Z Ostravy přes Pamír do Mongolska

CZECH-MONGOLIA MOTORCYCLE TOUR 2013

Z Ostravy přes Pamír do Mongolska

Kapitoly článku

Přátelé, kamarádi, pokusím se Vám popsat naší cestu přes Pamír do Mongolska.
A protože jsem si nedělal zápisky typu - čtvrtý den jsme ujeli 654 km, z toho 324 v dešti a na večeři jsme měli paštiku…- pokusím se Vám to popsat trochu zjednodušeně....

Pamír, Pamír Highway M41, 4000 m.n.m., vlevo jezero Karakul, vpravo čínské hraniční pásmo

 

Po loňském Iránu, Azerbajdžánu a Gruzii jsme posunuli cíl naší cesty o pěkných pár km na východ. Mongolsko.
A protože jsme z Iránu byli unešeni, chtěli jsme opět projet Iránem do Turkmenistánu a dále na východ.
Ale tady naše plány dostaly vážnou trhlinu- vzhledem k tamějším volbám se neudělují iránská víza do konce července!
Co teď? Čekat nebudem, navíc výsledek nejistý, -musíme přes Ukrajinu a Rusko.
Plán je tedy jasný přes Polsko napříč celou Ukrajinou, Ruskem do Kazachstánu, po hedvábné stezce Uzbekistánem a potom Tadžikistán- Pamír highway, Kyrgyzstán poté opět Kazoš, zase Rusko- nádherné Altajské kopce a přes přechod Tašanta do Mongolska a cca 2000(dva tisíce)km více méně terénem do Ulanbátaru. Z Ulanu na sever potřetí do Ruska, projet jižní sibiří k Bajkalu a poté vlakem z Irkutsku do Moskvy (5200 km,čtyři dny)a přes Lotyšsko, Litvu a Polsko domů….Asi 17 tisíc km na motorkách a 5 tisíc vlakem.
Podotýkám, že Irkutsk-Praha je sedm hodin časový posun. V Irkutsku poledne a v česku pět ráno...

Motorka nabalená na cestu.

 

Víza? A teď víza…super…. všechny tyto bývalé sovětské Stány jsou vízové, (kromě Kyrgyzstánu) do Kazoše vjedem dvakrát a do Ruska dokonce třikrát-tzn, že turistické vízum máme na h…. a potřebujem roční vízum, navíc do jedné oblasti Tadžikistánu je ještě potřeba ještě jedno zvláštní povolení. tzv. GBAO pamírský permit.
Nebudu zdržovat, normálně jsme se obrátili na profíky,(Moravia contact-pan Opatřil), těm vyspecifikovali naše požadavky, vyplnili pár formulářů, odevzdali asi dvacet fotek a ti nám všechno zařídili.
Samozřejmě s předstihem cca tři měsíce.
Motorka? mám normální BMW 12 gsa 2010, s originál BMW kuframa bez jakýchkoli doplňků, pouze sedlo mám přešité…. Jinak opravdu nic, žádné šperky, krytky, rámy navíc, žádná keramická spojka, žádné super tlumiče…. . Nyní má najeto 60 000km.
Hadry? mám 10 let starou BMW rallye bundu a kalhoty s gtx vložkama, nové boty Sidi adventure gtx, přilbu Uvex enduro SLT.(hadry a boty super, přilba nic moc...)
Co sebou?  Náhradní pneu, lepení, duše, brzdové desky, olejový filtr (OLEJ NE), stan, karimatku, spacák, ešus, peníze, doklady plus kopie, léky, funkční trika a nějaké ponožky, trenky,džíny atd. žádné zbytečnosti ani jídlo jsme s sebou z česka netahali, dohodli jsme se že jídlo do Mongolska si nakoupíme až v Rusku ať sebou netaháme deset tisíc km těžké konzervy… asi tak nějak podle kréda- Co nemáš, to nepotřebuješ… A dobře jsme udělali, ruské konzervy jsou oproti našim opravdu neskutečně luxusní a koupit olej do motorek taky nebyl žáden problém.

Naše skupina.(Japonec nakonec tam nepatří, ale nějak se nám tam přimotal...)

 

Sestava? šest motorkářů z Ostravska ve věku 40-50 let. Šest motorek- šest chlapů, žádné"baťůžky", žádné doprovodné auto. Každý sám na své motorce, každý sebou své věci. Pro někoho hrozně velká skupina na takovou cestu. Ano, ale pozor- tolerance a vzájemný respekt není jen fráze ale nezbytnost! Naše šestice má za sebou loňskou cestu do Íránu, která dopadla na jedničku s hvězdičkou! A díky tomu, že každý měl s sebou své věci, mohli jsme se nezávisle pohybovat a vzájemně míjet. Příklad- v Uzbeckém Samarkandu skupinka jedna zůstala o den déle, skupina dvě vyrazila směr Dušanbe a tam přezula pneu a domluvila na večer přezutí  skupince jedna a poslala jí gps souřadnice…. Večer shledání po dvou dnech, nějaké to pivko a ráno zase chvíli společně….
Termín? odjezd jsme si naplánovali na začátek června a předběžný návrat koncem července…

Tankování- možná trochu předbíhám, ale podle mě si téma tankování zaslouží samostatnou kapitolu...

Čerpací stanice....

 

-Na Ukrajině ještě jakž-takž, ale pak to začíná…
-Málo kde berou karty a když tak není vyjímkou, že podáte kartu do nějakého tmavého okna a pin musíte hlasitě diktovat.(foto vpravo)
-Nebo vám transakce třikrát neproběhne, nebo třeba až druhou kartou.
-Dopředu musíte nahlásit a zaplatit kolik budete tankovat. Když chcete plnou, musíte dlouho přemýšlet jestli do nádrže vleze 13 nebo 15 litrů.
-Celkem dlouho nám trvalo než jsme ten jejich systém pochopili a párkrát jsme se tam pěkně pohádali, moc se nám nechtělo ten jejich systém pochopit.
-Nebylo vyjímkou aby na pumpě pracovalo třeba šest nebo osm chlapů, neuvěřitelné, u každého stojanu jeden pikolík co tankoval a nebylo vyjímkou, že vám polil celou motorku, potom ochranka s puškou, dva u jedné kasy a ještě nějaký šéf, nebo manažer v obleku.
-Paradoxně čím menší pumpa, tím to bylo jednodušší.
-Byly oblasti, kde byl benzín maximálně 80-ti oktanový.
-Nebyl problém aby Vám benzín lili do motorky z pětilitrových petek anebo kýblů.
-Někdy se nám povedlo dát dát obsluze větší obnos předem, s tím, že si natankujem plnou a oni si z toho balíku peněz odeberou za natankovaný benzín. Ale většinou to nešlo, jak už jsem psal-přijedeš, zaplatíš, tankuješ…
-Přesto nebyl žáden problém s kvalitou paliva, nebo s cracknutou kartou a časem jsme si na ten jejich (pro nás ****ní) systém zvykli.

Chceš benzín? Musíš si zatočit klikou....

 




POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.05
Známkováno: 77x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist