Bavorské Alpy

Bavorské Alpy 29.-31. 8.2014

Bavorské Alpy

Kapitoly článku

Den první.(Jízda)

Tak to osudové ráno natěšeně přijíždím na mém HORNETU cb600f po Týnišťském kruháči na domluvené místo u marketu PENNY a už mě vítají Markus K1200R a Marčus GSX1400. Během pár minut slyšíme řev motorů, řítí se k nám dvě Z1000 Noha a Marťas. Když se přiřítili, tak jsem si polknul a v duchu jsem si říkal tvl. místní Hells pekels, to bude jízda.

Pozdravíme se, trochu povzbudíme a vyrážíme směr Praha. Do HK jsem se docela držel, ale ostřílení jezdci nasadili pekelné tempo. Jen jsme najeli na dálnici, slyšel i viděl, jak se vzdalují, já jsem si držel své tempo, pěkně to semnou mávalo, ale pekelníci se urychleně vzdalovali. V duchu jsem si říkal, že když mně ujedou, tak si udělám projížďku po Čechách. Sešli jsme se na Schellce před Prahou a tam to asi vše pomalu začalo. Markus na sebe hned vylil kafé. Venku mu nenápadně říkám, že jestli takhle pojedou, tak nevím…. Hned mě uklidňoval, slovy.. neboj, oni se vyblázněj. No nic, tak vyrážíme dál, samozřejmě v pekelném tempu, Prahou projíždíme docela bez problémů, chvilku jsme byli jen čtyři bez Marťase a po chvilce Markus špatně odbočil, ale stačil se vrátit, čekali jsme na něj v odstavném pruhu a trochu ho vyprovokovali, aby to otočil. Drtíme to směr Hořovice, tam mají Hells Pekels domluvenou schůzku s kamarádem, který nás během rozhovoru ujišťuje, že kdyby byl nějaký problém, tak ať mu zavoláme a že pro nás přijede. Trochu mě to uklidnilo. No nic, asi po 30ti minutách se loučíme a vyrážíme směr Plzeň – Regensburg. Hned za hranicemi v Německu zastavujeme na dotankování a jídlo, asi po 45 minutách vyrážíme. Jen nasadíme to ukrutný tempo, míjíme dálniční Policii (kluci ji určitě ani nezaregistrovali) a v duchu si říkám… kur.. za chvilku po nás půjdou, když uvidí takový závodníky… Během chvilky začal pořádný liják  a tímto děkuji Markusovi, že pohotově sjel na odpočívadlo, kde jsme na sebe nasoukali nepromoky. Po chvíli vyrážíme a během jízdy co se nestalo, najednou jsem byl první, byl to úžasný pocit, který mě vydržel jen pár sekund, než jsem zjistil co se děje, hned jsem se tlačil do pravých pruhů a zastavoval, protože ti tři janci taky zastavili. Noha zastavil hned u mě. Asi patnáct minut, jsme sledovali, jak kolem nás lítají auta a motorky ne zrovna malýma rychlostmi a přemýšleli jsme, co se děje. Nedalo nám to a vydali jsme se po krajnici dálnice za zbytkem party. Koukáme a počítáme a nebyl tam Markus, motorku jsme viděli. Tak se ptáme, co se děje a kde je. Kluci odpoví slovy..ten blázen ztratil navigaci, ulítla mu za jízdy. Během chvíle se Markus vrací zklamaný a lehčí o deset tisíc se slovy : nenašel jsem ji…Kluci mě a Nohu svezou k motorkám a vyrážíme, někteří pekelně nasraný směr Regensburg – Motoshop LOUIS. Trochu zmoklý přijíždíme do Louise, je to docela pěkný obchod, pěkné zboží i ceny. Zdržíme se asi 45 minut, kupujeme nějaké suvenýry a vyrážíme směr Mnichov – Starnberg. V Mnichově jsme trochu minuli odbočku, ale zkušený Markus neváhal oslovit staršího Němce na skútru. Ten se nám chvilku snažil cestu vysvětlit, ale pak se rozhodl, že asi bude lepší, když nás vyvede sám, otáčíme motorky, upalujeme za ním. Po chvilce mu máváme a upalujeme směr Starnberg. Zanedlouho projíždíme okolo jezera Starnbergsee a hledáme ubytování, Markus vyráží za místním týpkem, který nás posílá kousek zpět do mládežnické ubytovny. Nechávají nás docela dlouho čekat, ale vypadá to slibně. A taky, že jo, 1noc za 33eur se snídaní. Bereme to bez velikého zaváhání, je to veliký pokoj pro 5 osob se sprchou a sociálkou. Je 19:00 a máme za sebou 620km a místní markety mají do 20:00 a tak vyložíme věci a jedeme nakoupit nějaké to jídlo a pitivo.

 Okolo desáté nás překvapí policejní auto a v duchu si říkám, že nás hledali, až nás našli a teď nám tu pekelnoujízdu spočítají.               Během chvilky jsme uslyšeli lehké klepání na dveře, Markus statečně vyběhnul otevřít a my jsme jen koukali, smích nás přešel, když naběhli do pokoje 4 policajti, Markus jim hned začal líčit, kam se chystáme a oni jen říkali, že je to prý běžná kontrola, podívali se na naše společensky unavené obličeje, rozloučili se a odešli. Jen pan domácí, který je doprovázel, nám řekl, že jsme kouřili z okna, i když nám řekl, že je tady všude zákaz a my mu tvrdili, že nekouříme. Byl naštvaný, a když jsme po chvilce přišli k baru a Markus se nenápadně ptal, jestli si můžeme dát pivo, hned mu nezapomněl říct, jak nás viděl kouřit, ale pivo nám dal a ještě k tomu ho nechtěl zaplatit. O půl noci si Markus a Marťas povídali kdesi venku v lese, to my už jsme leželi, ale vše jsme slyšeli, jako ostatní ubytovaní otevřenými okny, během pár minut dorazili na ubikaci a Markus hned prohlásil : dáme si ještě plecha a půjdem spát, nakonec si dali ještě dva a konečně se chystali usnout. Marčus i Noha už brutálně řezali, nepomáhalo na ně ani Markusovo pískání, přidal se i Marťas a Markusova snaha o ukončení toho chrápacího koncertu byla marná, ale jejich únava byla silnější. Říkali jsme si, že nemůžeme v tomhle kraválu usnout, ale nakonec jsme padli únavou.

Den druhý.

Hned ráno po snídani, asi kolem 10:00 vyrážíme směr GARMISCH- PARTENKIRCHEN (skokanské můstky). . 
Trochu jsme zmokli, ale Markus pohotově zastavil a zkušeně jsme na sebe nasoukali nepromoky, vyjeli jsme i k zubačce na Zugspitze. Poté vyrážíme na proklatě pekelnou jízdu směr KRÚN – JACHENAU. Platíme 4 Eura a najíždíme na krásnou stezku okolo jezera WALCHENSEE.
Nádherná příroda, nastřílíme pár fotek a frčíme. Následuje BAD TOLZ – MIESBACH – SLIERSEE – BAYRISCHZELL – OBERAUDORF – nádherná trasa, super zatáčky. Při vjezdu na tuto stezku nás varovali černé značky s kříži a položenou motorkou.

Avšak ostřílení jezdci se nezalekli a už si dávali zatáčky a z jejich natěšení jim sršely jiskry z očí jiskry, byli jak malí kluci. Za pár sekund jsem je neviděl, jen jsem dojel Marčuse, který trochu pooral zatáčku a urychleně se soukal s pod motorky a hned popadnul a postavil těch 280kg  na kola, jako by to byl nějaký pincek. Zlámané plexi, trocha škrábanců, žádné zranění, tak skáčeme na mašiny a pádíme za zbytkem výpravy. Už na nás čekali a Markus už přemýšlel, že se pojede podívat, kde jsme. Chvilku jsme probírali Marčusův pád a lepili izolačkou plastový štítek. 

Ale potom jsme se opět neohroženě vydali směrem k cílovému bodu. Trasa vedla kolem známých jezer Bavorska, Walchsee (Weitsee, Mittersee) – Reit im Winkl – Inzell – mezi skalními velikány kolem průzračných jezer až do cílové stanice Berchtesgaden cca krásných 340km. Přijíždíme okolo 18:30 a únava je znatelná, ač oproti minulému dni to byla zhruba polovina.
Motorky parkujeme ihned k penzionu co nejvíce pod střechu, těšíme se už na něco dobrého k večeři a vítáme se s panem domácím Milošem Ptáčkem.  Objednáváme si jídlo
a pití.

 Jde to velmi snadno, servírky jsou totiž Slovenky a Češky. Po velice dobré večeři se jdeme ubytovat (20eur), osprchujeme se, vybalíme věci a pádíme zpět .

Na nejedno výborné pivo (3,40eur), které si po tak náročném dni zasloužíme. Pár hodin vesele popíjíme a společně s panem domácím probíráme zážitky z celého dne až do pozdního večera. Spát jdeme úplně v klidu a únava je silnější než my. Máme pokoje po dvou, já spím sám, tak jsem byl ušetřen chrápajícího orchestru, ale myslím, že dnes to nikomu nevadilo a hned jsme všichni usnuli, bez většího zaváhání.

Den třetí (návrat).

Tak nastal poslední den, krásné alpské ráno z pokoje máme výhled na Hitlerovu bývalou horskou rezidenci, která je známá jako Orlí hnízdo.

Tu ale z důvodu časovému plánu vynecháváme. Já se soustředím na to, abych se dal po večírku do kupy, trochu mě ten místní Bavorský alkohol nesedl.

Tak mizím do koupelny, a to sprcha spravila. Po snídani kolem 10:00 balíme a vyrážíme směr Salzburg. 

Štrádujeme si to centrem města podél řeky Salzach s výhledem na hrad Salzburg. Pak se opět napojíme na dálnici směr Linz - ČR. Zastavujeme na jednom odpočívadle u jezera Mondsee na pár fotek.

 No a jak tak kluci koukali na motorky, přišli na perfektní nápad vyměnit si motorky, samozřejmě na mě žádná nezbyla a musel jsem se spokojit s tím, co mám. Marťas ještě dodal, tak a teď ještě trochu zrychlíme a pojedeme tak o 10 o 20km/h více. Jen jsme najeli zpět na dálnici, zase nasadili pekelné tempo. Místy, při vyšším tempu, se mně pořád vzdalovali a já to dlouho nevydržel a musel jsem zpomalit, provoz byl totiž neuvěřitelnej a na chvostu to prostě tahat ani nešlo. Ke všemu všechny pruhy byly plný aut. Letíme dále směr Freistadt – Gmúnd – Heidenreichstein – Nová Bystřice – Čiměr  a asi po jednom kilometru zastávka u  Wellnes penzionu LIFE.

Tady se převlíkneme do suššího oblečení, dáme si čaj a teple jídlo a nakonec nasadíme nepromoky. Vypadá to, že pěkně zmokneme a taky že jo, pádíme směr Jindřichův Hradec – Kamenice nad Lípou  - Pelhřimov _ Havlíčkův Brod – Ždírec nad Doubravou – Hrochův Týnec – Horní Jelení – Borohrádek pumpa a pak každý sám domů. Je 19:00 a máme za sebou dalších 510km.  



Celkem 1450km, cca max. 3000kč benzín podle stroje, 53eur(1500kč)ubytování, rakouská známka 4,90eur(140kč), jídlo, pití a ostatní náklady 1300kč, celkem max.6000kč za nezapomenutelné zážitky se super kamarády.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.04
Známkováno: 24x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist