Los Balatoňos 2017

Úvod

Tož již tradiční „chlapácký“ výlet za velkou louží v klobáskově přes kopečky našich jižních sousedů, kde se snoubí příjemné a zábavné s pořádnou porcí kocoviny. Letos se náš weee gang (Ondra – GSF 650, Rosťa - Fazer 1000) rozhodl zvětšit členskou základu, tak jsme vypsali výběrko na nové členy. Z velkého zástupu uchazečů byl náročným a sofistikovaným procesem vybrán nový člen Viktor – Strada 650.

Cestopis jsme se rozhodli sepsat především pro pobavení a inspiraci ostatních, kteří se rozhodnou si udělat krátký, leč výživný výlet do Maďarska.

Mno, ono pokud by Maďarsko nemělo Siofok a nebylo hned vedle Rakouska, tak tam ani nemá cenu jezdit, to je potřeba si říct na rovinu. Nicméně i tak se z tohoto kousku oplocené Evropy dá ledasco vytřískat.

1.Den, Brno – Klam (Au) 100Km

Nově jsme kromě rozšíření počtu účastníků zájezdu také rozšířili počet dnů vyhrazených pro tuto taškařici. Vyrazit jsme se rozhodli už ve středu odpoledne po práci, tak, abychom se co nejvíce přiblížili rakouským kopečkům a následující den se mohli plně věnovat tomu nekonečnému labůžu na místních okreskách. V práci klasická situace, kdy hodinu před odchodem dostanete úkol tak na 3 hodiny práce. Vše dobře dopadlo a valí se na sraz, kam nás přišel vyprovodit Michal, který se k nám o pár dní později připojí ještě s Radkem (plechovkáři). Klasická čekačka na Rosťu, doplnění kapalin a můžeme kolem 16:30 vyrazit směr jih. Cestu záměrně volíme tak, abychom co nejrychleji překonali ČR, takže si to svištíme po dálnici směr Pohořelice -> Hevlín -> Laa an der Thaya -> Tulln an der Donau. Když si to tak šineme po dálnici, plní nadšení si libujeme s Rosťou, jak nám to letos pěkně klape, že se ani nic Rosťovi nevy..o (2015 – Rosťovi samovolně chcípá motorka i za jízdy, 2016 – Rosťa na sraz jede 150km v totálním lijáku a dorazí luxusně prochcaný). Mnoooo po chvilce kontroluju kolonu ve zpětném zrcátku, následuje rychlá konverzace. Já: „Hele za tebou někdo parádně čmoudí, až bych řek, že snad hoří“, Rosťa: „ No jo“, Já: „ Ty vole, to hoříš ty“, Rosťa: „Kur…a, Kur…a, Kur…a“. Po rychlé diagnostice za jízdy v odstavném pruhu jsme identifikovali problém s tekoucím olejem přes filtr. Naštěstí byl za pár set metrů sjezd na Pohořelice.

Viktorův pohled na situaci, 2. motorka ve vláčku: já, jakožto prozatímní nemajitel interkomu, jedu uprostřed mezi Ondrou a Rosťou. Frčíme po dálnici, pěkně naslušno v pravým pruhu. V tom mě napadlo se podívat co se děje za mnou „...ty kráso, za Rosťou někdo hoří...“ to jsme měli kurva kliku, ještě se tak zajebat na dálnici hned na začátku výletu...ale druhý pohled odhalil, že „ty vole Rosťa hoří”. Dojel jsem rychle k Ondrovi, abych řekl, že Rosťa hoří, ale ten mi jen naznačil, že již o tom ví, a začali jsme dělat safety car. :D

Po zastavení před městem jdeme řešit co s tím, motorka je celá (samozřejmě i celé zadní kolo) od oleje, co mohlo, vyteklo. Nacházíme servis Auto Hemala, tam nám s motorkou nepomůžou, dělají jen auta, ale odkazují nás na jiného pana Hemalu, kterému i zavolali a zařídili nám u něj audienci. Nový pan Hemala je motorkář a má pěkný servis s velkou garáží u baráku. Chybka byla ve špatné montáži olejového filtru, kdy v závitu zůstalo staré těsnění. Filtr vyměněn, olej doplněn, motorka očištěna a za pěknou hodinku jsme mohli pokračovat v krasojízdě. Tímto díky panu Hemalovi za jeho přístup a rychlý servis. Další cesta probíhala již pokojně, jen u Rosti panovala mírná nejistota v zatáčkách skrz nedůvěru v dokonale očištěné zadní kolo. Po překročení hranic si to ženeme směr Tulln an der Donau. V plánu bylo dojed někam ke Kalte Kuchl a najít ubytko v nějakém krásném, malebném penzionku. No, hodinka zdržení způsobila, že se začala blížit tma a ubytko jsme museli hledat už pár kiláků za Tullnem. Mno začali jsme v Neulengbach, kde nebylo vůbec nic a pak postupně v každé vesnici, hospodě, apod. Většinou buď bylo zavřeno, nebo měli prázdniny, nebo bylo plno, nebo neubytovávali, ale všichni nás ochotně posílali do nedalekého hotelu. V jednom penzionu jsme chtěli bydlet už jen proto, že se jmenoval Helmut :-). Nakonec jsme už za tmy dojeli až k onomu hotelu. Tak zeptat se můžeme, že. No hvězdiček měl jako americká vlajka a cena 60e/osobu/noc byla sice sympatická, ale nelíbil se nám recepční, tak jsme táhli zase dál. Po pár kilometrech marného pátrání zastavujeme u fialkové hospůdky, kde není široko daleko nic, jen 3 domy. Chlapci začali být asi krapet nervózní, páč mě začali přesvědčovat, že tady teda rozhodně nic nebude! Nu což, ale zeptat se můžeme. Viktor, vybaven plynulou němčinou, šel na výzvědy. Ještě venku si jej odchytili a povolali k venkovnímu baru. Po chvilce se vrací se zprávou, že zde ubytování nemají, ale že paní máma nás za 30e/osobu ubytuje u sebe doma. A i sprcha bude :-). No tak není co řešit. Zaparkujeme stroje a jdeme se seznamovat k venkovnímu baru, kde sedí paní máma, synek, nějaký Helmut a starý harleyář. Probíhá klasická seznamovačka, u paní mámy jsme si poručili „šnicl“ s bramborem (parádní). Harleyář nás brzičko opouští, tak zůstáváme sami se synkem a Helmutem, který je vybaven bohatou slovní zásobou o židech a muslimech a při focení se nám nezdráhá ukázat „kolik tam bylo v zimě sněhu“. Po pár pivech a rumech se Helmut loučí, že už musí frčet (nutno upozornit na jeho instabilitu při chůzi). Paní máma nám řekla, že do sebe, mimo jiné, naházel 15x whisky s kolou. K našemu údivu naskočil do dodávky a v klidu odjel.

Každopádně ubytování u paní mámy bylo luxusní. Bydlela na nedalekém statku o velikosti Buckinghamského paláce, kde nám uctivě věnovala jedno celé patro.

2.Den, Klamm – Graz 358 Km

Ráno balíme saky paky, překontrolujeme končetiny a otvory, že vše zůstalo, jak má být a valíme na slíbenou snídani za paní mámou do hospody, kde teda pracovala. Snídaně opět luxus. Po snídani jdeme oplatit její pohostinství eury a tak ji prosíme o účet. No na kus papíru napsala šnicle, piva, rumy, ubytování, snídani, sečteno podtrženo 100euro za všechny a vše!!! Lidovka.

Nasedáme na stroje a konečně valíme směr kopečky. V noci evidentně krapet pršelo. U městečka Hainfeld se ale na nebi začínají objevovat černé mraky a začínají lítat blesky. Rozhodujeme se pro krátkou pauzu u automatické benzinky. Radar napovídá, že naše cesta bude za chvilku mimo dosah bouřky, tak razíme směr Kalte Kuchl. Od této chvíle začíná to očekávané labůžo.

Z Kalte Kuchl letíme směr Annaberg. Po pár zatáčkách připomínám Rosťovi, že si chtěl namontovat kamerku a natočit několik dramatických záběrů plných adrenalinové jízdy s kolínkama v zatáčkách. Zastavujeme a pouštíme se do montáže, nic, co by 2 inženýři a 1 skoro inženýr nedali levou zadní (Rosťa montuje a my si dáváme ještě párkrát kopečky nahoru a dolu). No, tak kamerku jsme ani po 20minutách nenamontovali. Takže Vám cestu alespoň popíšu. Cesta byla dramatická, plná adrenalinu, zatáček a kolínek. Vedla přes Annaberg, Marizell, Lunz am see, Göstling an der Ybbs , Palfau, Altenmarkt bei St. Gallen, Admont, Hieflau, Bruck an der Mur, Graz.

Cesta byla luxusní, hlavně pasáž od Mariazell do Lunz am See (až na štěrk ve druhé třetině cesty).

Viktor: To si tak jedu, luxusní cesta, jako je Rakousku vlastní, a v tom cedule 60. Říkám si proč 60, silnice vypadala pořád stejně. Najednou Ondra jede do zatáčky nějak strnuleji než obvykle a lehce přibržďuje. Najednou jsem v 80 spatřil na silnici důvod, proč tam byla ta značka. Na silnici byl tak 5 metrový pruh jemného štěrku, a aby toho nebylo málo, tak to samozřejmě bylo před zatáčkou, kterou lemovala krásná bělavá skála. Prdel jsem měl staženou jak v nějakým kriminále s maximální ostrahou. Takže jsem okamžitě pochopil Ondrovu strnulost. Úleva přišla, když kamínky skončily, a měl jsem těsně před zatáčkou čas se do toho položit.

Před Lunz am See nás ještě navigace zavedla na zkratku kolem řeky Ois. Tak tu už přístě nemusíme, bylo to pěkné, páč cesta vede podél řeky a je místy vytesaná do skály, ale jezdí tudy i místní busy a cesta není moc kvalitní. Dojem taky zanechala cesta národním parkem z Admontu do Hieflau. Parádní soutěska, divoká řeka, kvalitní silnice. Celou cestu až do Brucku vřele doporučujeme.

Posílení zkušeností hledání ubytka z předchozího dne, jsme pro jistotu zařídili ubytko přes booking pár hodin dopředu. Taky jsme se potřebovali posunout co nejblíž hranicím. Cíl dnešního dne byl tedy stanoven na Graz. Už v průběhu dne nám sem tam sprchlo, ale nic, kvůli čemu bychom museli natahovat šprcky. Zato při cestě na Graz se začalo pěkně smrákat a po chvilce i pršet. Zastavujeme a studujeme radar, ten nám sděluje, že za chvilku bude po všem. Déšť ustává, tak razíme dál. No po 10 minutách začalo opět luxusně pršet, opět zastavujeme a když vidíme, že bouřka bude celou noc přesně nad Grazem, soukáme se do šprcek, přepneme naše moderní stroje do režimu vodní skútr a jedem. Před městem doprava i déšť houstne a tak si vychutnáváme plnými doušky rozrážení vln od protijedoucích aut. Naštěstí jsme si vybrali ubytko na okraji města (Häuserl im Wald, Roseggerweg 105, Mariatrost, Graz). Dojíždíme už za tmy a taky už přestalo pršet. Na recepci fasujeme klíče a pokyny, jak se dostaneme do našeho pokoje. Patrně abychom nepobuřovali místní hosty nás poslali do nějaké jiné chalupy, prý 100m tímto směrem. To by nebylo ono, kdybychom to hned našli, tak se rozbíhá pátrací akce, kde že to vlastně bydlíme. Při pátrání postupně ztrácím Viktora a následně i Rosťu. Vilku jsme nakonec našli a přesně ve chvíli, kdy jsme zaparkovali oře, opět začalo pršet, ale tak, že než jsme sundali kufry a vyběhli schody, byli jsme durch! Večer zakončíme naším oblíbeným Puntigammerem (večer nechutná a ráno zaručeně pomáhá) a při sušení věcí se nám taky podařilo „vysušit“ Rosťovu skotskou (pěkně rašelinovou, jak příhodné).

3.Den, Graz – Siofok 240 Km

Ráno bylo kupodivu svěží a po luxusní snídani nastoupily účinky Puntigammeru, takže jsme všichni vyjížděli s lehkostí labutího letu. Dnešní trasa byla naplánovaná Fürstenfeld -> Zalaegerszeg -> Keszthely -> Tihany -> Siofok. Jak se blížíme k hranicím, cesty začínají být nudnější, tak jde jen o nutný přesun za zábavou. Po přejezdu hranic se také rapidně mění kvalita silnic a okolní vesnice vypadají, jak kdyby tudy prošla horda pleničů. Jedinou zábavou nám zůstává moje GPSka. Už má svůj věk, tak nás vede dle hesla „je to sice dále ale za to horší cestou“. Občas hrajeme hru „Ródeo“ tj. koho motka vykopne nejvýš. Ale najdou se i luxusní úseky, jako například mezi Zalaegerszeg a Nagykapornak. Dvouproudová silnice se pěkně vlní v kopečkách.

Letos jsme se rozhodli objet louži po severním břehu. Má vcelku pěkné cesty, je zelenější, plná vinohradů apod. (ten jižní je plný městeček, semaforů, přechodů). Zpestřením je pak trajekt, který nás vyvrhne kousek od Siofoku.

Dnes oproti předchozímu dnu je zase ukrutné vedro. Na místo dorážíme kolem 17h. Plechovkáři Radek a Michal už jsou na místě a vítají nás z balkónu se sklenkou v ruce, v plavkách a baví se na náš účet „Když je takové vedro, proč jste navlečení do té černé kůže? A už se běžte ubytovat, chceme se koupat“ atp. Tímto taky vyjadřujeme nekonečný údiv slečně recepční, která přežila nájezd tří motorkářů pečených ve vlastní šťávě, aniž by přitom ztratila úsměv na tváři.

Tímto na den a půl končí moto dovolená a začíná kalba. Kdo nezná Siofok, tak jeho plážová část je plná barů, diskoték, jídla a podobné zábavy. Ubytko (Hotel Carpe Diem – Anastasia, Siofok) máme hned vedle této promenády, takže víme, že hudba utichá kolem 5h ráno. Každopádně kdo má rád tento druh zábavy, tak vřele doporučujeme.

Viktor: Okolo páté ráno...což je úplně jedno, když v tuhle dobu přicházíte domů. :D :D Noční Siofok vás prostě dřív nepustí...

4.Den, Siofok 0km

Dnes klasická sobota: léčení kocoviny hambáčem, cubíky, long island ice tea, další hambáč, …. kalba do 1h a hurá na kutě. Tento den v odpoledních hodinách již plynule hovoříme maďarsky, takže není problém objednávat pití jejich rodnou řečí. S Rosťou si připomeneme loňský rok, kdy cesta domů byla vyloženě peklo, takže příjem nevhodných tekutin ukončujeme zavčasu.

5.Den, Siofok  - Brno, 348 Km

Ráno raníčko, budíček po pár hodinách spánku, hudba opět hraje do 5h, takže pokud neupadneš do kómatu, je v celku jedno kdy jdeš spát. Rozloučíme se s auto posádkou a frčíme na Brnéčko, samozřejmě mimo dálnice. Letos volíme trasu na Györ a přes Rakousko podél hranic na Valtice. Loni jsme jeli přes Slovensko na Nové Zámky, Trnavu a to je opět nuda, cesty vedou přes podezřelé vesnice kočovníků a hlavně to na mokrých přechodech pěkně klouže, a že je mají vždy v zatáčce. Letos to bylo ale úplně jinak. Jednak cesta je kupodivu pěkná, vede zajímavou krajinou a i pár kopečků se najde, obzvláště v okolí města Zirc. Taky se člověk na cestě může ledasco dozvědět o místní fauně. U cesty tak potkáváme přejetou veverku, zajíce a jezevce.

Na rakouských hranicích očekáváme důkladnou prohlídku všech tělesných dutin, alespoň soudě dle důležitosti výrazu po zuby ozbrojených celníků, ale nic se nekoná. Domů tak dorazíme v podvečer plni motorkářských i společenských zážitků a hlavně v pořádku.

Summary

Trasu určitě doporučujeme jako možnou alternativu na krátký výlet jak si zajezdit a zároveň se společensky pobavit. Pokud máte podobnou zkušenost či alternativní tipy, klidně pište do komentů, rádi se necháme inspirovat na další ročníky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE