Do Afriky, do Maroka

Jak to začalo? Jako vždy se zrodil nápad. Už když jsem si před lety kupoval svoji první motorku, někde v hloubi duše jsem se chtěl podívat do Maroka.

Do Afriky, do Maroka

Kapitoly článku

Díky náhodě a internetu jsme se známýma začali plánovat. Je těsně po vánocích a scházíme se u jednoho z nás a sedíme nad mapou. Po několika hodinách sezení máme jasno, kam, kudy a hlavně kdy.Termín odjezdu je pevně dán na poslední březnový týden. Od té doby se vše začalo podřizovat tomuto termínu.
Bohužel 14.dní před odjezdem přichází studená sprcha v podobě špatné zprávy, jeden člen si na lyžích vážně pochroumal koleno.  Čekáme na výsledky vyšetření, další špatná zpráva. Nepojedeme ve třech, ale ve dvou.
A je to tady den kdy vyrážíme. Letošní zima se nechtěla vzdát své vlády a proto odjíždíme za sněžení. Motorky máme naložené v dodávce a vyrážíme do Španělského Algecirasu. Cesta je nekonečná, přeci jen je to na místo přes 2800km. Trasa autem není moc zajímavá tak jen kudy jsme jeli, Praha-Rozvadov-Karlsruhe-Mulhouse-Lyon-Perpignan-Barcelona-Alicante-Almerie-Algeciras, po 30ti hodinách jízdy jsme na jihu Španělska.
První co hledáme, kde koupit levně lístky na trajekt. Nejdříve nám nabízí lístky za 116€ a u konkurence za 51€. Kupujeme a jedeme se podívat do přístavu a hned potom nacházíme poblíž klidnou uličku kde po dohodě s místními necháme zaparkovanou dodávku. Už je večer, rychle vyložíme motorky a jdeme spát, jsme unavení.
Je tady ráno a naše dobrodružství může začít. V 7 hodin ráno přijíždíme do přístavu, projíždíme bránou a už nás lifrují na trajekt. Vjíždíme dovnitř, kde nás obsluha směruje na místa určená pro moto, dávají nám kurty. Sami si musíme přikurtovat naše stroje. Po chvíli jsme na palubě a zabíráme i pěkná místa nad přídí. Paluba se poměrně rychle zaplňuje. To už je tady čas 8:00 a trajekt vyplouvá. Čeká nás 50minut plavby, bohužel nám nepřeje počasí, leje jako z konve, jediné co vidíme je v mracích zahalený Gibraltar. Břehy Afriky se nám ukazují až těsně před přistáním v Ceutě. Ještě na trajektu se seznamujeme s partičkou motorkářů z Portugalska, slovo dalo slovo a po vylodění se jich držíme až na hranici. Pomáhají nám se vstupníma formalitama, jinak by jsme za pár vyplněných řádků platili marockým bakšiš.
Po hodině a půl jsme odbavení a vjíždíme na africkou půdu. Ještě nezbytná výměna eur za dirhamy a můžeme vyrazit.
První den chceme dojet někam za Fés kde máme vytipované ubytování. Projíždíme tedy Sebtou a necháváme se GPSkou vést. Bohužel nám nepřeje počasí a prvních 200km nám leje jako z konve, to že je Afrika????   Silnice jsou podmáčené, místy stržené, řeky rozvodněné. Po 4hodinách přestává pršet, ale to už máme do cíle dnešní etapy nějakých 100km. Vznikají první fotky. Fotíme se na nějaké vyhlídce, no nejsme sami.
K večeru přijíždíme k námi vytipovanému bydlení, zjišťujeme cenu a hned smlouváme. Nutno podotknout, že jsme úspěšní. I tak se ještě jedem poohlédnout po něčem jiném. O pár kilometrů dále narážíme na pěkný motel. Krátká domluva a už máme bydlení za dobrou cenu. Pokoje jsou pěkně zařízené, jsou úplně nové jako celý motel. Vypadá to, že jsme jeho první hosté. To už jsme na pokoji a vybalujeme. Dáváme si večeři ze zásob, které si vezeme. Máme celkem přeloženo tak musíme odlehčovat jak se dá. Rychle padá tma tak jdeme unavení spát.

Ráno se probouzíme s rozbřeskem, morky jsou tam kde jsme je nechali. Snídáme, balíme a vyrážíme. Dnes nás čeká přejezd přes vysoký Atlas. Po necelé hodině jízdy se šplháme do nadmořské výšky přes 2000 m.n.m. Ovšem nekonají se žádné serpentiny jako v Alpách, prostě najednou jsme tak vysoko. Je to znát i na teplotě a zapínám vyhřívané hefty. Sice svítí slunce, ale jsem prostě vysoko. Otevírají se nám krásné pohledy na pohoří Vysoký Atlas.
Alpy jsou krásné, ale tohle je něco jiného. Jsme v Africe a hory mají sněhovou čepici na začátku dubna.  Jak to jde fotíme. Času máme kolik potřebujeme, jsme přece na dovolené. Dnes chceme dojet až k Alžírským hranicím do písečných dun Erg Chebbi. Celý den jedeme na jih a čím více kilometrů máme na tachometru tím více stoupá venkovní teplota. Po několika hodinách jízdy zastavujeme u benziny, tankujeme, platíme a hlavně svlékáme vrstvy oblečení. Už je vedro k padnutí. Zkrátka jedeme do pouště. V pozdním odpoledni přijíždíme do Merzougy, nacházíme pěkný kemp. Stavíme stany a dáváme sprchu. Nutno podotknout, že kemp je pěkný a za dobrou cenu. Sociální zařízení na jedničku. Nečekal bych, že v kempu, který je na písku a  všude kolem je písek, že najdu bazén 10x15 metrů :-)  Hned za bazénem se tyčí několik palem a za nimi jsou jen pár krků písečné duny a karavana velbloudů.

Seznamujeme se s ostatními kempaři a s majitelem kempu. Večer přichází rychle a jak zapadá slunce je rychle tma. Uděláme si večeři, pokecáme, odešleme maily a fotky na Facebook ( ano i tady je internet ) a jdeme spát. Těšíme se jak ráno vyrazíme do písečných dun. Rychle usínáme únavou, i teď večer panuje teplota na 30°C.

Další ráno, další snídaně, další odjezd. Co nepotřebujeme necháváme ve stanech. Do písku s co nejlehčí motorkou. Po pár kilometrech a minutách nacházíme nájezd na pistu a ta nás vede do dun. Vjíždíme do písku a fotíme se se zahrabanýma mašinama. Zahrabat se to by nám šlo, ale jak ven. Bez pomoci čtyřech malých Aladinů bychom se nadřeli.
Unavení z dun se vracíme do kempu a po krátké poradě balíme stany a vyrážíme do soutěsky Todra. Je to nějakých 250km. Takže cesta na odpoledne, jedeme celkem volnou a kocháme se a fotíme. Zastavujeme na vyhlášené pomerančové džusíky, kam se hrabe Red Bull apod.
Cesta nám uběhla rychle a hlavně v pohodě, přijíždíme do soutěsky Todra. Opravdu stojí za návštěvu. Je to samozřejmě cíl mnoha turistů, takže je zde živo a hlavně jsou zde i kempy. No v jednom rozbíjíme pro dnešek základní tábor. Nejsme sami, je tady několik francouzů a taky pár německých motorkářů. S nimi podstatnou část večera klábosíme. Opět unavení usínáme ve stanech. Jsme stále ve vyšších nadmořských výškách, což má za následek chladnou noc.Opět ráno, opět snídaně, opět balení. Přejíždíme do sousední soutěsky Dades, další z lákadel Maroka, úzká silnice se zatáčkami o vice než 180°
Nezbytná foto a video dokumentace a nabíráme směr město Qurazazate. V tomto městě nás čeká návštěva filmových ateliérů kde se mimo jiné točil film Gladiátor.
Necelou hodinku nám zabrala návštěva a exkurze, pokračujeme k hliněnému městu Ait Benhaddou, další z lákadel Maroka. Než však dojedeme do konce dnešní etapy, máme malou nepříjemnost. Místní policie nám změřila rychlost..... No po předstírání, že nemluvíme jinak než česky nás příslušník královské policie poušti jen s domluvou.
Po pár kilometrech jsme u hliněného města. Nacházíme kemp a po postavení stanů se jdu sám podívat do nitra. V každé uličce je krámek s cetkami a vším možným. Procházka mi zabere asi hodinu.
Vracím se do kempu, vařím večeři a klábosím s kolegou. Kde se vzal tu se vzal večer. Zapadlo slunce a přišla zima. Zalézáme do stanů a usínáme.
Ráno se probouzíme do krásného dne, bohužel je posledním.....ale o tom později.
Odjíždíme brzy ráno po snídani do Marakéše. Cesta vede přes průsmyk Tizi´n´Tichka.  Kdo neviděl a neprojel neuvěří, dobrých 60km zatáček lepších než na Grossglockneru, jedním slovem bomba.  A ty panorámata :-)

Odpoledne přijíždíme do Marakéše, ještě před městem nás opět zkrápí déšť. Hledáme nějaký levný hotel, první co nám padl do oka není zrovna nejlevnější, 200€ za noc.  To není pro nás. S místním taxikářem se po chvilce domlouváme, že nás někam zavede. A zavedl Grand hotel Tizi nedaleko Marakéšského tržiště a s garáží na moto. Cena je velmi příznivá tak neváháme. Vybalujme a děláme ze sebe lidi. Jdeme se podívat na tržiště za světla, kdo neviděl opět neuvěří. Děsný mumraj, hromady obchodníků, kteří na vás stale pokřikují. Nekonečně stánků. Samozřejmě nakupujeme, pro ženy doma šátky. Samolepky na motorky, magnetky na ledničky apod.  Začíná se hlásit žaludek, restaurací je tady hodně tak proč nějakou nevyzkoušet. Dáváme si něco jako gyros s obrovskou zeleninovou oblohou a místním chlebem, bašta.

Mezitím se začíná stmívat a začíná být chladno, vracíme se na hotel. Bereme teplé prádlo, foťák, kameru a vyrážíme na večerní pověstný trh. Stanky se mezitím zdvojnásobili a o to větší mumraj panuje. Každý na nás volá, ať si dáme něco od něj. Procházíme se, dáváme pomerančové džusy. K půlnoci toho máme dost a jdeme na hotel a spát.
Další budíček, další balení další odjezd....
Casablancu máme necelých 150km, sice nám všichni říkali, že je to euro město, ale chceme vidět 3.největší mešitu na světě. Jenže hned od rána nás bičuje déšť a boční vítr. Nedá se nic dělat jedeme. V Casablance se na hodinku umoudřuje počasí. Ale pohled na rozbouřený Atlantik a tím co je se na nás žene, nám na optimismu nepřidá. Nafotíme mešitu a chceme popojet k Rabatu, no jen co vyjedeme už vjíždíme do podloubí a schováváme se před provazy vody.
Déšť polevuje, ale nekončí. Vyrážíme a přejíždíme po dálnici k Rabatu, nečekal bych tady placené dálnice( mýto ).  Před Rabatem nacházíme hotel. Projevuje se únava, naštvanost a ponorka. Prostě ostrá výměna názorů, no co jsme lidi ne. 
I tak se ubytováváme, mraky na nebi jsou nekonečné, mezi námi je zase vše ok. To už je večer a probíráme vše možné na pokoji. Výhled dobrého počasí je v nedohlednu. Měníme plány a je rozhodnuto, vracíme se do Španělska.
Ráno snídaně, zabalit a nasednout na moto. Přes 350km do Ceuty, je opravdu děsných. Jedny provazy vody za druhými, boční vítr jako kráva až před Tangerem se trhá obloha. To už sjíždíme na hranice v Ceutě. Poměrně rychle vyřizujeme výstupní papíry a jsme ve Španělsku. Zjišťujeme kdy nám to pluje. Máme 2hodiny času tak projíždíme Ceutu sem a tam. V 18:00 se naloďujeme a v 19:00 jsme zpět u auta. Padáme únavou, vaříme večeři, rozbalujeme spacáky v nákladovém prostoru. Nechce se nám zpět a už před odjezdem jsme si řekli že navštívíme Gibraltar.

Ráno nasedáme na motorky a jedeme do Británie. Ano Gibraltar patří Velké Británii a je to všude znát, cenovky jsou v librách a všude vlají vlajky Velké Británie. Naším cílem je skála. Za vjezd na skálu se platí 16€.  Za mě i kdyby chtěli 50€ stojí to za to. Netrvá dlouho a potkáváme první strážce Gibraltaru Makaky.
Jsou drzí stejně jako holubi na Václaváku. Gibraltar nám zabere skoro celý den. Je tady co vidět. K večeru se vracíme k autu, začínáme se připravovat na návrat domů. Ještě přespíme do druhého dne. Ráno nakládáme a vyrážíme domů. Opět trávíme 30hodin za volantem a po 2825 kilometrech jsme doma.

Závěrem,  viděli jsme co jsme měli naplánováno. I když nám počasí nepřálo a museli jsme o něco zkrátit náš pobyt, bylo to super a zajímavé.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.46
Známkováno: 24x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist