Orlí hnízdo

Tak už je konečně tady první červencový víkend a před námi,snad již od ledna plánovaný a natěšený výlet na „Orlí Hnízdo“.

Orlí hnízdo
Pro jistotu měníme plán a z pouhého pátku a víkendu prodlužujeme už od čtvrtka.Srážíme se ve dvě odpoledne na dvoře pekárny v Zábřehu v tomto složení : já s GS 1200, Pavel s Peťou  na Fireblade, Vlastík a jeho Bandit 1200, Svaťa a Svaťa ml. na GS 1200, Kulda a Vlasta s jejich Varanem 1000, Kamil s funglovkou Ninjou 600, Zdeněk a Kawa 650.
Po „diplomatické“ půlhodince dojíždí Stanley na svém krasavci Fazeru 1000 a Franta na své Suzuki 750 Katana.
S některými se vidíme navzájem poprvé a tak po krátkém seznámení a několika vyřčenými pravidly na cestu usedáme na stroje a vyrážíme směr Jižní Čechy. Volba trasy přes Lanškroun po okreskách nebyla nejšťastnější. Hustý provoz, traktory a hlavně vzájemná neznalost nás po pár kilometrech roztrhla do dvou skupin a ani po „seštosování“ před Svitavami to nebylo o nic lepší. Nicméně v Havlíčkově Brodě se všichni srážíme na pumpě a chvíli oddechujeme a popíjíme kafe. Počasí super, jen sem tam pár kapek a zase hřejivé sluníčko.Byl jsem dost poplašený z varování ČHMÚ na dnešní den a ležel celý týden na satelitu a zjišťoval co a kde nás potká. Zbytečně. Po několika kilometrech ( metrech ) se opět my tři s Pavlem a Kuldou nezodpovědně ztrácíme a pálíme směr České Budějovice, kde zastavujeme a předpokládáme příjezd a přestávku hlavního pelotonu.Kupujeme na zítra rakouské dálniční známky a čekáme a čekáme. Čekání si krátíme obdivováním krásného Harleye z roku 1942. Nám dnes již neznámá technika jízdy s takovýmto skvostem by nám „mladším“ ani nedovolila na této motorce odjet.
Majitel oprávněně opojen pýchou nad svým obdivovaným strojem málem zapomněl zaplatit natankovaný benzin. Po asi hodině a půl volám Svaťovi a ten mě již odpovídá z kempu Zlatá Koruna – cíle dnešního dne – kam se dostali pomocí jeho navigace, aniž by nás míjeli u pumpy.
Dorážíme za ostatními a popravdě řečeno jsme příjemně překvapeni kvalitou a úrovní kempu.Krásné údolí Vltavy, pravý vodácký kemp s pohostinností i pro motorkáře.Rozebíráme si mezi sebe čtyři nové zděné chatky, každá pro čtyři nocležníky po 500,-Kč za chatku a noc. Čisťoučko,útulno. Motorky parkujeme v klidu přímo mezi chatkami, a to i přesto, že nám majitel nabízí uzamčení ve dvoře. Jídlo,pivíčko, doutníček, hudba, no prostě Ráj. ( Jirko ne ten tvůj bývalý,ale Eden ) Stanley vzpomíná na své muzikantské začátky a bubnuje a bubnuje na přání až skoro do rána.
Ráno bylo na každém vidět, kdo kolik včera strávil nebo nestrávil,trocha hygieny a kolem půl desáté jsme už byli téměř všichni zase OK. Doráží Zbyněk s přítelkyní a tranzitem, který nás od této chvíle na našich cestách doprovázel a my využívali jeho nákladový prostor pro naše pohodlí. Nejezdí na motorce a chtěl jet s námi, tak proč ne ? Já musel na jedenáct do Budějic pro Aleše s Kristýnou na Banditu 650 , kteří se k nám přidávají až dnes v pátek po cestě z Kladna. Jedna parta si jela zkrátit čekání na Kladeňáky na Hlubokou a druhá se ještě probírala z mrákot v kempu. Tak jako tak jsme se plánovaně opět srazili v motorestu těsně před hranicí s Rakouskem. V klidu obědváme,dokupujeme pití a ostatní dálniční známky a pomalu se chystáme pokračovat do cíle dnešního dne,a to horského statku v Donnersbachwaldu.
Musím konstatovat,že od čtvrteční večerní rozpravy u piva držíme jízdní formaci, kterou by nám i Wehrmacht záviděl. Samozřejmě až na několik výjimek. Jede nás už deset motorek. Nevím zda to u některých bylo ze smyslu pro disciplínu nebo ze strachu, že zabloudí, ale hlavně to fungovalo.
Po jedné zastávce na dálničním odpočívadle a chvilce na benzince v Liezenu, dorážíme v pohodě na statek v Donnersbachwaldu. Tady už na nás čeká Jarda se svojí Jamaha Thunderace. Krátké přivítání s paní domácí a už všechny táhnu do hospody u vleku. Pravda je to pěšky kousek z ruky, ale celkem to všichni se „zaťatými“ zuby v klidu zvládáme. Věčeře, pivko a hlavně sranda a sranda s obsluhujícím panem Wilsnem, který chudák nemá samo o ničem ani páru. Večer doma na statku ještě nějaké to pivko a šnaps s paní domácí a šup do kanafasu. Píšu doma, protože pohoda a přijetí domácími je skutečně jako doma. Jezdím sem strašně rád. Cena letos byla 19 euro za osobu a noc se snídaní. Loni a v zimě jsme platili jen 15, ale tentokrát byla součástí ceny Sommerkarte,kterou je možno využívat na všechny turistické cíle a například vjezdy na placené horské silnice v této spolkové zemi. Například jen při výletu na Dachstein se šetří 30 euro za osobu.
My jsme však měli cíl v Německu,a tak jsme bohužel těchto výhod nevyužili.
Ráno po snídani skládající se z části z domácích výrobků statku, jsme se vypravili na hlavní cíl tohoto výletu, a to Hitlerovo Orlí hnízdo na hoře Kehlstein u Berchtesgadenu. Cestu z Donnersbachwaldu do Berchtesgadenu vybral Jarda a musím uznat, že byla super plná pěkných a širokých silnic s neustále zatáčkovitým stoupáním a klesáním, kdy nemusíš mít strach, jaké překvapení Tě čeká v zatáčce nebo za ní.
Přechodu do Německa jsme si prakticky nevšimli a vychutnali si krásné stoupání na placené parkoviště na Obersalzbergu. Nebylo skoro kde zaparkovat, všude plno. Po chvilce dorazil i Zbyněk s tranzitem a většina se převlékla do turist hader. Kousek od parkoviště je zastávka autobusu, který je jediný dopravní prostředek jenž Vás dopraví k výtahu. Pokud ovšem nechcete jít pěšky jako Pavel, Petr, Kamil, Zbyněk a jeho drahá polovička. Dle info řidiče autobusu trvá cesta nahoru na horu Kehlstein pěšky dvě a půl hodiny. Ostatní kupují lístek za 15 euro platný na bus a výtah tam i zpět. Stoupáme autobusem úzkou cestou s překrásným výhledem na údolí. Čajovnu,jak se původně stavba jmenovala a cestu k výtahu nechal postavit Martin Borman Hitlerovi k padesátým narozeninám.Vybudování obou stavitelských děl trvalo jen neuvěřitelných třináct měsíců.
Po vystoupení z autobusu si určujeme čas odjezdu dolů, který je nám vyznačen na lístek a pokračujeme dlouhou chodbou do nitra hory k výtahu. Výtah nás poměrně svižně dopravuje více než 120 metrů až přímo do hnízda. Rozcházíme se každý jiným směrem kochat se překrásným výhledem. Já si užívám výhledu dvojnásob, neboť jsem zde byl před měsícem jako účastník synova školního zájezdu, taky abych si vše dopředu omrknul. Tenkrát byla taková mlha, e nebylo vidět na patnáct metrů, takže jsem si pamatoval pouze gulasch suppe.
Dnes ovšem máme počasíčko, tak fotíme a fotíme.
Všude okolo domu jsou stoly plné hostů a nezřídka slyšíme češtinu.  Příjemným překvapením je pro nás sympatická a velice pohledná servírka – sousedka - Slovenka. Dáváme si menu dne – vepřo-jednobavorskéknedlo-zelo za 9 euro, pivko a výborný jablečný koláč s kávou. No prostě lahoda. Za hodinu a čtvrt doráží Pavel s Peťou s komentářem : „dvě a půl hodiny je počítáno na obtloustlého Bavoráka“ a asi má pravdu.
Na večer máme objednáno u paní domácí na statku grilování, takže stanovujeme odjezd zpátky na čtvrtou hodinu odpolední. Ovšem tady už to pěším turistům nevyšlo a my čekáme půldruhé hodiny navíc. Volám paní domácí, ať na nás nečeká, že přijedeme později a vyrážíme ještě k horskému jezeru Altersee.Tady se nás naprostá většina vrhá do křišťálově čisté vody. Na břehu zůstali jen Nevodomilové, já mezi nimi se svojí čerstvě vyléčenou chřipkou. Už se těším na příště. Začíná se pomalu smrákat a na statek je to tak 90 km, podle některých navigací i 170 km, ale těm už přestáváme věřit. Na statek se jelo prý celkem svižně, já to nevím, protože v poslední skupině přemlouvám Svaťovu navigaci, aby si už konečně přestala z nás dělat p…l.
Na statek dojíždíme už skoro za tmy,doma nikdo, všichni na koncertě ve vsi. Všechno máme ale nachystáno na grilování, a tak všichni jednohlasně pověřujeme přípravou Pavla, který se kajícně chopí díla.
Baštíme, popíjíme,pokuřujeme a kecáme. Je nám dobře. Ráno snídaně trvá chvilku déle, nechce se nám ještě balit. O den déle se rozhodli pobejt Vlastik se Zdeňkem a Aleš s Kristýnou. My ostatní balíme a vyrážíme směrem k tej našej Moravěnce. V Budějkách se loučíme s Jardou a jeho Jamahou a pokračujeme v disciplinované formaci až do Havlíčkova Brodu. Tady se nám plaší koně. Naposledy se vidíme ještě v Moravské Třebové a odtud je to už jen kousek….Tak už se těším na příště.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 31x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist