Maďarský okruh

Někdy před Vánocemi 2008 jsme začali pomalu vymýšlet kam na dovolenou. Jako první padlo Řecko, ale to jsem okamžitě zamítnul, protože to je opravdu velká dálka. Jako další alternativa byla jet do Černé hory a po pobřeží Chorvatska se vracet domů, to zase pro změnu zamítli rodiče. Nakonec jsme se všichni vzájemně shodli na Maďarsku a teď můžu říct, že to byla opravdu moc dobrá volba. Přípravy nebyli žáden stres, protože jsem všechno začal připravovat už hodně dlouho do předu abych se s toho týden před dovolenou nezbláznil.

Maďarský okruh

Kapitoly článku


10. 8. 2009 Den první – Slovensko, Balaton (415 km)
 

Sraz byl u kluků ve Vendryni o půl sedmé, kde jsme ještě přebalovali bagáž, protože batoh, který měl původně brát Ryšo se k němu už opravdu nevlez. Sbaleno a vyrážíme směr Jablunkov kde se ještě před cestou tankuje. Je natankováno a hned za chvíli nás vítá Slovensko. Přes Slovensko jsme opravdu přefrčeli jak rovnými cestami s novým asfaltem tak i pěkně drsnými serpentinami s pěkným stoupáním. Slovenské kruháče, které byli udělané s betonových svodidel mi přišli dost legrační. No kruháče, ony to byli spíše hranáče. U Prievidze na benzínce bylo první tankování a taky svačina od naších maminek jak jinak než řízky. Trochu se mi nezdála zadní guma tak jsme ji chtěli dofouknout, ale nakonec byl tlak v pořádku. Už na jihu Slovenska to vypadalo jako v Maďarsku, jen opravdu málo byl vidět nějaký kopec. Trošičku jsme bloudili v Nitře, ale naštěstí jsme už za chvíli vypadli z té divočiny. Někde za Novými Zámky jsme si dali hladoví jak vlci oběd a pokračovali směr Komárno a konečně se před námi ukázal vjezd do Maďarska. Průjezd přes hraniční most pod kterým tekl špinavý, ale obrovský Dunaj byl úžasný a konečně jsme byli na půdě Maďarska. Maďarsko bych charakterizoval asi jako jednu obrovskou rovinu, kde vidět nějaký kopeček je fakt náhoda, taky že tam byla spousta větrných elektráren a hromada vodojemů. Po rovných, ale bohužel rozbitých cestách ubíhala cesta opravdu rychle. Veszprém byl další záchytný bod kde jsme si vyměnili nějaké ty HUFY v místním Tescu. Balaton byl už jen co by kamenem dohodil a když jsem uviděl z dálky poprvé Balaton byl jsem s toho fakt nadšený. Zbývalo už jenom najít nějaký ten kemp kde bychom mohli složit kosti. Našli jsme ho poměrně rychle a konečně rozbalili základní tábor. 

Byli jsme unavení, smradlaví a s otlačenými zadky, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme byli šťastní, že jsme to zvládli a byl to pěkný kus zajetý ve výborném čase tak jak jsem to předpovídal o půl sedmé večer. Jak jsem psal stany byli rozložené a šli jsme zaplatit na recepci.  Nejdříve byli obavy jak se s těma Maďarama domluvíme, ale naštěstí uměli anglicky takže to šlo moc dobře. Nejhorší bylo to, že místo na kterém jsme se zahnízdili bylo rezervováno a tak nás čekalo přenášení všech věcí přes celý obrovský kemp, ale z toho plyne ponaučení „Nejdřív se domluv na ubytování a až potom někam lez!“ No co byla to zkušenost. Večer jsme dali drink v baru a šli spát utahaní jak mezci. 

11. 8. 2009 Den druhý – Skvělé Tihány a koupačka v Balatonu (17 km)

Už když jsme šli spát tak šlo vidět přicházející bouřku, takže jsme se moc dobře nevyspali. Ráno bylo krásně takže jsme skočili do obchodu a naplánovali co se bude v ten den dít. V plánu bylo navštívit krásný poloostrov Tihány. Dopoledne jsem se ještě kochal nad tou obrovskou louží, protože večer když byla tma to už nemělo moc cenu. Asi v poledne jsme vyrazili na výlet do krásného městečka. Všude hromada lidí snad z celé Evropy, podařilo se nám zaparkovat všechny motorky na jedno parkovací místo za cenu jednoho auta no a to se přece vyplatí.  
Krásné historické městečko kde byli domky s rákosovými střechami a paprikovou omítkou. Zašli jsme na oběd, mezitím si někteří zašli vyměnit nějaké ty forinty a po obědě jsme se šli podívat do umělých jeskyní, které tam vytvořili už hodně dávno nějací mniši. Cesta tam byla dost úmorná, protože bylo dost vedro a všichni víme jaké to je v motorkářských věcech někam jít. Konečně jsme dorazili na místo jeskyní, které byli dost zajímavé a muselo dát opravdu moc práce něco takového vybudovat. 
Chvíli jsme tam pobyli, něco vyfotili a kráčeli směr parkoviště našich miláčků. Při cestě zpět nám zkřížil cestu had, ale naštěstí hned utekl a hned za ním náš fotograf Kaktus a foťák cvakal jak divý. Vracíme se zpět a už se všichni těšíme jak se konečně vykoupeme v Balatonu. Voda byla pěkně teplá a zkalená jak někde na přehradě, všichni byli rádi, že se mohli po tom horkém dni trochu schladit. Večer jsme se stavili zase na opravdu moc dobré drinky a šli spát. 

12. 8. 2009 - Den Třetí – Trajekt, ROUTE66, Harkány (192 km) 

Ráno byla v plánu další koupačka v Balatonu a konečně se mi podařilo poslat SMSky s pozdravem z Balatonu přátelům. Dopoledne tak nějak uteklo a asi v jedenáct jsme pokračovali na cestě na jih. Do Tihán to byl fakt kousek a akorát jsme stihli trajekt, který nás převez na druhou stranu Balatonu což pro nás bylo časově o hodně výhodnější, než jet cca 60 km okolo, cena byla sice trochu vyšší, než jsem čekal, ale ušetřilo nám to spoustu času.
Na druhé straně čekalo na trajekt hromada lidí na kolech a nebyly to obyčejné kola, ale chopper kola takže pokud by někdo náhodou přišel o papíry tohle je zajímavá alternativa bez motoru. Zamířili jsme do Siofoku kde jsme si dali oběd na místním nádraží a náhodou jsem si všimnul rarity a to cejch na skleničce 0,55l no a samozřejmě se to muselo hned zdokumentovat. Oběd nebyl nic moc a před námi byla cesta až do proslulého lázeňského městečka Harkány. Cesta utíkala dost rychle a dokonce jsme jeli i po Maďarské Route66, která nás dovedla až do Pécs, byla opravdu moc krásná a taky z ní máme dost pěkných fotek za jízdy co se povedly vyfotit Alli. 
Po cestě byla jedna dost zajímavá zřícenina a vybízela k tomu si ji vyfotit. Zajímavé bylo hlavně to, že ji likvidovali zevnitř, no měl bych strach, že mi to spadne na hlavu. Do Harkán se dělala nová cesta, takže jsme jeli trošku objížďkou. V Harkánech jsme byli okolo šesté večer, kemp byl hned po cestě takže nebyl takový problém ho najít. Kemp pěkné vybavený, ceny slušné a na recepci hóódně sympatická mladá Maďarka. Už zase jdeme ukořistit něco k večeři a naplánovat trasu na zítřek. 

13. 8. 2009 - Den čtvrtý – Termály, Mohacs, Gerjen (138 km) 

Ráno bylo opravdu krásně a bylo načase taky trošku přeprat nějaké ty hadry, protože zásoby čistých věcí se tenčily. Hlavní plán byl samozřejmě jít na proslulé termální koupaliště, které smrdělo až do kempu. Vstupné okolo našich 170 Kč bylo opravdu příjemné a příjemně vypadal i areál koupaliště s osmi bazény, které byli jak termální s teplotou až 35 stupňů což bylo opravdu moc příjemné, ale taky úplně obyčejné plavecké bazény s normální teplotou vody. V areálu mě překvapily všudy přítomné české nápisy no a Čechů tam bylo taky mraky. Ve vodě utekl čas strašně rychle a tak jsme dali oběd a pomalu se vraceli do kempu sbalit se a pokračovat v cestě. Ryšo, který s námi na koupání nešel mezitím stihnul zajet do města na kafčo a kupodivu se vrátil bez bloudění. Kdyby zabloudil na jih tak by ho stejně zastavili Bosenské hranice :-D. 
Bylo sbaleno, na recepci byl menší zádrhel, ale hned se to pořešilo a tak jsme mohli v pohodě pokračovat na východ. Hned vedle kempu byl Spar tak jsem skočil pro pití a hodil ho dozadu k věcem, pokračujeme a co se nestalo pití nám vypadlo, ale naštěstí jsme nezpůsobili žáden dopravní kolaps, ale Ryšo, který jel celou dobu za námi držel najednou větší odstup. Po cestě byl v Mohacsi pomník národní hanby kdy Polský král, který utíkal z prohrané bitvy, se nakonec utopil v místním potoce „No není to Ironie?“ Pomník byl sice zajímavý, ale zajímala nás více černá déšť naznačující obluda a my měli jet směrem k ní. 
Po cestě se začal prudce zvedat vítr a zdálo se, že pěkně sprchne, ale naštěstí spadlo jen pár kapek. Zastavili jsme se v Tescu pro nějakou tu večeři a nové pití, které jsem si pro jistotu strčil pod bundu. Kousíček jsme si zajeli takže jsme se vraceli a přitom začalo něco kapat Kaktusovi z motorky tak jsme hned troubili, nereagoval, takže jsme ho předjížděli a hlásili, že něco teče. Sakra porucha! Naštěstí to byla porucha jménem prasklá plechovka piva v brašně a tak se vysušovalo. Ryšo měl akorát problém s tím, že Kaktus házel nasáklý toaleťák do příkopy a přitom by tam po prvním dešti stejně nebyl, protože je na to přece udělaný. Za chvíli jsme byli v dalším kempu ve vesničce Gerjen, kde byla v recepci paní co měla rodinu v Praze. Bylo tam strašně moc otravných komárů, ale oproti těm našim byli strašně líní takže jsme všichni hráli celý večer při plánování cesty další den plácanou.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.67
Známkováno: 15x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist