S pcxkou na východ

Na Slovensko, do Maďarska a Polska za poznáním nepoznaného s návštěvou největších pohoří těchto zemí a nejen to.

S pcxkou na východ

Kapitoly článku

Po červnové cestě s pcxkou na jih  jsem se rozhodl ve volném týdnu vyrazit na okružní jízdu do nejvyšších pohoří Maďarska , Slovenska a Polska. Nemělo zůstat jen u návštěvy pohoří, ale i shlédnout další zajímavá místa, která mně dosud unikala.
Z Prahy jsem chtěl vyrazit už v pondělí odpoledne, ale vytrvalý déšť mě přesvědčil spolu s příznivější předpovědí vyjet až v úterý ráno. Pécéxko bylo v pohodě, zkontroloval jsem jen dotažení kapotáží a stav oleje v motoru, samozřejmě nahuštění pneu a vybavil se vším potřebným dle zkušeností z poslední cesty.
Mé hlavní zásady cestování byly vyhnout se dálnicím, trošku se kochat  a užít si a především se vrátit v pohodě. Ubytování na cestách řeším dle toho  kam dojedu až na místě.

1.den

        Vyrazil jsem z Prahy před sedmou v zamračeném  počasí po staré brněnské.. Na Vysočině bylo pěkně vlezlo, ale pršet mi nezačalo. Před Brnem jsem si to dal okolo staré Velké ceny a jen krátce využil dálnici, abych se nezdržoval průjezdem města. Dal jsem se krásnou cestou přes a v okolí vinařských vesniček. Čejč, Šardice, Čejkovice, Kobylí, Mutěnice, co cedule se jménem obce, to chuť  a vůně vína . V Hodoníně jsem dotankoval, dal si již třetí kafe a vydal se k východním přátelům.
U  Trnavy jsem chytil lehčí deštík. Dále jsem směřoval přes Sládkovičovo, kde jsem v motorestu smlsnul výbornou fazulačku. Městečko bylo nevím proč dost zakořeněno v mé mysli, ale je to taková větší vesnice. Cestou jsem neplánovaně omrkl v přírodní rezervaci skrytý romantický vodní mlýn na slepém rameni Malého Dunaje v rezervaci Klátovské rameno. Zato další cíl mé cesty byl plánovaný, vodní dílo  Gabčíkovo. Vydal jsem se tam přes Dunajskou Stredu a snažil se si předčítat dvojjazyčné názvy obcí a obchodů v maďarštině. Silně fičel vítr, obloha nevěstila nic dobrého, sem tam spadla i nějaká kapka a tak byly pořádné vlny. Zajímavá podívaná. Překvapila mě především rozsáhlost díla a rozdíl hladin pod a nad hrází. Ubytoval jsem se dle plánu nedaleko ve Velkém Mederu v buňce na zahradě  za 6 euráků. Buňka byla historická, ale čistá a za ty prachy jsem si nemohl víc přát. Paní domácí si stěžovala na slabou sezonu, málo rekreantů i z Čech. Sehnat zde ubytování nebyl problém. Zaskočil jsem do již  poloprázdných prímových termálek.  Za šest euráků  jsem se super vykoupal a porochnil v několika bazénech s různou teplotou. Myslím, že k poznání v mém věku patří také ochutnat běžnou krmi, případně i  speciality jednotlivých zemí, cenově však vhodné  pro cestovatele. Na Slovensku jsem si tedy dal k večeři  v zahradní restauraci u termálek , vyprahlý a hladový po koupání,  guláš z držek s knedlem. Prostě hustší dršťkovou s houskovým knedlílkem, i když paní u samoobslužného pultu koukala na knedle  udiveně, jedí to tu zřejmě s pečivem.  Dvě  pivečka Budvar a bylo mi fajn. Mohl jsem jít na kutě odpočívat na další den.

2. den

Odjezd zase v půl osmé. Prohlídka rekonstruované  pevnosti v Komárně, zámečku v Komárom za Dunajem a pak k  dalším  cílům  mé cesty. Nádherná  bazilika v Esztergomu (třetí největší církevní stavba v Evropě) a její poloha nad Dunajem s výhledem na slovenské Štůrovo.  Uchvátila mě krajina okolo Dunaje u Visegrádu i samotný Visegrád. Dunaj mezi kopečky , pěkné zákruty řeky, nádhera. Potřeboval jsem se dostat přes řeku a tak jedinou možností bylo vybrat jeden z nabízejících se trajektů. Vybral jsem ten do Vácu. Zrovna měli pauzu, a tak jsem si dal krátký oddech na břehu Dunaje. Pořád jsem nevěděl, kolik budu platit. Tabulka z ceníkem na přístavišti byla jen v maďarštině,  s  cizincema  tu moc nepočítají a s obsluhou jsem se také moc nedohodl. Výsledná cena za převoz skůtru a mé osoby v přepočtu asi 120 kaček mě překvapila, ale nedalo se nic dělat, na druhý břeh řeky jsem potřeboval. Krátká prohlídka Vácu se zbytky staveb po Římanech  a pak vedlejšími silničkami do nejvyššího pohoří Maďarska Mátra, dalšího plánovaného bodu mé cesty. Traverzoval jsem po vedlejších silnicích severem Maďarska, silnice  byly převážně v hrozném stavu. Ke svačince jsem si dal v krámečku maďarskou klobásu s pečivem. Byla výborná, na etiketě  při konzumaci na obrubníku přilehlého parkoviště jsem však při podrobném zkoumání zjistil, že je made in Slovakia. Prostě jsme v Evropě. Jinak na především vedlejších silnicích je možno v Maďarsku vidět  Trabanty,  Žigulíky, nákladní Ify, staré busy Ikarus a řadu dalších“ veteránů „.              
Z města  ležícho na úpatí Mátry  Gyongyos jsem se začal po natankování a občerstvení kávou šplhat po krásné silnici24 s výborným povrchem  k dalšímu plánovanému cíli,  k nejvyšší maďarské hoře Kekes 1014mnm. Na vrcholku je rozhledna, začínají tam sjezdovky ale nachází se tam především  i symbolický hřbitov maďarských motorkářů. Mnoho vzpomínek především na mladé lidi, ale i třeba na známého závodníka Jánosze Drápala, kterého jsem znal, když se proháněl i po našich závodních okruzích. K umístění na hoře Kekes přispěla jistě i oblast Mátry, pro motorkáře jak stvořená. Při projíždění pohoří jsem narazil i na obec  Kisnána, kde je zřícenina hrádku, ale více mě zajímal dvojjazyčný název obce. Druhým jazykem byla slovenština, prostě obec se slovenskou menšinou. To jsem tedy opravdu nečekal. Ubytoval jsem se v Siroku, v obci se stejnojmenným hradem u přijemných lidí v apartmanu za 12 éček. Na přivítanou jsem spolkl panáka domácí pálenice do levé nohy, pak jsem nemohl chlapům, chystajícím další ovoce ke kvašení odmítnout ani panáka do pravé. Pálenice z mixu ovoce byla výborná. Po třetím panáku se nám zlepšili komunikační schopnosti v našem společném jazyku česko-maďarsko-ruštino-germánštině. Večeře byla super, přírodní vepřové plátky  a maďarské lahvové Borsoi/točené zřejmě pro malý obrat neprodávali/ v hospodě, kterou mí ubytovatelé vedli a byla za plotem mého ubytování.  Cena rovnající se naší, porce masa dvojnásobná. V Maďarsku jsem raději platil drobnou útratu Hufy, které jsem si nakoupil v Praze.


3.den

  Ráno jsem si dal na probouzení masážní sprchu , v půl osmé jsem si otevřel  vrata ze dvora a vyrazil do Egeru. Hezké město s hradem v centru, několika památkami  i hezkými sklípky. Další naplánovaná cesta přes pohoří Bukk do Miskolce byla suprová.  Čtyřicet kilometrů klikatice převážně zahalené bohatými listnatými lesy.  Až  na kvalitu vozovky, která se měnila od dokonalé  k průměrné, dle toho, pod jakou správu cesta asi  patřila. No prostě jako u nás. Miskolc nic moc, a tak jsem se vydal směr Košice. Obhlédl jsem hrad Boldogko který jsem objevil  v mapě nedaleko mé trasy. Hrad byl pěkný již z dálky, ale již příjezd k němu byl zpoplatněn, tak jsem ho jen okoukl a vzhledem k dalšímu bohatému programu uháněl dál.  Da jsem  si skvělou gulášovku, samé maso s miskou feferonek a ledovou pepsinou asi za stovku. Uháněl jsem dál mezi kukuřičnými lány .
A už na mě mrká cedule Slovensko. Po obchvatu prolétnu Košice, Prešov a hurá k mému dalšímu cíli, na Dukelský průsmyk. Rozhledna, památník, prohlédnout si Údolí smrti, techniku a památník ve Svidníku.  Zborov , památné místo I. Světové.  Cestou mě zaujaly dvojjazyčné názvy některých obcí, ke slovenštině přibylo písmo Rusínů. Zřejmé to bylo i z typických kostelíků.  V Bardějově  mě  po prohlídce lázní nemile zaskočil čtyřdenní jarmark a město plné lidí. Přesto jsem si projel na skůtru mezi pěšáky na  náměstí a uháněl dále shánět nocleh. Vyděsila mě po třiceti kilometrech nabídka na postel za 32 éček.  Až za tmy před Starou Lubovňou v Lubovniaských Kůpeloch jsem našel na doporučení místních pension , kde  mě milí lidé, jak jsem později dle řeči zjistil Rusíni, ubytovali za 10 euráků.  Paní nachystala pro utahaného skůtraře talíř segedínu a pořádnou obloženou mísu, dvě plzně, vše za 5,30 euro  a spal jsem jako nemluvně. Není divu, měl jsem za sebou mnoho zážitků a 444 km.

4.den


V osm jsem vytáhl skůtr z kotelny, kde v noci odpočíval. Okolo Lubovnianského hradu, zahaleného ještě do pláštíku mlhy jsem si to namířil do Vysokých tater. Štrbské pleso mě přivítalo skrývající se v mracích a tak jsem se po tatranské magistrále vydal zpět s prohlídkou dřevěnic ve Ždiaru a Bachledovské dolině. Další zastávku jsem měl u dřevěného  kostelíka v Tatranské  Javorině.          

Polská strana Vysokých Tater je oproti té slovenské vytížena několikanásobně vícekrát. Přetížené komunikace k parkovišti pod Mořským okem, ucpané příjezdové komunikace do Zakopaného a nesmírné množství aut a turistů kam se podíváš. Výhody jedné stopy byly suprové .K mému předjíždění kolon se přidala sličná domorodkyně na chopperu, a tak jsem měl na chvíli společnost. Atmosféra Zakopaného a jeho okolí tkví především ve dřevěných stavbách různého stáří a  typů.  Po prohlídce centra i areálu skokanských můstků jsem se vydal přes hezkou bacowku- salaš s prodejem sýrů a dřevěný kostelík ve Witově směrem na Slovensko. Oštěpok na grilu s bramborem a brusinkami byly k pozdnímu obědu dobrou polskou volbou s nápojem do stovky. I na Polsko jsem si vyměnil nějaké zloté. Přišly mi vhod.
Uháněl jsem do Námestova prohlédnout si  Oravskou přehradu a trochu se svlažit. Krásná přírodní scenérie, leč voda jako brčál zelená. Tak tedy dál. Přes Novoť a Rajczu, cípek Polska do Čadce .     V Polsku mě vyděsilo  parkoviště hluboko v lese, upozorňující na vlky a medvědy. No , raději jsem zastávku zkrátil a obloukem se vrátil do Čadce. Vedlejší silničky v Polsku byly místy v katastrofálním  stavu. Přes rodiště a rodný dům známého herce Jozefa Kronera ve Staškově jsem se vydal  do Makova. Odtud to pak byl již jen skok do Velkých Karlovic a k noclehu na chatu na Soláni v Beskydech, který jsem rovněž vybral náhodně.
Ubytko za slušný prachy v klasické horské chatě, k večeři řízek, několik jedenáctek ze Svijan, popovídání s příjemnou paní vedoucí a dvěma bodrými Moraváky v mém věku. Skůtříka jsem strčil do garáže a tak jsem spal v klidu.

5.den

Tentokrát po snídani až v devět směr Praha. Nechtěl jsem nadýchat, a tak raději vyjel později.  Zastávka v liduprázdném Lipníku, lehký vzpomínkový oběd u Matesa v Daskabátu. Pak hurá do Loštic pro tvarůžky od zdroje. Příjemná zastávka, za náměstím je i nová cukrárna s výtvory z tvarůžků. Můj návrat byl tentokrát holt sýrový. Z Polska dobré oštěpky, z Loštic krabici tvarůžků a dalších sýrových pochutin.  A pak již jen až moc projetou trasou do Prahy se zastávkou na kafe v Chlumci u známé motorkářské prodejny.


Závěr:

Cesta splnila mé očekávání.  Projel jsem si některá  místa, která jsem dosud neznal. Pokořil jsem nejvyšší   Maďarskou horu, zajel do Vysokých Tater na Slovensku i do polského Zakopaného.  Počasí mi přálo a prakticky jsem pořádně nezmokl. Největším nepřítelem byl občasný silný vítr a dost mizerné silnice, především v Maďarsku a Polsku. Nejezdil jsem žádné vysokohorské trasy, ale výjezd v Mátře i trasa přes  Bukk  byly super. Vysoké Tatry na Slovensku jsou prima a v polských je moc velký provoz okolo Zakopaného, dřevostavby jsou však nezapomenutelné.
Motorka šlapala jako hodinky , dolil jsem jen trochu oleje.  Jedinou škodou byl pád mnou blbě na řídítku pověšené  přilby a prasklý štítek, který jsem musel po cestě  vyměnit.
Mile mě překvapila příznivá cena ubytování. Strava byla perfekt a dá se nasytit v restauracích za slušnou cenu. V noci jsem měl vždy motorku za plotem, nebo v kotelně  či  jiné  uzavřené místnosti. Potěšili mě v zahraničí milí a přátelští lidé, nesetkal jsem se s nikým nepříjemným. Motorkářů jsem potkal minimum, na české jsem kápl až na Moravě při zpáteční cestě.

Pécéxka  šlapala po celou dobu bez problémů.  Především ze špatných silnic jsem měl trochu naklepaný zadek. To se dá ale přežít. Nakonec se dala zvládnout i domluva v Maďarsku, i když většinou to šlo přes závit.
Prostě bylo to super!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.06
Známkováno: 16x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist