Moldavia Tour 2011

Ráno někteří opět koupačka v moři a pak směr zpět přes Oděsu. Oděsa? Krásně opravený střed, opera, divadlo, promenády, ale dál to končí. Největší zážitek ? Potěmkinovy schody. Prostě jen schody, vypadáme na nich jak kulisy pro cara. To chce kafe, dáváme ho v „Bafalo 99“. Americké a picollo nás v tom vedru tak vzpružili, že nacházíme motorky dle souřadnic v navigaci a snažíme se zmizet směr západ po dálnici M 05 do Zhovenu (pozor, na dálnici se odbočuje i vlevo!), dál sjíždíme na T 16 05 směr Balta. A pak po T 02 01, šílenství, hrozná cesta, UA nám ukazuje, že i na šotolině se dají dělat díry a zmole. Opravdu jestli pojedete kolem lesa a z druhé strany máte pole, nenechte se zviklat, skutečně jedete po „silnici“ která je v mapě jako žlutá a vede do vašeho vytouženého města. A tak vyprahlí dojíždíme až do vísky Stratiivka. Tady způsobíme družbu se všemi místními včetně předsedymístního kamitětu. A tak všem kupujeme točené pivo u vrchní Vierky a sami splachujeme prach. No točené, do lahví umyté pod pultem. Tady totiž nemají ani sklo na škopek. (Vierka vezme láhev z kastlu, umyje v kýblu s vodou a natočí škopek). Mirek směňuje asphalťácké triko, vysvětlíme místním co že vše to máme na motorkách namontované a snažíme se za mávání celé vesnice zmizet dál.Do Čečelnyku nejedeme po T 02 01, ale přímo zkratkou úvozem. Po cca 10 km Mojmír háže letošního prvního žabáka, Roman malého a Petr pokládá mazlíka jen tak aby držel už tak skvělou partu. I tak nemůže jet dál, zatarasili jsme mu prostě cestu. Varana (teď už naháče) slepujeme páskou a tak vyrážíme dál. Roman i Petr ok. Pohoda. Dojíždíme skoro dalších 70km a za tmy se ubytováváme v nějaké vesnici ve směru na Ivano-Frankivs´k. A tak za 750hř. dostáváme u Mariki večeři (šašlik+brambor s koprem). Věřte nebo ne, ale spíme ve veřejném domě a myjeme se ne ve sprchách, ale ve vířivkách a postele se situují podle pokojů. Sen. Sen. Sen. Ale kšeft tu asi nekvete, když nás vzali na milost. Ani s dotazem, že máme narozeniny jsme neuspěli, a tak dáváme několik lahví vína (mají ocas) a o půl druhé jdeme spát. Samozdřejmě sami. Jen asphalti. Spolu. Bez ničeho, bez nikoho. Zaplať pánbů.
Dnes ujeto 359 km.

Den 8 - pátek 24.6. (? - Kaluž)

Ráno vyrážíme v 8.15 (nezbytné focení místní blonďaté krasavice na motorkách), roztláčíme Petra a fičíme po sem tam děravé cestě T02 01 na T 02 22 směr Shpkyv, Murafa, Sharhorodu, Dunaivtsi do Kam´janets-Podíl´s´kyj. Tady se zastavujeme na neskutečně nádherném hradu. Celý jej prolézáme a dáváme šašlik s bramborem, polentou a ….pivem. ASPHALTI DOPORUČUJÍ!Cesty už začínají být ok, benzín pořád 10,20-10,55 a tak se přibližujeme a končíme den těsně před deštěm v městě Kaluž. Zase bohatýrská večeře, sedíme na zahrádce, jíme zeleninový salát, masový salát, masové prkénko a skvělá a hlavně usměvavá číšnice Uljana. To vše samozřejmě zapíjíme několika lahvemi vína. Za chvíli jsou pryč a tak Petr přináší další. Uljana a její kamarádka Oxana nás požádali o foto na motorkách, no nesplňte to! Předvádějí na nich až skoro ero... pozice, které nás zvedají... i ze židlí a raději mizíme spát, spát a snít.
Dnes ujeto 451 km.

Den 9 - sobota 25.6. (Kaluž - Bardejov SK)

Ráno vstáváme v osm, babuška nám udělá čaj s citrónem, dojíždíme paštiky, cibule, saláty, česnek a tuňáky a vyrážíme směr západ-domů. Cesta vede přes Feldštejn neboli Skelivc, kde zcela náhodou objevujeme pomník „taťky“ Švejka, a chtě nechtě mu děláme propagaci fotkama. Pokračujeme dál směr Polsko, avšak samá díra nedovoluje rychlejší pohyb (už jsme si zvykli). Přijíždíme do Khirivu kde dáváme nejlevnější oběd pro 8 lidí za celou cestu. Polévka, salát, maso s nudlemi vše za 380 hřiven. Šílené! Ale dobré, no ukrajinská jídelna. Dále pokračuje směr Polsko, honíme se s dírama a mrakem za zády, ale vše zvládáme s přehledem. No ASPHALTI. Přechod do Polska nám trval 1hod. 20min. Ale hlavně, žádné peníze, žádné úplatky. Okamžitě změna asfaltu, žádná díra, žádný flek, prostě ok. A tak fičíme, a ejhle už jsme na Dukle. Nezbytné foto, motorkáři s tankem, a teď, už hurá do Bardejova. Spíme luxusně v hotelu za 25 éček (to asi budete všichni brblat, že kazíme ceny motorkářům, ale věřte, je to zasloužené! (Zkuste si to a taky tu přespíte.). Město, večeře, pivo, víno, město, spánek.Dnes ujeto 339 km.

Den 10 - neděle 26.6. (Bardějov - Brno (někteří Asphalti ještě směr Praha)

Hurá domů, i když, úžasný výlet a fascinující zážitky nechceme opouštět, ale vcucne nás civilizace, domov, manželky v naději a naše naděje na další cestu.
Dnes ujeto 452 km.

Závěr

Už jen to, že Mojmír vyjel s cestovním endurem a vrátil se s naháčem (jo odtučňovací kůra pro Varana), dává naději, že nic není nemožné!
Točí se vám v hlavě otázka počtu lidí na cestu? Je to otázka jen charakteru lidí a toho zřejmě Asphalti mají dost. Ani při osmi lidech nebyl jediný problém, jediná ponorka, vždy spolu a hlavně jeden za všechny, všichni za osm. Někde už jen dva mají komplikace, my jeli jako jeden.
A trasa? Ukrajina chudá, cesty mizerné, přesto jeďte a cestujte. A Moldávie ? Znova tam nemusíme , ale do Cricovy jste li jen trochu cestovateli, stojí za to se dojet, je to svět, který vás pohltí, uchvátí a zároveň překvapí, je to místo které vám utkví v paměti nadosmrti, jsou tu lidé které …… budete mít rádi, jako oni vás.
ASPHALTI VŘELE DOPORUČUJÍ!
Díky, díky, díky. Za tyto skvělé a nezapomenutelné zážitky chci poděkovat všem členům Moldavia tour 2011. Díky Vám přátelé, se tento výlet stal nezapomenutelným a mé poděkovaní patří jak Petrovi, Liborovi a Martinovi, tak skvělému pražskému křídlu Asphaltů, bažantům Romanovi, Patrikovi, Mirkovi a Igorovi.
Díky kamarádi Asphalti a doufám za rok znova !!!!!!!!!!!!!

Člen Asphalt cowboys Mojmír