Na Goldwingu GL1000 přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Ukrajinu

29. 7. 2007

Spěšně se balím. Kufry na motorku se mi ale pořád zdají poloprázdné, tak beru další věci, které by se mi mohli cestou hodit. Nakonec mám věci ve dvou postraních kufrech a malém batůžku. Beru taky stan, spacák a karimatku. Rozhodl jsem se taky že otestuju nemok co jsem zakoupil v Lídlu. S kamarádem Zajdou opouštím ve 13.30 své rodné město a vydávám se vstříc své nejdelší cestě na motorce. Jedeme za dalším kamarádem Kresťou, který na nás již na Slovensku čeká v Lopašově. Cesta uběhla velmi rychle jen s nutnými zastávkami a na místě se shledáváme s Kresťou. U známého jsme pojedli a šli jsme do Hospůdky ochutnat Slovenské pivo. Po návratu má Pavel nápad navštívit ještě místní vesnickou hospůdku. Tedy jdeme. Další tři piva a tři borovičky se mnou důkladně zamávaly. Ale všechno dopadlo dobře a bez nehody, byl to krásný první den v cizině.

30. 7. 2007

Ráno se balíme a po výborné snídani uvazujeme věci na motorky a za deště vyjíždíme na cestu. Prší slabě, motorka ze začátku jede na tři válce, ale to jsem čekal. Pak se chytla a jela velmi pěkně. U Sladkovičovo Kresťa přibržďuje v křižovatce, já přibržďuji za ním a najednou se válím na zemi. Uznávám podcenil jsem kluzkou mokrou cestu. Když si všechno zpětně vybavuju, trvalo to strašně dlouho. Přední kolo se podklouzlo a motorka padá na levý bok, drží mi levou nohu, cítím bolest, najednou motorka putuje svou cestou po pravé straně silnice a já po zádech hlavou napřed mířím k levému okraji, ve skluzu se ještě dívám jak od padáku a hlavního stojanu nádherně srší jiskry. Mám jenom strach aby motorka nesrazila Kresťu, který jel přede mnou. Pořád si ve skluzu říkám kdy se asi zastavím. Povedlo se, stoupám a jdu k motorce. Vypínám klíček a Pavel mi pomáhá postavit motorku. Myslel jsem si ze jsem to rozbil na hadry a ze tady pro mě cesta končí, ale není to tak hrozné. Odřený padák, lehce ohnutý přední blinkr, promáčklý domeček tachometru, ohnutá konzola tachometru a problém největší, zlomená spojková páčka. Pavel i Zajda se mě ptají zda jsem už někdy jezdil se zlomenou spojkovou páčkou, říkám že potřebuju pořádnou izolepu. Pavel ji vyráží sehnat, já zatím vydloubávám z domečku tachometru drny trávy, a rovnám tachometr do normální pozice. Zkouším taky povrch cesty, je jako led, už se nedivím že jsem spadl. Po dočasné opravě vyrážíme dál na cestu, cestou Zajda vybírá nějaké slovenské koruny. Ubytovali jsme se ve Velkém Meděru. Chatička v kempu je moc pěkná, a levná. Okamžitě po ubytování vyrážíme do termálních bazénů. Voda je dokonalá, první pivo strašné. další piva už se dají. Hrajeme s Pavlem, velké šachy. Dobrá zábava. Zajda se vrací do kempu, není mu dobře. Večer opouštíme s Pavlem Areál a vydáváme se do kempu, po cestě dáváme ještě jedno závěrečné pivo. Zajdovi stále není dobře, uvidí se jak bude vypadat ráno.

31. 7. 2007

Ráno Zajda vyrazil k doktorovi, ale když se vrátil, nic nového mu neřekli. Jen že má ležet a odpočívat, což jde za jízdy na motorce dost špatně. Rozhoduje se tedy že se vrátí domů. Tankujeme plné nádrže a na jedné s křižovatek jedeme každý jinam. Já s Pavlem na Maďarsko, Zajda domů. Myslím že tohle byla smutnější část naší cesty. Za pár metrů s Pavlem zastavujeme u Billy a kupujeme chleba, nějaké konzervy a nealko pivo. Pivo na místě vypijeme, balíme věci a frčíme dál Směr Budapešť. Přes Komárno projíždíme do Maďarského Komárom. Zde objevuji Honda motoshop a těším se že koupím novou spojkovou páčku, bohužel mají dovolenou, tak aspoň za výlohou obdivuji CB 750 Four (první typ) a taky Goldwing GL1000 červené barvy. Obě motorky jsou jako by nikdy nejezdily, opravdu velmi pěkné. Pokračujeme dál. Cestou se stává zlomená páčka čím dál tím víc nefunkční. Zastavuji v Pilisvörövár a jdu se zeptat do místního HD motoshopu, zda nějakou páčku mají. Od prodejce se dozvídám že HD má příliš jiný způsob uchycení, než aby šel dat na mého Goldwinga. Děkuji a chci odejít, ale to už chlápek někam volá. Pak mi říká že když pojedu do Budapešti po této cestě, tak že po pravé straně uvidím motoshop Honda a že tam mi jistě pomůžou. Znovu děkuji za ochotu a s lepším pocitem odjíždím. Po příjezdu do Budapešti Pavel skutečně nalézá Honda MAXXPOWER a já jdu jednat o koupi páčky. Prodávající ji chce vidět a tak ji demontuji a nesu mu ji na ukázku. Zmizí s ní někde ve skladě a po pár minutách přínáší tvarově odpovídající páčku. Jdu to zkusit, bohužel, páčka je v uchycení příliš silná a má mírně jiný tvar. Vysvětluju problém, v tom mladík mizí do dílny předává páčku technikovi, vysvětluje mu co je zapotřebí. Během dalších deseti minut je páčka upravena a sedí na řidítku. Není to sice originál, ale úprava se povedla. Téměř celý motorshop si jde prohlídnout můj stroj, diskutují, ptají se na rok výroby, kolik najeto a tak. Jsem potěšen zájmem odborníků. Odcházím platit páčku, celých 1170 HUF, cena tedy asi 120 Kč, paráda. Žádám si zpět svou zlomenou páčku, technik mi říká, "Ok no problem, but don't fix it, it's dangerous", směju se a odcházím. U shopu také stojí skupinka Bulharů, vyjeli na cestu a jednomu z nich se ve GL1200 porouchal alternátor, čekají na opravu a nebo na verdikt, zda vůbec budou moci jet dál. V Budapešti ještě musíme zastavit, můj stroj se v koloně přehřívá. Zastavujeme přímo přes řeku naproti Maďarskému parlamentu. Pavel mizí koupit nealko pivo, děláme nějaké fotky a po vychladnutí motoru pokračujeme na naší cestě dál. V Törökszentmiklós u supermarketu vybíráme z bankomatu 10000 HUF. Potkáváme taky dva Španěly, chvíli si povídáme a pak jedeme každý svou cestou. Dojíždíme do zvoleného cíle naší cesty Gyomaendród. Má se zde nacházet unikátní sbírka motorek. Jak se ovšem dozvídáme. muzeum je zavřené kvůli problémům mezi majitelem motorek a obcí. Jsme nešťastní, ale pak dostáváme aspoň malou záplatu. Majitel muzea nás vede do své dílny. Má tu rekonstruovanou Jawa 250 Pérák, prodává ji velmi levně, dává i záruku, vyměnit za winga nechce :-). Ukazuje nám hromady rámů motorek Panonia, hromady motorů, různé kompletní i nekompletní stroje, stálo to za to. Potom se ubytováváme v hotýlku za 6800 HUF včetně jednoho piva na baru a katalogu některých motorek z muzea. Luxusní cena řekl bych. Potom dáváme ochutnat slivovičku majiteli hotýlku a vyrážíme do terénu. Místní diskotéka nás sice neoslovila, ale mají poměrně slušné točené pivo. Tak sedíme a klábosíme. Ve finále si ještě po cestě kupujeme dvě lahvová piva a pokračujeme k hotýlku. Zkoukli jsme Maďarskou TV a hurá do hajan.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE