Okolo západní Evropy a Maroka

Den 8. (8.6.2013):

Když jsem v 6 h ráno vystrčil hlavu ze stanu, bylo zataženo a nevypadalo to vůbec dobře. Pršet začalo, až když jsem chtěl sbalit stan. Čekal jsem do 9 h než přestane, abych mohl v klidu zabalit věci na motorku. Rovnou jsem se nasoukal do nepromoku, protože všude okolo pršelo. Cestou do Barcelony nepršelo jen v tunelu (9,4 E). Celkem rychle jsem se dostal k chrámu Segrada Familia, ale najít v někde v okolí místo byl celkem problém. Chrám jsem objel a zaparkoval jsem přímo u policajta řídícího dopravu. Udělal jsem několik fotek a jel jsem dál ke stadionu Camp Nou. Dostat se od stadionu pryč z města byl očistec, jelikož každých 50 m byl semafor a doprava houstla. Po vyjetí z Barcelony jsem jel podél pobřeží směrem na Valencii. Při jedné ze zastávek na benzince jsem zjistil, že mi nefunguje mobil, respektive po zapnutí hodil chybovou hlášku. Chtěl jsem dát vědět domů, dokud jsem na cestě, že mi nefunguje mobil a že se nebudu ozývat. Zahlédl jsem telefonní budku a zkoušel z ní zavolat. Nakrmil jsem ji třemi eury, ale nespojila mě. Vzdal jsem to s tím, že najdu jinou. Druhá budka mě také nespojila a navíc mi sežrala všechny mince. Třetí budku jsem už nezkoušel, protože by pak nemusela dopadnout dobře. Zkoušel jsem nahodit mobil, což se asi po půl hodině povedlo. Chtěl jsem najít nějaké místo u moře na přespání, ale to nebylo možné. Hledal jsem tak dlouho, až jsem zajel do kempu (10 E) u města Xilxes. V kempu byly převážně španělské rodiny, které večer začaly grilovat. Musel jsem jít spát, jinak bych jim to všechno snědl.  
Ujeto: 515/4052/11503
Počasí: ráno zataženo 12°C, přes den 10°C déšť/pobřeží 23°C polojasno
Trasa: Ur-Barcelona-Xilxes

Den 9. (9.6.2013):

Rozhodl jsem se zůstat další den a trochu si odpočinout. Po snídani jsem si skočil do města na nákup a dal jsem opalovačku na pláži. Kolem poledne jsem si uvařil oběd a při mytí nádobí se z lehkého vánku během pár sekund stala vichřice. Bylo zábavné sledovat, jak se celý kemp nadzvedává a každý chytá, co se dá, do doby, než jsem si všiml, že můj stan také opouští své místo. Naštěstí to celé trvalo jen pár vteřin. Odpoledne přišly mraky, takže bylo po opalování. Zaplatil jsem na recepci dalších 10 E a dotazoval jsem se na wi-fi. Paní vytáhla z pultu kupony za různé částky (až 50 E!) s různou dobou připojení. Stačila mi hodina za euro. Po zadání jména a hesla v prohlížeči se opravdu začal odečítat čas. Při večeři jsem pozoroval kluky s „trakařem“, který měl rohy. Budoucí toreadoři. :-) S příchodem nedělního večera zmizela většina španělských rodin.
Ujeto: 0/4052/11503
Počasí: ráno 15°C jasno, přes den 28°C polojasno
Trasa: -

Den 10. (10.6.2013):

Vstal jsem kolem 6. hod, dal jsem snídani, všechno jsem pobalil na motorku a kolem osmé jsem projel průchodem pro pěší, jelikož závora byla zavřená. Bohužel za závorou byla ještě brána, na které byl vidět zámek. Po 10 minutách přišel jeden z obyvatelů kempu, v klidu odsunul bránu a odjel. Zámek tam byl dán jen na oko. Jel jsem dál přes Valencii podél pobřeží, kde to bylo občas o nervy, ale vždy to vyrovnal úsek rychlostní silnice. Kousek od Tabernas jsem měl vyhlídnuté hollywoodské westernové kulisy. Bohužel zaplatit 18 E za pár fotek jsem ochoten nebyl. Dalším plánovaným cílem byl přejezd pohoří Sierra de los Filabres. Opět doporučuji jet, nejen kvůli perfektnímu povrchu, ale i kvůli dvěma observatořím umístěným na vršku ve výšce 2168 m n. m. Mezi městy Guadix a Granadou jsem jel po neplacené dálnici, která stoupá do výšky až 1380 m n. m. Kemp (14 E) jsem našel za pomoci navigace během několika minut. Přede mnou byli na recepci dva Němci, kterým recepční vyčítal, že neumí anglicky. Jak se později ukázalo, anglicky neuměl skoro nic on. Po zabydlení se jsem šel do kempové hospody ochutnat místní pivo. Pingl se hrozně divil, že chci velké a i tak jsem jako velké dostal 0,4l piva značky Alhambra. Z kempu byl krásný výhled na horu Pico de Veleta (3394 m n. m.), kterou jsem měl v plánu druhý den zdolat.
Ujeto: 781/4833/11503
Počasí: ráno 18°C jasno, přes den 30°C jasno
Trasa: Xilxes-Valencie-Tabernas-Guadix-La Peza

