Mongolsko 2018

2.8. Vzhuru do deste

Chvili vaham, zda nevymeknu a nepojedu jeste na jednu noc do hotelu nebo jestli se nevetru ke kamaradce Alene. Vyjizdim ze zakladny, kde jsem si vyzved motorku, rovnou v nepromoku. Leje, ale strasne. Pres Mongolsko prechazi dalsi studena fronta od severniho oceanu.
Dopoledne jsem jeste behal po obchodech, potreboval jsem mistni SIM. Taky jsem si neodpustil zaskocit do paleontologickeho muzea. Maji zde dve autenticke kostry velkych dravcu, neco jako mensi Tyranosaurux rex, stari 26mil let. A spoustu mensich koster bylozravcu. Mongolsko je paleontologicky raj.
Po obede jsem uz byl na zakladne, kde byly slozene motorky. Motorky vezl AdvFactory.com z Polska nakladakem nejdrive do Kyrgystanu, kde jich vetsinu slozili a pak jen pet motorek dovezli do UB.
Strasne prselo, ale nevymekl jsem a vyjel. Po hlavni silnici smer Cina, abych se vyhnul kolonam v UB. Pekelny provoz me ale neminul, jel jsem pomalu s nakladaky po totalne rozbite silnici. Po asi 20km utrpeni odbocuji na zapad a jihem objizdim pohori Tsetseguun. Na kopcich visi mraky, leje a je mlha, vidim tak na 30m. Skoro vaham, ze jsem nejel do hotelu a nepreckal prechod fronty. Pod UB se napojuji u letiste na asfaltovou silnici do Mandalgovi. Sice jsem mel pripravenou trasu soubezne s touto silnici, asi 50km vedle, stepi a polopousti. Jenze nezpevnene cesty jsou rozbahnene, vsude stoji jezera vody, porad prsi, fouka silny vitr. Tak to vzdavam a jedu po hlavni silnici. Je krasna, nova. Kdyz jsem tu jel pred 10lety, tak zadna silnice nebyla, jen vyjete koleje v cervene pousti. Ted tu neni ani ta poust. Vsude je po destich zeleno, kolem silnice se pasou velka stada krav, ovci a koni. A po okoli jsou roztrousene jurty. V hroznem desti a vetrem v zadech, ci na pravem boku jedu porad na jih. Po 80km dest ustava a po dalsich 20km dokonce vysvitne slunce. S vedomim toho, co mam v zadech, sjizdim bokem od silnice asi 1km do plane mezi skalky. Je tu sterkovy podklad a vsude zeleno, nedaleko se pase obrovske stado ovci. Rychle stavim stan a stehuju do nej veci na spani. Pak prisel kratky slejvak. A pak uz ani nekaplo, byl krasny vecer, foukal silny vitr a hnaly se mraky. Pro ovce si prijel pastevec na koni a odehnal je domu.

3.8. Bagagadzryn

Dlouho jsem se tak dobre nevyspal. V noci asi skoro neprselo. V pul devate me vzbudilo zatroubeni a motorka. To me prijel pozdravit pastevec, co mel vedle velke stado ovci. Prijemny, obdivoval motorku a po chvili zase odjel. Zenou se mraky, fouka vitra. Step nebo spis polopoust, byla vcera pod cernymi mraky jak Mordor. Dnes uz vypada veseleji, obcas zasviti slunicko. Pokracuju po asfaltu, kolem se pasou stada koni a take velbloudu a oslu.
V Delgertsogt tankuji. Na zadni nadrz jsem ujel 270km, pred vesnici uz svitilo hladove oko. Benzin maji uz jen 92 OCT, lepsi uz asi nebude. Vystavkovala mi GPS, vytuhla a uz nejde spustit. Snad se do ní jen vcera dostala vlhkost. Nastesti mam nahradni. Sjizdim z afaltu smer vychod na skalni malby Bagagadzryn. Ted uz pojedu porad off-road hloubeji a hloubeji do Gobi.

Cely den ujizdim zelenou, rozkvetlou a vonavou polopousti. Pres cestu mi behaji svisti a nejaci sysli. Kolem se pasou kone a velbloudi. Nad zemi krouzi dravci, ve skalach jsem zahlednul orla, lunaky a dudky. Jedu po vyjetych cestach, obcas jsou vice vyjete, obcas mene. Obcas vice vyjeta odboci ke geru a ja pak musim prejet volnym terenem na spravne stopy. Včera prselo a tak je normalne sucha polopoust krasne zelena. Neni to tu opustene, kazdych 5-10 km zahlednu ger.
Z Delgersotu jedu na zapad po vyjete ceste na Bagagadzryn (Baga¢ulu). To je vyrazna skalnata hora cnici ze stepi. Drive sopka, kolem je spousta skalnich utvaru. Projizdim primo mezi nimi, velka krasa. Snazim se najit skalni rytiny na gps bode Bagagadzryn, lezu vzhuru po skalach, motam se v sutrovych polech a nic nenalezam. Bod zrejme pouze oznacuje vrchol sopky s ovem. Nez slezu dolu, tak u motorky zastavilo auto. Nic nevzali, Mongolove na venkove nekradou, ale zvedave si pohrali s navigacnim tabletem a s gps. Nastesti nic nesmazali. Zajizdim z druhe strany skal na gps bod Bagagadzryn. Tady je to upravene pro turisty, altanek, informacni deska v mongolstine. V soutesce jsou tady rozvaliny klastera a pod utesem v jeskyni by mely byt prehistoricke rytiny. Presto, ze mam oko vycvicene z rytin na Sahare, tak nenalezam nic. Jen same moderni napisy azbukou bilym emailem. 
V okolnich skalach by bylo krasne misto na nocovani a tak dva dny by se tu daly chodit vylety.
Pres plane frcim ke klasteru SumKhukhBurd. Trasa po ktere jedu se jmenuje "Cesta klasteru". Tento klaster je na poloostrove v jezere. Jenze jezero je zarostle vysokou travou a vetsinou vyschle. Na ostrohu jsou rozvaliny stareho klastera a vedle klaster novy, malinky. Bohuzel na brehu jezera vyrostl zabavni komplex s restauraci, karakoe a  hristem na hazenou. Chvili vaham, zda necekat do vecera na fotku se zapadajicm sluncem, ale spousteji karakoe, tak skacu na motorku a mizim.  Dal do Gobi, dal od civilizace. Dalsi usek byl prekrasny. Malo pouzivana cesta se vlnila pres zelene pahorky. Obcas kone, obcas ger. Asi 50km jsem se krasne vezl a pak se napojil na hlavni cestu Mandalgovi - Erdenedalai. Teda hlavni, no mela patniky, ale byla to normalni pista i s roletou. 
V Erdenedalai tankuju 92 oct a navstevuji moc hezky klaster. Byl pry zalozen tibetskymi mnichy pred 300 lety, pak spalen nebo shorel a pred 100lety byl obnoven. Byvalo zde 300mnichu, za komunistu sli do gulagu a z klasteru bylo skladiste. Ted jsou velke plany na obnoveni a pristaveni skoly pro mnichy. Ted jsou tam 3 mnisi. To vsechno mi povedela sympaticka pani s plynulou anglictinou. Hned po revoluci ji dali rodice do skoly do Indie. Vypravim kudy jsem uz v MNG vsude jel a je nadsena. Pak ji vypravim o Barme, kde kazdy druhy chlap je mnich. Vyborne reaguje, ze to je spatne, ze pak nikdo nepracuje. No vzdyt je taky Barma totalne chuda. Do chramu se nezouva, musel jsem sundat batoh ze zad. Odlozit nebo nest v ruce.
Pani take nechape, ze nespim v hotelech (hotely na vesnicich byvaji, ale priserne). Kam ze jedu? BayanChongor, placam smer. A ze mi poradi lepsi cestu a hned v mape ukazuje hlavni silnici na severu. Nechape, ze me nejaky BayanChongor vubec nezajima, ze jedu pousti kvuli ceste pousti.
Jedu asi 40km smer SajchanOvoo a mezi malymi sopecnymi skalkami si nachazim misto na spani. Nadherny rozhled do kraje, kousek pode mnou je ger, kolem maji obrovske stado koz, odhadem 300ks. V dalce vidim dalsich nekolik geru. Tady to je zatim osidlene. Vecer pisu denik na skale a vubec se mi nechce do stanu. Kozy se toulaji rozdelene na dve stada samy pousti, jen vecer je majitel postupne nazene napojit ke studni. Pak je zase rozezene po okoli.
Ujeto 70km po asfaltu a 190km off-road. Celkem 260km.
Jsem nadseny, takhle jsem si to vysnil. Jedu podle gps od bodu k bodu, od vesnice k vesnici, cestu mezi body si dohledavam.
Teplota v noci 16C, pres den 26C, vecer 23C. Teplota piva 23C, ale uz ho dal nepovezu.
Vyska 1410m. V noci fouka vitr a od severu, od hor, je videt blesky.

4.8. Baangoolu

Celou noc mi placal stan ve vetru, budu ho muset lepe vyvazat. Vecer nadherne hvezdy a tri na jizni obloze byly neobvykle velike. Asi planety.
Rano opet navsteva. Pastevec z blizkeho geru jede hledat kozy. Vzal si hodne divokeho kone, porad tancuje a chce utikat. Zdravime se, mava smerem na BayanOvoo a jede dal hledat kozy. Ma dalekohled a na kazdem vrsku obhlizi krajinu. Ze vzdalenych geru uz take vyhnali stada.
Musim jet kousek volnym terenem na jih. Pred 7km jsem prehledl odbocku. Moje cesta je ted asi 2km jizneji, vidim ji v dalce. Ta, co po ni jedu se staci moc na sever. Prekrasna cesta se vlni a krouti mezi zelenymi kopeckami. Po par km ger, kone, stada koz. Najednou za mnou troubeni. Dojizdi me Mongol na motorce, jede jak blazen. Me ani skoro ruku nepoda, jen cuci na motorku. Pak zase odjizdi pryc, ze bych mu nestacil. Parkrat ztratim spravne vyjete koleje, tak si je zase musim najet volnym terenem. Prekvapenim je na planine budhisticka stupa a malinky klaster. Vse opraveno. Jedu dale smer SaikhanOvo, z predchazejici vesnice je to asi 100km. Pred vesnici se cesta ruzne vetvi a vyhyba se nekolika slaniskum a plocham s bahnem. Tady taky prselo. Ve vesnici nakupuju vodu a sardinky, je stejne hnusna jako vsechny jine mongolske vesnice. Benzin neberu, mam vyjetou pulku zadni nadrze. Jedu jeste kousek dolu na jih, je tam posledni z klasteru na "Ceste chramu". Jenze ouha, je za rekou na druhe strane udoli. A reka je rozvodnena, fuj, tam me nikdo nedostane. To byla ta bourka, co jsem vecer videl na severu. Reka odteka rovnou na jih do Gobi, zajimalo by me, kam az dotece, nez se ztrati.
Do Baangoolu je to 50km primo na sever. Proti me jsou cerne mraky a zatahuje se. Okoli je trapne placate, nehezke. Cesta je hodne vyjeta, nekolik stop vedle sebe. Vsechny stoji za pendrek, jsou to rolety, div mi zuby nedrkotaji. Musim jet aspon 80, aby motorka skakala po vrcholcich. Dobry, ale zase nestiham vybrzdovat necekane bahno a louze. Klouze to jako prase, overeno pokusem, ale vybral jsem to. Jeste, ze uz to vetsinou vyschlo, jinak bych se na pousti v bahne ani nehnul.
Ladil jsem vcera tlak v pneu, jak jsem poslednich 12let jezdil jen na Mousse (tuha hmota misto dusi), tak nemam odhad, navic nalozena (nebo prelozena) motorka. 2.0 plavala v pisku v kolejich uplne hrozne. 1.5 super, ale bojim se o prorazeni na kamenitych usecich. Nakonec tam mam 1.8, sice to jeste trochu plave na pisku, ale snad to neprorazim.
Do Baangol 50km. Pred mostem v Baangol prekvapko - policajti zastavuji vsechna auta. Povinna dezinfekce postrikovacem. V okrese je slintavka nebo kuhlavka. Jeste, ze ne dymejovy mor, co prenasi svisti. To bych taky mohl skejsnout mesic v karantene. Zajizdim k pumpe, jedna uplne zavrena, u druhe nikdo neni. Sakra, ze jsem nenabral pred 50km. Prijizdi policajt z mostu, obrovsky kamarad, foti se na motorce a nekam vola. Pak prijede pumpar, natankuje mi plnou a zesa odjizdi. Jaci policajti, takova zeme. Cesta sleduje elektricke vedeni, to byvala po leta v MNG nejspolehlivejsi navigace. Cesta je vyznacena v mapach jako hlavni. Inu, projeta docela je a ani neni moc znicena. Najednou uprostred cesty zapichnuty cerveny praporek. Vedle u geru zase postrikovac a dezinfekce. Ted po me dokonce chteji penize. Rozciluji se, ze u mostu nechteli nic. Nechapou, ale pousti me. Mam pocit, ze penize chteli opravnene.
Dalsi krajina je nudna zelena placka. Je na ni fakt videt zakriveni zemekoule. Obcas kone, obcas kozy, obcas ger. Nuda je po 40km prerusena vyraznym sopecnym utvarem a roztrousenymi balvany. Moc pekne. Odhaduji, ze zde bylo dno more, vsude jsou oblazky a do toho bouchla sopka. Potkavam nekolik volavek, kone se koupou v louzich a musim davat pozor na bahno na ceste. Jinak je cesta rovna jak pravitko, muzu jet klidne kilo. Slunce pece, je 30C.
Vesnici Togrok po 40km si vubec nevybavuju. Jen cesta uz nebyla plackou, ale kopecky, co byvaly sopky, je to hezke. V dalce je videt v mracich hory, nejvyssi ma 3957 m a je 200 km daleko. Ale mezi je placata poust, tak pekne trci v oparu do vysky. Jedu primo pod ni do BayanGovi. Za dalsich 40 km byl Guchin-Us. Tankuju, pumpar umi rusky! Tak si chvili povidame. Jaka je dalsi cesta do Baruunbayan? 100km a normalni. Obchod zavreny, vody mam dost ve velbloudim pytli, jen jsem si chtel koupit cerstvou.
Prejizdim dalsi rozvodnenou ricku, co skonci v Gobi. Porad mirim k horam. Kolem uz jsou pekne kopecky, sopecneho puvodu. Hlavni koleje odbocuji jinym smerem, jedu po necem fakt malo projetem. Po 20km, kdy jsem nakonec jel jen volnym terenem po zelene a rozkvetle pousti, koleje zase zleva prichazeji. Jenze nejsem si jist, ze ty stejne. Je zatazeno, nad horami prsi, fouka horky fen, motorce porad bezi ventilator. Kdyz uz skoro propadam panice a chystam se zeptat v nejakem geru, tak potkavam proti tri uplne normalni osobaky. Blikaji a mavaji na me. A jestli jedou spravne na Guchin-Us. Smeju se a potvrzuji a naopak se ptam, zda ja jedu spravne na Baruunbayan. Take potvrzuji, uff. Je to jeste 60km pousti. I kdyz je zelena a je rozkvetla, porad je to poust. Projizdim souteskou v rade krateru, prejizdim nekolik koryt, kde se nedavno hnala voda. Bez bahna, jsou tu oblazky a pisek. Stejne ale nechapu, jak to s obycejnymi osobaky projeli. Obcas je videt, ze hrabali a tlacili. Mijim nekolik stad velbloudu a koni. 12km pred Baruunbayan zajizdim bokem od cesty a objevuji kamenny pristresek pro kozy. Schovavam se za nej a stan stavim do zavetri. Fici silny vitr, je 28C, zatazeno, na obzoru se zase blyska. Hory jsou v mraku.
Dnes najeto 350km. Zitra pokracuji do BayanGobi, je to asi 150km. V okoli jsou nejake rytiny a jeskyne, tak si tam asi trochu odpocinu.

5.8. Pouští a stepí

Celou noc mi placal stan ve vetru, budu ho muset lepe vyvazat. Vecer nadherne hvezdy a tri na jizni obloze byly neobvykle velike. Asi planety.
Rano opet navsteva. Pastevec z blizkeho geru jede hledat kozy. Vzal si hodne divokeho kone, porad tancuje a chce utikat. Zdravime se, mava smerem na BayanOvoo a jede dal hledat kozy. Ma dalekohled a na kazdem vrsku obhlizi krajinu. Ze vzdalenych geru uz take vyhnali stada.
Musim jet kousek volnym terenem na jih. Pred 7km jsem prehledl odbocku. Moje cesta je ted asi 2km jizneji, vidim ji v dalce. Ta, co po ni jedu se staci moc na sever. Prekrasna cesta se vlni a krouti mezi zelenymi kopeckami. Po par km ger, kone, stada koz. Najednou za.mnou troubeni. Dojizdi me Mongol na motorce, jede jak blazen. Me ani skoro ruku nepoda, jen cuci na motorku. Pak zase odjizdi pryc, ze bych mu nestacil. Parkrat ztratim spravne vyjete koleje, tak si je zase musim najet volnym terenem. Prekvapenim je na planine budhisticka stupa a malinky klaster. Vse opraveno. Jedu dale smer SaikhanOvo, z predchazejici vesnice je to asi 100km. Pred vesnici se cesta ruzne vetvi a vyhyba se nekolika slaniskum a plocham s bahnem. Tady taky prselo. Ve vesnici nakupuju vodu a sardinky, je stejne hnusna jako vsechny jine mongolske vesnice. Benzin neberu, mam vyjetou pulku zadni nadrze. Jedu jeste kousek dolu na jih, je tam posledni z klasteru na "Ceste chramu". Jenze ouha je za rekou na druhe strane udoli. A reka je rozvodnena, fuj, tam me nikdo nedostane. To byla ta bourka, co jsem vecer videl na severu. Reka odteka rovnou na jih do Gobi, zajimalo by me, kam az dotece, nez se ztrati.
Do Baangoolu je to 50km primo na sever. Proti me jsou cerne mraky a zatahuje se. Okoli je trapne placate, nehezke. Cesta je hodne vyjeta, nekolik stop vedle sebe. Vsechny stoji za pendrek, jsou to rolety, div mi zuby nedrkotaji. Musim jet aspon 80, aby motorka skakala po vrcholcich. Dobry, ale zase nestiham vybrzdovat necekane bahno a louze. Klouze to jako prase, overeno pokusem, ale vybral jsem to. Jeste, ze uz to vetsinou vyschlo, jinak bych se na pousti v bahne ani nehnul.
Ladil jsem vcera tlak v pneu, jak jsem poslednich 12let jezdil jen na Mouse (tuha hmota misto dusi), tak nemam odhad, navic nalozena (nebo prelozena) motorka. 2.0 plavala v pisku v kolejich uplne hrozne. 1.5 super, ale bojim se o prorazeni na kamenitych usecich. Nakonec tam mam 1.8, sice to jeste trochu plave na pisku, ale snad to neprorazim.
Do Baangol 50km. Pred mostem v Baangol prekvapko - policajti zastavuji vsechna auta. Povinna dezinfekce postrikovacem. V okrese je slintavka nebo kuhlavka. Jeste, ze ne dymejovy mor, co prenasi svisti. To bych taky mohl skejsnout mesic v karantene. Zajizdim k pumpe, jedna uplne zavrena, u druhe nikdo neni. Sakra, ze jsem nenabral pred 50km. Prijizdi policajt z mostu, obrovsky kamarad, foti se na motorce a nekam vola. Pak prijede pumpar, natankuje mi plnou a zesa odjizdi. Jaci policajti, takova zeme. Cesta sleduje elektricke vedeni, to byvala po leta v Mng nejspolehlivejsi navigace. Cesta je vyznacena v mapach jako hlavni. Inu, projeta docela je a ani neni moc znicena. Najednou uprostred cesty zapichnuty cerveny praporek. Vedle u geru zase postrikovac a dezinfekce. Ted po me dokonce chteji penize. Rozciluji se, ze u mostu nechteli nic. Nechapou, ale pousti me. Mam pocit, ze penize chteli opravnen.
Dalsi krajina je nudna zelena placka. Je na ni fakt videt zakriveni zemekoule. Obcas kone, obcas kozy, obcas ger. Nuda je po 40km prerusena vyraznym sopecnym utvarem a roztrousenymi balvany. Moc pekne. Odhaduji, ze zde bylo dno more, vsude jsou oblazky a do toho bouchla sopka. Potkavam nekolik volavek, kone se koupou v louzich a musim davat pozor na bahno na ceste. Jinak je cesta rovna jak pravitko, muzu jet klidne kilo. Slunce pece, je 30C.
Vesnici Togrok po 40km si vubec nevybavuju. Jen cesta uz nebyla plackou, ale kopecky, co byvaly sopky, je to hezke. V dlace je videt v mracich hory, nejvyssi ma 3957m a je 200km daleko. Ale mezi je placata poust, tak pekne trci v oparu do vysky. Jedu primo pod ni do BayanGovi. Za dalsich 40km byl Guchin-Us. Tankuju, pumpar umi rusky! Tak si chvili povidame. Jaka je dalsi cesta do Baruunbayan? 100km a normalni. Obchod zavreny, vody mam dost ve velbloudim pytli, jen jsem si chtel koupit cerstvou.
Prejizdim dalsi rozvodnenou ricku, co skonci v Gobi. Porad mirim k horam. Kolem uz jsou pekne kopecky, sopecneho puvodu. Hlavni koleje odbocuji jinym smerem, jedu po necem fakt malo projetem. Po 20km, kdy jsem nakonec jel jen volnym terenem po zelene a rozkvetle pousti, koleje zase zleva prichazeji. Jenze nejsem si jist, ze ty stejne. Je zatazeno, nad horami prsi, fouka horky fen, motorce porad bezi ventilator. Kdyz uz skoro propadam panice a chystam se zeptat v nejakem geru, tak potkavam proti tri uplne normalni osobaky. Bkikaji a mavaji na me. A jestli jedou spravne na Guchin-Us. Smeju se a potvrzuji a naopak se ptam, zda ja jedu spravne na Baruunbayan. Take potvrzuji, uff. Je to jeste 60km pousti. I kdyz jse zelena a je rozkvetla, porad je to poust. Projizdim souteskou  v rade krateru, prejizdim nekolik koryt, kde se nedavno hnala voda. Bez bahna, jsou tu oblazky a pisek. Stejne ale nechapu, jak to s obycejnymi osobaky projeli. Ob as je videt, ze hrabali a tlacili. Mijim nekolik stad velbloudu a koni. 12km pred Baruunbayan zajizdim bokem od cesty a objevuji kamenny pristresek pro kozy. Schovavam se za nej a stan stavim do zavetri. Fici silny vitr, je 28C, zatazeno, na obzoru se zase blyska. Hory jsou v mraku.
Dnes najeto 350km. Zitra pokracuji do BayanGobi, je to asi 150km. V okoli jsou nejake rytiny a jeskyne, tak si tam asi trochu odpocinu.

4.8.2018 To nedam

Klidna noc, prselo. Krasne jsem se vyspal a rano za vychodu slunce fotim panorama hor s dunami v popredi. Dojizdim do Baruunbayan, mesto je jak mesto duchu, vsechno zavrene, nikde nikdo.

Beru smer na BayanGovi podle dratu. Cesta me zavede na dno byvaleho jezera, jezero je vyschle. Jenze uprostred tece rozvodnena reka. Zkusim do ni vlezt, vody je asi po pul stehen, ale mekke dno. Ani nahodou. Jedu k nejblizsimu geru. Radi mi jeste druhe el.vedeni na vesnici Bogt, co je severneji. Vede o par km severneji opet pres reku. Je tu vice rozlita a o to vice bahna tu je. To taky ne. Podle mapy navic zjistuji, ze mezi mnou, Bogdem a Bayan Govi je brod na rece TuyGool. Ano to je slavne misto, kde mnoho cestovatelu skoncilo svoji cestu Mongolskem. Igor Brezovar tu vyleval vodu z valcu. Prejizdel jsem tento brod v roce 2007 se Zdenkou. Tenkrat reka nemela moc vody a projel jsem. Ted to bude veletok. Neni cas na hrdinstvi obracim na sever. Tam je hlavni silnice, tam budou mosty. Uvidim, co pak bude dal.

Jeste, kdyz vaham, tak prijizdeji Mongolove, otec se synem na motorce. Dalekohledem sleduji stado velbloudu a kone na druhe strane.  Mongolove miluji sledovat, jak nekdo brodi, posilaji me do brodu. Ani nahodou!

Ja se totiz pochlubim. Uz pred 100km me zastavil rozvodneny potok, nic velkeho. Zodpovedne jsem si vybral brod, najel do nej a uprostred se propadl do mekkeho pisku a motor chcipl. Bylo tam vody po kolena, ale motorka sla do pisku cele zadni kolo. Povedlo se mi ji nadzvednout, uprosil jsem ji, ze nastartovala i kdyz nechtela a nejak jsem vyjel. Na brehu jsem hned zkontroloval filtr vzduchu a konektory ridicich jednotek pod sedlem, byly suche. Boty rozhodne suche nebyly, vylil jsem vodu a zdimal ponozky. Po dnesnim pruzkumu jsou opet plne vody. Ze pojedu v Gobi s mokrymi botami, bych necekal.

Jeste vymyslim, ze zkusim objet jezero jihem, treba v nem reka konci. Jenze z jihu jsou duny a ty taky nedam. A kdybyc dal, porad je prede mnou velka reka TuyGool.

Zamirim tedy na sever. Nebude to jednoduche, v ceste jsou hory. Zkusim to podle el.vedeni.

Cesta na Norovlin mi byla odmenou za neprekonany brod. Vratil jsem se do Baruunbayan. Obchod uz otevrel, ale nemaji balenou vodu. To jsem si vsimnul uz v nekolika poslednich vesnicich. Zrejme ji tady nikdo nekupuje.

Podle el.vedeni mirim na severovychod, musim nejak projet pohori na obzoru. El.vedeni nakonec vede primo, cesta to klickuje. Zavedla me z plane do uzkeho kanonu s vyschlym recistem. Sterka a pisek a vyjete koleje. Tak za tri a nebat se pridat, motorka vyplave z pisku a hura. Ještě za KTM 690 ma poradny vykon. Ale je to makacka udrzet ji v zatackach. Prekrasnymi skalami vyjizdim na nahorni planinu. Porostla kvetinami, modro zelena, pasou se tu kozy a na hrebeni je ger. Sjezd z hor je taky souteskou se sterkem a kameny. Pak me to vyplyvne vedle ovoo na hranu hor a mam uzasny vyhled do zelene krajiny plne geru. A jezer. Snad me zase nezastavi voda.
U ova prijizdi Mongol a zve me do nedalekeho geru, pak se se mnou aspon foti a pise mi nekolik tel cisel, kam mam fotku poslat. Prejezd hor byl fakt nadherny, vzdaneho brodu uz nelituji.
V Bayategiin maji obrovskou kotelnu a vsechny domy rozvod topeni. Aby ne, kdyz maji vlastni povrchovy cernouhelny dul. Asi misto mestskeho parku. Uhli tezi obycejnymi bagry.  Nemaji benzin jiny nez 80oct. Ale co mají, je balena voda. Kupuji oboje. Vyptavam se u pumpy nekolika mng slovy, kde je most. Az v Norovlinu. Ale mam pry jet na Bogt primo a brod prece na tehle motorce projedu. Tudle nudle!
Na Norovlin jedu podle dratu. Vyjete koleje konci, tak jedu po uzke pesince od zvirat a motorek. Vyjedu do kopcu mezi skaly, rozkvetle louky, skalni utvary. Pesinka konci u geru, dal podel dratu nepokracuje. Co je mi platna GPS, co jsou mi platne digitalni mapy. Nefunguje GPS - GlobalPositionSystem, pouzijeme GPS - GerPositionSystem. Proste jsem v se v geru zeptal na cestu do Norovlinu. Starsi pan hned chape, podel vedeni ukazuje, ze ne a ze mam jet smerem na vychod. A nabizi, ze me vyvede na motorce. Zdvorile odmitam. Promotam se skalnim bludistem z kamenu na louce, chytam vyjete koleje a malym kanonem projizdim na druhou stranu kopcu. Nastesti je tu dalsi ger. Pani venku telefonuje, na telefonu ma pripajenou tycku jako antenu. Hned chape a ukazuje na jedny z koleji. Vezu se dale kopeckama, Norovlin je jeste 20km podle GPS. Kolik je to podle GerPS netusim, to se ukaze. Je krasne slunicko, kyticky voni. Z vyhlidky u ovoo se mi vubec nechce. Dal je to je to jednoduche, staci se drzet koleji. Kolem krasne skaly sopecneho puvodu. V jednom udolicku je koryto, kterym tece voda. Plno bahna, ale vedou pres cerstve koleje od motorky. Tak to radeji prochazim, pohoda. Boty asi jen tak neususim. Konecne posledni hreben, ovoo, vyhlidka na Norovlin. Stoji tu Mongol s motorkou, tak jedeme do Norovlinu spolu. Prudky sjezd brzdim jednickou, pak pro zmenu sterkove reciste. Mongol je pomaly, predjizdim ho.
V Norovlinu rozhodnuti, jak dal. Stopy RoyChapmana asi vzdam, rek do Gobi tece od severu spousta. Zatim pojedu po hlavni silnici na Bayanknogor, musim jeste na most pres TuyGoll. A rozmyslim se, zda to ohnu na jih do BayanGobi nebo budu pokracovat po hlavni na Altaj. Nejradeji bych do hor na ryby, ale kdyz vidim, co z hor tece....

Bayanhongor - kdyz vidim,  co se vali v TuyGool, tak jeste, ze jsem to objel. Do hor na ryby ani nahodou. To je ta reka, kde jsme se zenou jeli pred 12lety kolem maleho klastera a pak brodama proti proudu do hor do Tsetserlegu. Na opacne strane jsme potkali prvni stromy na ceste ze zapadu Mongolska.

Jedu do Gobi, do BayanGovi na jih. Snad se tam z teto strany dostanu. Kdovi, zda se do teto casti jeste nekdy podivam. Doufam, ze v Bogdu nespadl most pres TuyGool. A ze tam vubec je...

Prijel jsem vecer do Bogd a je tu strzeny most. Uz nevim kam dal. Taborim na brehu reky spolu s mnoha Mongoly, co tu taky uvazli. Treba voda opadne. Dam si den dva volno a uvidi se.

Jsem uvezneny mezi dvema rekami. Muzu jen na sever a od severu jde dalsi boure. Asi si vecer odstehuju stan dal od vody.
Kousek je rozliv a brod. Traktorem pres nej tahaji auta s konma. Kolem tabori Mongoli, co cekaji az opadne voda. Jestli opadne, na severu osklive cerne mraky.

6.8 Bogd

Sleduji divadlo u brodu. Na druhe strane za rekou na planine je neco jako maly Naadam - zavody koni. Privezli spoustu koni na nakladakach a traktor je pretahuje na druhou stranu. Nebo kone vylozi a brodi na nich jezdci. Deti jedou zavodit, tak maji hezky vesty a helmy. Take brodi spousta terenaku a spousta lidi. A par motorek jsem videl plavat. Reka je tu sice rozlita, takze melka, ale porad jsou tam zradne prohlubne, kameny a proudy. A ma silu. Ale Mongol se plavajici motorkou nemaze. Kupodivu si ani moc vzajemne nepomahaji, spis jen cuci, jak si kdo poradi. Kdyz Mongol chciplou a ulitou motorku vytahne na breh, tak ji postavi na zadni kolo, vyleje vyfuk a pak startuje a startuje, az chyten. Zrejme jsou ty cinske stroje nejake odolne. Nebo jezdi na emulzi nebo to staci Mongol vcas chcipnout. Tohle udelat s evropskou motorkou, tak je olej plny vody.
Vetsina mych sousedu po skonceni zavodu odjela. Odpoledne prisla zase bourka, na severu, odkud reka tece take prsi. Radeji si na noc stehuji stan vys na kopecek. Zitra jedu zpatky na sever k hlavni silnici.

Plan B rusim, vracim se k planu A.

Puvodne jsem mel plan, ze se budu houpat na motorce po zelenych kopeckach stredniho Mongolska a kousek zajedu na sever chytat ryby. Plan B jsem vymyslel z nudy u more, když jsem tam byl s dětmi a motorka uz odjela. Plan B byl prejezd Gobi, kone Prevalskeho a mista vykopavek dinosauru. Jenze cela Gobi je pod vodou. Vratim se do kopcu, co jsem vcera projizdel. Tam byl vlahy vzduch, jsou 2000mnm, zelene plane, skalni sopecne utvary. A je to blizko na hlavni silnici, kde jsou bezpecne mosty. Na mosty to tak budu mit par km a ne 150km jako vcera. Bohuzel stale predpovidaji deste. Aspon se ale nepozenu stovky km za den, ale budu si uzivat krajinu. Takze rano smer Narintel. Moknuti mi nevadi, ale bezmocne cekani u rek me nebavi.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE