Naturpark Harz

Pátek 3.7.09

Praha – Chomutov – Ostrov – Schwarzenberg – Schneeberg – Zwickau – Altenburg – Zeitz – Naumburg – Freyburg – Querfurt – Mansfeld – Harzgerode 
Odjezd domluvený na pátek ráno po 8:00 se opožďuje o standardní hodinu (příště už vstávat nebudu). Škoda psát o tom, že mi Jimbo v 8:50 do telefonu oznámí, že „by se ještě rád najedl“. Slušného slova se ode mě nedočkal. Navíc, když od kuchyňského stolu čučí oknem na mojí garáž. Nicméně, v 9:15 nuluji tachometr a vyrážíme. Jimbo na SV650, Jiřík na GPZ500S a já na Multistradě 1000DS.
První úsek utíká celkem rychle, po drobném zaváhání v Chomutově najíždíme na s.č.13, směr Ostrov. Docela nás překvapila prima kvalita asfaltu v kombinaci se zatáčkami kolem Ohře. Míjíme Klášterec n. Ohří a těsně před Ostrovem odbočujeme na sever do Jáchymova a na přechod Boží dar. Už nějakou chvíli nás z výšky straší nacucané dešťové mraky. V Jáchymově Jimbo zastavuje se slovy, že se před námi blýská. Po kratší poradě na sebe navlékáme nepromoky a frčíme dál do kopce. Déšť naštěstí pořád nikde. Po přejezdu hranice svítí sluníčko, zastrašovací manévr se vydařil (ještě nikdy jsme v nepromocích nezmokli).
Svlékáme igelitové svršky a hurá dál. Odbočujeme na kozí stezky směrem na Neudorf a Crottendorf. Zanedlouho už projíždíme Schwarzenbergem. Jízda se zdá být vcelku nezáživná (později se ukáže, že to jde i jinak), poměrně hustý provoz řídne až za Cvikovem a při přejezdu nad dálnicí vedoucí do Norimberku je jasné, co že se to vlastně děje. Skopci jedou k jihu na prázdniny, zácpa je od nevidím do nevidím. Ještě že my máme severozápadní kurs. Někde cestou stavíme u Meca na kus žvance z důvodu úspory času. Nakonec se zdržujeme asi hodinu. Po parném odpoledni se navečer teplota lehce srazí, přibývají zatáčky a my hledáme kemp. Spolehlivost mojí 15 let staré mapy se ukazuje býti malá. Když jedeme směrem na Silberhütte, dojíždíme na polní cestu, před námi nové rodinné domky. 
Tak tudy asi ne. Otáčíme a naštěstí potkáváme na ulici německou rodinu, která nám po chvíli dohadování, kde že nejbližší kemp je, nabízí, ať jedeme za nimi, že mají stejnou cestu. Po několika kilometrech odbočují, přičemž papá nám ukazuje, ať jedeme ještě rovně. Po 500m už vidíme ceduli značící kemp. Hodně velká paráda. Propocení a celkem uondaní se ubytováváme za 22,5 EUR (3 lidi, 3 motorky, 1 stan). Dnes najeto 450km.
Kemp je poměrně rozlehlý, všude okolo les a prima rybník na koupání. Na louce určené pro stavbu stanů se vyskytuje již jedno vztyčené plátěné obydlí, které obývají 2 baby. To usnadňuje výběr místa, kde budeme chrápat my. 
Němky se netváří nijak nadšeně a ani není moc divu. Za chvíli se jdou koupat, my poté, co ze sebe strháme propocené motohadry míříme stejným směrem.
Komentovat řeči ohledně těch dvou bab nebudu, nicméně rozuzlení přišlo zanedlouho. Když se v rybníce otočím směrem k „našim“ Němkám, ty dvě jsou propleteny jako dvě užovky. Z hrdla se mi dere jedno slovo…..lesbičky! Bohužel, holky asi rozuměly. Vyprávění zkrátím, kousek od stanu byl postavený dřevěný altánek, kde jsme přibližně do půlnoci „hodovali“. Lahve vína, pivo, špek a sýr. Ticho noci narušuje jenom náš smích a po chvíli ještě nějaké zvuky. Zkrátka, holky nám předvedly velkolepou audio show. Byla to tečka za celým dnem vpravdě nad očekávání.

Sobota 4.7.09

Harzgerode – Hasselfelde – Braunlage – Altenau – Goslar – Clausthal-Zellerfeld – Altenau - Goslar
Ráno se probouzíme pod skorozataženou oblohou, lehce prosvítá sluníčko, vypadá to teda na den pro jízdu na motorce jako stvořený. Opět zatím nespadla ani kapka. Rychle balíme, na recepci vracíme magnetický klíč od závory do kempu a hurá do Harzu. Silnice se kroutí o poznání více, oproti včerejší jízdě v rovině. V protisměru nás míjí asi 10 starých Porscháků, přibývá motocyklistů, občas se vidí i cyklista. Po odbočení ze s.č. 242 na s.č. 498, směr Altenau, se konečně dočkáváme parádních zatáček. Rychlost mezi 60-80 km/h, perfektní asfalt, jenom přehazovat motorku ze strany na stranu. Občas nás brzdí němečtí motorkáři. Jezdí v bandách okolo 20 lidí, jezdí pomalu a nejdou rozumě předjet. Za chvíli už míjíme přehradu před Goslarem. Pohledy na okolní krajinu jsou vcelku ucházející, ale nic naplat, Alpy to nejsou. Asi i proto se horizont mého pohledu zužuje na silnici a její nejbližší okolí. Trasa je to skvělá. Po projetí Goslarem máme v plánu najít další kemp, ubytovat se a pak ještě zlehka pojezdit a nakoupit pitivo na večer. Asi 2km za Goslarem nacházíme kemp, ale nevypadá nijak oslnivě a není se v něm kde koupat. Jdeme se zeptat na recepci, kde bychom našli kemp s jezerem ke koupání. Pán nám radí jet do Bockswiese, ale tvrdí, že voda v tamním jezeře je studená a má tak 10°C. Trasa z Goslaru na Clausthal-Zellerfed je ještě lepší, spousta zatáček, do kterých je vidět. Nacházíme kemp, rychle se ubytováváme, protože to vypadá na déšť. 
Architektura kempu a jeho okolí je dost chladná, prostě Němci. Nicméně, vidíme, že tu je jezero s krásně modrozelenou barvou, to nám ale do večera neuteče. Opět sedáme na stroje a jedem do Clausthalu poobědvat. Při odjezdu to vypadá na déšť, bereme tedy pod síťky nepromoky. Při vjezdu do města se obloha vybírá a dělá se opět pařák. Jíme před supermarketem ve stínu na schodech a okukujeme kolemjdoucí. Po jídle jedeme ještě jednou po silnici č. 498 na Goslar. U přehrady stavíme na kafe v baru u silnice. Další průjezd Goslarem komplikuje uzávěra a davy lidí. Probíhá tu městská slavnost s průjezdem alegorických vozů. Kdyby nebylo takové vedro, možná bychom šli na průzkum, ale takhle…stavíme u REWE, nakupujeme večeři, pivo a víno. V kempu se převlečeme hned do plavek a šup k jezeru. Dnes najeto 180km. Cena kempu (3,3,1) činí 30 EUR.
Objevujeme, že pod hrází horního jezera je ještě jedno menší a nikdo u něj není.
Po 100m procházce lesem jsme na pidipláži s otesanými kmeny do tvaru gondol, které slouží coby lavičky. 
Místo pro náš účel jako stvořené. Teplota vody je naprosto luxusní, tipuji tak 20°C, takže dědek v nehostinném kempu za Goslarem kecal. Obloha se během podvečera vybrala do azura, já s Jimbem jsme vychrupli tři lahve vína, Jiřík namixoval asi 4 druhy piva, takže kolem půlnoci jdeme opět spát příjemně připití.

Neděle 5.7.09

Bockswiese – Seesen – Bad Grund – Clausthal-Zellerfeld – Goslar – Clausthal-Zellerfeld – Braunlage – Elend – Königshütte – Tanne – Hasselfelde – Harzgerode

Ráno se probouzíme za citelnějšího chladna než v kempu v sobotu. Jsme přece jen o pár set metrů výše. Počasí je polojasné. Balíme stan a domlouváme dnešní trasu s úmyslem ještě pojezdit po okolí, nabažit se zatáček a přiblížit se k domovu do prvního kempu tohoto výletu. Trasu na Seesen by bylo možná lepší jet opačným směrem, poněvadž jedeme serpentýny s kopce, ale co naplat. Před Bad Grunzem první jedoucí Jimbo začíná honičku s místním jezdcem na supermotardu, předjíždí pár aut, k čemuž já s Jiříkem nemáme příležitost a tak po chvíli zastavujeme, neb nevíme, zda na křižovatce někam neodbočil.
Po chvíli se Jimbo vrací a po kratší pauze pokračujeme dál. Najetou trasu mezi Clausthalem a Goslarem jedeme už v hodně rychlém tempu a je asi lepší, že už odjíždíme. Po pravdě, ti co jsme předjížděli, si asi ještě dnes klepou na čelo při pomyšlení nad Čechy na motorkách. Ale to je jejich blbost, že nevyužívají potenciál jejich silnic alespoň na 80%. Jezdí tam totiž jak s hnojem. V Clausthalu lehce po poledni stavíme v pizzerii na oběd. Je vedro a tak stinná zahrádka se studeným nealko pivem přichází vhod. Po hodince a půl pokračujeme v cestě. Z Elendu se pokoušíme dostat na kopec Brocken, ale značka po pár kilometrech hlásí zákaz vjezdu a silnice má po dlouhé době povrch jako ty v Čechách, tak to vzdáváme a pokračujeme dál. V Rothehütte Jimbo odbočuje na Tanne, což bylo následkem nedorozumění, že pojedeme rovnou do kempu, namísto abychom se ješte podívali k přehradě za Rübelandem, ale po chvíli mu je odpuštěno, protože do Tanne vede zakroucená silnice s perfektním povrchem. Pro jednostopá vozidla je to ráj. Vzhledem k tomu, že je neděle a obchody mají zavřeno, jsme odkázáni na nákup lihovin na benzínce. Bereme opět víno. Pivo nakoupíme v kempu, to již máme ověřeno. Po půlhodině dorážíme do kempu, stavíme stan na stejném místě, žel, sousedky už jsou pryč. Zbyla po nich jen slehlá tráva. Kupujeme chlazené pivo a jdeme k vodě. Po koupeli a válení u vody povečeříme v již zmíněném altánku, pak se s vínem stěhujeme na druhý břeh rybníka. Klebetíme, kterak jsme se doposud projeli a žehráme na kvalitu českých silnic. Opojeni usínáme.
Dnes najeto opět cca 180km. Kemp opět za 22,5 EUR.

Pondělí 6.7.09

Mansfeld – Querfurt – Freyburg – Naumburg – Zeitz – Altenburg – Zwickau – Schneeberg – Schwarzenberg – Ostrov – Chomutov - Praha
Probouzíme se do zataženého rána, teplota je také o několik stupňů níže než v předešlých dnech, ale na delší cestu je příjemně. Oproti situaci v pátek nám trasa ubíhá jako voda. Je o mnoho slabší provoz a tak nám připadá stejná cesta mnohem sjízdnější. Začátek prázdnin byl opravdu znát. Míjíme Freyburg, kde na kopci stojí hrad. Po jednou se nám otevře pohled na obzor posetý větrnými elektrárnami. Ač nejsem jejich zastáncem, tak tenhle pohled pod zamračenou oblohou se mi líbí moc. Zastavujeme naposledy v supermarketu na jídlo. Na parkovišti se pouštím do rozhovoru s německými důchodci. Babča říká, že se blíží déšť, dědula zase nabádá k opatrné jízdě. Po další zastávce, kdy se Jiřík přiobléká kluci odjíždí, ale Strada ne a ne chytnout. Polévá mě horko, otáčím klíčkem, zase, ale pořád nic. Nakonec chytne s plynem, ale při rychlém startu před projíždějícím autem se mi lehce zvedá přední kolo a nepříjemně se mi zavlní zadek. Zchlazuji mysl a krotím pravou ruku. Po chvíli kluky doženu a po následném tankování už zase Italka startuje napoprvé. Mrška. Čím více se přibližujeme ke Krušným horám, tím více se zatahuje. Že bychom nakonec přece jen zmokli? Ve Schneebergu už se neohlížíme na předepsaných 50 km/h, což má za následek to, že v autě se zatmavenými skly u benzínky v kufru blikne červené světlo. Prima, říkám si, teď nás tu ještě zkasírují. Švestky ale naštěstí nikde vidět nejsou. Jedeme dál, blik, fotí nás další radar, tentokrát normální, stacionární na sloupu. Úplnou grotesku z toho udělá radar třetí. Doufám, že fotí jen zepředu, jinak… Zhruba 5 km před hranicemi začíná pršet. Oblékáme nepromoky a tak nám to ani moc nevadí. Aspoň se konečně projeví jako užitečné, když je pořád vozíme s sebou. U Božího daru prší fest a sjezd s kopce v serpentýnách je hodně pomalý. U Chomutova už je déšť slabší a u Loun přestává pršet úplně. Domů dorážíme někdy po páté večer. Vyježdění, spokojení a zdraví. Najeto cca 450 km.

Závěrem, celkem jsme najeli asi 1250km. Moje náklady byly cca 4700Kč. Projel jsem 67,4l benzínu. Pro ty, kteří chtějí jet někam, kde nepotkají Čechy, Slováky, Poláky,…, jeďte do Německa. My potkali během těchto 4 dnů 4xNL, 4xDK, 1xLUX, jinak jenom Skopce. Nějaké přehnané malebnosti se na vesnicích nedočkáte, v tomto jsou Alpy na zcela jiné úrovni. Ale co naplat, když počasí nepřeje? Mějte se krásně a hodně kilometrů bez nehod.