 

Den 11. (11.6.2013):

Jelikož jsem chtěl být co nejdříve pod vrcholem Velety, vstal jsem v 6:30 h a o hodinu později jsem seděl na motorce. Vyjel jsem po perfektní silnici do výšky 2500 m n. m., nechal jsem na parkovišti motorku, převlékl jsem se a pokračoval jsem vzhůru pěšky. Po pár minutách jsem předešel staršího chlapa, jinak nikdo, kdo by stoupal přede mnou, vidět nebyl. Postupně ubývalo kamenů a přibývalo sněhu. V poslední části výstupu se šlo podél sjezdovky, po které se stále ještě proháněli lyžaři. To byla asi nejnáročnější část, protože sníh byl stále zmrzlý a sklon kopce velký. V této části jsem minul 2 ženské, jejichž tempo napovídalo, že nahoře budou pozítří. Na vršku jsem byl za dvě a půl hodiny. Nahoře byla skupina asi 8 lidí, kteří zrovna odcházeli dolů. Nechápali mou kombinaci trička, kulichu a šály. Na vrcholu jsem udělal několik fotek, zapálil jsem si darovaný doutník a po 30 minutách jsem se vydal dolů. Přibližně v půli cesty jsem dohnal osmičlennou skupinu, v níž byl Němec žijící 15 let v Granadě, se kterým jsem se dal do řeči. Říkal, že když mě viděl v tričku, pomyslel si, že jsem buď Čech, nebo Rus. Na parkovišti jsem si dal u stánku za odměnu něco k jídlu a k pití. Když jsem se převlékal u motorky, dal se se mnou do řeči Holanďan, který mě prý viděl včera v kempu. Trochu se divil, jak jsem si mohl nevšimnout příjezdu dvou důchodců z Holandska…:) Každopádně mi paní na lístek začala psát kontakt, až někdy přijedu do Nizozemí, že se mám určitě ozvat. Čekal jsem číslo nebo mail, dostal jsem adresu. Paní mě překvapila podruhé, když netušila, kde je ČR! Dostali ode mě mail, tak prý za 2 roky dorazí. Vyrazil jsem do Granady, kde jsem měl vytipovaných několik památek, ale vedro v kombinaci s dopravou, mě donutily po půl hodině vypadnout z města. Dalším cílem bylo město Ronda, které jsem si prohlédl z motorky. Přibrzdil jsem u kempu, ale 17 E mi přišlo dost. Zabydlel jsem se na pobřeží u města Estepona v kempu (13,75 E).
Ujeto: 409/5242/11503
Počasí: ráno 11°C jasno, přes den jasno 32°C/ vrchol 0°C jasno
Trasa: La Peza-Sierra Nevada-Granada-Ronda-Espepona

Den 12. (12.6.2013):

Z kempu jsem odjel celkem brzo, a tak jsem byl na Gibraltaru už před 9. hod. K celnici byla pořádná fronta, všichni spěchali do práce. Vstup na skálu činil 10 E, ale otevřena byla až od 11, takže jsem nic neplatil. Bohužel byla zavřená horní vyhlídka. Čekat tam kvůli tomu se mi nechtělo, vystačil jsem si se spodní vyhlídkou.

Před Algeciras jsem si koupil ve stánku lístek do Maroka (63 E). Kluci mi k lístku dali i vstupní formulář do Maroka, který byl dostupný i na lodi. Vyšlo to krásně, na loď jsem čekal jen hodinu. Chlápek v lodi mi motorku, která byla jediná na palubě, přikurtoval čtyřma kurtama a já jsem mohl v klidu jít na palubu. Na lodi sedí u okénka marocký policajt a za vyplněný lístek dává razítka do pasu. V Tanger-Med jsem byl za necelé tři hodiny. Na celnici bylo několik řad budek. U první budky měl celník v ruce formulář, který mi ale nedal a poslal mě k 2. budce. U 2. budky po mně chtěli vyplněný papír od 1. budky. Tady byl hodný a zlý celník. Hodný mi pro ten formulář skočil, ale jelikož byl jen ve francouzštině a arabštině, netušil jsem, co mám vyplňovat. Poprosil jsem tedy hodného celníka o pomoc a ten mi dokonce formulář začal vyplňovat. Zlý celník se na to moc netvářil. S vyplněným formulářem mě poslali k 3. budce, kde to zanesli do počítače a poslali mě zpět ke 2. budce, kde si vše znovu ověřili. Něco se jim nezdálo a tak mě znovu poslali ke 3. budce, u které jen celník kroutil hlavou, co tam zas chci. Poslal mě zpět s tím, že je vše v pořádku a ať už mě k němu neposílají. Zlý celník zalezl se všemi formuláři a mým pasem do budky a po pár minutách mi vše vrátil a neřekl nic. Zeptal jsem se hodného celníka, jestli můžu jet. Ten jen kývl, že ano. Hned za branami celnice čekalo asi 20 „naháněčů“, kteří se mě snažili zastavit. Bez úspěchu. Vydal jsem se po „silnici“ P4701 vedoucí směr Chefchaouen. Na této polňačce by měly problém i endura, natož já na sportovně-cestovní motorce. Když k tomu připočítám naprostou bezohlednost ostatních řidičů, měl jsem sto chutí motorku zahodit a jít pěšky zpět na loď. Prvních 30 km jsem jel asi 2 hodiny! Zastavil jsem ve vesnici u benzinky, abych se podíval do mapy po lepší silnici. Přiběhl mladý kluk (obsluha pumpy), kterému jsem vysvětlil, že benzin mám, ale jestli by mi neukázal lepší cestu v mapě. Přišlo mi, že mapu vidí poprvé v životě, protože vůbec netušil, kde jsme. Zavolal si na pomoc šéfa pumpy, velmi milý chlapík, který mi poradil a dokonce mi nakreslil mapku kudy jet. Silnice se postupně zlepšovala, konečně se dalo jet i 100 km/h. Na celkem pěkné silnici jsem trefil díru, která byla skoro přes celou šířku silnice. Motorka si škrtla svodama a já jsem se lehce proletěl v sedle. V dalším městě jsem zahlédl bankomat, neváhal jsem a vybral jsem si marocké dirhamy, jelikož jsem potřeboval natankovat. Na všech benzinkách v Maroku je venku obsluha, která vám natankuje a rovnou jí zaplatíte. Na první benzince ke mně přišly dvě holky (v deníku mám poznámku i o jejich vzhledu, ale to nelze publikovat) a chtěly mi prodat zubní kartáček a jinou drogerii. Slušně jsem je odmítl, ale nedaly pokoj. Ignoroval jsem je, pumpař mi mezitím natankoval a já mu zaplatil. První to vzdala, ale začala otravovat zase ta druhá. Poslal jsem je do hajzlu a v klidu jsem odjel. V Maroku se vyplatí koukat do mapy, jakou barvu silnice má. Navigace mě navedla na silnici na pohled pěknou, ale časem ubýval asfalt a přibývaly díry. Někde vzala silnici voda, jinde byl za zatáčkou neoznačený sesuv půdy přes celou šířku vozovky, kde byly jen okolo na poli vyjeté koleje.

Dalo by se říct, že jsem byl v celém Maroku za exota, za kterým se otáčeli snad úplně všichni. V jedné vesnici, když mě zpozorovalo několik kluků a všichni se zásobili kameny, mi nebylo úplně příjemně. Dojel jsem až k městu kousek od Volubilis, což jsou římské ruiny, které jsem měl v plánu navštívit. Ve zmiňovaném městě měl být kemp. Projížděl jsem městem a koukal po značkách, když najednou hlavní silnice nebyla úplně jasná. Jel jsem doprava a někdo začal mávat, že jedu špatně. Zastavil jsem, a i  kdybych se zeptal na cokoliv (ptal jsem se na ten kemp), Maročan mlel, že mi ho ukáže, ale bylo mi jasné, že bych skončil v hotelu nebo v krámku se suvenýry. Chtěl jsem ho malinko potrápit, tak jsem ho následoval. Běžel přede mnou a ukazoval cestu. Na křižovatce jsem viděl policejní auto asi 300 m ode mne, které projíždělo trhem (trhy jsou v Maroku podél hlavní silnice). Vydal jsem se zeptat policajtů, na které byl v Maroku vždy spoleh. Bylo zábavné pozorovat „naháněče“ ve zpětném zrcátku, jak se vzteká, že jedu jinam. Než jsem se stačil policajtů zeptat, přiběhl a začal mě zas tahat pryč. Policajt ho okamžitě poslal do háje a mně sdělil, že tady žádný kemp není. Pokračoval jsem až k ruinám, kde bylo malé parkoviště a starší chlápek. Vstup byl 10 MAD a na dotaz, jestli je v tom i parkoviště, řekl ano, že se o motorku nemusím bát. V klidu jsem si prošel ruiny, a když jsem přišel k motorce, chlápek už čekal s nataženou rukou u motorky (tady jsem na to začal být alergický). Požadoval peníze za hlídání, že mi prý motorku chtěl někdo ukrást atd. Když viděl, že mu nic nedám, zavolal si na pomoc další dva kumpány, kteří se ze mě snažili vytáhnout drobné. Ať to kluci zkouší na někoho jiného, ne na mě. Bylo už pozdě a tak jsem se snažil rychle najít kemp. Ještě za světla jsem narazil na značku kempu. V kempu mi nic nechybělo, dokonce mi přinesli ke stanu světlo, abych si mohl uvařit.
Ujeto: 399/5641/11503
Počasí: ráno 17°C jasno, přes den 25°C jasno/ v Maroku 34°C jasno
Trasa: Estepona-Gibraltar-Algeciras-Tanger Med-Htatech-Chefchaouen-Volubilis

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE