Elefantentreffen 2011

Vždy jsem obdivoval lidi, kteří jezdí na Elefantentreffen a můj sen byl se tam také jednou podívat a dokázat si, že na to mám. K letošní cestě jsem se rozhodl asi čtyři dny před odjezdem kamarádů. Dojet tam, užít si sraz a zase se v pořádku vrátit domů byla obrovská výzva. Šel jsem do toho tak trochu z hecu, zaprvé jsem chtěl jednomu člověku dokázat, že si umím náležitě užívat života a také dokázat lidem z táborského vlákna, že to s nimi zvládnu, že se toho nebojím a mám na to "koule".

Elefantentreffen 2011

Kapitoly článku

Přípravy na Elefantentreffen

Odjezd byl naplánován na pátek 28.1. Výběr motorky byl jednoznačný a rozhodl jsem se pro ČZ 175/450. S přípravami jsem začal den předem, kdy se mi podařilo Čízu rozjet, ale nesvítila mi světla, takže mi s tím pomáhal Kuba z Neveklova. Práce se zadařila a potřebná světla svítila (hlavní přední a zadní obrysové), ještě jsem udělal provizorní návleky na řidítka a stroj byl připraven. Jelikož je mi věčně zima, tak jsem důkladně vybíral oblečení na cestu, kdy zvítězilo tričko, svetr, zimní bunda, spodky, vaťákové kalhoty a navrch lyžařská kombinéza. Tímto byly přípravy ukončeny a s nervozitou jsem očekával, jak bude fungovat motocykl (měl jsem na něm najeto asi 300 km a byl jsem nejdále 50 km od baráku), jestli oblečení bylo správné a jak budu zvládat řízení, protože jsem v životě nejel po sněhu.

Cesta na elefanty a zpět

Sraz byl v 8:45 v Sedlčanech na benzínce, kam se mi naštěstí podařilo dojet, protože první krizovka přišla hned za vesnicí, kdy jsem si málem rozbil držku. V Sedlčanech jsem se setkal s Kubou z Neveklova na kejvačce 250 se sajdou, Michalem na Jawě 350, Honzou Čiháků též na Jawě 350 a Kozlem na panelce 250. Po krátké rozpravě jsme vyrazili, teplota byla kolem -5°C, silnice byla namrzlá, byla mlha a většině zamrzalo plexi na helmě. První pád na sebe nenechal dlouho čekat a Michal to složil na ledu hned za Sedlčanama, naštěstí se to obešlo bez následků a byl to poslední pád výpravy. Jeli jsme po hlavní silnici na Příbram a pak jsem uhnuli na Strakonice. Mapu celé trasy můžete vidět zde. Po zastávce v Dubenci jsme pokračovali do Strakonic a na této cestě jsem měl nějvětší krizi, kdy mi byla hrozná zima na prsty u rukou a měl jsem 100 chutí to otočit a jet domů. Po příjezdu jsem zjistil, že mi málem upadlo zadní světlo a SPZtka, takže zadní světlo putovalo do batohu a SPZtku jsem připevnil na tašku, kterou jsem vezl na nosiči. Ještě se tu k nám připojil Karel na Tenerce XT 660Z, Zdenda alias Whistler na 175/356, a dva členové věhlasného Loosergangu- Jiřík alias Maštalák na Dominátorovi a Pavel Nováků na Jawě 350 alias Twin Shitu.
Cesta přes Šumavu utíkala parádně a začalo mě to i bavit. Další zastávkou byla čerpací stanice kousek před Strážným, kde jsme dotankovali, zahřáli se a najedli. Cesta Německem také utíkala dobře a byla občas okořeněná návějemi na silnici. Akorát se mi povedlo v jednom klesání přetrhnout spojku na řetězu, ale jelikož náhradní díly byly k dispozici, tak to bylo za chvíli spravené. Poté jsme dorazili do místa činu a konečně jsem mohl prohlásit, že jsem byl na Elefantech.
Vybrali jsme místo ve stráni a rozbalili tábor. Pak už zbýval čas projít se po areálu a prohlídnou si motorky. Při prohlídce některým bastlířské srdce zaplesalo a zhlédlo nějaké nápady, které by mohlo aplikovat… viď, Pavle? Viděli jsme motorky spousty druhů, velikostí, tvarů a koncepcí, některé krásné a některé parádně zbastlené a zprasené, nad některými zůstával rozum stát, posuďte sami níž ve fotogalerii. V Čechách toho člověk tolik neuvidí.
Po prohlídce jsme nakoupili dřevo a pustili se do popíjení piv a lihovin. Vcelku pěkně jsme probrali různá témata a Pavel nás potěšil ostrým řinčivým zvukem Twin shita. Docela jsem byl zklamán kulturou tohoto srazu. Čekal jsem řev motorek vyjíždějících kopec a občas nějaký omezovač, ale nic z toho se nekonalo a tak jsem asi v půl dvanácté šel spát. Moc jsem se nevyspal, protože mi byla hrozná zima a před druhou hodinou jsem to vzdal a šel jsem se přidat k Pavlovi a Maštalákovi k ohni. Kolem čtvrté se k nám přidal Michal a vydrželi jsme až do rána, a čekali jsme na východ slunce. Docela solidně jsme promrzli, protože teploty se zcela určitě pohybovaly pod -15°C.
Ráno jsme pobalili věci, vyjeli s motorkami před bránu a šli se ještě pokoukat po motorkách. Při odjezdu jsme zjistili, že ačkoliv jsme parkovali každý na jiném místě, tak já, Pavel a Whistler máme prázdné zadní pneu, doteď je nám záhadou jak je to možný, protože to už je docela divná náhoda…. Dofoukli jsme pneu a jeli jsme vstříc domovu. Bohužel mně kolo nevydrželo a zůstal jsem viset před koncem kopce u hranic u Strážnýho, navíc jsem ještě zjistil, že jsem ztratil cestou víko z kastlíku. Víko mi přivezl Maštalák a ještě s Kubou jsme vyměnili duši a pokračovali za zbytkem na benzínu u Strážného.
Zde jsme se občerstvili, dofoukli kolo a pokračovali do Strakonic, kde jsme se rozdělili. Na Sedlčany jsme jeli v 5členném složení a kromě vypálení pojistky u Honzovy 350 proběhla cesta bez problémů. V Petrovicích jsem se odtrhl od zbytku a pokračoval sám domů. Přijel jsem řádně promrzlý a byl jsem nesmírně rád, že jsem konečně doma.

Závěr

Celkově tuto akci hodnotím z mého pohledu spíše negativně, protože myslím, že to trápení po cestě a v noci a velká zima nestála za to jet na Elefanty, zvláště když se tam nic moc nedělo. Je to poměrně drahý špás, když jediné, co za to stálo, bylo očumět motorky. S určitostí mohu říct, že příště určitě nepojedu. Nechci odrazovat lidi, co by tam chtěli jet, ten sraz není pro každého, ale každý správný motorkář by to neměl vzdávat předem a vyzkoušet si to na vlastní kůži, protože je to zážitek na celý život. Splnil jsem si sen a aspoň už vím, jak mohlo být Němcům u Stalingradu. Závěrem bych chtěl poděkovat celý partě lidí, se kterou jsem tam byl za to, že mi hodně pomáhali s opravami a za to, že to bylo v rámci možností fajn.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.20
Známkováno: 54x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist