GR2JOR - 2010 - Tea for Tears

Jeden rok po našem prvním kontaktu s pouští v Maroku (neexistuje fotoreportáž, ale kdo má zájem, může se podívat na některá video na youtube pomocí hledacího klíče GR2MA, najde jich dost, některá s humoristickou parafrází, ty poznáte podle názvu Long Way Něco //www.youtube.com/results?search_query=gr2ma&aq=f , téměř ve stejných dnech, jsme si dali rande na repete. Už od loňska jsme si neurčitě říkali, že by nebylo špatné mrknout se za Středomořskou louži pro změnu z druhé strany, od Východu.

Trička tradičně připravena, píšou „Tea for Four“
Možná jsme je měli přejmenovat na „Tea for Three“ nebo „Tea for Two“ nebo „Tea for Tears“
Soupiska naší party nezměněna od loňska (podle abecedy – v řečtině)

Thanásis (Aténský)
Přidělena role mechanika i vzhledem k profesi (letecký mechanik), velmi schopný asfaltový jezdec, možná proto i ten aerodynamický účes, mimo cestu začátečník a opatrný, ale prošel již úspěšně křtinami - zkouškami ohněm v Maroku, nemáme strach

Kostas (Saronický)
Obojživelník všeho terénu s průměrnými schopnostmi, dobrý střední průměr na všech okolností, železný zadek jako ostatně všichni, železná hlava z mála

Makis (Sifnoský)
Byli jsme s Makisem (Mikem) již v Iránu, neuhasitelná chuť do kilometrů, asi vzhledem k ostrovu, na kterém bydlí (lékárník) a cítí se jako myš v kleci (dejme tomu). Před cestou říkal: „rozhodněte se kam chcete, mně to je fuk, hlavně když se kola točí…“ Je mu celkem fuk on road nebo off road, hlavně když se cestuje

Nikos (Krétský)
Stavební inženýr je naším esem v off roadu, na asfaltu se pro změnu cítí jako ryba…… na rybím trhu! Usměvavý typ z krétského města Chania, kde jak známo se daří biokultivaci bodrých, kamarádských, ale i odvážných

Od leva do prava
Kostas, Thanásis, Mike, Nikos
Letošní výlet byl jasný, jezdci odhodláni prožít jej stejně harmonicky jako loni v Maroku. Trochu jsme si pohrávali v myšlenkách nejdříve s Tunisem, ale nakonec jsme jej nechali na později, na někdy, kdy možná nebudeme mít tolik času v budoucnu, jako máme letos.
Od předloňského Iránu, kdy jsem „opustil, nestyda, těhotnou manželku!!!“ je to již jinak s domluvami kolem jarních moto cest, nejde o tvrdá diplomatická jednání. Manželce se sice nelíbí, že jezdím, ale protože se již několikrát zúčastnila debat při různých setkání okolo Iránu, kdy se mne lidé mnoho vyptávají, vzdávají jakýsi hold a oceňují, že jsem se tam vydal, „naparuje“ se taky, protože jaksi pomohla k uskutečnění takové cesty. A protože někdy se pochvalně o našich cestách vyjadřují i lidé, kterých si jinak váží, ba dokonce někdy i ženy (!!!!), je jakýmsi tichým způsobem na mě pyšná. Stačí, když to nepřeháním a nehodlám celoroční dovolenou obětovat na nějakou cestu a nechám si rozumnou část i na ni a rodinu.
Letos tedy odvážně, aspoň na dva týdny. Pomohly nám velikonoce. Týden před a týden po velikonocích je vždy jenom o čtyřech pracovních dnech. Navíc, ještě jeden týden předem je ve čtvrtek 25.3. státní svátek (Povstání proti Turkům). Proto, pokud přidáme ještě jeden den dovolené, ten pátek, můžeme vlastně cestu začít již ve středu odpoledne a jsme rázem asi na dvou a půl týdnech.

Letos byla jistá změna oproti loňsku, kdy hlavní organizaci jsem měl na starosti já, co se týká GPS tracks, celkového plánu, lodní lístky apod. Letos, vzhledem k velkému pracovnímu vytížení se Thanasis zhostil na jedničku role vyřizovače víz a lodního atašé.
Předčil ovšem všechna očekávání, sehnal kontakty na syrské kolegy – motorkáře (jako bychom bývali tušili, jak se nám budou hodit…). Několikrát jsme se setkali v Aténách, někdy i za přítomnosti Mika a seděli jsme nad mapami a diskutovali a diskutovali. Mejly forward to all jako vždy, něco z Horizon Unlimited, něco odtud z fóra, něco Google Earth, něco gsuser.uk a plán se krystalizoval. Pomohli nám i volné garmin OSM free mapy z http://garmin.na1400.info/routable.php .
Zvlášť ve městech je dost šikovných podrobností.
Vím, vím, některým se to nelíbí.
„Správný cestovatel neví, kam jede!“
„Ještě lepší cestovatel dokonce ani neví, odkud přijíždí!“
NE, my tedy, líbí se nebo ne, asi nejsme správní hardcore adventure cestovatelé dle tohoto zorného pohledu. Nám se líbí ta gadgets, jsou to hračky pro dospělé. Samozřejmě jsme cestovali v době pro-GPS, ale nám se to líbí. A v loňském Maroku bez GPS? To bychom se tam ještě dodnes učili hvězdy.
Přípravy kumulují, trasa určena, harmonogram hotov. Vyjedeme ve středu večer 24.3. odpolední lodí na ostrov Chíos. Pod ránem tam budeme a kolem osmé ráno, 25.3. (jaká náhoda data !) se vylodíme. Jako Spojenci v Normandii, my tedy na výročí Povstání proti Otomanské říši se vylodíme v Cesme a vezmeme útokem turecké cesty. Máme v úmyslu projet Turecko co možná nejdříve, dostat se první den co nejdál a dostat se do Sýrie přes přechod Kilis, přesně nad Aleppo, kde bude první prohlídka. Potom do Palmyry (Tadmur), ale to již výletnickým stylem, přes okresky a pokud to bude možné a najdeme, proč ne, třeba i off roadem. Z Palmyry pojedeme tak na dva dny do Damašku a potom rovnou do Jordánska. Tam máme vytypováno dost míst. Mrtvé Moře, Wadi Mujeb (Muji), národní park Dana, Petra a jako hlavní hvězda pořadu samozřejmě Wadi Rum. Poté se vykoupeme poblíž přístavní Aqaby a zašnorchlujeme si na korálových útesech v Rudém Moři. To bude obrazně i konkrétně nejjižnější místo naší cesty. Odtud na sever rychlý přesun přes Amman do Damašku a poté do Libanonu, abychom jeli na sever jinou cestou než na jih. Pojedeme po pobřeží do Bejrůtu a dále znovu do Sýrie a pobřežně i překročíme hranice do Turecka. Máme konečně i možnost projet celé jižní pobřeží Turecka až do Marmaris. Pokud najdeme ferry z Marmaris na řecký ostrov Rodos, pak jej použijeme, pokud nikoli, na sever přes Cesme – Chíos.
To je náš plán, který bude ale ještě během cesty tolikrát změněn…..

Gumy Continental TKC 80 od začátku, logicky by měly vydržet celou cestu bez přezouvání, celková cesta by měla být kolem 6.000km.

Poslední den ráno dorazil i Nikos z Kréty, Mike byl v Aténách v tu dobu již dva dny, byl na servisu a testování motorky i sebe samého. Neptejte se, co přesně si vyšetřoval, musí vám stačit, když budete vědět, že kvůli výfuku byl nadlouho terčem legrace (a neptejte se, o který výfuk se jedná!...). Já jsem měl ještě v poledne poslední den jednu neodložitelnou artroskopii, po které jsem uháněl z kliniky zadýchaný v půl čtvrté, abych stihl ostatní Camels někde ve městě. A to jsem byl ještě celé dopoledne na ranní poliklinice.
A to se divím, že se mne lidi nebojí na ranní poliklinice, když jdou k doktorovi a namísto něj viděj commandos-enduro-kosmonauta. Ale asi si na mne již zvykli, a když mne vidí opět v plné polní, vědí, že zase někam jedu. Já myslím, protože mám již jistou reputaci, že je to dokonce k dobru věci. Mám jiný styl, určitě se odlišuji, a protože jinak mám velmi slušné a lidské chování k nemocným, je mi asi nejenom promíjeno, ale řekl bych, že mi lidi i fandí. Alespoň tak to prezentuje můj image maker. Že prý to je to ten správný vzhled dobrého sešroubovávače.
Ráno v ordinaci na poliklinice, hm, není to tradiční lékařský plášť, to je pravda.
A jinak, pokud nám řeknete, že jsme glamour enduro team, máte pravdu, protože na jídlo jsme byli zde……Mike ještě přidává poslední Touratech drobnosti, inu, hračky pro dospělé….A rychle do přístavuNa lodi jsme ještě museli synchronizovat všechna GPS, Mike se nechal (namísto, aby si naštudoval manuál) provést rychlokurzem od Thanasise. Při tom se také dozvěděl, co že to znamená zkratka RTFM!Po doučovacím kurzu se samozval „GPS guru“, takže se snad něco naučil.

Loď dorazí nad ránem, nemáme nocleh nikde zajištěn, čili trochu spánku nezaškodí (jsem na nohou již od pěti od rána – dobalit, naložit, práce, práce, práce, loď, jsem chodící mrtvola)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE