Do Maroka a zpět po ose za deset dní

S velkým otazníkem v hlavě sedím nad mapou Evropy a netuším kam vlastně chci. Ale vím, že tam chci moc. "Co Španělsko?", předhazuje moje žena. Já se okamžitě chytám, doplňuji ale, že když už do Španělska, tak taky na Gibraltar a po pár minutách mi dochází, že vidět z Gibraltaru břehy Afriky a nejet tam, je jako lízat med přez sklo. Takže i Maroko. A pod stan! Obvolávám moje kamarády a snažím se je přesvědčit o mém úžasném nápadu. Nikdo nemá odvahu, jedu tedy sám.
Na přípravy mám asi dva týdny, z toho se deset dní těším a v posledních čtyřech dnech se snažím vše dohnat. V Yamaze nechávám udělat kompletní inspekci, napůl sjeté pneu měním se slzami v očích za nové, kupuji náhradní duše, pro jistotu jestě sadu lepení a zázračný antipichspray,  montpáky. Snad dvě hodiny kontroluji všechny velikosti šroubů použitých na biku a to, jestli k nim mám všechny klíče a šroubováky. Žena zatím shání mapu Maroka, dovybavuje mojí lékárničku o prostředky proti průjmu, horečce, štípnutí všecho možného, kapky do očí (ty jdu do lékárny vyměnit za jiné, protože balení vypadá jako ampulky s heroinem a z kontroly na marocké hranice mám opravdu strach)  a koňskou dávku vitamínů.  Pro sichr stahuji na druhou SD-kartu mapy Maroka. Dva dny před odjezdem zjišťuji, že moje zelená karta je v Maroku neplatná. Po hledání v internetu a vyptávání na pojišťovnách, které mě pojistit opravdu nechtějí, to nechávám na hranice, kde se dá údajně marocké pojištění koupit. V noci před odjezdem ještě narychlo uzavírám online zdravotní pojištění platné mimo Evropu.
Prvního června, v den odjezdu, jestě očekávám pošťáka s chrániči rukou, které jsem narychlo objednal, protože shánět odtah po prvním pádu kvůli ohnuté páčce spojky se mi fakt nechce. Pošťák dorazil, rvu mu balíček z ruky a okamžitě montuji kryty na mašinu. Teď už mám vše. Uznávám, že precizní přípravy nejsou můj styl, ale ono se to nějak poddá. Plán trasy zní: Nějak na Gibraltar, do Maroka, zhodnotit bezpečnostní situaci a podle toho tam pak pokračovat. A za deset dní být doma, jak jsem slíbil rodině. Protože jedu sám, rozhodl jsem se zůstat z bezpečnostních důvodů na silnici.