Okolo západní Evropy a Maroka

Po loňské cestě okolo Skandinávie se nabízely dvě varianty na další cestu. Západ, nebo jihovýchod. Vybral jsem západ, a když už jsem byl na západě, nenechal jsem si ujít severní Afriku; přesněji Maroko. O tom, jak jsem to všechno zvládnul na silniční motorce, ale také o tom, jak jsem potrápil sám sebe, se dočtete v tomto cestopise.

Okolo západní Evropy a Maroka

Kapitoly článku

Den 1. (1.6.2013):

Jako obvykle před větší cestou budík nebyl potřeba. Již v 5 ráno jsem seděl na motorce a odjížděl z domova. První zastávka byla po 30 km u kamaráda a jeho přítelkyně, rozloučit se u kafe. Překvapili mě doutníkem, který jsem si měl zapálit po zdolání některého z plánovaných výstupů na vrcholky hor. Cesta ubíhala krásně až na hranice, kde jsem byl nucen si obléct nepromok. Vydrželo pršet celou cestu přes Německo, kde bylo vidět několik zatopených vesnic. Za Stuttgartem jsem sjel z dálnice a pokračoval jsem přes Schwarzwald k francouzským hranicím. Skoro na každém mostě lidé kontrolovali stav hladiny rozvodněných řek. Pršet přestalo až při zajetí do kempu (13,2 E) ve městě Colmar. Hned za mnou přijel český pár s karavanem. Prohodili jsme pár vět, kam se kdo chystá. To jsem ještě netušil, že to budou jediní Češi na celé cestě. Po rozbalení stanu jsem vyrazil do centra města, které je typické hrázděnými domy. Šel jsem spát s přáním lepšího počasí. V noci vyslyšeno nebylo, několikrát mě vzbudilo bubnování kapek do stanu.
Ujeto: 883/883/11503
Počasí: ráno 8°C mlha, přes den déšť 14°C
Trasa: Křesetice-Praha-Rozvadov-Norimberk-Stuttgart-Freiburg im Breisgau-Colmar


Den 2. (2.6.2013):

Ráno bylo sice pořád zataženo, ale alespoň přestalo pršet. Z Colmaru jsem vyrazil do nedalekého pohoří Vogézy. Svezení to bylo parádní, navíc s bonusem v podobě výhledu z hory Le Hohneck, na kterou se dá vyjet až na vrchol. V jižní části tohoto pohoří se nachází pomník z 1. sv. války, který jsem navštívil. Dále jsem pokračoval na jih přes Švýcarsko. Tam je skoro jedno, kudy jedete, Švýcarsko je prostě jistota skvělého svezení. Navečer jsem přejel hranice zpět do Francie a pokukoval jsem po nějakém pěkném místě na přespání. Narazil jsem na značku kempu a tak jsem se nechal dovést na místo. Malý kemp doslova na zahradě za barákem mi bohatě stačil, navíc jen za 9 E. I když majitel uměl jen francouzsky, domluvili jsme se dobře. V kempu jsem byl úplně sám, což se mi stalo ještě několikrát. Po rozbalení stanu klasika v podobě sprchy, vaření a plánování trasy na další den. Po západu slunce se začalo velmi rychle ochlazovat a na ráno jsem očekával teploty kolem nuly.

Ujeto: 400/1283/11503
Počasí: ráno 12°C zataženo, přes den 18°C oblačno
Trasa: Colmar-Munster-Ferrette-Chatel

Den 3. (3.6.2013):

Ráno teploměr ukázal 2°C, takže chvilku trvalo, než jsem se rozhýbal. Po hodině a půl už jsem seděl na motorce a pokračoval jsem po silnici vedoucí přes francouzské Alpy - Route des Grandes Alpes. Čekal jsem, že mě sníh zastaví až za Val d'Isère před průsmykem Col de l'Iseran (2770 m n. m.), ale uzavřen byl i průsmyk Cormet de Roselend (1967 m n. m.), což mě dost překvapilo. Zastavil jsem u zábran a udělal jsem pár snímků. Dal jsem se do řeči s Francouzem, který přijel chvíli po mně autem. Říkal, ať to zkusím projet, že na motorce by to mohlo jít. Jel jsem tedy i přes zákaz a zátaras dál. Po 5 km jsem dojel frézu, která se kousala masou sněhu.

Musel jsem tedy zpět do Beaufort,  pak jsem pokračoval přes Albertville dál směr Col du Galibier (2645 m n. m.). Zavřen kvůli sněhu byl stále i Galibier. Jel jsem dál do Modane, kde jsem tunelem (27 E) přejel do Itálie, což byla asi nejvýhodnější cesta. V Itálii jsem se moc dlouho nezdržel, po pár desítkách km jsem přejel zpět do Francie. Dostala mě benzinka Shell, u které jsem musel nejdříve donést občanku, potom natankovat u stojanu a vrátit se zaplatit. U Guillestre se začalo zatahovat a vypadalo to na bouřku. Bylo kolem 18 hod., tak jsem zadal do navigace nejbližší kemp (10 E) a za 20 min jsem už stavěl stan. Díky blížící se bouřce, která dávala náležitě najevo, že se blíží, jsem měl obydlí postavené v rekordním čase. Nakonec z toho byl lehký deštík a to ještě až po hodině.
Ujeto: 404/1687/11503
Počasí: ráno 2°C, přes den 20°C polojasno
Trasa: Chatel-Cluses-Albertville-Bardonecchia-Guillestre

Den 4. (4.6.2013):

Cílem dnešního dne bylo dostat se na Azurové pobřeží, což se mi povedlo. Ráno jsem vyrazil v 8h, bylo jasno, zatáčka střídala zatáčku, víc jsem si přát nemohl. Jako první průsmyk jsem zdolal Col de Vars (2108 m n. m), poté jsem zastavil pod Col de la Bonette (2715m n m), kde stály 3 Němci sedlající GSa. Jak se dalo předpokládat, Bonetta byla zavřená. V úvahu připadaly 2 varianty. Vybral jsem cestu přes nedaleký Col de Cayolle (2326 m n. m.). Severní strana byla hodně rozbitá a silničáři hodně úseků opravovali, zato jižní strana rozhodně stojí za projetí. Projetí průsmyku jsem si zpestřil pronásledováním sviště, který běžel před motorkou několik stovek metrů.

O pár hodin později jsem dojel do Nice na Azurové pobřeží. Zajel jsem se podívat do Monte Carla v Monaku, kde ještě rozebírali okruh F1 po nedávných závodech. Pobřežní silnice byla tak zasekaná, že jsem se rozhodl jet kousek po dálnici. Zaplatil jsem postupně asi 10 E mýto a sjel jsem u Le Muy. Zajel jsem do Saint Tropez k četnické stanici a vrátil jsem se kousek zpět směr Grimaud. Našel jsem kemp přímo u moře, ubytoval jsem se a zajel jsem si koupit do nedalekého obchodu zásobu bagetek, sýru a šunky. Pláž byla vzdálená asi 50 m, čehož jsem využil k opalování. Vedle mě měli rakouští sousedé karavan a buginu.
Ujeto: 382/2069/11503
Počasí: ráno 6°C jasno, přes den 24°C jasno
Trasa: Guillestre-Entraunes-Nice-Monte Carlo-Saint Tropez

Den 5. (5.6.2013):

Ráno jsem se v klidu nasnídal, zabalil věci na motorku a vydal jsem se zaplatit kemp. Když po mě chtěli 26 E za místo pro stan a sprchu, myslel jsem, že si ze mě dělají srandu. Bohužel měli můj pas a navíc, jak jsem pak zjistil, to v ceníku opravdu mají. Můj rozpočet se sesypal jak domeček z karet.:-) Hlavou kroutili i rakouští sousedé, kteří zrovna startovali buginu a jeli na vyjížďku po okolí. Náladu jsem si zlepšil na silnici vedoucí od pobřeží ke kaňonu Verdon. Za vesnicí Comps-sur-Artuby je odbočka na jižní cestu kaňonem, ale severní cestou jistě chybu neuděláte. Řeka Verdon se klikatí mezi stěnami skal, které dosahují výšky až 700 m. Zastavil jsem na focení několikrát, vyhlídky jsou podél silnice jedna za druhou. Chvilku jsem jel za trojicí Švýcarů na BMW K 1600 GT, jejichž tempo bylo hodně svižné. Na jedné pěkné vyhlídce s lavicemi jsem si dal oběd. Dal jsem se do řeči s belgickým párem, který dorazil chvíli po mně v karavanu. Hodně se divili, že jedu do Maroka a dělali si srandu, ať jim přivezu hašiš (Maroko je jeden z největších producentů). Po nich dorazil Němec na streetovi. Nejdřív jsem tomu nemohl uvěřit, ale opravdu cestoval na streetovi! :-) Bohužel moc komunikativní nebyl. Přijel, ani si nesundal helmu, udělal fotku a jel pryč.

Můj další cíl bylo „francouzské Colorado“ v Rustrel. Věděl jsem, že cestou by měla být levandulová pole. Hlavně okolo Valensole na ně narazíte úplně všude. V tuto dobu většina ještě nekvetla, ale i tak je to pěkná podívaná. Po příjezdu do Rustrel jsem zaplatil vstup 2 E a vyrazil jsem se podívat na vyhlídku. Byl jsem líný se převléknout a tak jsem se drápal do kopce v motokalhotách a motobotech. Naštěstí bylo jen okolo 20°C, tak se to dalo přežít. Vyhlídek tam bylo několik, ale vzhledem k mému oblečení jsem výšlap k dalším vzdal. Jel jsem dál do Gordes, které je na seznamu UNESCO. Z Gordes jsem přejel několik km do kamenné vesnice (vstup 6 E). Ze Sault jsem jel na horu Mont Ventoux (1912 m n. m.). Nový koberec z východní strany a krásná široká silnice ze strany západní byly zárukou parádního svezení. Dojel jsem do Avignonu, kde jsem zaparkoval motorku a šel jsem se projít ke známému mostu, který končí v půli řeky. Posledním bodem mého nabitého programu dnešního dne byl římský akvadukt Pont du Gard. Akvadukt byl součástí 50km dlouhého kanálu, který přiváděl vodu do města. Vstupné činí 10 E. Kousek od Uzes jsem rozbalil stan ve vinici.

Ujeto: 455/2524/11503
Počasí: ráno 12°C jasno, přes den 20°C jasno
Trasa: Saint Tropez-Comps sur Artuby-Valensole-Gordes-Sault-Avignon-Remoulins

Den 6. (6.6.2013):

V noci se mi zdálo, že se spustil alarm na motorce. Ráno jsem motorku „odemkl“ a díky specifickému zvuku bylo jasné, že se v noci opravdu spustil. Je nastaven hodně mírně, že se jen tak nespustí, tak kdo ví, co to bylo. Po odstranění šneků, které jsem měl po celém stanu, jsem vyrazil. Bylo kolem 7. hod. a já potřeboval natankovat. U pumpy stál kluk na Hornetovi a snažil se natankovat přes kartu, jelikož pumpa byla ještě zavřená. Kartu mu to odmítalo, ale on to zkoušel pořád dokola, až si natankoval. Ptal jsem se ho, jak na to, ale on, že spěchá do práce, ať to zkouším pořád dokola. Kartu mi to pořád vracelo, už jsem ani nedoufal, když v tom přišla obsluha, že za 2min otevírá. Po natankování jsem pokračoval k mostu Millau. Nejdříve jsem jel pod ním a pak po něm (4 E). Nejvyšší pilíř má 314m, je to opravdu monstrózní stavba. Pokračoval jsem k Pyrenejím ne přímo, ale směrem Toulouse a Tarbes. Udělal jsem si nákup v supermarketu, na čemž by nebylo nic zajímavého, jenže prodavačka chtěla znát obsah mého tankvaku. Asi jsem vypadal podezřele. :-) Stavil jsem se v Albi, kde se nachází katedrála Sainte-Cécile, která je označována jako nejmohutnější stavba z cihel na světě. Pro představu je 78 m vysoká a zdi mají šířku 6 m.

Už z města Auch bylo vidět, jak nad Pyrenejemi prší. Začal jsem tedy hledat kemp, jenže po zadání do GPS mi našla kempy buď daleko nebo mimo můj směr. Pršelo vpravo i vlevo, ale přede mnou ne. Koukal jsem po značkách kempů u silnice. První byl zavřený, druhý vypadal taky zavřený, až na jeden karavan. Zavolal jsem a z karavanu vylezl pupkatý strejc celý rudý od sluníčka. Mával rukama někam do vesnice. Když pochopil, že já ho nepochopil, přemohl se a přišel 60m k zavřené bráně ke mně. Byl to Ital a ukazoval na protější dům. Šel jsem přes ulici a opravdu tam byl zvonek camping. Zvonil jsem, čekal jsem několik minut, ale pak jsem jel dál. Třetí kemp jsem hledal s pomocí navigace. Navlékl jsem nepromok a jel. Chytla mě jen lehká přeháňka. Recepční v kempu (10,5 E) rozuměla anglicky, ale mluvila francouzsky. Do teď nepršelo, ale jen co jsem začal stavět stan, začalo. Kemp byl pěkně vybavený a navíc za dobrou cenu. Říkal jsem si, jaké ALE bude tady. Na to jsem přišel zanedlouho, když jsem uslyšel ohromný rachot vzlétajícího letadla z nedalekého letiště. Naštěstí to nebylo moc frekventované letiště.
Ujeto: 570/3091/11503
Počasí: ráno 10°C mlha, přes den 22°C jasno
Trasa:Remoulins-Le Vigan-Millau-Albi-Tarbes

Den 7. (7.6.2013):

V noci foukal silný vítr a pršelo. Naštěstí ráno byla vymetená obloha. Recepční jsem se ptal, jestli je Col de Tourmalet (2114 m n. m.) otevřen. Odpověděla, že ano. Bohužel po cestě umístěné cedule říkaly opak. I přes to jsem se vydal do průsmyku, kam až to půjde. Dojel jsem až ke sněhu ležícím přes silnici. Bylo tam pár Britů na Triumphech. Při cestě zpět jsem narazil na blázna v autě, který, i přes mou nadpředpisovou rychlost, na mě byl nalepený, blikal, troubil… Poté mě předjel do zatáčky, načež jsem mu ukázal, že je jednička. Zanedlouho dojel kolonu tvořící se za náklaďákem. Teď jsem byl nalepen já na něm, což blbě snášel a tak začal předjíždět do zatáček a v tunelu.

Měl jsem v plánu výstup na Pico de Aneto (3404m n m), bohužel předpověď byla špatná a tak jsem pokračoval dál do Andorry. Krásný úsek jsem našel mezi Vielha a Sort. Andorra je malý stát sevřený horami ze všech stran. Vzhledem k daňovému ráji této země proudilo do a z Andorry spoustu Španělů na nákupy. Dá se tu pořídit levně benzin, alkohol i cigarety. Nechápal jsem rychlost omezenou na 60 mimo obec na čtyřproudové silnici. Ze země vede buď tunel nebo průsmyk. Zvolil jsem průsmyk, který vede ve výšce více jak 2400 m n. m. Ve vesnici Ur jsem narazil na malý kemp, kde jsem se rozhodl zůstat. Recepce byla v rodinném domě, majitel hned vyběhl asi od televize. Řekl si o 9,25 E. Poté, co jsem mu podal desetieurovku a on si na kalkulačce spočítal, kolik mi má vrátit, jsem nevěděl, co si o něm myslet. Další překvapení nastalo, když jsem si všiml, že tu má wi-fi. Na otázku, jaké je heslo, mi dal vizitku kempu, na které bylo ručně psané 26místné heslo složené z písmen a číslic. Po postavení stanu a sprše jsem využil posezení a uvařil si. Chtěl jsem se připojit přes mobil na internet, ale některé znaky se těžko luštily. Tím pádem vzniklo několik možných kombinací. Po 3. nezdárném pokusu zadání 26místného hesla jsem šel raději spát.
Ujeto: 446/3537/11503
Počasí: ráno jasno 11°C, přes den 18°C přeháňky
Trasa: Tarbes-Arreau-Vielha-Andorra la Vella-Ur

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.06
Známkováno: 69x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist