Čtyřdenní jízda jižním Bavorskem
Text: tigerfilip | Zveřejněno: 23.7.2012 | Zobrazeno: 28 376x
Kapitoly článku
Dne 3 - pondělí 30.4.
Po cca 50 km jsme sjeli ze svižné dálnice a pustili se okreskami směr Kochelsee. Při obědě v místní restauraci nám výhled na hlavní cestu nasvědčoval, že nápad jet právě tudy na motorkách jsme neměli zdaleka jediní. Z cesty mezi jezery Kochelsee a Walchensee se vyklubal zjevný motorkářský šlágr. Nádherné svezení, množství zatáček, bezvadný asfalt. Jiskry od kolen pilotů superbiků nebyly ničím zvláštním. Jenom doplním upozornění, které se nás jenom náhodou a štěstím netýkalo. Motorkám je o víkendu vjezd zakázán. To nám vysvětlilo, proč právě tohle pondělí tam byla hustota motorek desítky kusů na metr krychlový. Ale žádná kolize, jenom krásný zákruty.Po krátké pauze jsme pokračovali na městečko Wallgau. Tam jsme odbočili na nenápadnou silničku s pocitem, že někomu lezeme do dvora, směrující do dlouhé táhlé alpské doliny končící jezerem Silversteinsee. Zalesněné stinné cesty se střídaly s vyhlídkami na okolní stále ještě zasněžené hory. Rovné cesty spolu s minimálním, vesměs motorkářským provozem lákaly zatáhnout za plyn poněkud nepředpisově, ale proč by to člověk v tak krásné přírodě dělal, že jo? V ústí doliny byla mýtnice, ale při současných cenách krmení pro koně vyznělo mýtné 3 eura za kus spíš symbolicky.
Přejezd po cestě 307 od jezera přímo do Rakouska nám zhatila rozsáhlá rekonstrukce hráze. Po krátké rozvaze nad navigací jsme byli nuceni, tak jako většina motorkářů pokračovat směrem dolů z Alp na město Lenggries, přes Bad Tölz a dál přes Gmund do Schliersee. Zdejší jezero ale bylo dostatečnou útěchou za neplánovanou objížďku. Další cesta do Bayrischzell uplynula v slušném tempu a rovné úseky vystřídala klikatá horská silnička, opět spíš motorkářská než pro automobilový provoz. Když jsme pak zaznamenali změnu barvy směrových značek ze žlutých na bílé, tak jsme se jako zkušení cestovatelé dovtípili, že jsme přijeli do Rakouska. Krom této kosmetické změny jinak kvalita dopravy poznamenána nebyla (tu si jistě každý Čech povzdechne, kéž by přejetí hranic bylo znát jenom v barvě dopravních značek). Dál jsme pokračovali stísněnými údolími přes Lofer do Saalfeldenu. Tuhle cestu jsme si vzdáleně vybavovali, což nám připomnělo, že jsme se „na Celamzésku“ už loni motali.
