Cesta k Balatonu a zpět na skútru

1. den: Kolín - Bratislava

Odjezd z Kolína jsem měl naplánovaný na 8 hodinu. Kupodivu jsem odjížděl s jenom asi půlhodinovým zpožděním. Normálně bych si přispal a vyjel až později, ale měl jsem naplánovaný oběd s bráchou v Brně a po D1 jsem vážně jet nechtěl. Přes Vysočinu byla příjemná cesta, všechno jsem stihnul jak jsem potřeboval.

Cestou do Brna jsem byl svědkem málem nehody - jel jsem za nějakým autem a paní asi nedávala pozor a místo zatáčení jela rovně do trávy u polní cesty. Zastavil jsem, paní vylezla a byla v pořádku, autem vycouvala a odjela.

Už v Brně jsem přišel na ideální způsob nošení motorkářských bot na batohu. Chilli con carne bylo taky super a já mohl po vyzvednutí nabíječky na drona pokračovat na Slovensko.

Cestu Brno-Bratislava jsem si zlepšil projetím úseku pro motorky (...a můj skútr) jako dělaný. Je mezi Pernekem a Pezinokem. Odpolední přijezd do Bratislavy byl zakončený u Divného Janka haluškami, to jsem si nemohl nechat ujít. Potom bylo už jenom focení, krátký nákup a další focení. U Dunaje mě málem sežrali komáři, tak jsem se tam zbytečně nezdržoval.

Místo na přespání venku pod širákem jsem měl vybrané blízko hranic s Maďarskem, dál od oblasti jezer za Bratislavou. Hned jak jsem vyjel z Bratislavy, už za tmy, tak začalo pršet. Netrefil jsem jednu odbočku a tak jsem se ztratil kousek před místem přenocování. Našel jsem naštěstí další polní cestu vedoucí k lesíku a spaní bylo zachráněno. Dešti jsem mezitím stihl mírně ujet, ale předpoklídal jsem, že mě dožene. Hodně improvizovaný přístřešek z batohu, motorkářských bot, celty, alumatky a deky mě před deštěm ochránil, ale za spánek se to považovat nedalo, mimo jiné taky proto, že mě celou noc žralo neskutečné množství komárů. Jak jsem po půl roce zjistil, když jsem se díval na mapu, tak jsem spal hned vedle řeky... 

2. den: Gyor - Budapešť - Székesfehérvár

V nevydařeném přístřešku jsem vydržel spát-nespát do 4 ráno. Ve 4:20 jsem vyfotil fotku nahoře a radši jel do Maďarska, Gyoru. Tam přišla snídaně ve formě zastavení u parku a ovesné kaše na vařiči.

Výhodu to vstávání mělo - v centru bylo pouze pár lidí jedoucích do práce. Po procházce centra jsem si dal v půl osmé druhou snídani v místním tradičním McDonald's (prostě kafe bylo potřeba) a vyrazil jsem na Česnek.

Cestou na Česnek přišla ješte jedna malá pauza na silniční svačinu.

Czesznek-Česnek je vesnice a hrad z 15. století... Radši se koukněte na fotky, jsou zajímavější.

Dalo se hezky parkovat přímo pod hradem, nějaký drobný to stát mělo, ale nebyl nikde nikdo, kdo by je vybral. Po prohlídce hradu jsem pokračoval směr Budapešť a na silnici mě čekalo nemilé překvapení - štěrk vyházený autama doprostřed silnice.

Cesta kromě úseku se štěrkem byla pěkná, silnice sice nebyly prvotřídní, ale jelo se na nich docela hezky. Po probdělé noci byla zastávka na benzínce oživující pro ručičku ukazatele benzínu i pro mě.

Příjezd k Budapešti je hodně dlouhý, rovný a nudný. Začal jsem proto až moc pociťovat únavu a protože jsem opravdu nechtěl zažít mirkospánek na dvoukolém vozidle, tak jsem zvolil rozumnou zastávku v "tradiční Maďarské kavárně" IKEA. Dvě dvojitá espressa (a dortík) mi zachránily zbytek dne a já se mohl vydat prozkoumávat rozpálené centrum Budapešti.

V centru jsem si vybral jako výchozí bod Citadellu - turisty zaplněný kopec se sochou a budovou. Je odtamtud výhled na celou Budapešť a právě tam jsem se rozhodl pro druhou památku, kterou bych rád viděl - na víc jich nebyl čas ani energie.

Budínský hrad jsem si vybral jako další zastávku, protože se mi zdálky líbil a byl z něj hezký výhled na Dunaj a centrum.

V Budapešti jsem se už akorát najedl v Hummus baru - musím doporučit, nakoupil piva pro hostitele a jel přespat přes Couchsurfing do Székesfehérváru.

 

3. den: Székesfehérvár - severní strana Balatonu - Hévíz

Třetí den jsem začal skvělou zkušeností - poprvé jsem se na dvoukolém vozidle vyválel jinde, než na parkovišti. Po ujetí 300 metrů od místa noclehu jsem si ustlal při (naštěsí) pomalém výjezdu z kruháku. Samozřejmě si z toho vůbec nic nepamatuji, ale hned jsem se vzpamatoval, zvedl skútr a lidé okolo mi pomohli dostat skútr na chodník. Tam jsem začal zkoumat škody - největší byla v podobě urvaného kousku plexi a zbytek bylo jenom poškrábání. Jedna věc mi ale dělala trochu starost - jak se skútr málem převrátil, tak mi vykáplo trošku oleje na airbox. Nastala chvíle Googlení, jestli můžu nalít do skútru normální 10W-40 do auta. Můžu. Skútr nemá mokrou spojku a tudíž mu olej do auta nevadí. Sehnat ale takový olej, když se ještě bojíte aby ho tam nebylo málo je v Maďarsku docela problém. Až na třetí benzínce se mi povedlo litrovku sehnat. Doplněno a může se pokračovat k Balatonu.

 

U Balatonu jsem se nejdřív zastavil v Balatonvilágos na vyhlídce a na svačině, ale viděl jsem něco, co jsem úplně vidět nechtěl. Mraky. Ne, že bych v motorkářským oblečení měl to vedro nějak moc rád, to ne, ale tyhlety mraky, ty byly bouřkový. Řekl jsem si, že jsou ale dost daleko a když přece začne pršet, tak se někde schovám. Po odjezdu z vyhlídky začalo pršet asi po třech kilometrech a já si mohl dvě hodinky odpočinout a vyčistit vzduchový filtr na benzínce s ostatními "dvoukoláři".

V době, kdy jsem byl u Balatonu, tak očividně byl někde poblíž sraz Vesp - potkával jsem je pořád, víc než obvykle a s klubovými cedulemi. Viděl jsem dokonce dvojvespu - na jedné sedí člověk a na druhé taky, zásadní rozdíl bych viděl v rozložení rukou. Zatímco jeden se snaží zkrotit tento ďáblův stroj, druhý ovládá svůj stroj a ještě rukou pomáhá druhé chudince, které dochází dech i na rovince.

V okolí Balatonu bylo mimo sezonu mrtvo - na jednu pláž jsem se ani nedostal a druhou jsem stihl jen tak tak - alespoň byla zadarmo. Vykoupal jsem se těsně před západem slunce a pokračoval jsem do města kousek od Hévízu, kde jsem měl domluvený bio-punkový gauč. Kluk, u kterého jsem měl být ubytovaný měl na Couchsurfingu na profilové fotce kozu - živou, chlupatou kozu. Normální zvíře, kdyby ovšem neseděli oba dva na zadních sedačkách automobilu běžné velikosti.

 

Vpravo je vidět příjezdová cesta k domku. nahoře je vyfocený baráček na malinké farmičce, kde jsem spal. Dal jsem si v noci offroad trasu s cyklistickým doprovodem - toho kluka jsem zrovna náhodou potkal, tak jsem mu alespoň svítil na cestu.

4. den: Hévíz - Sárvár - Vídeň - Vídeň předměstí (Brno)

4. den začal krátkou offroadovou vsuvkou - bylo potřeba od baráčku zase odjet, a pokračoval krátkou prohlídkou Keszthely.

Další na řadě byl Hévíz. Nic moc jsem tam zajímavého neviděl, tak jsem si alespoň vyfotil modrý kostel - aby se neřeklo.

Protože jsem se chtěl stavit v Maďarsku v nějakých lázních, tak jsem si předešlý den našel nejlepší lázně cestou do Vídně. Byly to lázně v Sarvaru, kam jsem se také hodlal vydat. Cestou jsem ale uviděl hrad, který by byla škoda minout. Neplánovaná zastávka byla nevyhnutelná.

 Po prohlídce hradu jsem dojel do Sarvaru, vlezl jsem do lázní a zjistil, že je to tam úplně na nic kvůli rekonstrukci. Po chvíli v lázních jsem vylezl a chtěl ochutnat něco Maďarského. V restauraci jsem si dal gulášovou polévku za "lidových" 90 korun. Každá polévka v menze je lepší než byla tahle.

Nechutný oběd následovalo spravení chuti v místím lokálním bio obchodě - Lidlu.

Cesta do Vídně probíhala v klidu, akorát jsem přijel do Vídně v osm hodin večer, bez zařízeného ubytování. Naštestí brácha bydlí hned v první zatáčce na Vídeň, čili jsem měl náhradní ubytování v Brně. Abych dorazil do Brna nějak rozumně, tak jsem musel odjíždet z Vídně cca v deset večer. Dvě hodiny na Vídeň není sice moc, ale zběžně jsem viděl a vyfotil většinu hlavních památek.

Do Brna jsem stihl odjet skoro podle plánu a zmrzlý a unavený jsem dojel před jendou hodinou do Brna. 

5. den: Vídeň předměstí (Brno) - Jablonec nad Nisou

Odjezd z Brna začal menším fiaskem. U bráchy jsou garáže a dům oddělený skleněnými dveřmi, které se zabouchávají a dají se otevřit pouze klíčem. Ano, hádáte správně, nechal jsem tam kufr. Naštestí i v Brně existují zvonky, takže jsem se dozvonil na sousedku, ale nebyl to příjemný zážitek.

První den jsem v Brně lepil zrcátko na skútru. Vydrželo offroad i přes 1000 km silnic v Maďarsku a bylo v pořádku. Najedu na D1 a po dvaceti kilometrech musím stavět, protože se mi uklepe zrcátko... Zbytek cesty proběhl naprosto normálně a tímto byl můj výlet zakončen.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE