Nordschleife 2010
Text: danielc | Zveřejněno: 4.9.2010 | Zobrazeno: 20 047x
Viděli jste díl Top Gear, v němž se německá závodnice Sabine Schmitz pokusila projet okruh Nordschleife s Fordem Transit za 10 minut, aby Jeremimu ukázala, že jeho čas 9:59 dosažený s dieselovým Jaguarem není nic extra? Pokud ano, víte, o čem je řeč. Pokud ne, tak Nordschleife je starý okruh Nürburgring – 20,8 km, 73 zatáček, převýšení 300 m. Prostě ráj pro všechny, kdo si chtějí trochu zařádit. Osm jízd na tomhle okruhu jsem dostal předplacených jako dárek k narozeninám. Můj cílový čas byl však podstatně skromnější, než měl Jeremy. Pokud zvládnu projet okruh za 12:28, budu spokojený.
Kapitoly článku
zaznamenal: Robert, foto: Daniel
Já jsem si v rámci přípravy koupil nový foťák s optickým stabilizátorem obrazu a s HD rozlišením pro video. Nakonec z toho byla pěkná blamáž, protože jednak v HD rozlišení lze natočit pouze 8m 24s (kvůli technickému omezení na velikost souboru 2 GB, což však člověk zjistí až na poslední stránce manuálu) a jednak se ukázalo, že optický stabilizátor absolutně nezvládá vibrace mé motorky. Nakonec jsem si foťák (kvůli jiným užitečným funkcím) nechal a pár dní před odjezdem si koupil ještě kameru s elektronickým stabilizátorem obrazu (Panasonic SDR-S15).
Za Norimberkem děláme malou odbočku na Fürth, kde je obchod Louis. Daniel si kupuje novou motorkářskou bundu a konečně máme po několika návštěvách Louis štěstí a mají i správnou velikost tempomatu. Kupujeme poslední tři tempomaty, co mají v regálu, a hned je testujeme při cestě po dálnici směr Würzburg, Frankfurt, Koblenz a Trier. Nevěřili byste, jak dokáže ten malej zahnutej kousek umělý hmoty ulehčit pravé ruce.
Zato horko nám dává pořádně zabrat. Kromě tankování musíme stále častěji stavět, abychom se napili a trochu zchladili. Já osobně jsem za celou cestu vypil 4,5 litru vody. Pekelné vedro vydrží skoro celou cestu, ale jak se blížíme cíli, začínají se po obloze honit mraky. Když pak sjíždíme z dálnice na odbočce na Nürburgring, spustí se na posledních dvaceti kilometrech cesty taková průtrž mračen, že je vidět jen na pár metrů a i auta jedou maximálně padesátkou. Než se objeví místo, kde se dá bezpečně zastavit, jsme úplně durch a nepromoky už nemá cenu oblékat.
Do Nürburgu přijíždíme před pátou hodinou, ubytováváme se a čekáme, zda přestane pršet a zda trochu uschne silnice a otevřou okruh. Alespoň máme možnost si po ujetých 800 km trochu orazit. Asi po hodině už je slyšet rachot motorů a silnice je skoro suchá, takže vyrážíme otestovat okruh (a usušit mokré oblečení). Poté, co se trochu rozkoukáme, montujeme kamery a najíždíme přes mítnici na okruh.
Je to první jízda a navíc po dešti, takže jedu docela opatrně (předposraně, jak později konstatuje Daniel). A i tak si na sedmém kilometru uděláme oba výlet mimo trať. Na studijních YouTube videích nevypadala ta zatáčka tak utažená. Holt není nad osobní zkušenost.
Po sdělení prvních zážitků a postřehů vyrážíme na druhé kolo. Tentokrát jede první Daniel a musím uznat, že má trať nastudovanou o trochu lépe než já. Dostat se zítra na čas 12:28 nebude nakonec asi problém, protože už teď při druhé jízdě máme čistý čas 13 minut (měřeno od průjezdu šikanou z kuželů po vjezdu na trať do sjezdu z trati).
Při výjezdu z okruhu nás zastavují pořadatelé s tím, že na další jízdu si máme sundat kamery. Při večeři v hospodě pak přemýšlíme, zda jsou kamery úplně zakázané nebo zda je to kvůli testování nového BMW řady 5, které nás na okruhu jednou předjelo a mělo takové ty maskovací kárované samolepky na zadní části. Zítra to prostě zkusíme a uvidíme.
Příprava
Kromě již zmíněného dílu Top Gear (sedmý díl šesté série) našel Daniel na YouTube několik videí, abychom se trochu seznámili s okruhem dříve, než ho vyzkoušíme na vlastní kůži.Já jsem si v rámci přípravy koupil nový foťák s optickým stabilizátorem obrazu a s HD rozlišením pro video. Nakonec z toho byla pěkná blamáž, protože jednak v HD rozlišení lze natočit pouze 8m 24s (kvůli technickému omezení na velikost souboru 2 GB, což však člověk zjistí až na poslední stránce manuálu) a jednak se ukázalo, že optický stabilizátor absolutně nezvládá vibrace mé motorky. Nakonec jsem si foťák (kvůli jiným užitečným funkcím) nechal a pár dní před odjezdem si koupil ještě kameru s elektronickým stabilizátorem obrazu (Panasonic SDR-S15).
Den 1 – Cesta do Nürburgu a seznámení s tratí
Vyrážíme v sestavě Daniel (Suzuki Bandit 650) a já (Honda CB500) už před sedmou, abychom toho ujeli co nejvíce, než bude slibovaných 30 ºC a než se ucpou dálnice, neboť právě začíná první prázdninový víkend nejen u nás, ale i v některých spolkových zemích. Po poměrně pohodovém průjezdu Prahou to valíme po dálnici směr Plzeň, Rozvadov a Norimberk. Dálnice jsou kupodivu prakticky prázdné a to i celou cestu v Německu.Za Norimberkem děláme malou odbočku na Fürth, kde je obchod Louis. Daniel si kupuje novou motorkářskou bundu a konečně máme po několika návštěvách Louis štěstí a mají i správnou velikost tempomatu. Kupujeme poslední tři tempomaty, co mají v regálu, a hned je testujeme při cestě po dálnici směr Würzburg, Frankfurt, Koblenz a Trier. Nevěřili byste, jak dokáže ten malej zahnutej kousek umělý hmoty ulehčit pravé ruce.
Zato horko nám dává pořádně zabrat. Kromě tankování musíme stále častěji stavět, abychom se napili a trochu zchladili. Já osobně jsem za celou cestu vypil 4,5 litru vody. Pekelné vedro vydrží skoro celou cestu, ale jak se blížíme cíli, začínají se po obloze honit mraky. Když pak sjíždíme z dálnice na odbočce na Nürburgring, spustí se na posledních dvaceti kilometrech cesty taková průtrž mračen, že je vidět jen na pár metrů a i auta jedou maximálně padesátkou. Než se objeví místo, kde se dá bezpečně zastavit, jsme úplně durch a nepromoky už nemá cenu oblékat.
Je to první jízda a navíc po dešti, takže jedu docela opatrně (předposraně, jak později konstatuje Daniel). A i tak si na sedmém kilometru uděláme oba výlet mimo trať. Na studijních YouTube videích nevypadala ta zatáčka tak utažená. Holt není nad osobní zkušenost.
Po sdělení prvních zážitků a postřehů vyrážíme na druhé kolo. Tentokrát jede první Daniel a musím uznat, že má trať nastudovanou o trochu lépe než já. Dostat se zítra na čas 12:28 nebude nakonec asi problém, protože už teď při druhé jízdě máme čistý čas 13 minut (měřeno od průjezdu šikanou z kuželů po vjezdu na trať do sjezdu z trati).
Při výjezdu z okruhu nás zastavují pořadatelé s tím, že na další jízdu si máme sundat kamery. Při večeři v hospodě pak přemýšlíme, zda jsou kamery úplně zakázané nebo zda je to kvůli testování nového BMW řady 5, které nás na okruhu jednou předjelo a mělo takové ty maskovací kárované samolepky na zadní části. Zítra to prostě zkusíme a uvidíme.
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?