Motoúlet 2013

Den 0. 5. 7. 2013

Večer máme sraz ve Volduchách, kde zahajujeme tradiční akcí Voldušské jiskry. Z HK jsme (sip a Asterix) vyrazili po 13:00 do Chlumce nad Cidlinou, kde jsme se setkali s Čárou u Bikers crown (jak jinak ). Nabalení, natěšení na dlouhou a záživnou cestu jsme vyrazili směr západ. Žádné projíždění, prostě napálit po dálnici. Ve Volduchách se setkáváme s Vikingem (čtvrtým členem výpravy). Zamávat nám nebo si užít husu, přijel taky Sharki. Večer plánujeme poslední detaily zítřejšího dne, především zda se zastavit na BMWdays v Garmischi, kam plánují z Volduch vyrazit další dobrodruzi. Tuto variantu ovšem zavrhujeme. Dopíjíme pivko a hurá na kutě, zítra nás čeká dlouhý přesun do hor.
Trasa: HK - Volduchy
Ujetá vzdálenost: 191 km
Přenocování: 0,- Kč (díky dětskému pokoji u Vikoše)
Ostatní náklady: cca 150 za večerní pivko a jídlo

Den 1. - 6. 7. 2013

Ráno plánujeme odjezd v 8:00, což se nám podaří dodržet jen s malým zpožděním. Za Plzní Sharki zatlačí slzu a odbočuje směr Karlovy vary, my pokračujeme na Rozvadov. Cesta po dálnici ubíhá a benzín v nádrži také. Na poslední pumpu dojíždím s posledním litrem. Tankujeme plnou naposledy za Kč. Při odjezdu z pumpy Čára zjišťuje, že mu nedobíjí baterie, konstatuje, že to je pouze nedotaženými kontakty na baterii… sundává všechny bágly a zjednává opravu. Povedlo se během 30 vteřin… sundání a nandání nákladu zabralo 20 minut. Protože tato etapa byla koncipovaná jako dálniční přesun, není třeba o ní víc psát, za zmínku nestojí ani 10km dlouhá zácpa před Mnichovem, kterou projíždíme po motorkářsku, ani skutečnost, že si Viking sebou nevzal eura, ale české koruny a snaží se je marně na každé pumpě směnit za euro. Nakonec to řeší výběr eura z mé karty a odevzdání Vikingovy hotovosti do mé peněženky. Kurz 27,30 za euro opravdu nebyl nejvýhodnější. Podívejme se ale také na účastníky cesty:
Sip – Aprilia ETV 1000 Caponord (2003) – touto cestou chce oslavit své 40tiny. První velká cesta na velké motorce (předtím Alpy na XJ 600). Vše zabaleno ve třech kufrech Givi, vyfasoval peška vést stan, což mu dělalo spolujezdce.
Asterix – BMW 1150 GS (2003) – prověřený stroj vlastní od narození (stroje), nalítáno úctyhodných 105 000 km. Úhledně zabaleno do originálních kufrů BMW + jeden vak na místě spolujezdce. Fotograf výpravy.
Viking – BMW 1200 RS (2003) – čerstvě nabytá motka a její první zkouška v Alpách pod vedením Vikinga. Viking je střílený Alpař, je tedy vedoucím výpravy. Má pěkně zabaleno do dvou originálních kufrů BMW a jednoho válce Buse místo topu. Celou cestu sledujeme jeho oranžovou karimatku připevněnou na špičce válce.

Čára – Honda Varadero 1000 (1999) – také harcovník alpských výprav. Na této cestě proslul svým originálním sestavením nákladu (dvě brašny na bocích, nahoře malý top, na místě spolujezdce objemný vak, speciální konstrukce jištěná pavouky a gumami).
V tomto složení odbočujeme z rakouské dálnice A1 směr Sölden po silnici 186 cca v 17:00. Vjíždíme do údolí a začínáme pomalu stoupat a kroužit první zatáčky. V první serpentýně v pravotočivé zatáčce se pode mnou ozývá nepříjemný zvuk, to špunt stupačky drhne o asfalt (stalo se to ještě asi třikrát… ale od té doby jsem si dával větší pozor). V Söldenu nacházíme kemp vcelku rychle, později konstatujeme, že byl nejlepší ze všech. Protože je ještě čas chceme vyrazit na Ötztalergletscherstrasse. Ačkoli dole cedule říká öffnen, mýtnice je zavřená, že prý zas až ráno. Tak jedeme alespoň na druhý kopec na HocheSölden pokochat se krásnou vyhlídkou do údolí. Zbytek necháváme na ráno.
K večeři maďarský guláš, chleba, pivko z automatu v kempu (1,2€).
Trasa: Volduchy – Rozvadov – Mnichov – Innsbruck – Sölden
Ujetá vzdálenost: 586 km
Přenocování: 11,- €
Ostatní náklady: 2,40 € (kávička po cestě, pivo v kempu), 4,80€ dálniční známka Rakousko

Den 2 - 7. 7. 2013

Ačkoli se k večeru shlukovaly bouřkové oblaky, ráno nás vítá azuro a čekáme, až se sluníčko dostane do údolí přes vrcholky kopců osušit rosu. Balíme a vyrážíme na zmíněnou Ötztaler Gletscherstrasse. Mýtný po nás chce 5,50 € a pouští nás do údolí, které stoupá k úpatím hor. Klikatá silnička se vine údolím podél říčky, nalevo i napravo krásné louky pomalu se měnící v kamenité pláně. Na konci cesty narazíte na ledovec a doslova i do písmene si můžete zaparkovat ve sněhu. Cesta dál nevede, leda na lyžích. Na některých částích cesty je vidět sníh. Kocháme se výhledem do údolí i na vrcholky hor na druhé straně. Stejnou cestou je třeba se i vrátit. Těsně před mýtnicí ještě fotíme a potkáváme turistu, který jde pěšky někde z Německa… překonal prý 2000 výškových metrů… jeho přáním je cigaretka… dostává ji a vychutnává.
Opouštíme Sölden a směřujeme dále na jih do Itálie přes Passo de Rombo. Jedno z mála zpoplatněných pass (12 €) nás přivádí do Itálie. Sjíždíme k Meranu a nabíráme směr Passo dello Stelvio. V Meranu je jako vždy 35 stupňů Celsia. Oproti cestě v roce 2011 jedeme na Stelvio druhou stranou. V horských pasážích si všímáme sněhu na severních stranách hor, víc než z předchozích zkušeností. Jakou roli tohle pozorování bude mít, ještě netušíme. Stelvio je profláklé, ale nádherné passo, víc než 40x tornatti nahoru i dolu. 2760 metrů nad mořem = dobíjíme první cíl cesty (třetí nejvyšší průsmyk Alp). Dolů nabíráme směr Livigno, abychom v bezcelní zóně doplnili nádrže (benzin za 28 Kč na litr) a koupili litr Balantýnky za 11€ (Viking). Vjíždíme do Švýcarska přes Passo del Bernina (2330) a v St. Moritz nacházíme plánovaný kemp, cena je poněkud vysoká, platí se tu i lázeňský poplatek ve výši 1,9 CHF.
K večeři boloňská omáčka s vepřovým masem a nudle
Trasa: Sölden – Ötztalergletscherstrasse – passo Rombo – passo Stelvio – Livigno (bezcelní zóna) – St. Moritz
Ujetá vzdálenost: 284 km
Přenocování: 17,- €
Ostatní náklady: 2 € (samolepka Stelvio), 5,50€ mýtné na Gletscherstrasse, 12,- € mýtné passo Rombo, 8,- € klobáska a kola na Stelviu, 4,- € večerní pivo v kempu (jedno)

Den 3 - 8. 7. 2013

Následující dvě etapy měly být postupným přesunem pod Mont-Blanc a k dalším cílům naší cesty. Člověk ovšem míní a palivová čerpadla mění. Ze St. Moritz jsme se vydali přes Julierpass (2284) směrem k cíli. Zjišťujeme, že švýcarská passa jsou také moc hezká, cesty kvalitní a zážitek 100%. Těsně před městem Chur (asi 30km) špatně odbočujeme, protože ukazatel vede směr Chur oklikou přes dálnici. Moje navigace, do které jsem doma týden bušil cestu bod po bodu den před odjezdem, vypověděla službu… odešel ji napájecí konektor… brutální oprava se tak úplně nepovedla, napájení sice fungovalo, ale navigace po chvilce fungování zatuhla. Proto jsme se spoléhali na mapy a ukazatele. Bylo to romantické, ale také zdlouhavé a často ne bezchybné. Vedl jsem v tu chvíli kolonu a ve zpětném zrcátku čekuju světla bmw gs. Až po chvilce si všímám, že další dvě motorky za nimi nejsou. Zaměřuji se na GS za sebou a zjišťuji, že to není Asterix. Zastavuji a čekám. Po deseti minutách obracím stroj a jedu zpět. Necelých 5 km zpět nacházím zbytek výpravy se zprávou, že Asterixovo GS odmítá dál pokračovat. Při startu točí, ale nenaskočí. Asterix začíná žhavit drát servismanovi do ČR. Překontrolovat svíčky = fungují. Překontrolovat tok benzínu z nádrže do motoru = a ouha… jeden platový spoj při pokusu o rozpojení praská. Zacpáváme díru klacíkem omotaným izolepou a shnáníme odtahovku do servisu. Dělníci stavební firmy, kteří mají těsně za tunelem Passmal, kde jsme uvízli, buňku, nám pomáhají, nabízejí transport do nejbližší vesnice. Nakonec čekáme na odtahovku sjednanou přes pojišťovnu a v cca 13:00 (po třech hodinách) Asterixovo GS jako král odjíždí směr Chur, kde jsme objevili servis se zastoupením BMW. Odtahovka v italském Švýcarském kantonu má klidně řidiče, který mluví jenom italsky, je sice milý, ale nic s ním není… odveze nás na jedno parkoviště a je zjevné, že musíme čekat, po 10 minutách přijede další vůz této odtahovky a řidiči se vymění. Tenhle umí alespoň trochu německy, tak se ptáme, jestli nás doveze k tomu servisu do Churu. Říká, že jo, tak nasedáme a valíme za ním. Ovšem zastavuje u sídla odtahovky (mimochodem se servisem) a nechává technika zjišťovat co a jak dál. Když se dovídá co je s motorkou, nasedá třetí řidič a konečně jedeme dalších asi 5 km k servisu BMW. A to si člověk říká, že je v zemi s názvem Švýcarsko. Tam nás řidič opouští, ale za minutku se vrací a chce po nás 50 švýcarských franků jako rozdíl mezi tím, co uhradí pojišťovna a skutečnými náklady. Váháme, telefonujeme na pojišťovnu, vysvětlujeme, chceme potvrzení (nakonec musí stačit rukou psané, že převzal částku), konečný účet je 35 €. Motorku převzal servis, chvíli čeká a během 15 minut technik vyměňuje prasklý ventil na vedení benzínu z nádrže. Zkouší nastartovat, ale nejde to. Tvrdí, že nemá víc času opravovat ji teď. A něco na tom bude, protože co jsme u servisu, vidíme, jak si přebere motorku, udělá např. servis, projede ji, umyje ji, na chvíli zaběhne do kanceláře (asi vypíše papíry) a pak na novo, ani chvilka prodlení, pořád v jednom kole. U našeho GS konstatuje, že pravděpodobně nefunguje palivová pumpa, necítí tlak v hadicích. Nabízíme pomoc, ale nevíme moc jak. Říká, abychom vytáhli čerpadlo, že ho odzkouší a popřípadě objedná nové (bylo by tu ovšem až druhý den)… my na to máme cca hodinu, protože náhradní díly se objednávají do 16:00 (aby tu byli druhý den), teď bylo cca pět minut po 15:00. Nikdy jsme nic takového nedělali. Telefonujeme známému servismanovi do Čech, radí sundat a vypustit nádrž, rozdělat ji a vytáhnout čerpadlo. Nevíme si rady… nemáme do čeho odčerpat plnou nádrž… po chvilce váhání oslovuje dalšího technika… půjčuje nám kanystr, hadičky a za dalších 10 minut je nádrž prázdná… sundáváme, odpojujeme všechna vedení, rozmontováváme kryt čerpadla a filtru. Čerpadlo je na světě. Technik nám přichází pomoct a vyndává ho… zkouší ho na stole a s překvapením zjišťuje, že čerpadlo běží… zkouší ještě elektriku na přívodu k těmto aparátkům a všechno se zdá ok… Technik ovšem říká, že bude muset hledat, kde je chyba, ale že se může problému věnovat až tak za půl hodiny. Co se dělo potom moc nevím… protože jsem si šel koupit zrmzku a když přijdu zpátky, vidím Asterixovo GS smontované a nastartované.  Prý to funguje… kde byla chyba, nevíme… možná se palivové čerpadlo loučí a tak chvíli funguje a chvíli ne. Asterix vyplázne za opravu 140€ a my odjíždíme hledat kemp v Churu, kde chceme přečkat noc. Kemp se najít podaří, zajdeme do restaurace a večer u stánu dáme zabrat všem tvrdým zásobám, které si vezeme sebou. Den byl náročný. Diskutujeme, co bude zítra.
K večeři zeleninový salát a pivo (restauračka v kempu)
Trasa: (původně plánovaná)  St. Moritz – Brienz (247 km), realizovaná: St. Moritz – tunel Passmal – Chur (cca 81 km)
Ujetá vzdálenost: 182 km
Přenocování: 10,- €
Ostatní náklady: 18,- € večeře, 10 € zmrzka na pumpě (za franky, které jsem dostal zpět, kupuju večer pivo v kempu)

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE