Elefantentreffen 2001

Ranní vstávání a nervozita to uz každý zná. Jediné co jsem měl ten den na mysli je, aby Jawička se sajdou, nákladem a druhým řidičem se vůbec rozjela. Celá ta "krása" totiž vážila cca 470kg. Žádné úpravy výkonu na tuto hmotnost se nekonaly. Těch 23k muselo stačit. Po naložení všeho co bylo potřeba a nebylo toho zrovna málo, jako např. plynová bomba+hořák, hodně jídla, pití /jídlo a pití vážilo 20kg/, autobaterie 55Ah!!! několik karimatek, stan, spacáky, nahradní díly, klíče, CD přehrávač, repro a subwoofer, druhé náhradní boty, oblečení, deky a izolační hmotu pod stan a to už je asi vše. Tohle vše bylo nacpáno do uložného prostoru v sajdkáře, zbytek šel do kufru na motorce a co tam nevešlo bylo "vloženo-nacpáno" mezi motorku, a také mezi nohy spolujezdci, který byl "zakuklen" v sajdě. Bohužel ten kdo neřídil, měl to tam "za trest". Minimální pohyb a výhled byl v sajdkáře deprimující. Nějaký kouř z výfuku, který díky turbulenci za motorkou šel zpět do sajdy je zanedbatelný, ale byl odporně nepříjemný.
Ráno dne 2.2.2001 celé toto "trápení" začalo. Po naložení a prvním rozjezdu to nevypadalo dobře. Při rozjezdu od domu, který je v mírném kopci začala prokluzovat spojka, ale v domění, že po zahřátí PP90 v převodovce se vše dostane "do svých mezí" bylo jen snem. Po projetí celou

Ostravou

a staním na všech křižovatkách přestala spojka totálně fungovat. Měl jsem problém se vůbec rozjet s takovým kolosem, na kterém nefunguje spojka. Cesta netrvala dlouho a stáli jsme v motobaru Bílovec. Nejaký teplý čajíček se dost hodil. Při té příležitosti se "seřídila" spojka seřízením dorazového šroubu. Po odjezdu to bylo o něco lepší, spojka neklouzala, ale také nic víc. Následovalo asi 500m jízdy a bylo vše v pr….. Odstavení, při kterém bylo demontováno pravé víko, vyměněno lanko, spojka seřízena, trvalo asi 1h. Šílena zima, sněžení, ruce od grafitové vazeliny, to bylo teda něco. Vše se však zdárně podařilo opravit a celá cesta ten den až před hranice s Německem proběhla bez jakýchkoliv závad. Celkem jsme "natočili" toho dne 550km. Musím také tímto poděkovat všem zaměstnancům benzinových pump, kteří měli pochopení pro naše rozmražování. Byli také hodně vztřícní a prohodili s náma vždy pár vět. Poslední odhodlání toho dne zkončilo u pronájmu jednoho pokoje v penzionu, z důvodů nízké teploty, která na motocyklu v zavětří byla -14`C /celkem teploučko/. Toho večera jsme nepřekvapili jen sami sebe,co vydržíme, ale i paní, která nám večer pronajímala pokoj. Při slovech: "Když jsem vás viděla, musela jsem si dát cigaretu a kávu", nás dovedla k smíchu. Fakt jsme vypadali teď den tak špatně? Následující den, když jsme se vyspali a znovu navlékli na sebe několiv vrstev oblečení a přišli k Jawičce a chtěli nastartovat, nás čekalo několik dalších malých oprav. Očištění kablíku a kloboučku od soli, výměna svíček / na které se jezdilo celou minulou sezonu /. Pak ještě otočení karburátoru o 180 stupňů a zpět /zamrzl sytič paliva a možná i plováková komora/ a mohli jsme zase vyrazit vztříc svému snu . Průjezd hraničním přechodem Strážný byl celkem v pohodě, jen si celníci nevšimli, že vůbec někdo může sedět v sajde. Jen trochu mne zarazila kontrola dokladů od motocyklu /asi nevěřili, že to má dokonce papíry/. (mapa) Po příjezdu k místu srazu jsem byl velice překvapen, na jakých strojích tam motorkáři dojeli. Žádné speciální pneu, jako na naší Jáwce /MITAS C4/, asi měl jen málokterý zarytý hard-endurista. Většina měla jen letní pneu, ti co byli zimního ježdění znalí, měli sněhové řetězy, řetízky, provazy a všelijaké úpravy na pneumatikách. Následné zaplacení vstupného /30 DM/ nám otevřelo brány do

celého údolí

, ve kterém se sraz pořádá. Až po vjezdu do areálu jsem byl spokojen s obutím motorky. "Harďácké" cross obutí se docela hodilo, poněvadž všude byl jen rozježděný a rozbředlý sníh. O místo na stanování nebylo nouze. Postavení stanu a vybalení věcí komplikovalo husté sněžení a zima. Procházka po celém "

Elefantovi

" byla jedna velká nádhera. Zimní krajina

bavorského lesa

, sníh, bručení motorů /někdy i řev/, s tímto se jednoznačně setkáte jen na tomto srazu. Je nádherné se procházet mezi stovkami zasněžených motorek a sledovat jejich majitele, kteří jsou stejně hrdí, jako já, že se sem dopravili po vlastní ose v tomto počasí a můžou prožít neopakovatelnou atmosféru zimního srazu. Není nic krásnějšího, když se motorkář v podvečer podívá a vidí stovky plápolajících ohňů, které ohřejí nejen tělo, ale i duše všech zůčastněných fandů jedné stopy. Avšak spánek a regenerace organismu na této akci je velice důležitá. To jsem zjistil při zpáteční jízdě. V neděli ráno 4.2.2001 pršelo, někde ještě sněžilo, no byla to hrůza. Oblečení, které nebylo promočené, jen provlhlé, tak totalně promoklo. Z rukavic mi tekla voda, bunda po 50km byla mokrá, v botech zima a vlhko. Celou situaci a trápení s mokrým oblečením vyřešil opět pronájem jednoho pokoje v penzionu. Sušení oblečení, teplá koupel a dobrá restaurace přišlo vhod. Aspoň jsem si během zpáteční cesty v extremním počasí sáhl na motorkařské "dno", kdy opravdu človek nemůže dál, musí zastavit a odpočinout si. V létě je to lepší, není takový mráz, sníh na silnici a do očí vám nelítá rozprášená voda se solí z kolem jedoucích automobilů. Spánek v teple a pořádné posteli penzionu mi byl odměnou tohoto studeného deštivého dne. V pondělí ráno , po ranním probuzení a "osedlání" Jáwky jsme byli překvapeni krásným počasím, které nás provázelo skoro celou zpáteční cestou. V ten den jsme to domů měli "jen" nějakých 550 km. Po dálnici jsem Jáwku nešetřil a na rovinkách dosahoval trvale rychlosti 100 km/h. Jediným omezením toho dne bylo dočerpání paliva. V průměru se spotřeba pobybovala mezi 5-6 litry. Posledních 100 km se Jawičce opět nelíbilo a vymyslela si na nás závadu v podobě prasklého hliníkového těsnění pod hlavou válců. Toto těsnění však bylo nahrazeno novým, které jsme vyrobili z alobalu. Proto doporučuji vozit s sebou tabulku velké čokolády. Po absolvování posledních kilometrů následovalo poděkování motorce, kterému předcházel průjezd poslední zatáčkou smykem, zastavení s pořádným "vytočením" motoru na maximum a šíleným prohrábnutím zadního kola. Pak už jen sklenice šampaňského a oslava celé akce.

Tech. data:

Jawa 350-typ 638 + sajdkára Velorex S700
Úpravy: obutí Mitas C4, velká kapotáž, kufr, brašny, dobré zaizolování el. soustavy
Celková ujetá vzdálenost: 1300 km
Spotřeba: 5-6 litrů.
Náklady: 2x ubytování ..cca 500Kč os./noc + jídlo a pití + benzín..cca 3000 Kč na osobu + vstupné 30 DM.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)