Moldavia Tour 2011

Letos jsme vyráželi z Olomouce (Libor, Mojmír, Petr a Martin), neboť jsme tam ve čtvrtek hráli tenisový turnaj, přes Rožnov pod Radhoštěm směrem na dálnici na Žilinu. Povinná zastávka ve Vrůtkách v Harley baru, dál Liptovský Mikuláš, Poprad až do Ladomirova, kde už na nás v kempu čekal Patrik (letošní bažant) a vedle v penzionu Igor, Roman a Mirek (všichni letošní bažanti). Večeře, pivko, pivko, pivko, pak spát a snít o dálavách. To jsme ještě netušili co nás čeká!Dnes ujeto 483 km

Den 2 - sobota 18.6. (Ladomirov - UA - Polypec)

Dnes vstává 8 asphaltů a v 8 hodin a hrdinně vyráží přes Ublu k ukrajinské hranici a směr Malyi Bereznyi. Tento přechod nám byl doporučen naším kamarádem Vitalikem, že je lepší než zprofanovaný Užhorod. Byli jsme tam za pár minut a už nás vítala Ukrajina (UA) a její bohatýrský celník. Ten nemeškal a první větou řekl vše: “Tož chlapi, zrobíme to pomale nebo bystro?“ Takže tomu neunikneme a do pasů vkládáme prvních 40 dolarů na ...?! Po ručním zapsání do sešitu, vkládáme dalších 40 dolarů a i celník nás bystro zapíše, takže 10 dolars na hlavu nám zařídilo, že za bystrých 20 min vyrážíme. Kvalita cest je okamžitě rozdílná, už po ujetí 100 metrů jsou díry všude.Rozhodujeme, že tady strávíme 8 dnů a tak v Malyi Bereznyi hledáme bankomat. Všichni si vybíráme po 2000 hřiven, ale na poslední dva už nezbylo, bankomat hlásil, že je prázdný! Toto se nám stalo ještě dvakrát, takže s tím počítejte, neboť kdekoli jsme jeli, kreditku nebere ani benzínka. Takže všude platba keš. A tak hurá po H13 dál a za chvíli po šotolině

Tady kousek dál ve vísce Tyshiv máme domluvené kafe u kamaráda. Kousek za čárou (to co je na obrázku je na mapě žlutá), začíná pršet, tak nasazujeme nepromoky a snažíme se jet dál a dál. Hned při výjezdu ze šotoliny vidíme benzinku a hurá doleva k ní. Benzín se tu pohybuje mezi 10,20-10,55 hřiven (hřivna zhruba 2 Kč.), dáme vodu a pozor – vyrážíme, ale po 200m budka a policie. Hned první tahanice o přestupek (nutno dodat, že tady měli soudruzi pravdu, že 8 motorkářů přejelo plnou do protisměru. Snižujeme, snižujeme, snižujeme, platíme 1200 hřiven za všechny a po překvapivě krásné MO6 nebo E461 fičíme domů za Vasilem a jeho sestrou Marijou. Uvítání bylo takové, že maminka rozehnala slepice, aby 8 motorek mělo kde parkovat. Tady se to zvrhlo v hodování, pijatiku, vaření, polévky, zeleninové šašliky, no paráda, akorát nám utíká čas a ujeté kilometry jdou na další dny. Když se odpo vykolíbem, dopijeme poslední pálenku, odjíždíme s plnými bříšky dál směr Kotelnica, Tucholka, Zavadka směr Pytypets, kde nám Maria v horské chatě díky dešti domluvila nocování. Cesta skvělá zatáčky super a výhledy do údolí paráda. Na cestě nás vyzvedl Igor (majitel) a zavedl nás na luxusní, nádhernou, pohádkovou, srubovou chatu. Spaní za 90 hř. Na osobu. Večer jsme příjemně propařili při červeném a bílém vínu (tedy kromě Romana voda+džus). Vynikající šašlik-3,5 hř a lišky s omáčkou a bramborem 4,20 hř. A ejhle ve 24,00 nám zachutnala Sambuca a náš osobní číšník předváděl kousky hodné skvělého barmana. Po několika hořích nápojích a hlavně třech rozteklých brčkách v ohni, jsme čekali komu to spálí jazyk. Cca druhá hoďka rozhodla, že zaplatíme 600 hř.a – dnes dobrou noc. ASPHALTI DOPORUČUJÍ !!
Dnes ujeto v dešti 210 km (fakt se víc nedalo).

Den 3 - neděle 19.6. (Pytypec - Velykyj Bychkiv)

Snídaně vejce s griby, boršč a polévka taky s gribami. Odjížděli jsme směr Kolochava cca v 10 hod za téměř stálého deště. Brzy měly být vodopády u Izki, ale nějak jsme je minuli a stejně nás skrápí neustále déšť. Dál po T0720 jsme jeli cca 50 km po silnici ve stálých výtlukách. V Kolochavě jsme se jako každý motorkář schovali před deštěm do Četnické stanice (hospůdky). Náladu nám zlepšila paní vedoucí a to nejen plynulou češtinou, ale i dvěma točenými a obloženými mísami se sýrem a salámem. ASPHALTI NÁVŠTĚVU DOPORUČUJÍ !! Nepřestalo pršet a tak jsme vyrazili za stálého deště asi 30ti kilometrovou rychlostí směr Solotvina a skončili po 6 kilometrech na totální horské vymleté cestě plné vody. Tak zpět a jinudy, po T0728 do Dubove – šílenství, sice cesta na mapách žlutá, ale spíš díra vedle díry a ještě plné vody. No mňam. Cca po 25 km nám ulítl první top case-zrovna jako loni Liborovi a navigace Tom Tom s ním. Pohoda.
Za další 3 km Mojmír zvyšuje odhozy a ztrácí oba boční kufry a na zastávce zjišťujeme, že má naražený i ráfek a kolo bez vzduchu. Pohoda. Zastavují všichni, a aby toho nebylo málo pod Martinem je stále zvětšující se kaluž benzínu. Pohoda. Však jen prší. A to není vše. I Patrik zjišťuje závadu, chybí mu gumička na kardanu a tak pomalu dává novou. Pohoda. Několikanásobná sborka a rozborka Martinova mazlíka nás přesvědčuje, že bez nové hadičky to nepůjde. A tak Igor s Mirkem vyrazili 4km do vesnice pro hadičku z nějakého žigulíka. Podařilo se, oprava s pomocí Romana, a Patrikova nářadí proběhla rychle. Varana si do parády vzal zkušeně Mirek. Se dvěma pomocníky MALATÓKY a jeho hrubé síly se ráfek ač nerad, vracel pomalu do původní polohy. Jeden spray a velká bombička dokázaly udělat zázraky a tak vyrážíme, jak jinak za deště směr Velykyj Bychkiv. Tam totálně promoklí, nasáklí deštěm, skládáme hlavy v penziónu OKSANA (tel.0973413226), za 165 hřiven. Večeře boršč, tatarák, steaky, pivo, víno a šup na kutě. Dnes pohoda. Snad nás zítra čeká něco lepšího.Dnes ujeto 138 km. Šíleně málo, zato oprav hodně.