proč nevyjet za hranice?“. Tam by mohlo být bezpečněji. Takže 5 denní výlet. Ale kam? No, aby se nám to vyplatilo. Nechtěli jsme jet jen „po dálnici“ a hltat kiláky, ale kochat se i trochu cestou. Vždyť cesta je cíl.

Limitem byla kružnice od Karlových Varů ve vzdálenosti cca 600 km na všechny strany. Pobaltské státy (dříve ruské) jsou trochu daleko. Co dál? Slovensko? Polsko? Maďarsko? Rakousko? Západní Německo? NDR? No, vyhrál samozřejmě Grossglockner.

Takže jsme se začali připravovat na 5 denní výlet se startem 10.7.2019. Naplánovat trasu, vybrat místa, která chceme vidět, podívat se na nějaké kempy, nahrát trasy do navigace (což byl masakr). Připravit stroje, zabalit, nakoupit nějaké kraviny a další nezbytné věci… Zároveň se naše pozornost zhruba od konce června také vrhla na sledování počasí. Sakra, hlavně, aby nám nepršelo J.

No, co budu povídat, den plyne za dnem a my se těšíme jak malý smradi. Sledování počasí a různých modulů předpovědi, je stále častější a silnější. Takže jsme nakonec 8.7.2019 ráno zjistili, že má na Grossglockneru lejt od 11.7. snad celý týden… No a tím bych mohl vlastně skončit. Jenže…

Vše naplánované, termín všudemožně dohodnut J. Cestovní nadšení veliké. Takže co teď? Musíme se rozhodovat rychle. Jo, pojedeme! A pojedeme na Balt – tam pršet nebude. Jako malé děti jsme tam párkrát byli, tak proč se tam nepodívat teď. Takže rychle změna trasy, hledání míst zájmů a potenciálních kempů. Nakonec jsme po marném úsilí zjistili, že mezi Vary a Berlínem jaksi toho moc na koukání není. No což, koukneme se aspoň po venkově. A první velkou zastávkou bude Berlín.

1. den 10.7.2019

Plánujeme vyrazit ve 13:00 hod., takže 12:30 sraz na čerpací stanici v Mezirolí. Ještě kontrola věcí, kontrola tlaku v pneu, full tank, ale ještě musíme do Chodova. Takže 13:15 vyrážíme do Chodova. Na otočku. Z Chodova rovnou přes K. Vary a přes Ostrov (přece jen potřebujeme jednu whisky a tam mají akci…) dále do Jáchymova a na Boží Dar. Znova full nádrž, vyřízení nějakých pracovních telefonátů (což nás sakra zase zdrží) a konečně 14:30 přechod hranice do NDR. Plynulá jízda po B95 až na předměstí Chemnitz. Nechtěli jsme po dálnici, fakt jsme chtěli si užít venkova. Takže objíždíme Chemnitz zleva (tvl. hoooooodně pomaaaaalu) a plynule dále po trase Flöha - Döbeln – Dahlen - Torgau – Luft.Wittenberg – Treuenbrietzen – Michendorf  se přibližujeme k Berlinu. Musím říct, že krom obchvacování Chemnitz (a ztrátou minimálně 2 hodin oproti užití dálnice A72 + A4), byla cesta v tomto úseku parádní. Hladké silnice, skvělá dopravní infrastruktura, žádný blbci na silnicích jako u nás. Všichni disciplinovaní, nikdo nezávodí, nikdo se nepředhání, prostě paráda. Valíme 110, přes křižovatky (kterých je dost) bývají omezení na 70, brzdíme na 80 a pak zase 110. S pár zastávkami na trase kolem půl deváté večer se dostáváme na dálnici A 115. Pak křížení A 110 a rovnou do kempu City-Camping v Siemensstadt. Příjezd do kempu ve 21:30. Recepce zavřená, ale naštěstí brána otevřená. Vjíždíme, stavíme stan, slupneme dvě pivka a jdeme spát. Kemp klidnej, v noci všichni spí, žádnej brajgl.

Výběr kempu dle vzdálenosti od centra a cs.camping.info. Vřele doporučuji web i kemp, byť je mezi vodními kanály a u letiště. Ale v deset večer zavřou letiště a nikdo nelítá, až myslím do sedmi ráno. 

2. den 11.7.2019

Ráno v osm nás budí lodě a letadla, je krásně jasno, vstáváme, snídáme, balíme, platíme poplatky a vyrážíme do středu města na Olympijský stadion, Brandenburskou bránu a televizní věž. Doprava hustá, postupně horko, takže se svlíkáme, ale kolem poledního vyjíždíme z města a míříme po trase Werneuchen – Eberswalde – Angemünde – Prenzlau – Pasewalk – Anklam – Usedom až do Koserow, cca v 18:00 hod. do kempu „Am Sandfeld 5“.

Cesta skvělá, lesy, pole, sluníčko, supermarkety na trase, zastavit je možné kdekoliv. Tu a tam se s námi před supermarketem dá do řeči německý senior… „jaja bmw is gute machine“ (no je a není, jak se to vezme). Pořád valíme 110, jen ty křižovatky to brzdí. Ale co, silnice fakt skvělé, těžká pohoda. Žádný problém. Slušní a ukáznění NDRáci za volanty. Jen při příjezdu na Usedom provoz houstne, ale na mašinách není problém kolony předjíždět. Takže fakt pohodička. 

Kemp docela plnej, ale fakt čistej, navíc teplá voda kdykoliv a bez žetonu (kdo jel u nás někdy vodu, tak pochopí…), dokonce i speciální místo na mytí psů tam mají…J sakra. Padne desátá večerní, NDRáci zabalí židličky a všichni dojednoho zalezou do karavanů, případně ty chudší do stanů. Skvělé. Takže jediný my dva s kámošem sedíme v prázdném kempu pod dřevěným přístřeškem a popíjíme…

3. den 12.7.2019

Ráno se rozhodujeme, že ještě jednu noc v tomhle skvělém, kempu přežijeme. Snídáme, nebalíme a odjíždíme na Peenemünde. Hezky rovnou krajinou, po kvalitních silnicích, nicmoc provoz, cestou kupujeme žárovku do zadního světla, protože jsme večer v Berlíně zjistili, že jeden vzadu nesvítí…

V Peenemünde sváča, návštěva muzea (můžete si udělat selfie třeba s V4, tvl…), ruské ponorky (ponorky všude nemají), návštěva letiště a pokus o návštěvu odpalovacího stanoviště raket V. Muzeum je hlavně pojato jako provopočátek výzkumu a vývoje raket a pro jeho prohlídku je nutno počítat min. se 3 hodinami. Sice je zmíněno, kdo se na výrobě podílel, k čemu byly zbraně určeny a co způsobovaly, ale jen tak okrajově. Takže celkový dojem to působí jako taková oslava vynálezců raket v Německu… a zrovna když vedou vyhlazovací válku (ále to je takový nepodstatný detail). Kolem páté odjezd pohodovou jízdou zpět do kempu. Večerní nákup v supermarketu, něco k jídlo a k pití. Tip: když nemáš ledničku, kup si igelitku, 2 balíky ledu a pár pivek.  Celý den slunce, pohoda, klídeček. Jen ten písek v kempu mi začíná lézt do bot.

4. den 12.7.2019

Ráno vstáváme, snídáme, balíme, platíme a za jasného počasí kolem desáté vyrážíme z Usedom na Anklam. Tady trochu cesta vázne, nejsme sami, kdo Usedom opuští. A protože existují pouze dvě cesty – pro NDRáky na Berlín a pro zápaďáky na Rostock, je na dvouproudé silnici k Anklamu trochu těsno. Tak těsno, asi jako 6 km kolona stojících vozidel. Nejdříve slušně postáváme, a když zjišťujeme, že to bude na dýl, předjíždíme kolonu. Od Anklamu pak svižně co nejkratší cestou na A20 a po A11 k Berlínu. Jak se blížíme k Berlínu, postupně přijíždíme k dešti. S krátkými přestávkami pokračujeme po A10, A13 směrem k Dresden a před sebou tlačíme déšť. Takže jízda po mokré silnici těsně po dešti v levém pruhu průměrně 150. I tak je cesta bezpečná a ubíhá bezvadně. Fastfoody podél cest jsou v obležení rodin a tlustých NDRáků… přeci jen je sobota kolem poledního a dederoni mají hlad :-). Někdy kolem čtvrté přijíždíme k Dresden, kde na jedné z posledních čerpacích stanic zastavujeme na osvěžení. Díváme se, kde se ubytujeme, zamlouváme ubytko, nasedáme a po pěti minutách jízdy začíná trvalý chcanec, který nás doprovází až do Adolfova (ubytovna Adolfovský dvůr zhruba 5 km od dálnice D8 na 80. km). Takže minimálně 1,5 hodina jízdy v dešti, nejdříve po A17 pak D8, sjezd z dálnice, natankování full a už jen krátká trasa k ubytovně. Ani nevytahujeme nepromoky, jen boty jsou trošku mokřejší. Jízda po dálnici pohoda – převážně v levém pruhu průměrkou 150 – to v NDR lze. Bez problémů bez potíží, pohoda. Easy. Během dne jen uchycujeme kryt řetězu na druhé mašině a jedeme dál (asi se někde vykutálel šroubek J).

Super zjištění: ubytovna má garáž, takže mašiny zamknuty. Půjčen větrák/sušák a další operací je sušit boty. Kožené oblečení stačí jen trochu usušit, kupodivu nepromoklo. Večer místní gulášek, dvě pivka, trochu angličtiny, protože správcem je ruska, která neumí gavariť ingliš s ubytovanými Holanďany :-).

5. den 13.7.2019

Boty i oblečení do rána suché, balíme, nasedáme a jedeme na snídani do města. Po marném hledání snídaňového bufíku v Ústí n. Labem (tvl sakra to je město… L dycky ústí ), zajíždíme na čerpací stanici, kde konečně vydatně snídáme.

Pak klasickou cestou na Jílové – Děčín – Hřensko. Do Hřenska přijíždíme a zrovna začíná pršet. Parkujeme, nesedáme ani na zahrádku, zalézáme do restaurace a dáváme v klidu kávu. Když kávu dopíjíme, vysvitne slunce a my se vydáváváme  krásnou krajinou na Jetřichovice – Chřibská – Česká Kamenice – pak po devítce na Nový Bor a rovnou do mekky bikerů J – do Pekelných dolů. Už jsem tady byl, takže vím, že tohle není zas až taková mekka, dokonce se tu už platí vstupné… No, dáme rychlou kávu a vyrážíme na Českou Lípu až do Litoměřic. V Litoměřicích na náměstí vybíráme jednu restauraci, dáváme oběd.  (Sakra zdá se mi to, nebo je to tady drahé jako u nás na kolonádě J. Sakra tady v Litoměřicích jo? Njn).  Pokračujeme Louny – Žatec (tady už provoz zeslábnul), dále těsně kolem východního okraje vojens.prostoru Doupovských hor přes Valeč – Bochov do K.Varů na čerpací stanici v Mezirolí. Do Mezirolí dojíždíme někdy kolem sedmé večer a je nám líto (sorry ale fakt bylo), že cesta ještě nepokračuje.

Celkem najeto 1.650 km. Utraceno cca 5000,- Kč/jednoho sakumprdum cesta, ubytko, kultura, jídlo, pití. Vyměněna žárovka a přichycen kryt řetězu – jinak žádná další závada.

Postřehy

- NDR je skvělé místo pro bike trip: ukáznění řidiči, nikdo nezávodí, slušnost a ohleduplnost na silnicích, skvělý stav silnic (sakra proč to také tak u nás nefunguje)

- většina kempů v NDR zavírá na noc recepci i bránu a není možné se tam ubytovat

- řešit ubytování až na místě

- déšť není žádnej problém, ale sakra žádnej problém (nepromoky nepotřebujeme)

- jóóó navigace - haleluja (hodně usnadňuje cestu – vidím dopředu zatáčky, křižovatky), super věc

- cesta po dálnici v NDR skvělá záležitost (po zkušenostech na našich dálnicích jsem po dálnici jet nechtěl, ale v NDR je jiný svět. Vlastně bylo chybou do Berlína první den nejet po dálnici.)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE