Odvrácená strana Šumavy – Bavorský Les

Před nějakými 30 - 35 lety jsem prožíval každé jarní prázdniny ve Filipově Huti na Šumavě. Tehdy jsem si vůbec nemyslel, že bych někdy mohl mít šanci podívat se za obzor – do Západního Německa, které se dalo tušit za šedomodrou siluetou Roklanu a Luzného, které bylo tak blízko a zároveň tak daleko... Tento článek si nedělá nárok být plnohodnotným cestopisem, ale spíše tipem na krásnou trasu na výlet, máme tu konečně zase jaro...

Odvrácená strana Šumavy – Bavorský Les

Kapitoly článku

Nabízím asi stodvacetikilometrový výlet po bavorské straně Šumavy, při kterém nás čekají krásné silnice vedoucí hlubokými lesy, údolími, po úbočích hor s monumentálními výhledy, kolem nejvyšší hory Šumavy a Bavorského Lesa – Velkého Javoru (Grosser Arber), malebnými městečky i korunami stromů.
Výchozím bodem naší cesty jsou Všeruby. Je zde možnost (a doporučuji) posezení a občerstvení před cestou v Penzionu Všeruby, který je k nám motorkářům více než přívětivý. Příjezd do této hraniční obce z vnitrozemí vede Všerubským průsmykem, takže lovci průsmyků si mohou udělat další zářez na pažbě. Pravda, do Stelvia to má hooodně daleko...
Po posilnění pokračujeme přes místní hraniční přechod a dále už Bavorskem po silnici 2140 na Eschlkam. Samotné městečko mineme a odbočíme na hlavní silnici 2154 doleva směrem na Neukirchen beim Heiligen Blut. Krásná přehledná silnice s příjemnými zatáčkami vede zvlněnou otevřenou krajinou, po levici a postupně i před námi vyvstává masiv Bavorského Lesa.
Po průjezdu Kolmsteinem silnice začíná stoupat lesem. Po překonání prvního výraznějšího převýšení a výjezdu z lesa se nám otevírá úžasný výhled do údolí říčky Weisser Regen a města Lam, spočívajícího v náruči hor v pozadí. Tady stojí za to přibrzdit/zastavit a pokochat se...
Bohužel, fotek z této trasy moc nemám, laskavému čtenáři tedy tímto s omluvou dopřávám moment překvapení...
Silnice se spouští do údolí. Za obcí Engelshutt se nabízí možnost volby – buď doleva přes centrum městečka Lam, nebo rovně a Lam tak minout. Ať tak či onak, v obou případech pak pokračujeme doleva, stále po silnici 2154 údolím řeky Weisser Regen.
Před Lohbergem silnice opět začíná stoupat a kroutit se. Městečko Lohberg necháváme po levé straně, noříme se do lesa a stále stoupáme. Lesem vyjedeme až na hřeben a ocitáme se v nadmořské výšce kolem 1000 m.
Po zhruba 7 km jízdy od Lohbergu následuje povinná zastávka na parkovišti a výstup pár desítek schodů na kamennou vyhlídku Hindenburgkanzel. Výhled, který se nám tu otevírá, opět stojí za to.
Po kochání pokračujeme dál a to už se blížíme k Velkému Javoru, který se majestátně tyčí po naší pravé straně a tak trochu se vymyká všemu, nač jsme z naší Šumavy zvyklí. Je to prostě opravdu hora, žádný zalesněný kopeček.
Silnice 2154 se serpentinami spouští do údolí a cobydup jsme v Železné Rudě, pardon, stále jsme v Německu, takže správně Bayerisch Eisenstein. Pokud nás to už nebaví, nebo nemáme víc času, můžeme to zalomit po hlavní silnici č. 11/E53 doleva a přes hraniční přechod se vrátit zpět do Česka. Já ale doporučuji pokračovat Bavorskem, to hlavní nás teprve čeká...
Takže po E53 doprava a máme tu parádní svezení až do Zwieselu, tedy pokud se nám podaří vystihnout čas, kdy je na této dopravní tepně minimální provoz. Přiznávám, že nevím, kdy to je... U Zwieselu E53 opouštíme a po 2132 pokračujeme směrem na Frauenau, tentokrát nám dělá společnost říčka Kleiner Regen.
Silnice nás vede opět údolími, lesy, vesnicemi, pořád je na co se dívat. V městečku Spiegelau silnici 2132 opouštíme, na jediném zdejším kruhovém objezdu odbočujeme doleva a vjíždíme přímo do Národního parku Bavorský Les. Po levé straně máme Grosser Rachel, který žádnou hvězdu na čele nemá, česky se ten kopec jmenuje Roklan. Ano, je to ten můj bájný Roklan, jehož zvláštní siluetu mám navždy uloženou ve vzpomínkách z dětství. Teď ho tedy vidím z té druhé strany...
Krásná silnice (mohlo by se zdát, že toto slovní spojení používám příliš často, ale výstižnější vyjádření hledám těžko) se klikatí ještě krásnějšími lesy. Asi po 10 km jízdy nás uprostřed lesů překvapí cosi jako brána přes silnici. Právě jsme totiž dorazili na zajímavé místo v srdci národního parku. Zde, poblíž Neuschönau, se nachází stezka korunami stromů Baumwipfelpfad Bayerischer Wald. O této atrakci už bylo zde na Motorkáři.cz psáno několikrát. Za sebe jen mohu říct, že neobvyklá procházka vyššími patry lesa je opravdu jedinečná záležitost a vřele doporučuji. Nebudu zde popisovat své pocity, je potřeba si to zažít vlastními smysly. Mnohé ostatně napoví fotky (a nejen ty mé, spousta jich je vložena i do Google map). Jen bych rád složil poklonu konstruktérům, je to opravdu unikátní stavba. Podobnou (řekl bych, že se jedná dokonce o zcela totožný konstrukční systém) najdeme i na české straně poblíž Lipna, je sice kratší a má menší hlavní vyhlídkovou věž, ale zato má tobogan.

 


Pár tipů pro motorkáře. Parkování pro motocykly je zdarma, vyhrazené malé parkoviště se nachází nalevo od silnice u hlavního parkoviště. Po průjezdu bránou (ve skutečnosti je to krytá lávka vedoucí od hlavního parkoviště ke vstupu na stezku) se dáme jedinou odbočkou doleva. Parkoviště pro moto bohužel nemá zpevněnou plochu, ale povaluje se tu dost kousků různých prkýnek na podložení bočního stojanu. Pro uložení helem a bund jsou k dispozici uzamykatelné skříňky v dřevěné garáži vedle hlavního parkingu. Pro uzamčení skříňky je potřeba jednoeurová mince. Když nemám, použiju naši pětikačku, na tu to funguje taky :-). Pozor, ta garáž se po skončení provozní doby stezky zamyká!
Jinak je dobré si na stezku vyhradit aspoň dvě hodiny času, v klidu si ji projít, vylézt na věž, dát kávu nebo něco malého na zub – možností občerstvení je zde několik. V přilehlém lese se nachází lesní zoopark, prohlídkový okruh má několik kilometrů, ale v motooblečení a motobotech se nám do pěší turistiky moc nechce. Tak tedy aspoň kousek, k zubrům evropským...


Tak hotovo? Užili jsme si to? Myslím, že ano, takže můžeme jet dál. Čeká nás epilog naší cesty odvrácenou stranou Šumavy.
V obci Mauth odbočíme nejdřív na hlavní doprava a pak hned doleva na 2130 směr Philippsreut. Po pěti kilometrech jízdy se nám v obci Mitterfirmiansreut (fuj, to by si člověk jazyk zlomil...) otevírá poslední nádherný výhled vlevo, jakoby na rozloučenou. Anebo možná na přivítanou, protože tentokrát už hledíme do Čech.
Pak už jen u Philippsreutu najedeme na silnici B12 doleva a po dvou kilometrech překračujeme státní hranice na přechodu Strážný. A je to.

Tato krásná trasa se dá samozřejmě projet i opačným směrem, ale mám vyzkoušené, že to není úplně ono, ty nejkrásnější scenérie pro potěchu oka se otevírají právě při jízdě směrem, který popisuji. Jezdíme s přítelkyní tuto trasu několikrát za sezónu, tak se třeba někdy potkáme na Hindenburgkanzel :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 17x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist