Na motorce k Baltu, 2013

Cesta na motorce k Baltskému moři v Německu zpět Na motorce z Plzně kolem severoněmeckých jezer na studené, ale krásně písčité Baltské pláže u města Uckeritz na ostrově Usedom a zpět (Transalp XL650). Plzeň - Rakovník - Mělník - Česká Lípa - Rumburk - Budyšín - Lübbenau - Eberswalde - Pasewalk - Anklam - Uckeritz a zpět podobnou cestou, celkem 1480 km

Na motorce k Baltu, 2013

Kapitoly článku

Úvod

Na motorce z Plzně kolem severoněmeckých jezer na studené, ale krásně písčité Baltské pláže u města Uckeritz na ostrově Usedom a zpět (Transalp XL650). Plzeň - Rakovník - Mělník - Česká Lípa - Rumburk - Budyšín - Lübbenau - Eberswalde - Pasewalk - Anklam - Uckeritz a zpět podobnou cestou, celkem 1480 km

Plzeň - Svor, 232 km

Měli jsme naplánovaný asi jeden z posledních prodloužených víkendů, kdy jsme měli hlídání pro Ríšu, takže jsme mohli 4 dny využít pro sebe. Když už jsme letos byli na kole u spodního moře, proč bychom se nevypravili ještě k hornímu moři - k Baltu na motorce. V sobotu jsme se pěkně vyspali do růžova, sbalili věci, nakoupili a kolem 4 hodiny odpoledne vyrazili směrem na severní Čechy. Tedy, původně jsme chtěli vyrazit dopoledne, ale nějak to nevyšlo. Zase. To je snad nějaké prokletí, čím dříve naplánujeme start, tím později nakonec vyjedeme.

I když jsme vyrazili později, tak jsme se rozhodli až na malý úsek za Plzní jet mimo dálnici. V Rokycanech jsme tedy odbočili a dále pokračovali po těch nejvedlejších silnicích přes Radnice, Zvíkovec a Rakovník až do Slaného. Je to celkem hezké svezení, kopečky, serpentýnky, vesničky, taková pohodová jízda (tedy pokud se moc nespěchá). Ze Slaného jsme jeli do Mělníka po takové, řekl bych, standardní silnici a za Mělníkem začíná motorkářský ráj - tedy hlavně pro takové ty závodníky s "laďáky" za zadkam. Klikatá, ale velmi pěkná silnice přímo láká k vyjížďce na moto, čehož zjevně využívá množství motorkářů z širokého dalekého okolí. Co je ale pro některé rájem, může pro jiné být peklem - a těmi jsou místní kolem silnice. Co jsem slyšel, tak v těch místech je každoročně několik vážných nehod motorkářů, kterým se prý místní občas snaží "oživit jízdu" různými záludnostmi, např. vysypaným pískem nebo vylitým olejem v zatáčkách. Netuším, co je na tom pravdy, my jsme neměli laďáky a chválabohu ani žádný problém.

Po fajnovém úseku přes Kokořínsko už jsme jenom v rychlosti projeli Českou Lípou a Novým Borem do Svoru, kde bydlí Pájiny mamka se svým přítelem Martinem (a ridgbackem Agátou). Čekali nás odpoledne, kdežto my jsme přijeli až něco před devátou, takže byli trochu nervozní, ale rychle jsme to společně přepili. Po grilovaném steaku, pár panácích a několika pivech bylo vcelku jasné, že ani další den nevyrazíme tak brzy, jak jsme si původně představovali.

Svor - Ückeritz, 510 km

Vyrazili jsme samozřejmě až kolem jedenácté, ale co už. Objeli jsme Rumburk a před půl dvanáctou jsme překročili hranice Germánie. Trochu nás tlačil čas, protože jsme do kempu na břehu moře nechtěli přijet v 11 večer, tak jsem dal Garminovi volnou ruku a nastavil navigaci pro "rychlejší trasu". To v podstatě znamnená, že člověka Garmin táhne všemi prostředky k dálnici. U Bautzenu jsme proto najeli na dálnici A4 (byla skoro prázdná, takže vcelku příjemná jízda), ze které jsme ale po asi 20 km odbočili a zamířili si to zkratkou k Senftenbergu, kde jsme opět najeli na dálnici č. A13, jinak také E55. Ta se u Lübbenau spojuje s A15 a společně míří k Berlínu. Provoz povážlivě zhoustl a já jsme rozhodně neměl chuť si vychutnávat dálniční zácpy u hlavního města Německa, takže jsem na prvním sjezdu prostě uhnul a navigaci jsem pár kilometrů využíval pouze jako kompas - směr východ. Garmin se mohl zbláznit, ale brzy to pochopil a přepočítal trasu. Projeli jsme asi nejhezčí úsek cesty přes Grünheide, Straussberg a Eberswalde. Vedlejší silnice, sice užší, ale s poměrně solidním povrchem (pro Transalpa je solidní povrch i to, co "silničkářům" možná už moc vyhovovat nebude), krásné prostředí s množstvím jezer  a naprosto minimální provoz. Prostě fantazie. Bohužel nás trochu tlačil čas, takže jsem dál neexperimentoval a u Eberswalde jsme opět najeli na dálnici A11 směrem na Szczecin, ze které jsme po asi 40 km odbočili na A20, po které jsme jeli až do Pasewalku, kde jsme uhnuli z dálnice směrem na Anklam - před námi bylo posledních cca 80 km na ostrov Usedom. Na dálnici nám trochu zapršelo, což bylo nepříjemné, protože se mi promočily boty. Za Pasewalkem ale frontální porucha pominula a my jsme poměrně svižným tempem dojeli do Anklamu a pak dále na ostrovy u Baltského moře.

Přijížděli jsme v neděli večer, což se ukázalo jako docela rozumné. Jedná se totiž o hodně turistickou oblast, mnohem více, než jsem si myslel. V neděli se ale dovolenkáři vraceli, takže proti nám sice jelo docela hodně aut, ale v našem směru bylo relativně prázdno. Neměl jsem úplně jasno, kam zamíříme - původně jsem chtěl přijet dříve a po ostrovech se trochu porozhlédnout. Nicméně bylo docela pozdě, takže jsme zamířili k prvnímu kempu na pobřeží - Camping Am Strand ve vesnici Ückeriz. Kolem deváté jsme vyřídili registraci, postavili stan, vysprchovali se a vyrazili na pivo.

Ückeritz - Löcknitz, 124 km

Večer jsme toho už moc nestihli, ale rozhodli jsme se si to na plážích Baltu malinko užít a vyrazit až někdy odpoledne. Kemp možná není to správné slovo pro zařízení, ve kterém jsme byli, spíš to totiž připomínalo malé městečko. Kemp se totiž táhne podél pláže do dálky asi 4 km a jeho součástí je několik stanových a karavanových stanovišť, restaurace, obchody (potraviny, zelenina, knihy, suvenýry, ...), půjčovny kol, sociální zařízení a tak dále. A přímo na pláži jsou kromě bufetů samozřejmě i půjčovny plážových košů, tak typických pro Balt.

Ráno jsme zašli zašli na snídani do bufetu hned u našeho stanoviště - snídaňové menu nebylo drahé a docela jsme se po hladovém večeru (už jsme nic nestihli) nadlábli. Pak jsme se šli trochu odrelaxovat a projít po pláži ... no, tedy spíš posedět na břehu moře s pivem.

 

Asi by bylo dobré se zmínit o dvou věcech. Tak za prvé - ceny. V této části Německa je dost levno a dokonce i točené pivo lze koupit pod 2 EUR (třeba v Rakousku se pod 3 EUR nedostanete), pokud v hospodě koupíte Dosenbier (plechovku) nebo flašku, bez problémů se dostanete na 1.5 EUR. Jídlo se dá koupit od 6 EUR (samozřejmě i za 12) a samotný kemp také byl docela levný, za 2 lidi a stan se vč. poplatku úřadu platí 16 EUR, což je rozhodně méně než v Chorvatsku u moře. Je ale potřeba říct, že zde zbyl takový podivný relikt, se kterým jsem se nejčastěji setkal v post-socialistických zemích - platí se za každou prkotinu kolem. Takže za sprchu 1 EUR (s ohledem na to, že na pláži ani nikde jinde žádné jiné sprchy nejsou je to dost - v Chorvatsku byly sprchy zadarmo a na každém rohu), za plážový koš 2 EUR na hodinu (!) a tak dále. Takže jsem měl pocit, že EURo k EURu a po týdenním pobytu by se člověk nestačil divit.

Druhá věc je pláž, moře a teplota. Takže pláž je naprosto dokonalá. Jemný písek přímo vybízí k volejbalu, běhání nebo děti ke stavění hradů. S teplotou je to ale trochu horší. Pár dní než jsme přijeli tam prý byly také tropické teploty, ale obávám se, že oblačné počasí s chladným větrem je pro tento přímořský kout mnohem typičtější. Tak, proto také ty plážové koše, že. Takže na nějaké celodenní vylehávání a škvaření se u moře to opravdu není, ale vykoupat se bez problémů dá dokonce i když se zatáhne :-) Žádný termál to sice není, ale jde to. Co se vody týče, tak je sice relativně čistá, ale samozřejmě trochu kalnější než na kamenitých plážích v Chorvatsku, ale to je asi daň za písečnou pláž. A kromě toho jsou v na některých místech chaluhy.

 


Pokud Baltské moře příliš nevybízí k celodennímu opékání se na pláži, tak je to místo jako stvořené pro aktivní dovolenou. V písku na pláži by se kromě tradičního volejbalu (hřiště tam jsou připravené) asi dalo provádět spoustu dalších aktivit. Ale hlavně - celá oblast je v podstatě placka.  A tato placka je navíc protkaná cyklostezkami a půjčovnami bicyklů, takže ať už na vlastním nebo na půjčeném je skoro jako stvořená pro výlety na kole. A po kole samozřejmě pivo - pěkně na pláži, s výhledem na moře. Tak to je scénář, který si docela dobře dovedu představit. Co se kola týče, je ale zde jedna záludnost  - vítr. Bude tam zřejmě foukat docela často a docela hodně, takže je potřeba se na tuto nepříjemnost minimálně psychicky připravit.

Mysleli jsme, že si k obědu dáme něco "rybího", ale po srovnání cen a porcí v místní rybí-restauraci to tak nějak zase vyhrál kebab. Po obědě jsem se šel vykoupat do moře, Pájina se osrabila a byť již s plavkami na sobě do vody nešla. Pak už jsme sbalili stan a vyrazili.

Naším cílem bylo dojet co nejdále na jih, abychom si zkrátili zítřejší návratovou cestu. Myslel jsem, že se ještě projedeme podél pobřeží a pokocháme se pohledem na moře, takže jsme z Ückeritzu vyrazili podél pobřeží na druhou stranu, směrem na Wolgast. Tak to byl omyl. Cesta vede přes výletní vesnice a městečka, která jsou plné kavárniček, promenád, obchůdků se suvenýry a placenými parkovišti. K moři jako takovému se v těchto místech na moto dostat moc nedá - na to bychom asi potřebovali více času a zajet trochu dál. Kromě toho, bylo pondělí a začali se sjíždět výletníci. Opakovala si situace z neděle, ale obráceně. Zatímco my jsme "ven" z ostrova přes Zinnowitz směrem na Wolgast jeli v podstatě sami, v protisměru jela nekonečná kolona aut. Byl jsme rád, že jedou v opačném směru a ne v našem, a rozhodli jsme se odtud co nejrychleji zmizet.

Po docela zábavných cestách (myslím z motorkářského hlediska ...) a již s minimálním provozem jsme za Wolgastem projeli Zemitzem Rubkowem do Anklamu, kde jsme se napojili na naší příjezdovku směrem na Ferdinandshof a Pasewalk. Bohužel začalo dost trochu pršet a "trochu" se postupně měnilo ve víc a víc až u Pasewalku začalo něco, co se dá nazvat průtrží. Naštěstí jsme se stihl schovat na benzínu, ale pokud jsme si myslel, že mi po cestě doschnou již docela dobře předsušené boty, tak jsem byl na omylu. Chvíli jsme zevlovali v benzíně, kam po chvíli přijel ještě jeden motorkář (lehká kožená bundička, motorka naháček ... žádná sláva do deště). Nebe nad námi i kolem nás kam oko dohlédne chytlo jednolitou, ocelově šedou barvu, ze které padaly proudy vody. Kolem sedmé hodiny jsme tedy usoudili, že je to v háji a s pomocí Garmína a jsem našel nejbližší možný kemp v Löcknitzu, asi 20 km směrem na Szczecin. Zatímco kolega, který jel do Lipska (asi 350 km) pořád postával na benzíně a moc se mu nechtělo, tak my jsme navlíkli šusťákové kombinézy a vyrazili se ubytovat.

Za necelou půlhodinu jsme byly na vrátnici, kde sice už nikdo nebyl, ale po telefonátu na číslo uvedené na dveřích majitel (nebo zaměstnanec, já nevím) během chvíle přijel a ubytoval nás. Óooo jaký rozdíl oproti Maďarsku!!! Dešti jsme tak nějak ujeli, protože už po cestě postupně přestávalo pršet a stan jsme stavěli relativně "za sucha" (tedy, nepršelo na nás). V kempu jsme byli skoro sami, až na několik zalezlých karavanistů a dva Poláky na kole s bagáží, kteří přijeli chvíli po nás, takže jsme si mokré hadry v klidu rozvěsili ve sprchách. Věci ale byly docela ok, šusťáková souprava fungovala. Akorát já jsem měl promočené boty a Pájina (kožené) rukavice, které se daly ždímat a trochu pustili barvičku, takže měla ruce jako botu a nachytala mě na to, že je čerstvě natřená lavička.

Postavili jsme tedy stan, vysprchovali se, zašli do blízké hospody na pivo a hurá do spacáků - zítra nás čekalo něco přes 600 km, možná v dešti.

Löcknitz - Plzeň, 612 km

Samozřejmě, že přes noc ve sprchách mi boty neuschly a Pájině rukavky jakbysmet. S rukavicema se nic dělat nedá, ale ty boty budu muset časem pořešit. Ráno drobně pocmrndávalo, ale oproti slejváku minulého dne to bylo téměř slunečné počasí. Neměli jsme nic k jídlu, tak jsme se umyli, sbalili prochcaný stan a hurá na cestu. Chvílemi jsme tuším jeli i po panelce, což našemu Transalpu zas tak moc nevadilo, ale trnul jsem, u které kopky hnoje vyjedeme. Naštěstí jsme se menší oklikou po těch nejvedlejšejších silnicích u Gramzowa dostali zpět na naší trasu. Odtud jsme stejnou trasou jako při cestě tam pokračovali přes Eberswalde a Strausberg na Storkow, čímž jsme se opět úspěšně vyhnuli Berlínu. Sice postupně přestalo pršet, trochu mě ale štvalo, že jsme nemohli narazit na žádné pěkné místo, kde bychom si dali něco ke snídani. Měl jsem už dost hlad. Kolem desáté jsme konečně našli sympatickou pekárničku s venkovní zahrádkou, kde jsme si dopřáli luxusní snídaňové menu (ano v pekárně - obložené chleby, kafíčko a něco sladkého na závěr). Tím se mi hodně vylepšila nálada, hned se mi jelo lépe.

Za Storkowem jsme objeli místo s poetickým názvem Kockot a napojili se na dálnici A13, tedy naší starou známou E55. Měli jsme toho před sebou hodně, takže jsme nastavil nejkratší trasu (nikoliv nejrychlejší - to bychom zřejmě jeli docela velkou oklikou, jen abychom se zuby nehty drželi dálnice) a plně se svěřil do rukou Garmina. Na rozdíl od cesty tam jsme u Lübbenau místo na Senftenberg zatočili na Cottbus u kterého jsme se oddělili od dálnice a přes Spremberg a Hoyerswerda, přes území jezer, jsme dojeli k Bautzenu, kde jsme se opět napojili na naši původní trasu. Jeli jsme po poměrně hodně vedlejších silnicích, sem tam dokonce i trochu záplatovaných, ale byl absolutně minimální provoz a já jsem si to děsně užíval. Rovinky, zatáčky, lesíky, prostě paráda. V Hoyerswerdě jsme měli docela kliku -  zastavili jsme se na pivo (já tedy nealko) a dobře jsme udělali, protože se přes nás právě přehnala docela prudká dešťová přeháňka. Takže tu jsme v klidu přečkali s půllitrem pod střechou a pokračovali, když zmizela za obzorem.

Počasí bylo vůbec takové zvláštní, chvíli se zdálo, že snad vykoukne i sluníčko a pak se zase přihnal nějaký černočerný mrak, že jsme se báli abychom nedostali dalšího plaváka. Z Bautzenu už to je jenom nějakých 40-50 km do Svoru, kam jsme dojeli kolem 5 hodiny odpoledne. Zastavili jsme se ve Svoru u Pájiny mámy na kafe a něco na zub - tentokrát už žádná kalba, kafíčko, výborný těstovinový salát (tedy když přehlídnu ty fazole) a zpět do sedel.

Zpět jsme jeli stejnou cestou přes Českou Lípu, Mělník a Velvary až do Slaného. Nechtěl jsme jet přes Rakovník, protože to je opravdu hodně vyhlídková jízda a my jsme zase nechtěli přijet v jedenáct večer. Garmin problém vyřešil za mě a ve Slaném nás uhnul doprava směrem na Řevničov, Jesenici a dále pak přes Kralovice a Kaznějov do Plzně. Asi to bylo i dílem náhody, že nebyl moc provoz, ale byla to docela příjemná jízda, která pěkně odsejpala. Před půl desátou jsme byli v Plzni a ukončili jsme náš Baltský výlet.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.81
Známkováno: 21x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist