Rumunsko - Moldavsko 2011

Očima naší spolujezdkyně Pavlíny, toho času přítelkyně Borise.

Rumunsko - Moldavsko 2011

Kapitoly článku

Den 1 - čtvrtek 18.8.2011  

Vrcholí balení a zdá se, že to všechno se na motorku nemůže nikdy vejít...a přece se vešlo :-)
Cesta z ČR přes SR. Na Slovensku Jirku nechala ve štychu motorka, šla jen na jeden válec a vlastními silami se ji nepodařilo opravit. Pokoušel se sehnat nějaký servis, ale marně.
„Naštěstí“ se to přihodilo u rychlého občerstvení, takže se všichni posilňujeme a čekáme, až se Jirkovi podaří sehnat odvoz zpátky do Čech. Když je doprava domluvená, loučíme se a pokračujeme už jen v pěti do Maďarska, kde už za tmy přijíždíme ke známým kamaráda Michala. Čeká na nás buřtguláš a celá rodina, které kromě Míry a Michala nikdo nerozumí ani slovo. Üdvözöljük Magyarországon! Nocležíme na zahradě pod širákem.


Den 2 - pátek 19.8.

Ráno zahradní sprcha, bohatá snídaně a cesta přes nudné rovné Maďarsko. Do Rumunska vjíždíme přes město Oradea. První dojmy? Bordel a kvanta novostaveb rodinných domů... a kostelů z betonu s plastovými okny. Večer přijíždíme do vesnice Arieseni, kde je malý kempík u řeky. Vlastní ho upovídaná Rumunka, která žila asi 25 let v Německu, takže jsme se domlouvali „auf Deutsch“. Cena 20 lei za stan, Kubovi jsme usmlouvali 10, když spal pod širákem :-) V ceně je kadibouda a umyvadlo se studenou pitnou vodou… a ta řeka, ve které jsme se všichni vykoupali. 

Den 3 - sobota 20.8.   

Ráno pěkná kos-s-sa - kemp u řeky má své mínusy. Plánujeme trasu, sušíme věci. Vyrážíme do města Hunedoara, kde se nachází hrad. Cestou míjíme obrovské výsypky a ocelárny. Z hradu je pak pěkný výhled na historický střed města a méně pěkný pohled na ocelárny. Prohlídka hradu je bez průvodce, na každém zajímavějším místě je cedulka s rumunským a anglickým výkladem. Zrovna tam byla svatba. Boris čeká dole pod hradem a seznamuje se s polským motorkářem. Při průjezdu městem Simeria si všímám, že téměř v každém domě se prodávají žulové náhrobní kameny. Nasedáme a vyrážíme do města Sibiu neboli Hermannstadt, kde si prohlížíme historické centrum (dochované hradby, náměstí s kostely atd.) a občerstvujeme se. Vyrážíme směr Transfagarašská silnice, tábor rozbíjíme na břehu říčky za vesnicí Cartisoara. Vypadalo to na pěkný slejvák, ale nakonec se nic nekonalo. Dali jsme sprchu v řece a trochu vínka z plecháčku na dobrou noc.


Den 4 - nedělě 21.8.   

Raníčko zase pařák... balíme. Nám s Borisem to opět trvá, takže ostatní jedou na prohlídku kolem řeky. Vyrážíme po silnici Tranfăgărăşan vedoucí skrze pohoří Fagaraš (Munţii Făgărăşului). Krásné serpentýny, výhledy do údolí. Na chvíli zastavujeme u vodní nádrže Vidraru (klenbová přehrada), kde potkáváme skupinku Slováků. Pak oběd v restauraci. Dáváme si s Borisem polévku „Ciorba de burta“ – mléčná kyselá dršťková polévka... brrr. Ostatní zvolili lépe. Rumuni mají asi ve zvyku o víkendu sbalit celou rodinu a vyrazit na piknik. Podél celé Transfagarašské silnice bylo Rumunů jak nastláno – grilovali, stanovali a tvořili hromady odpadků. Nebylo výjimkou vidět rodinku na dece mezi silnicí a smetištěm, jak griluje :-) Dále pokračujeme přes Campulung směr Brašov. Ubytováváme se ale ještě před hradem Bran, a to v obci Rucăr v kempu Panorama s pěkným výhledem. Večer se jde do místní hospůdky na pivo a na večeři.


Den 5 - pondělí 22.8.   

Vyrážíme na hrad Bran, prý Drákulův, ale ve skutečnosti tu Vlado nikdy nebyl :-) I tak je to pěkné sídlo, s Ivou jsme se shodli, že bychom tam šly hnedle bydlet :-) Jelikož jsme přišli k hradu před dvanáctou a otevírá se až ve dvanáct, courali jsme se po stáncích s drákulovskými kýči :-) S blížící se dvanáctou rostla fronta u kasy. Míra s Kubou nás nějak dostali dopředu, takže čekání nebylo tak strašné. Cestou z hradu jsme poslali pár pohledů a koupili nálepku na kufr. Na parkovišti jsme dali tradiční oběd z ešusu.
Následovala cesta směr Buzau, kde se poblíž nachází bahenní sopky (Vulcanii Noroioşi). Moc pěkná podívaná. Na místě jsme zase potkali tu partu Slováků :-) Okolní krajina je zajímavá, ale dost vyprahlá. Potok, který tam teče, je plný sopečného bahna, takže jsme se tu neubytovali a jeli jsme hledat něco směr Brăila. Cestou jsme potkávali spoustu prodejců ovoce a zeleniny. Většinou cikáni – přiběhli k nám, když jsme stáli na železničním přejezdu, a nabízeli lesní ovoce a rakytník. Řeky v okolí měly velmi nízký průtok a menší potoky byly úplně vyschlé. Jelikož jsme ze sopek vyráželi kolem šesté, začalo to vypadat na noční přejezd Rumunskem. Žádný kemp nebo pěkné místo na stanování… pak se setmělo a to se těžko něco hledá. Se setměním se v ulicích začali „rojit“ psi, cikáni a neosvětlené koňské povozy, projíždějící auta svítí dálkovými světly a vesnice poněkud zapáchají. Našli jsme kemp..., hm, ani nevím kde, byla tma a měla jsem depku. Kuba zrevidoval sociální zařízení a usoudili jsme, že za ty peníze můžeme spát v příkopě. Odjíždíme a nakonec nacházíme kemp u hlavní silnice na Braila. Ubytováváme se asi v půl 12, stíháme ještě vínko, tentokrát ze skla :-)

Den 6 a 7 - úterý a středa 23.-24.8.   

Poklidný přejezd do města Constanta, ubytování v kempu u Černého moře (Camping GPM) v části Mamaia. Hned koupačka, večer vínko.
Druhý den, 24. 8., pokračuje pohodička u moře, koupání, nic nedělání. Večer na motorkách výlet do Constanty. Město nás nijak nezaujalo, takže se brzo obracíme do kempu a cestou nakupujeme zásoby na zítřek. Před spaním vínečko na rákosové rohožce před stany, únava ze sluníčka a nic nedělání.

Den 8 - čtvrtek 25.8.   

Balení, pakování a hurá do Moldavska. Nejdříve jsme se ale chtěli podívat na maják Farul Vechi u vesnice Sulina (Mně to pořád připomíná „šulína“...to je asi proto, že kdo se tam vydá, je pěknej šulín :-))) ). Namířili jsme tedy do města Tulcea, odtud přívozem ve vsi Nufaru přes kanál Sv. Georghe. Pak už pokračovala jen nezpevněná cesta… Vidina výletu nám asi zatemnila mozek, takže nám Kuba musel připomenout, že po té prašné děravé cestě pojedeme asi 60 km a radši si zalepil něco na motorce, aby nepřišel o všechen olej a smál se našemu plánu. Mezitím Iva zjistila, že podél cesty roste konopí. Chvíli jsme diskutovali, jestli je rozdíl mezi tím technickým a „trávou“, na což nám Kuba řekl, že v tom teda rozdíl je a pořád se smál… Zřejmě věděl své...
Popojeli jsme do vesnice Partizani, kde nám místní děda poradil nějakou druhou cestu a gestem naznačil, že je luxusní. Žádnou druhou jsme nenašli. Možná chtěl naznačit, že když jsme zvládli takhle blbou cestu do Partizani, tak ta druhá, ta bude ještě horší a bude se nám jistě líbit :-) Kupodivu Míra měl se svým V-Stromem docela problém na děravých cestách – neustále škrtal „podvozkem“. Kousek za vsí jsme tedy maják pustili z hlavy a obrátili se na cestu zpět. V Partizani nás odchytl nějaký chlapík a nabízel ubytování, vyjížďku bárkou po dunajské deltě a na dotaz, jak se dostat k majáku pravil, že do vsi Gergova se dostaneme tak tak a pak už to prý nejde. Možné to je, ale taky mohl kecat v naději, že se u něj ubytujeme :-)
Vrátili jsme se tedy k přívozu, dali oběd z ešusu a přes Tulceu jsme zamířili do Galati (odboč v Garvãn na Zaclãu). Do Galati se dostáváme velkým přívozem. Kuba málem zůstal na břehu, protože pořád žene a zapomněl si koupit lístek. Když se k přívozu vrátil, už byl naložený kamion a zavřeno. Naštěstí si to domluvil a zase jsme byli pohromadě. Z Galati míříme na Moldavsko-rumunské hranice. Na rumunské straně docela pohoda, chvíli čekání, ukázat pasy… mladík-celník s námi prohodil pár slov (např. proč má Kuba v pase místo narození Praha 4, když on zná jen Prahu 1 :-) Na moldavské straně je to horší, dlouhá fronta, vedro, i když bylo už šest večer. Kontrola byla důkladnější – kontrolovali čísla motorek, ptali se, co vezeme v kufrech. Vybrali nám pasy, řidičáky a nezdál se jim Borisův pas :-) Opět čekání, v dalším okýnku znovu odevzdat pasy, jít zaplatit pár lei, vyzvednout pasy a pak konečně: bine aţi venit în Moldova - Vítejte v Moldávii!  
Tankujeme hned za hranicemi, obsluha je buď tak ochotná nebo se tak bojí, protože u tankování asistuje a pak hned vybírá peníze v hotovosti. Silnice jsou celkem pěkné, žádné odpadky v příkopech. Cestujeme směr Cahul, ale začíná se stmívat, tak to zapíchneme u jezera u vesnice Manta. Mezi námi a jezerem je ale železnice na vysokém náspu. Umýváme se u pramene, popijeme vínko a usteleme si v příkopě u kolejí. Večer okolo žene bača domů stádo ovcí, tak se u nás zastaví a prohodí pár slov rusko-moldavsky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.19
Známkováno: 26x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist