Mödlareuth -Muzeum dějin rozdělení Německa

O letošní dovolené jsem nedělal nic jiného než jezdil na své moto kam se dalo.....

Mödlareuth -Muzeum dějin rozdělení Německa

Kapitoly článku

O letošní dovolené jsem nedělal nic jiného než jezdil na své moto kam se dalo.....
Jedním z cílů se stala malá Německá vesnička Mödlareuth, říkáte si co je na malé vesniče? Hezky popořadě.
Ráno si dávám sraz s kamarádem Láďou, scházíme se v 10:00 u Lidlu v Řepích. Po krátké diskuzi kudy kam, vyrážíme směr K.Vary. Od rána je velmi nejisté počasí, z Prahy to bereme po Karlovarské dálnici, dá li se ten kousek tak nazvat. Po nějakých 30kilometrech jsme na staré silnici a uháníme vstříc dálkám, před Petrohradem ná zkrápí první přeháňka - provazy vody.... Naštěstí je nedaleko benzinka, tady se schováváme než to přejde, čekání si krátíme debatou o motorkách a vším s nimy spojeným. Za necelou hoďku je po dešti a my můžeme vyrazit. Do Varů již přijíždíme suchou pneumatikou, zkoušíme na benzince koupit eura, ale marně. Obsluha nás posílá do centra Varů kam se nám nechce zajíždět, zkusíme štěstí někde jinde, ale v blízkosti nákupních center se prostě směnárna nenachází. Jedeme tedy dál do Chebu, jsme zde stejně úspěšní (vietnamci mají nehorázný kurz).
Otáčíme to v Chebu směrem na Aš, silnice je pěkná tak akorát stavěná našemu tempu. V Aši tankujeme, směnárna nikde - musíme si vystačit s tím co máme již vyměněné z Prahy.
Přejíždíme státní hranici, pokračujeme na Selb kde najíždíme na dálnici A93, po které mažeme nějakých 30km, měníme na A72, ale po té jen 5km. Síždíme na Töpen a v něm nacházíme odbodčku k našemu cíli Mödlaretuh.
Za pár okamžiků již parkujeme naše motorky na parkovišti. Bohužel jsme mezitím dojeli značnou nízkou a nic dobrého věštící oblačnost.


A čím, že je  Mödlaretuh tak zajímavý? Američané jí řikali "Little Berlin" tato vesnice se nakonci západního světa stala stejně jako její velký bratr symbolem rozdělení Německa. Stála zde nechvalně známá zeď, na jedné straně byla zakázaná zóna, na druhé nával návštěvníků. Bylo tady dokonce zakázáno mávat z východu na západ.
Po 2.sv.válce bylo německo rozděleno do 4 okupačních zón, jejichž hranice se převážně kryly se starými zemskými hranicemi z roku 1937. Území nalevo od Tannbachu bylo americkou  a napravo sovětskou zónou, tady se dostáváme k jádru věci. Vesnicí Mödlaretuh odjakživa procházela zemská hranice.
Muselo se tedy stát to, že při rozdělení německa na západní-východní, došlo k rozdělení vesnice.
Od rozdělení patřila část Mödlaretuh SRN a další NDR. Postupem času zde vznikl nejdříve jen kontrolní pruh podél hranice, později 5km pásmo uzávěry a nakonec zde byla vystavěna zeď.
Toť trochu pohnuté historie této vesničky, cílem naší cesty je Německo-Německé muzeum, které zde po pádu komunismu vzniklo. Jsou zde venkovní expozice v podobě, zachovalé zdi, strážních věží, bunkrů dále různých silničních, vodních zábran.

Tyto měly znesnadnit NARUŠITELI nelegální překročení hranice. Kromě venkovních expozice je k vidění garáž kde jsou různá vozidla osobní-nákladní používaná pohraničními hlídkami obou stran NSR-US ARMY/NDR, je tady i vrtulník a několik motocyklů. Vše ve velmi pěkném stavu. Stěny garáže jsou vyzdobeny autentickými silničnímy a jinými značkami z dob před 11/1989.
Po prohlídce vozidel přecházíme k expozici, která mapuje hranici od doby před 2.sv.válkou až po rok 1989. Jsou k vidění uniformy, nesčetné množství fotografií, různé schématické modely železné opony.


Je zde i autentický demarkační kámen se znakem NDR. Nechybí fotografie z nepovedených pokusů o překročení hranice. A mnoho mnoho dalšího zajímavého k tématu. V kinosále shlédneme dokument, bohužel v angličtině. Je škoda, že je zde většina popisků pouze v němčině.
Během celé prohlíkdy se strhla apokalypsa v podobě nekončící bouřky, muzeu jsme věnovali 2 hodiny s tím, že snad přestane pršet. Opak je pravdou nepřestalo ani náhodou.
Nedá se nic dělat, úprkem k zaprkovaným motorkám se loučíme s muzeem. Oblékáme se a vyrážíme, nejdřív ještě musíme přinutit ke spolupráci s klíčkem imobilizér, asi trochu navlhnul. Daří se a vyrážíme pomalým tempem v dešti zpět do Čech.
Do Aše se vracíme stejnou cestou, jen mnohem pomalejším tempem díky dešti. Když konečně vyjíždíme z deště jsme nedaleko Aše. Vracíme se na naše území a hledáme nějakou restauraci, hlásí se žaludek. Nalézáme pěkný pension s velmi příjemnou obsluhou a výbornou kuchyní. Nad mapou vymýšlíme trasu návratu do Prahy, líbí se nám trasa Cheb,K.Vary, Plzeň a po staré na Prahu.
Po výborné večeři oblékame celkem už suché bundy a jedeme na Cheb. Černá obloha směrem nad Vary mě nutí změnit trasu na Mariánské Lázně, už fakt nechceme znovu zmoknout. Mariánkami projíždíme a necháváme se vést GPSkou ku Plzni. Do Plzně přijíždíme po 20.hodině, tankujeme naše oře. Teď už jen zvládnout cestu na Prahu po staré silnici, která kopíruje D5. Nejedeme nijak rychle, už se díky zatažené obloze šeří a v dáli směrem nad Prahou vydíme blesky, nechceme zbytečně bouřku dojet. Jedeme klidným tempem až do Rudné u Prahy, tady se loučíme a každý jedeme svým směrem domů. Mě osobně se povedlo dojet domu suchou nohou, kamarád to ještě schytal v Průhonicích a dle vlastnich slov byl jak vodník.
I když jsme zmokli podařil se nám pěkný výlet .

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.45
Známkováno: 11x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist